3 VSPH 374/2012-A-13
MSPH 91 INS 947/2012 3 VSPH 374/2012-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: VÍRON, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, Bílkova 8/6, IČO 25604783, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2012, č.j. MSPH 91 INS 947/2012-A-8,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2012, č.j. MSPH 91 INS 947/2012-A-8, se v bodu I. výroku p o t v r z u j e ; v bodu II. výroku se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení (bod I. výroku) a vyslovil, že dlužník nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož svým usnesením č.j. MSPH 91 INS 947/2012-A-7 z 31.1.2012 uložil dlužníkovi povinnost zaplatit na účet soudu v hotovosti do jeho pokladny 50.000,--Kč ve lhůtě osmi dnů od právní moci rozhodnutí a že ho zároveň poučil podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) o tom, že nebude-li záloha zaplacena ve stanovené lhůtě insolvenční řízení bude zastaveno. Konstatoval, že citované usnesení bylo doručeno dlužníkovi 2.2.2012 a že nabylo právní moci 18.2.2012. Uvedl, že 27.2.2012 uplynul poslední den lhůty 8 dnů a že dosud zálohu nezaplatil.

Cituje ustanovení § 108 odst. 3 InsZ proto insolvenční řízení zastavil.

Toto usnesení dlužník napadl v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil s odůvodněním, podle něhož nemá žádný majetek, nemá žádné zaměstnance, nevykonává žádnou činnost a je v dlouhodobé platební neschopnosti. Učinil proto závěr, že vyměřenou zálohu na náklady řízení není schopen objektivně uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu plyne, že usnesením č.j. MSPH 91 INS 947/2012-A-7 insolvenční soud uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě 8 dnů ode dne právní moci 50.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení na označený účet soudu nebo v hotovosti do jeho pokladny. Zároveň byl dlužník poučen o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena insolvenční soud může insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Usnesení bylo dlužníku doručeno 2.2.2012. Rozhodnutí nabylo právní moci 18.2.2012 a posledním dnem lhůty k zaplacení zálohy bylo pondělí 27.2.2012. Záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena dlužníkem dosud nebyla.

Třeba zdůraznit, že v tomto odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou důvodů pro uložení zálohy, neboť ta byla již pravomocně vyřešena.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený ze zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ InsZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 InsZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto je odvolací soud z důvodu věcné správnosti v bodu I. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V bodu II. výroku pak je za přiměřeného užití § 219a o.s.ř. zrušil (§ 7 odst. 1 InsZ), neboť pro rozhodování o nákladech řízení, v němž jediným účastníkem byl dlužník, nebyl zákonný důvod.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. března 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva