3 VSPH 369/2015-A-13
MSPH 76 INS 642/2015 3 VSPH 369/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělehradská 185/5, Praha 4, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 642/2015-A-6 ze dne 29. ledna 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 642/2015-A-6 ze dne 29. ledna 2015 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 642/2015-A-6 ze dne 29. ledna 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužnici Marii anonymizovano (dále jen dlužnice ), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 13.1.2015 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužnice, spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud prvního stupně uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení soud navrhovateli ukládá zaplatit vždy, kdy to považuje vzhledem k povaze věci za nezbytné ve výši, odpovídající jejímu účelu. Soud prvního stupně konstatoval, že jelikož v daném případě dlužnice navrhla jako způsob řešení svého úpadku formou oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je nutno počítat např. s náklady spojenými se zjišťováním majetkové podstaty, poštovné, náklady na inzerci, náklady dražby apod. Bez dostupnosti finančních prostředků nemůže insolvenční správce řádně vykonávat svou funkci.

Z těchto důvodů soud prvního stupně uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši, která poskytne nutnou záruku úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice řádně a včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně aby jej změnil tak, že dlužnici uloží zaplatit zálohu v nižší částce. Dlužnice nesouhlasí se stanovenou výší zálohy, neboť ji považuje vzhledem k předpokládaným nákladům insolvenčního řízení a její majetkové situaci za příliš vysokou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně. Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. KSPL 56 INS 10799/2012, 3 VSPH 3/2013-A-23 ze dne 26.6.2013) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř. ) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku

(konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení-formy zpeněžení majetkové podstaty i formy plnění splátkového kalendáře.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě ve stanovené výši. Neuvedl tedy žádná konkrétní zjištění o rozsahu, skladbě a výhledu zpeněžitelnosti majetku dlužnice a jejích dalších majetkových poměrech.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová