3 VSPH 368/2015-B-25
MSPH 77 INS 15701/2014 3 VSPH 368/2015-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Ivan anonymizovano , anonymizovano , bytem Ke Krči 26, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15701/2014-B-17 ze dne 6. ledna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15701/2014-B-17 ze dne 6. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku), vyslovil, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), odvolal z funkce dosavadního insolvenčního správce (bod IV. výroku), ustanovil nového insolvenčního správce (bod V. výroku), odvolanému insolvenčnímu správci uložil předložit zprávu o činnosti, o stavu majetku a vyúčtování odměny, hotových výdajů a nákladů (bod VI. výroku) a novému insolvenčnímu správci uložil předložit zprávu o převzetí funkce a návrh na další postup ve věci (bod VII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 77 INS 15701/2014-A-11 ze dne 6. srpna 2014 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením s tím, že dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že má závazky ve výši 197.724,-Kč. Do insolvenčního řízení se však přihlásilo celkem 29 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 1.438.202,45 Kč, dlužník má dále závazky z titulu nezaplaceného výživného na dvě děti ve výši 288.000,-Kč (163.200,-Kč a 124.800,-Kč) a dále má soudem stanovené měsíční výživné v celkové výši 7.000,-Kč (3.000,-Kč a 4.000,-Kč).

Insolvenční soud vyšel ze zpráv insolvenčního správce, podle nichž příjem dlužníka nepostačuje k uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 %, neboť lze uvažovat o jeho čistém příjmu 24.251,-Kč (u Fidea Metal Import, a.s. by měl mít stanovenou odměnu ze smlouvy o obchodním zastoupení ve výši 30.000,-Kč měsíčně, což by po zdanění a započtení povinných odvodů mělo činit měsíčně 18.500,-Kč čistého, a u umělecké agentury Talent Management, s.r.o., u níž má mít vedlejší příjem 5.745,-Kč) představuje zabavitelnou část 14.967,-Kč. Z té musí být uspokojeny přednostní zapodstatové pohledávky, tj. záloha na odměnu insolvenčního správce, dlužné výživné a měsíční výživné. Zbývající částka ve výši 2.078,-Kč představuje v oddlužení (60 měsíců) částku ve výši 124.680,-Kč, což tvoří 8,67 % uspokojení nezajištěných věřitelů. Dále správce dovodil, že lze pochybovat o poctivém záměru dlužníka, neboť zvyšuje míru své zadluženosti, což vyšlo najevo na přezkumném jednání dne 6.1.2014 (správně 2015), neboť dlužník dluží na nájemném částku 53.000,-Kč, neplatí měsíční výživné ani zálohy na odměnu správci, ukončil hlavní pracovní poměr a z vedlejšího pracovního poměru nemá žádné příjmy. Dále insolvenční soud uvedl, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby a lednici v pořizovací ceně 9.000,-Kč.

Insolvenční soud, cituje ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že dosavadní výsledky insolvenčního řízení nasvědčují jednak neschopnosti dlužníka uspokojit nezajištěné věřitele alespoň v minimální výši 30 % jejich zjištěných pohledávek, jednak lehkomyslnému a nedbalému přístupu dlužníka, a proto rozhodl o neschválení jeho oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž projevil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu. K tvrzení, že dluží na nájemném a neoprávněně užívá cizí byt, uvedl, že dne 12.1.2015 uzavřel s pronajímatelem notářský zápis, v němž se zavazuje byt vyklidit. Jeho čistý měsíční příjem činí 35.745,-Kč (u Fidea Metal Import, a.s., 30.000,-Kč čistého měsíčně, jenž by měl být po 6 měsících navýšen na 35.000,-Kč, 5.745,-Kč u umělecké agentury Talent Management, s.r.o.), z něhož je zabavitelná částka ve výši 26.568,-Kč, po odečtení odměny insolvenčního správce a měsíčního výživného může být na oddlužení použito 18.479,-Kč, což v rámci pěti let činí 1.108.740,-Kč. Po odečtení dlužného výživného ve výši 163.000,-Kč tak může být uhrazeno 945.740,-Kč, což činí uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 65,75 %. Z těchto důvodů navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněno.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ).

Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a), že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b), že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ a k požadavku předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Budiž zdůrazněno, že-jak plyne z ustálené soudní judikatury-insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. MSPH 77 INS 15701/2014-A-11 ze dne 6. srpna 2014 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Podle seznamu závazků, o němž dlužník prohlásil, že je úplný a správný, má nezajištěné věřitele s pohledávkami ve výši 197.723,50 Kč, zatímco podle seznamu pohledávek vyhotoveného insolvenčním správcem ke dni 21.9.2014 (B-1) má ve skutečnosti 28 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 1.438.202,45 Kč a 2 věřitele (nezletilé děti) se dvěma zapodstatovými pohledávkami v celkové výši 288.000,-Kč. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 6.1.2015 plyne, že dlužník neuhradil jedinou měsíční splátku na jeho odměnu a dále se zřejmě zadlužuje. To ostatně dlužník potvrdil při jednání 6.1.2015, kdy sdělil, že neplatí běžné výživné a dluží za nájemné po dobu insolvenčního řízení asi 53.000,-Kč.

Dlužník sice v podaném odvolání uvádí, že jeho čistý příjem činí 35.745,-Kč, toto své tvrzení však nepodložil výpisem svých příjmů, přičemž se jedná o shodný příjem, z něhož vycházel soud prvního stupně při svém rozhodování. Z částky 1.108.740,-Kč, která by mohla být v rámci oddlužení uhrazena, opomněl pak odečíst dlužné výživné ve výši 124.800,-Kč ve prospěch svého nezletilého syna, aniž by kalkuloval s dalším dlužným výživným neplaceným po dobu insolvenčního řízení a dluhu na nájemném, jež, jak se v mezidobí ukázalo dle zprávy insolvenčního správce z 5.2.2015 (dokument B-20), činí 63.672,-Kč.

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem konstatuje, že oddlužení představuje pro dlužníka příležitost za splnění zákonem požadovaných podmínek, tj. při uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % za dobu 5 let, osvobodit se od nesplacených zůstatků těchto pohledávek v rozsahu 70 % a že je zcela na dlužníkově přístupu k insolvenčnímu řízení, který vyústí ve schválení oddlužení a ke splnění konečného cíle oddlužení.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v projednávané věci dlužník projevil nejen nedbalý a lehkomyslný přístup k insolvenčnímu řízení, nýbrž svým návrhem na oddlužení sleduje i nepoctivý záměr. To se projevilo nejen v dramatickém rozdílu sumy pohledávek nezajištěných věřitelů, jež uvedl v seznamu závazků a objemu zjištěných pohledávek podle jejich seznamu, ale především zatajení výše dlužného výživného na své dvě nezletilé děti a dalším nárůstem tohoto výživného neplacením běžného výživného 7.000,-Kč měsíčně po dobu insolvenčního řízení, takže v důsledku toho narůstal dluh na výživném, jež je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ), a která se hradí přednostně. Tyto závěry pak nepochybně potvrzují i vznik dalšího dluhu na neplaceném nájemném po dobu insolvenčního řízení a neplnění povinností dlužníkem (úhrada zálohy insolvenčnímu správci, jak bylo určeno usnesením z 6.8.2014-A-8).

Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že bez ohledu na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou nabízí dlužník, je důvodem pro neschválení oddlužení jeho nepoctivé jednání a nedbalý a nezodpovědný přístup k insolvenčnímu řízení. Již z tohoto důvodu bylo namístě oddlužení dlužníka neschválit. Dalším důvodem pro neschválení oddlužení dlužníka je, že jeho nabídka ani majetek nenabízí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, neboť nijak neprokázal, že jím tvrzených příjmů skutečně dosahuje. Insolvenční soud proto správně povolené oddlužení dlužníka neschválil.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková