3 VSPH 365/2012-B-16
KSPL 29 INS 18109/2011 3 VSPH 365/2012-B-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Sady Pětatřicátníků 20/7, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 18109/2011-B-5 ze dne 5. ledna 2012,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 18109/2011-B-5 ze dne 5.1.2012 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Stanislava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. výroku uložil dlužníku, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platil prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce pravidelně měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech příjmů uvedených v bodě IV. výroku, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky si pak insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši přiznané v bodě III. výroku a poté další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň; po jejich plném uspokojení zůstatek rozvrhne mezi označené nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části byly zjištěny, v poměru uvedeném v tomto bodě výroku, a postupem podle bodu V. výroku ho vyplatí věřitelům, příp. deponuje na svém účtu; zbývající část připadající na nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části nebyly zjištěny, deponuje na svém účtu. První termín takto určených plateb soud stanovil do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení. V bodě III. výroku soud přiznával insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře právo na zálohu na jeho odměnu ve výši 750,-Kč a na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, obojí s DPH, je-li správce plátcem této daně. V bodě IV. výroku soud přikázal plátcům všech příjmů dlužníka, jímž je nyní HUTCHINSON, s.r.o., Klostermannova 995, Rokycany, provádět ode dne doručení tohoto usnesení (bez ohledu na jeho právní moc) stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a tyto vyplácet insolvenčnímu správci. V bodě V. výroku uložil insolvenčnímu správci povinnosti k provádění splátkového kalendáře, včetně povinnosti podávání pravidelných zpráv o jeho plnění a stavu insolvenčního řízení, a v bodě VI. výroku uložil věřitelům, aby insolvenčnímu správci do 10 dnů od zveřejnění usnesení sdělili svá bankovní spojení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPL 29 INS 18109/2011-A-8 ze dne 3.11.2011 rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce Mgr. Františka Bureše. Na přezkumném jednání byly přezkoumány všechny přihlášené nepodmíněné a nezajištěné pohledávky 5 věřitelů v celkové výši 1.115.380,02 Kč, které insolvenční správce i dlužník uznali a které nebyly popřeny ani ze strany ostatních věřitelů. O provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl insolvenční soud ve smyslu § 402 odst. 5 IZ, neboť na řádně svolanou schůzi věřitelů se žádný věřitel nedostavil. Zvolený způsob oddlužení soud vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka shledal nejvhodnějším, neboť majetkem umožňujícím provést oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužník nedisponuje. Dlužník je svobodný, bez vyživovací povinnosti, a za předpokladu zachování jeho stávajícího čistého příjmu ze zaměstnání ve výši 26.451,-Kč měsíčně je schopen po úplné úhradě přednostních pohledávek za podstatou (včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, jejichž zálohové placení soud povolil) nabídnout postupem podle § 279 až 281 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) takové zabavitelné částky (splátky), které ve smyslu § 395 odst. 1 IZ umožní za 5 let uspokojit nezajištěné věřitele nejméně v rozsahu 30 % výše jejich pohledávek.

Proti tomuto usnesení se odvolal dlužník s požadavkem, aby mu byla povolena nižší měsíční splátka, při které by mu zbývalo alespoň 12.000,-Kč; i tak by podmínkám splátkového kalendáře vyhověl. Uvedl, že do zaměstnání dojíždí autem (cesty tam a zpět činí celkem 68 km), za benzín vydá měsíčně 4.000,-Kč, za byt platí 3.000,-Kč měsíčně. Na jídlo mu zbývá jen 1.000,-Kč. Bydlí v Horní Bříze u Husa 516, kam je mu z adresy trvalého pobytu v Plzni všechna pošta dosílána. Dlužník již přišel o brigádu a nechce přijít i o své stálé zaměstnání, které vykonává 10 let a zaměstnavatel je s ním spokojen. Bez auta se ale do práce nedostane a jiné tak dobře placené zaměstnání by ve svém věku 56 let těžko hledal.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda dlužník je k odvolání oprávněn, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 4 InsZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat jen ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení ze dne 5.10.2011 (spojeném s insolvenčním návrhem) nepožádal insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v tomto návrhu podaném na předepsaném formuláři v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačil, že takový návrh nepodává. Žádost o nižší splátky vznesl-opožděně-teprve ve svém odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jemuž jinak žádnou nesprávnost ani vadu řízení předcházejícího jeho vydání nevytýkal, přestože byl soudem prvního stupně (usnesením ze dne 21.2.2012) vyzván, aby do 15 dnů své odvolání o odvolací důvod a odvolací návrh doplnil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník není osobou věcně legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení, a odvolací soud proto jeho odvolání podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Pro potřeby dalšího řízení považoval odvolací soud za nutné dodat, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic tantibus). Jakkoli dlužníkova žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek je zjevně opožděná (byla podána až po rozhodnutí o schválení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem se zákonnými měsíčními splátkami), a tudíž tuto žádost není možno projednat a rozhodnout o ní zákonem předpokládaným způsobem, a přestože nic nesvědčí ani o tom, že se od podání návrhu na povolení oddlužení dlužníkovy poměry nějak změnily, není zcela vyloučeno, aby i v dané fázi řízení bylo jeho žádosti o nižší splátky vyhověno. To však jedině za předpokladu, že dlužník tuto žádost k výzvě soudu doplní o chybějící náležitosti stanovené v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ a že jím navržená nižší splátka (při zohlednění úhrady přednostních pohledávek) umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50%. Splněn musí být též předpoklad, že tito věřitelé (písemně nebo na své schůzi) vysloví s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. budou souhlasit alespoň někteří z nich, a nižší splátka se tak bude týkat jen uspokojení jejich vlastních pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle § 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a ani insolvenční soud neshledá důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, spočívající ve stanovení nižší splátky, bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužník v důsledku placení zákonných splátek výrazně přesahujících celkové 50% uspokojení pohledávek pojatých do oddlužení (v daném případě jde zatím o splátky ve výši cca 17.690,-Kč odpovídající bezmála 100% uspokojení) ocitl v kritické sociální situaci a dokonce byl ohrožen další výkon jeho zaměstnání, které je zdrojem splácení pohledávek jeho věřitelů. Současně bude vhodné, aby soud prvního stupně s dlužníkem-s ohledem na jeho tvrzení o faktickém bydlišti-vyjasnil, zda žádá o doručování písemností na jiné místo než na adresu svého evidovaného trvalého pobytu uvedenou v návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. dubna 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová