3 VSPH 361/2011-A-18
MSPH 60 INS 15114/2010 3 VSPH 361/2011-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Pavel Kroček, bytem v Praze 8, Ouholická 13, pro doručování v Hrdlořezech 86, zast. JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 9, Dubenecká 89, zahájené k návrhu: Ing. Vladimír Bouček, bytem v Praze 7, U Studánky 26, správce konkursní podstaty úpadce Klaus-Peter Zander, spol. s r.o., identifikační číslo 26141841, zast. JUDr. Libuší Krafft, advokátkou se sídlem v Praze 5, Nad Výšinkou 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.března 2011, č.j. MSPH 60 INS 15114/2010-A-16,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.března 2011, č.j. MSPH 60 INS 15114/2010-A-16, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Gabrielu Jandovou, sídlem v Praze 1, Školská 3 (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, k přihlášení jejich pohledávek ve lhůtě 30 dnů od dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval osoby mající závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, nýbrž insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání na 28.4.2011 a svolal schůzi věřitelů na tento termín s tím, že bude následovat po skončení přezkumného jednání (body VII. a VIII. výroku), stanovil program schůze věřitelů (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil ve stanovené lhůtě předložit soudu zpracovaný seznam přihlášek tak, aby je insolvenční soud mohl zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem přezkumného jednání (bod X. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají 2.3.2011 v 15,15 hodin (bod XI. výroku), a že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení uvedl, že navrhovatel podal insolvenční návrh, v němž se domáhal jako věřitel uvedeného dlužníka zjištění jeho úpadku s tím, že má za ním dvě pravomocně přisouzené pohledávky, po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak vyplývá z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24.ledna 2007, sp.zn. 32 T 102/2006, v němž bylo dlužníkovi uloženo uhradit navrhovateli 166.164,--Kč, avšak dlužník zaplatil jen 10.000,--Kč, a ze dne 3.února 2010, sp.zn. 23 C 198/2009, v němž mu byla povinnost uhradit částku 100.000,--Kč s přísl. a náklady řízení ve výši 25.200,--Kč, z níž neuhradil dlužník dosud ničeho. Uvedl, že navrhovatel uplatňuje vůči dlužníkovi jako bývalému jednateli společnosti Klaus-Peter Zander, spol. s r.o. další pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 683.761,71 Kč a 6.750.000,--Kč uplatněných u Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení vedeném pod sp.zn. 32 Cm 139/2007; za dalšího věřitele označil Finanční úřad pro Prahu 8. Konstatoval, že usnesením z 26.10.2010, č.j. MSPH 60 INS 15114/2010-A-8, vyzval dlužníka, aby se písemně k insolvenčnímu návrhu, jenž mu doručil 7.1. a 28.1.2011, vyjádřil ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení, avšak dlužník na výzvu nereagoval. Vyšel ze zjištění, podle něhož na majetek společnosti Klaus-Peter Zander, spol. s r.o. byl prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty úpadcova majetku byl ustaven navrhovatel, že dlužník v této společnosti (úpadce) vykonával funkci jednatele od 21.12.1999 do 28.6.2007, že úpadce má za dlužníkem vykonatelné pohledávky na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ve výši 266.164,--Kč a pohledávku z přisouzených nákladů řízení ve výši 25.200,--Kč, že úpadce uplatňuje vůči dlužníkovi dále pohledávku ve výši 6.750.000,--Kč z právního důvodu bezdůvodného obohacení a že dalším dlužníkovým věřitelem je Finanční úřad pro Prahu 8 s pohledávkou 666.212,--Kč doloženou vykonatelnými výkazy nedoplatků. Cituje ustanovení § 3, § 97, § 103, § 104 a § 136 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), učinil právní závěr, podle něhož navrhovatel osvědčil existenci svých pohledávek za dlužníkem splatných více jak před 3 měsíci, a to, že má dlužník dalšího věřitele a také, že existenci jejich pohledávek s delší dobou po lhůtě splatnosti dlužník nikterak nevyvrátil. Z uvedených důvodů zjistil dlužníkův úpadek, a protože ho nebylo možné řešit reorganizací ani oddlužením, zároveň na dlužníkův majetek podle § 148 odst. 1 InsZ prohlásil konkurs. Uvedl, že insolvenčního správce ustanovil podle § 25 InsZ, věřitele vyzval k uplatnění jejich nároků podle § 136 odst. 2 písm.d) a odst. 4 InsZ a vyzval dlužníky dlužníků podle § 136 odst. 2 písm.e) InsZ. Rozhodl bez nařízení jednání.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť řízení před ním bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm.c/ o.s.ř.), insolvenční soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm.e/ o.s.ř.) a nesprávně posoudil věc po právní stránce (§ 205 odst. 2 písm.g/ o.s.ř.). Uvedl, že navrhovatel podal insolvenční návrh opakovaně a že svůj úpadek vždy zpochybňoval a odmítal. Namítl, že navrhovatel zaměňuje neschopnost dlužníka splatit pohledávku za jeho odmítání zaplatit zpochybněnou pohledávku a že s dalším uvedeným věřitelem jedná o splátkovém kalendáři; není tak splněna mnohost jeho věřitelů. Nadto vytkl insolvenčnímu soudu, že nesprávně zaměňuje vztah insolvenčního a nalézacího řízení, když k žalobcem uplatněné pohledávce ve výši 6.570.000,--Kč by bylo zapotřebí provést rozsáhlé dokazování, a že se tak navrhovatel podaným návrhem pokusil obejít zákon a nahradit nalézací řízení řízením insolvenčním, v němž prostor pro dokazování ve větším rozsahu dán není. Především však zdůraznil, že byl zkrácen na svých procesních právech, neboť insolvenční soud rozhodl bez nařízení jednání přesto, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Citoval ustanovení § 133 InsZ a konstatoval, že souhlas dlužníka k rozhodnutí bez nařízení jednání jen z toho důvodu, že se dlužník k výzvě, zda souhlasí s takovým postupem, nevyjádřil, nelze dovozovat, neboť tento postup předpokládá aktivní projev souhlasu s takovým postupem. Namítl také nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, neboť jeho odůvodnění je kusé, nepřijatelné a postrádá jakoukoliv úvahu soudu.

Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním (co do rozhodnutí o zjištění úpadku pod bodem I. výroku) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 odst. 1, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

K procesním námitkám dlužníka:

InsZ v ustanoveních § 85 a § 133 InsZ obsahuje komplexní právní úpravu týkající se podmínek, za nichž je insolvenční soud jedině oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku nebo insolvenční návrh zamítne bez jednání.

Podle § 133 odst. 1 InsZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže

a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 InsZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Ze spisu vyplývá, že insolvenční soud navrhovatele i dlužníka vyzval svým usnesením ze dne 14.prosince 2010, č.j. MSPH 60 INS 15114/2010-A-7, aby ve lhůtě 3 dnů sdělili insolvenčnímu soudu, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů nebo se vzdává práva účasti na projednávané věci, popř. zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, zároveň je upozornil na to, že nevyjádří-li se ve lhůtě, bude insolvenční soud vycházet z toho, že účastník s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože výzva byla dlužníkovi doručena 23.12.2010, dlužník se k výzvě nevyjádřil.

Tato výzva by se uplatnila-reakce na ni by měla význam-jen pokud by nebyly splněny podmínky pro meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 133 odst. 1 písm.a) InsZ; tyto však v projednávané věci dány byly, neboť insolvenční soud rozhodl jen na základě listinných důkazů a návrhu vyhověl zcela za situace, kdy tomuto návrhu dlužník neodporoval (dlužník na výzvu k vyjádření k insolvenčnímu návrhu nereagoval). Odvolací soud tak dospěl k závěru, že řízení před insolvenčním soudem nebylo zatíženo procesní vadou spočívající v tom, že rozhodl o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání. Dlužníkovy námitky týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolací soud shledal jako účelové, neboť obsahuje všechny náležitosti, jež rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku dlužníka má mít (§ 136 InsZ a § 157 o.s.ř.), tj. zejména uvedení, čeho se navrhovatel domáhá, obsahu insolvenčního návrhu, stanoviska dlužníka, skutkových zjištění čerpaných ze založených listin a jejich posouzení po právní stránce.

K věci samé:

Přestože zásadní dlužníkovy výhrady proti napadenému usnesení se týkaly je procesního postupu soudu, odvolací soud zároveň (z hlediska mezí odvolacího přezkumu stanovených v § 141 InsZ) přezkoumal, zda byly naplněny zákonné předpoklady pro rozhodnutí o zjištění dlužníkova úpadku.

Podle § 136 odst. 1 InsZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele. Není však nezbytné, aby situace dlužníka, u něhož je možný i úpadek předlužení, naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že tento dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 InsZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Za doloženou tak lze mít jen splatnou pohledávku, o které není z věřitelem předložených listin zásadních pochyb. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel jako správce konkursní podstaty majetku úpadce doložil, že úpadce má za dlužníkem splatné pohledávky, a to minimálně uvedené pohledávky ve výši 156.164,--Kč a 100.000,--Kč, jež jsou vykonatelné od 29.3.2007, resp. 9.3.2010, tj. déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, že zároveň s insolvenčním návrhem podal jejich přihlášku. Dlužníkova námitka, že navrhovatel využil insolvenční řízení k uplatnění nároku ve výši 6.750.000,--Kč, jenž třeba uplatnit v nalézacím řízení, nemá pro věc významu, když ostatní uvedené vykonatelné pohledávky navrhovatele-dlužníkem nijak nenapadené-osvědčeny byly. Současně bylo zjištěno, že také další navrhovatelem označený věřitel-Finanční úřad pro Prahu 8-má vůči dlužníku vykonatelné pohledávky déle než 3 měsíce po splatnosti v celkové výši 666.212,--Kč, a to na základě výkazů nedoplatků z 23.6.2008, 5.11.2008, 26.11.2008, 30.11.2009 a 9.12.2010. Dlužník neprokázal, že by s tímto věřitelem jednal o splátkovém kalendáři, resp. že mu byly povoleny splátky pohledávky podle § 60 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Jedná se o pohledávky déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, jež svým věřitelům dlužník nesplácí.

Insolvenční soud marně vyzval dlužníka svým usnesením ze dne 14.prosince 2010, č.j. MSPH 60 INS 15114/2010-A-8, nejen k podání vyjádření k insolvenčnímu návrhu, ale také (ve smyslu § 128 odst. 3 InsZ) k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 odst. 1 InsZ. Platí tak domněnka dlužníkovy platební neschopnosti nejen podle § 3 odst. 2 písm.b), ale též podle § 3 odst. 2 písm.d) InsZ. Tuto domněnku dlužník nikterak nevyvrátil, když svoji schopnost uhradit uvedené zjištěné závazky neprokázal, ani to ostatně netvrdil.

Odvolací soud proto shrnuje, že řízení před insolvenčním soudem nebylo postiženo vadou spočívající v tom, že nemohl rozhodnout bez nařízení jednání, přičemž navrhovatel doložil svou aktivní legitimaci, tj. existenci své splatné pohledávky za dlužníkem a v řízení bylo osvědčeno, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 InsZ. Ani v odvolání proti napadenému usnesení přitom dlužník neuvedl nic, čím by věcnou správnost rozhodnutí o úpadku zpochybnil. Proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 1.června 2011

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová