3 VSPH 360/2011-A-18
MSPH 79 INS 871/2011 3 VSPH 360/2011-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníků: a) Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Hillebrantova 4, b) Libuše anonymizovano , nar. 15.6.1964, bytem tamtéž, zahájených k insolvenčním návrhům dlužníků, o odvolání dlužníka a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 871/2011-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 871/2011-A-13, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) vyzval dlužníky k doplacení zálohy na insolvenční řízení společně a nerozdílně ve výši 40.000,--Kč ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci bezhotovostně na uvedený účet insolvenčního soudu, nebo hotově do pokladny soudu. Konstatoval, že dlužník a) návrhem ze 17.2.2011 a dlužník b) návrhem ze 17.2.2011 navrhli zjištění svého úpadku a s nimi spojili i návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a že obě řízení spojil podle § 106 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech řešení (InsZ), ke společnému projednání (usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 871/2011-A-10) bez bližšího odůvodnění s tím, že dlužník k výzvě insolvenčního soudu (usnesení insolvenčního soudu ze dne 28. ledna 2011, č.j. MSPH 79 INS 871/2011-A-8) zaplatil již zálohu ve výši 10.000,--Kč. Vyšel ze zjištění, že dlužník a) v insolvenčním návrhu neuvedl významné majetkové hodnoty (družstevní byt, osobní automobil, motocykly), když je sice označil 22.2.2011 poté, co se dostavil k soudu bez předvolání (úřední záznam z 2.3.2011), avšak přes výzvu insolvenčního soudu, aby neprodleně svůj insolvenční návrh doplnil, a poučení, jak to má učinit, 28.2.2011 do spisu doplnil seznam majetku neodpovídající poučení, jež se mu ústní formou dostalo při návštěvě soudu, neuvedl vlastnictví bytu, o němž se již zmínil, a naopak v něm uvedl majetek další (obývací stěna, sedačka). Z uvedených zjištění insolvenční soud učinil závěr, že lze předpokládat ze strany dlužníka a) řešení jeho úpadku konkursem, neboť lze mít důvodně zato, že návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr podle § 395 odst. 1 InsZ, když v insolvenčním návrhu opomněl uvést významné majetkové hodnoty. Poukázal na to, že za uvedené situace dojde ke zpeněžení majetku obou dlužníků, z jehož výtěžku zpeněžení dojde k uspokojení pohledávek věřitelů, tj. ke způsobu řešení jejich úpadku, který zjevně nepreferovali, a uzavřel, že zůstává v jejich dispozici, zda budou na insolvenčních návrzích trvat nebo docílí zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí svých insolvenčních návrhů nebo pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Toto usnesení napadl dlužník a) v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby mu byl doplatek částky 40.000,--Kč z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení odpuštěn s tím, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr a neuvědomil si, že osobní automobil a motocykly se do majetku uvádějí, když měl zato, že soud si toto zjistí v evidenci motorových vozidel sám. K původnímu tvrzení, že vlastní družstevní byt, uvedl, že členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu převedl dlužník b) na Jana anonymizovano , nar. 7.5.1986, aniž by doložil celou smlouvu o převodu s podpisy jejích účastníků a datem uzavření.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť i z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení (odst. 1). Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí (odst. 2).

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit. Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Těmto požadavkům však insolvenční soud v napadeném usnesení zjevně nedostál. Důvody pro doplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení shledal jen v tom, že pro nepoctivý záměr dlužníka a) lze očekávat řešení úpadku obou dlužníků nikoliv schválením oddlužení ve formě splátkového kalendáře, nýbrž konkursem. Nejenže soud nevysvětlil, proč očekávané náklady insolvenčního řízení nebude možné uhradit z majetkové podstaty a výtěžek zpeněžení bude natolik nedostatečný, že bude nutno požadovat po dlužnících zálohu v její maximální výši, ale rovněž neobjasnil, proč tímto způsobem má být řešen i úpadek dlužníka b). Závěr o nepoctivém záměru dlužníka a) pak soud postavil jen na zjištění o neúplnosti jím předloženého seznamu majetku, na něž ovšem měl reagovat podle § 128 odst. 2 InsZ řádnou výzvou k předložení nového řádného seznamu podle § 104 odst. 1 písm. a) InsZ, což neučinil. Za takovou výzvu nelze považovat výzvu danou dlužníku ústně.

Nutno dodat, že jakkoli doplňkem seznamu majetku předloženým posléze dlužníkem a) nelze mít zjištěné závady tohoto seznamu za zhojené, soudem k takovému doplnění insolvenčního návrhu dosud řádně vyzván nebyl. Závěr o nepoctivém záměru dlužníka a), jenž v úvahách insolvenčního soudu vyústil k vydání napadeného usnesení, je tak zjevně přinejmenším předčasný.

Teprve poté, co bude na základě výzvy soudu insolvenční návrh dlužníka a) doplněn o úplný a správný seznam jeho majetku, a jeho insolvenční návrh tak bude způsobilý projednání, bude možné i jeho věcné posouzení. V jeho rámci pak bude lze zabývat se i otázkou, zda a do jaké míry je možno předpokládat uspokojení nákladů insolvenčního řízení z majetkové podstaty, pokud do ní má náležet i dlužníkem a) označená osobní vozidla a dva motocykly v ceně cca 160.000,--Kč. Základním předpokladem pro posouzení uvedených otázek je však dosud závěr (soudem prvního stupně nevyslovený), že tu jsou důvody pro spojení insolvenčního řízení proti oběma dlužníkům domáhajícím se oddlužení, tj. že mají závazky a majetek náležející do jejich společného jmění manželů. V daném případě tedy insolvenční soud nejenže konkrétní důvody pro navýšení zálohy na náklady insolvenčního řízení v napadeném usnesení nevysvětlil, ale za daného stavu věci ani nebyly dány podmínky, aby o takové povinnosti rozhodl.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení insolvenční soud nejprve vyzve dlužníka a) k doplnění seznamu majetku, zváží, zda tu nejsou důvody pro obdobnou výzvu i v případě dlužníka b), pokud další dlužníkem a) uváděný majetek spadá do společného jmění manželů, a teprve po tomto doplnění insolvenčního návrhu (či obou návrhů) a tedy poté, co bude mít podklady k posouzení rozsahu veškerého majetku dlužníků, včetně jejich majetku spadajícího do společného jmění, zhodnotí skutkové a právní okolnosti rozhodné pro úsudek o tom, jaký způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku obou dlužníků lze očekávat, jaké náklady si vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová