3 VSPH 352/2013-A-15
MSPH 90 INS 953/2013 3 VSPH 352/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: WSW engineering, spol. s r.o., IČO 27957675, se sídlem v Praze 6, Střešovická 1068/35, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 953/2013-A-6 ze dne 24.ledna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 953/2013-A-6 ze dne 24.ledna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že mu byl 15.1.2013 dlužníkem doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení při využití formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář). Vyšel z dlužníkova tvrzení, podle kterého dlužník vlastní hmotný majetek v pořizovacích cenách 175 mil k tomuto majetku je opravná položka ve výši cca 75 mil. a dále pohledávky ve výši cca 255 mil a k nim je tvořena opravná položka (nedobytné pohledávky) ve výši 221 mil . Ohledně svých závazků uvedl dlužník, že jsou ve výši cca 465 mil bez penále a úroků z prodlení a že pohledávky + majetek vůči závazkům jsou cca 29 % a společnost je předlužena cca o 331 mil . Uvedl, že tato tvrzení jsou ve vzájemném rozporu a není zřejmé, jak dlužník dospěl k závěru o svém předlužení a jeho výši, neboť z tvrzení dlužníka o výši majetku včetně jeho pohledávek a o výši závazků neplyne, že je předlužen cca o 331 mil. Nadto dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádná tvrzení o tom, jak zjistil hodnotu svého majetku, kdy na jiném místě uvádí, že z provozu solární elektrárny očekává roční příjem 13 mil. Kč, avšak zároveň uvedl, že příjmy za poslední 3 roky nemá. Soud tak dovodil, že již z tohoto důvodu dlužníkův insolvenční návrh není srozumitelný a nelze jej projednat, avšak trpí i dalšími vadami bránícími v pokračování v insolvenčním řízení.

Dlužník v insolvenčním návrhu v rámci vylíčení rozhodujících skutečností ke svému úpadku neoznačil žádné své věřitele. Ve Formuláři vyplnil kolonky č. 18 a 21 týkající se jeho závazků, avšak své věřitele v nich označil způsobem, který neodpovídá zákonným požadavkům uvedeným v ustanovení § 103 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (InsZ), tj. neurčitě, takže je nelze identifikovat, a to jak u osob fyzických (chybí označení jejich bydliště, popř. IČO), tak osob právnických, které nejsou označeny sídlem a identifikačním číslem, případně jinými identifikačními znaky, v případě zahraničních osob. Konstatoval dále, že dlužník u jednotlivých věřitelů neuvedl základní údaje o jejich pohledávkách. Soud tak uzavřel, že na základě dlužníkem uvedených tvrzení v insolvenčním návrhu nelze dospět k závěru, že se nachází v úpadku ve formě předlužení nebo insolvence. Nad rámec uvedeného vytkl dlužníkovi, že nepřipojil k insolvenčnímu návrhu seznamy podle § 104 InsZ, tj. seznam majetku, závazků a zaměstnanců, k jejichž připojení by musel být vyzván, avšak v případě, že by jeho insolvenční návrh byl projednatelný. Doplnil, že dlužník je právnickou osobou, podnikatelem, u něhož povolení oddlužení InsZ nepřipouští (§ 389 InsZ).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním. Uvedl, že se insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku ve formě insolvence a má za to, že byly naplněny předpoklady úpadku podle § 3 InsZ, neboť má 25 věřitelů, závazky vůči nim po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Dále uvedl, jak postupoval při stanovení hodnoty svého hmotného majetku, a zopakoval, že jeho hmotný majetek má cenu 75 mil. Kč, že má pohledávku za společností SOLAR CENTER, a.s. ve výši 221.903.290,--Kč a že očekává roční příjem 15 mil. Kč a že za rok 2012 činil 13.472.696,--Kč. Uzavřel, že jeho majetek ke dni podání odvolání činí 175.877.275,--Kč a pohledávky ve výši 240.996.997,07 Kč, k nimž je tvořena opravná položka ve výši 221.903.290,--Kč, tak čistá hodnota pohledávek činí 19.093.707,07 Kč, zatímco závazky společnosti jsou ve výši 349.619.043,60 Kč, přičemž úroky z této částky činí ročně 37.483.513,--Kč (při sazbě 14% ročně), a tak jeho závazky přesahují majetek. K odvolání připojil seznam svých pohledávek s uvedením jejich dlužníků, svých věřitelů označených názvem, identifikačním číslem, sídlem a také výší pohledávky, dále seznam svého majetku s výpisy z katastru nemovitostí svědčících o vlastnictví pozemků, a seznam závazků s uvedením svých věřitelů názvem, identifikačním číslem a sídlem a výší jejich pohledávek, a připojil listiny, z nichž plyne jejich právní důvod; seznamy opatřil svým prohlášením, že jsou správné a pravdivé.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, přičemž na rozdíl od úpadku ve formě platební neschopnosti v případě předlužení není rozhodující pro posouzení předlužení dlužníka splatnost jeho závazků.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ).

K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení (nyní od 1.1.2014 kolonka č. 7), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Této možnosti mohou však využít osoby, jejichž úpadek nebo hrozící úpadek je přípustné řešit oddlužením, tj. právnická osoba, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání (§ 389 odst. 1 InsZ). Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

U obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník k podání insolvenčního návrhu využil formulář návrhu na povolení oddlužení, přestože řešení jeho úpadku oddlužením (právnická osoba-podnikatel) není přípustné, nicméně využitím kolonky 6 (nyní kolonky 7) tohoto formuláře insolvenční návrh podal, když v ní vyznačil, že se domáhá rozhodnutí o úpadku. V kolonce 9 vyhrazené podrobnému popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, uvedl, že má hmotný majetek v pořizovacích cenách 175 mil a že k tomuto majetku je opravná položka ve výši cca 75 mil, že má pohledávky ve výš 255 mil., k nimž je vytvořena opravná položka (nedobytné pohledávky) ve výši 221 mil. Kč, jeho závazky činí cca 465 mil bez penále a úroků. Dále v kolonkách 16-18 uvedl údaje ke svým pohledávkám a závazkům bez řádné identifikace dlužníků a věřitelů. Seznamy majetku a závazků k návrhu nepřipojil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu, k němuž využil kolonky 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení neuvedl konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačil žádné své věřitele. Seznamy majetku a závazků k návrhům nepřipojil a pokud v kolonkách 9, 16-8 formuláře uvedl další údaje, pak se týkají týkající návrhu na povolení oddlužení, jež v případě dlužníka přípustné není, a nelze je brát v potaz jako součást insolvenčního návrhu. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů, které absentují) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly, přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu. A tato tvrzení nemohla být nahrazena obsahem seznamu závazků, neboť jej dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Tvrzení dlužníka pak nejsou dostatečná ani pro případ úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 InsZ), neboť i tak náležitostí insolvenčního návrhu je řádné označení věřitelů a jejich pohledávek, byť zákon v takovém případě nevyžaduje uvedení lhůty jejich splatnosti.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako Soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., Soud postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud Soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto další tvrzení a seznamy, jež dlužník k odvolání připojil, nemohly mít z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení význam.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10.února 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová