3 VSPH 35/2013-A-11
MSPH 96 INS 28373/2012 3 VSPH 35/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Vacínova 396/5, 180 00 Praha 8, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012 se mění tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17.12.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Romany anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V něm uvedla, že je v úpadku, neboť má celkem 4 nezajištěné věřitele a 9 závazků ve výši cca 1.400.643,-Kč, které není schopna plnit, jelikož splátky dosahují částky 16.926,-Kč měsíčně a její příjem činí 13.000,-Kč měsíčně. V podrobnostech odkázala na seznam závazků; věřitele specifikovala v návrhu na povolení oddlužení.

Soud citoval § 103 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že v počáteční fázi insolvenčního řízení soud především zjišťuje, zda je dlužník ve stavu úpadku (či jako v daném případě ve stavu hrozícího úpadku), a teprve v případě jeho zjištění rozhodne, jakým způsobem bude řešen. I pokud je insolvenční návrh podáván na formuláři návrhu na povolení oddlužení (kolonka č. 6), musí obsahovat předepsané obsahové náležitosti. Dlužnice ale v insolvenčním návrhu dostatečně nekonkretizovala skutečnosti osvědčující stav jejího úpadku, když nespecifikovala na základě jakých právních skutečností její tvrzené závazky vznikly a kdy se staly splatnými. Co do označení jednotlivých věřitelů odkázala na přílohy insolvenčního návrhu a na návrh na povolení oddlužení.

Dále soud konstatoval, že ve smyslu usnesení č.j. 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 není možno pokládat povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek za splněnou pouze odkazem na údaje obsažené v přílohách insolvenčního návrhu. Stejně tak nutno dovodit, že povinnost specifikovat věřitele není splněna obsahem návrhu na povolení oddlužení. Je nutné, aby jak insolvenční návrh, tak i návrh na povolení oddlužení, jsou-li podány společně, byly co do předepsaných obsahových náležitostí perfektní. V insolvenčním návrhu dlužnice však (ve smyslu § 3 IZ) chybí konkrétní údaj o pluralitě věřitelů (dlužnice neidentifikovala věřitele), o povaze jejích závazků (dlužnice neuvedla právní důvod vzniku závazků) a jejich splatnosti, jakož i okolnosti osvědčující prodlení. Povinnost vylíčení těchto rozhodných skutečností není možno nahradit použitím obecných formulací dle § 3 IZ a konstatováním, že dlužník splňuje podmínky pro zjištění úpadku.

Soud uzavřel, že dlužnice nesplnila povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 IZ, neboť dostatečně nevylíčila rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek. Proto postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o zjištění jejího úpadku a povolí jeho řešení oddlužením, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že její návrh je právně perfektní a tedy způsobilý projednání, když v něm i v jeho přílohách jsou uvedeny konkrétní skutečnosti naplňující znaky úpadku dlužnice dle § 3 IZ (nikoli pouze hrozícího úpadku, jak uvedl soud prvního stupně). Podmínka plurality věřitelů je nepochybně splněna, neboť dlužnice v insolvenčním návrhu (v kolonce 6 formuláře) uvedla, že má 4 nezajištěné věřitele, u kterých má 9 závazků ve výši 1.400.643,13 Kč, a tyto věřitele řádně (názvem, identifikačním číslem a sídlem) označila v kolonce 18 návrhu i v připojeném seznamu závazků (předepsané příloze insolvenčního návrhu). Splněna je rovněž podmínka existence peněžitých závazků splatných po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což plyne z konkrétních údajů uvedených v tom směru v kolonce 6, 18 a 20 návrhu a v seznamu závazků. Skutečnostmi uvedenými v kolonce 6 je pak zjevně naplněna i podmínka platební neschopnosti. Z těchto tvrzení je zřejmé, že dlužnice jednak zastavila platby všech svých peněžitých závazků, jelikož dlužná částka, kterou má svým věřitelům najednou uhradit, mnohonásobně převyšuje její měsíční příjmy, ze kterých musí hradit pravidelné měsíční náklady na živobytí, a jednak dlužnice všechny své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, což je opět jednoznačně vyjádřeno i v kolonce 18 a 20 návrhu a v seznamu závazků.

Dále dlužnice namítala, že soud prvního stupně nesprávně-v rozporu s judikatorními závěry vyjádřenými např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH 131/2010-A ze dne 22.7.2010-nevzal jako součást tvrzení o úpadku v potaz údaje obsažené v seznamech majetku a závazků, které s insolvenčním návrhem předložila. Nadto v kolonce 6 návrhu co identifikace svých věřitelů a specifikace jednotlivých svých závazků odkázala na kolonky 18 a 20 návrhu, takže své věřitele a závazky vymezila řádně a při porovnání se seznamem závazků nemůže dojít k jejich záměně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu -usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 vskutku nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, uvedla, že je svobodná a nemá vyživovací povinnost k třetím osobám, přičemž má 4 nezajištěné věřitele, vůči kterým má 9 závazků ve výši cca 1.400.643,13 Kč, které všechny jsou po dobu delší než 30 dnů, resp. déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopna je plnit. Ohledně doby splatnosti jednotlivých závazků odkázala na přiložený seznam závazků s tím, že většina z nich je již najednou splatná a není možno dosáhnout jejich uspokojení výkonem rozhodnutí nebo exekucí, neboť jejich současná výše mnohonásobně převyšuje hodnotu majetku dlužnice, který může být výkonem rozhodnutí postižen. Dlužnice rovněž musela zastavit platby všech svých závazků, neboť její měsíční příjem činí jen cca 16.926,-Kč a měsíční splátky dosahují výše cca 13.000,-Kč. Je tak zřejmé, že při placení nezbytných životních nákladů není schopna ani těchto splátek, natož úhrady celých dlužných částek, kterou nyní věřitelé po dlužnici požadují. Dlužnice odkázala na připojený seznam závazků a na kolonky č. 18 a 20 návrhu na povolení oddlužení s tím, že jsou v nich identifikováni její věřitelé i jednotlivé závazky, a dále odkázala na údaje o svých příjmech za poslední 3 roky uvedené v kolonce 11 návrhu a na stav svého majetku uvedený v kolonce 16 návrhu, v němž je specifikován movitý majetek dlužnice v současné hodnotě cca 13.000,-Kč.

K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila řádný seznam závazků, v němž v souladu s § 104 odst. 4 IZ označila všechny 4 své nezajištěné věřitele způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ. U každého z 9 závazků uvedla údaje o jeho splatnosti, z nichž plyne, že všechny se staly splatnými v průběhu ledna až března 2012.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice sice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje o svých věřitelích a o výši jednotlivých svých dluhů a jejich splatnosti, tyto skutečnosti však dostatečným způsobem konkretizovala prostřednictvím předloženého seznamu závazků. Z takto vylíčených skutečností plyne, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami, které jsou splatné déle než 30 dnů, resp. dokonce déle než 3 měsíce, a dlužnice zastavila jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a), b) IZ nastolena domněnka, že dlužnice úhrady těchto závazků není schopna. Tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužnice současně v insolvenčním návrhu označila své příjmy, které na úhradu uvedených závazků zjevně nestačí, a jiný potřebný disponibilní finanční majetek (jak plyne i z připojeného řádného seznamu majetku) nevlastní.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dlužnice nabídla ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. června 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová