3 VSPH 342/2011-A-64
MSPH 93 INS 9138/2010 3 VSPH 342/2011-A-64

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Mikanova 3/3261, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2011, č.j. MSPH 93 INS 9138/2010-A-52,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2011, č.j. MSPH 93 INS 9138/2010-A-52, se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. února 2011, č.j. MSPH 93 INS 9138/2010-A-52, na návrh věřitele Reticulum, a.s. (dále jen navrhovatel), rozhodl, že se zjišťuje úpadek Tomáše anonymizovano (dále jen dlužník) (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Radomíra Válka, určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dnem, hodinou a minutou zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, současně vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky, zajištěné věřitele vyzval, aby insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní, nařídil termín přezkumné schůze na 31. března 2011 a svolal na ni navazující schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci soud uložil, aby mu do 25. března 2011 předložil seznam přihlášených pohledávek a do 23. března 2011 podal dílčí zprávu o činnosti a o hospodářské situaci dlužníka, a sdělil, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (body II. až X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a tvrdil, že ke dni podání insolvenčního návrhu má vůči němu splatnou pohledávku ve výši 3.206.834,01 Kč (dále jen pohledávka a), jež má původ ve smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru z 6.2.2008 reg.č. 5500/196529-01/08/01-001/00/R (dále jen úvěr), kterou dlužník uzavřel s Hypoteční bankou, a.s. (dále jen banka), podle níž banka poskytla dlužníku úvěr ve výši 2.931.579,--Kč a ten se ho zavázal zaplatit ve splátkách, avšak přes opakované výzvy banky dlužník splátky nehradil. Uvedenou pohledávku banka navrhovateli postoupila 7.4.2010 smlouvou o postoupení pohledávky. Navrhovatel vyzval dlužníka, aby dlužný úvěr zaplatil do 4.5.2010, což neučinil, takže se stal splatným v plné výši 5.5.2010. Existenci pohledávky navrhovatel prokazoval úvěrovou smlouvou, postupní smlouvou, oznámením banky o dočerpání úvěru, hlášením o delikventních a klasifikovaných klientech z 31.3.2010, výzvou k úhradě úvěru, obchodními podmínkami a vyčíslením pohledávky. Dále navrhovatel označil dalšího věřitele (GE Money Multiservis, a.s.) s tím, že podle výpisu z katastru nemovitostí na LV 13799 je vedeno na dlužníka několik exekucí. Navrhovatel uzavřel, že dlužníkův úpadek je osvědčen, neboť dlužník má peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen je plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Soud pokračoval, že dlužník navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu s odůvodněním, že pohledávku věřitele uhradil, avšak doklady o této úhradě mu zabavila Policie ČR a dosud nevrátila. Mezi těmito doklady se nacházela i směnka splatná 1.6.2011, podle níž by měl dlužník obdržet větší částku peněz, jež by stačila k pokrytí jeho dluhů.

Soud prvního stupně nařídil jednání k rozhodnutí o zjištění úpadku na 4.11.2010, z něhož se dlužník omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, z jednání 25.11.2010 se dlužník opětovně omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, jež by měla trvat několik týdnů, neboť měl podstoupit operaci, a požádal o odročení těchto jednání, čemuž soud vyhověl. Insolvenční soud však již nevyhověl dlužníkově žádosti z 31.1.2011, kterou dlužník opakovaně žádal o odročení jednání nařízené na 3.2.2011 opět z důvodu pracovní neschopnosti a jeho jednání zhodnotil jako obstrukční s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 18.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007. Konstatoval, že k dlužníkově pracovní neschopnosti docházelo vždy následně po nařízení ústního jednání a dlužníkova omluva z jednání 25.11.2010 o jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti v důsledku operace se nezakládala na pravdě, neboť podle sdělení ošetřující lékařky z 6.1.2011 byla pracovní neschopnost dlužníku ukončena již 28.11.2010. Z uvedených důvodů proto ve věci 3.2.2011 jednal v nepřítomnosti dlužníka, jenž se opakovaně k insolvenčnímu návrhu písemně vyjádřil, když navrhovatel při jednání nevznášel nová skutková tvrzení ani důkazní návrhy.

Soud při jednání (3.2.2011) provedl důkazy listinami, které předložil navrhovatel, přihláškami pohledávek věřitelů 1 až 6, na něž v odůvodnění rozhodnutí jednotlivě odkázal a z nichž zjistil následující. Ohledně pohledávky navrhovatele, že má za dlužníkem v insolvenčním návrhu tvrzenou pohledávku doloženou citovanými listinami, dále zjistil, že přihlášený věřitel č. 4 GE Money Auto, s.r.o. se stal věřitelem vykonatelné pohledávky ve výši 2.744.862,90 Kč (dále jen pohledávka b) z titulu směnečného platebního rozkazu, na níž bylo dlužníkem uhrazeno toliko 96.538,50 Kč, na základě smlouvy o vkladu části podniku, neboť tato pohledávka byla původně přiznána ve prospěch GE Money Multiservis, a.s., což bylo doloženo pravomocným směnečným platebním rozkazem, usnesením o nařízení exekuce, příkazem k úhradě nákladů exekuce, smlouvou o vkladu části podniku a výpočtem úroků z prodlení.

Provedením dalších listinných důkazů insolvenční soud zjistil, že IT Credit, s.r.o. (přihlášený věřitel) má za dlužníkem pohledávku ve výši 4.804.217,53 Kč (dále jen pohledávka c) vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a jeho manželkou a Raiffeisenbank, a.s., zajištěnou zástavním právem, jež byla touto bankou postoupena označenému věřiteli, přičemž je tato pohledávka předmětem exekuce, a že další z přihlášených věřitelů dlužníka Central Group, a.s. má za dlužníkem pohledávku ve výši 215.251,95 Kč (dále jen pohledávka d) z titulu dohody o narovnání z 23.4.2008. Vedle těchto věřitelů zjistil ze sdělení Telefónica O2 Czech Republic, a.s., že tato společnost má za dlužníkem pohledávku ve výší 6.034,79 Kč (dále jen pohledávka e). Soud dále konstatoval, že ze sdělení GE Money Bank, a.s. (jeden z právních nástupců GE Money Multiservis, a.s.) ze 7.1.2001 vyplývá, že tato společnost neeviduje za dlužníkem pohledávky.

Soud dále uvedl, že dlužník v průběhu řízení nepředložil žádné listiny, jejichž prostřednictvím by prokázal, že pohledávka navrhovatele byla uhrazena, naopak z přehledu plateb a vyúčtování úroku z prodlení je zřejmé, že úvěr nebyl splácen od podzimu 2009, podle smluvních ujednání v úvěrové smlouvě (č. III a bod 7 obchodních podmínek) byla možná mimořádná splátka k datu 4.2.2011 nebo po dohodě s bankou, přičemž tato mimořádná splátka by musela být placena bezhotovostně a pro dlužníka by neměl být problém vyžádat si od svého peněžního ústavu doklad o provedené platbě. Vyslovil závěr, že dlužník svá tvrzení ničím nedoložil a svého důkazního břemene se nemůže zprostit pouhým poukazem na skutečnost, že důkaz o platbě nemá ve svém držení. Uzavřel, že dokazováním bylo zjištěno, že dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ v platební neschopnosti, neboť má kromě navrhovatele nejméně jednoho dalšího věřitele a závazky vůči nim neplní po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti, což pro zjištění dlužníkova úpadku je postačující, proto podle § 136 odst. 1 IZ rozhodl o úpadku dlužníka.

Proti bodu I. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně se dlužník včas odvolal. V odvolání namítal, že původně označený věřitel GE Money Multiservis, a.s. de facto věřitelem nebyl, soudu dodatečně oznámil, že žádnou pohledávku za ním neeviduje, k později přihlášeným věřitelům se nemohl vyjádřit, neboť k tomu nebyl soudem ani vyzván. Zdůraznil, že měl zájem zúčastnit se jednání před soudem osobně a vyjádřit se ke všem skutečnostem a případně předložit soudu písemné důkazy, přičemž neshledal důvodnou výtku soudu, že nepředložil od peněžního ústavu doklad o úhradě, aniž by soud měl důkaz o tom, že tak neučinil. Jednání soudu prvního stupně zhodnotil jako laxní , neboť nepožadoval po Policii ČR vydání nezákonně odebraných listin a spokojil se toliko s jejím povšechným vyjádřením, aniž by byla sjednána náprava. Uvedl, že měl v úmyslu předložit jako důkaz shora zmíněnou směnku, avšak soud na jeho sdělení ohledně ní nijak nereagoval. Uzavřel, že neshledal své jednání, kdy se nemohl dostavit k nařízeným jednáním za obstrukční, neboť byl nemocen a svou pracovní neschopnost doložil lékařským potvrzením, a proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu prvního stupně věc znovu projednat.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním (co do rozhodnutí o zjištění úpadku pod bodem I. výroku) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 odst. 1, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Za doloženou tak lze mít jen splatnou pohledávku, o které není z věřitelem předložených listin zásadních pochyb. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud neshledal žádných závad v procesním postupu soudu prvního stupně, jenž jednal a rozhodl v nepřítomnosti dlužníka, a neshledal důvodnou dlužníkovou námitku, že byl v řízení před soudem prvního stupně zkrácen na svých procesních právech účastníka řízení. O všech jednáních ve věci byl řádně uvědoměn, přičemž listiny, jež byly při jednání předmětem dokazování, byly v té době součástí veřejně přístupného insolvenčního spisu. Odvolací soud se plně ztotožnil s důvody, pro něž soud prvního stupně-v souladu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu-hodnotil opakované dlužníkovy neúčasti na jednání jako obstrukční postup a pro něž nakonec jeho poslední omluvu z jednání konaného 3.2.2011 neakceptoval a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Svůj obstrukční postoj k řízení pak dlužník potvrdil i v odvolacím řízení, když se bez omluvy nezúčastnil jednání před odvolacím soudem konaným dne 4.5.2011, a tedy nevyužil možnosti obhajovat své stanovisko před soudem při ústním jednání, jíž se v odvolání dožadoval.

Soud prvního stupně správně posoudil navrhovatelovu věcnou legitimaci, jejíž doložení je zákonnou podmínkou k tomu, aby na základě insolvenčního návrhu mohl zkoumat, zda dlužník je v úpadku. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku splatnou déle než 3 měsíce. Její existenci se dlužníku zpochybnit nepodařilo, když jeho námitka následného zaplacení této pohledávky byla zcela neurčitá-dlužník nijak neupřesnil, kdy a jakým způsobem tvrzenou platbu provedl, a nebyl ani schopen nabídnout k tomuto svému argumentu žádný důkaz. Neobstojí dlužníkovy námitky o nesoučinnosti soudu s Policií ČR v případě zabavených dokumentů, mezi nimiž se podle jeho tvrzení měl nacházet i údajný doklad o zaplacení navrhovatelovy pohledávky. Soud provedl důkaz vyžádanými policejními protokoly o zabavení dokumentů a vrácení dlužníku, jež jsou jím osobně podepsány. Jak se podává z protokolu o vrácení věci z 3.3.2010, dlužník výslovně uvedl, že si předmětné písemnosti zkontroloval a věci souhlasí s jednotlivými zabavenými položkami. Odvolací soud má zato, že dlužníku nebránilo nic v tom, aby v průběhu odvolacího řízení, či při odvolacím jednání, jehož se bez omluvy nezúčastnil, doklady o zaplacení navrhovatelovy pohledávky předložil, a proto považuje jeho námitky v tomto směru za účelové. K tomu odvolací soud ještě poznamenává, že z protokolu o provedení prohlídky dlužníkova bytu na adrese Mikanova 3 v Praze 10 dne 25. února 2009 se ukázalo nepravdivým tvrzení dlužníka obsažené v jeho podání z 24.1.2011, v němž uvedl, že mu účast při této prohlídce byla odepřena, ačkoliv tento protokol včetně jednotlivých listů jako osoba zúčastněná prohlídky podepsal a podpis připojil i jeho obhájce Mgr. Jan Poláček.

V řízení bylo dále zjištěno, že vedle navrhovatele mají vůči dlužníku pohledávky splatné déle než 30 dnů, resp. déle než 3 měsíce, také shora označení věřitelé pohledávek c) až e), což dlužník nijak nezpochybňoval. V řízení tak bylo prokázáno, že dlužník má ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ více věřitelů s peněžitými závazky splatnými déle než 30 dnů. Jelikož tyto závazky jsou splatné dokonce déle než 3 měsíce, dlužníku ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ svědčí domněnka, že tyto závazky není schopen plnit (podmínka platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Tuto domněnku dlužník ani v odvolacím řízení nikterak nevyvrátil, když existenci svých disponibilních finančních prostředků nutných k úhradě uvedených zjištěných závazků ani netvrdil. Poukazoval toliko na svoji směnku, z níž by v budoucnu mohl jisté finanční plnění získat, a jež tedy z hlediska jeho finanční situace (platební schopnosti) v době vydání napadeného usnesení žádného významu nemá.

Protože těmito zjištěními byl úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti osvědčen, nebylo důvodu zabývat se výhradami dlužníka ke správnosti závěrů soudu prvního stupně o tom, zda pohledávka b) svědčí věřiteli GE Money Auto, s.r.o. či nikoli. Z týchž důvodů nemá žádný význam ani dlužníkova námitka, že nebyl soudem vyzván, aby se vyjádřil k pohledávkám jiných věřitelů.

Odvolací soud proto shrnuje, že dlužníku svědčí domněnky existence úpadku, neboť soud prvního stupně dokazováním dlužníkův úpadek řádně zjistil (§ 136 odst. 1 IZ). Jelikož-jak uvedeno-navrhovatel doložil svou aktivní legitimaci, tedy existenci splatné pohledávky za dlužníkem, je rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku věcně správné.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 4. května 2011 JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová