3 VSPH 337/2012-A-11
MSPH 77 INS 24223/2011 3 VSPH 337/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka IVSN, a.s. se sídlem Vlastina 888, Praha 6, IČO 61059994, zast. Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem, Myslíkova 30, Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 24223/2011-A-5 ze dne 9. ledna 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 24223/2011-A-5 ze dne 9. ledna 2012 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 24223/2011-A-5 ze dne 9.1.2012 odmítl insolvenční návrh dlužníka IVSN, a.s. (dále jen dlužník). Současně soud rozhodl, že se po právní moci usnesení dlužníku vrací poplatek ve výši 1.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník podáním ze dne 21.12.2011 domáhal toho, aby soud rozhodl o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs. Tvrdil, že dlouhodobě nevykazuje žádnou hospodářskou činnost, jediný akcionář se o společnost nezajímá. Pohledávky věřitelů není dlužník schopen v plném rozsahu uspokojit. Je předlužen, neboť nemá žádný majetek-ani movitý nebo nemovitý majetek, zásoby nebo pohledávky za třetími osobami. Žádná další tvrzení ohledně úpadku dlužníka insolvenční návrh neobsahoval. Svá tvrzení navrhl dlužník prokázat výpisem z obchodního rejstříku, soupisem majetku a závazků i dalšími dokumenty. Soud odkázal na definici úpadku insolvencí a předlužením v § 3 odst. 1, 2 a 3 a na § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž dlužník musí v insolvenčním návrhu mim jiné vylíčit rozhodující konkrétní skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek, a z návrhu musí být patrno, čeho se jím navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh dlužníka však-jak shledal soud prvního stupně-postrádá především údaj o počtu věřitelů a jejich řádné označení ve smyslu § 103 odst. 1 IZ. Proto nelze mít za prokázané naplnění podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ spočívající v existenci vícerých věřitelů. Dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu ani údaj o celkové výši jeho závazků dlužníka, a tudíž nelze bez dalšího dovodit, že tyto jsou vyšší než jeho majetek, jak dlužník tvrdí. Teprve na základě porovnání celkové výše závazků a hodnoty majetku dlužníka by totiž soud mohl posoudit, zda jsou splněny podmínky úpadku dlužníka ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ.

K tomu soud dodal, že nedostatek tvrzení ohledně úpadku dlužníka, které musí být vylíčeny v insolvenčním návrhu, nelze bez dalšího nahradit přílohami tohoto návrhu. Výjimku představují v případě dlužnického insolvenčního návrhu jeho povinné přílohy, tedy seznam majetku a závazků. To ovšem pouze za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné -opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim v daném směru lze přihlížet. Dlužníkem předložené seznamy majetku a závazků však zákonné náležitosti postrádají, a proto nemohou nedostatky insolvenčního návrhu nahradit. Tyto seznamy nejsou opatřeny povinným prohlášením o tom, že jsou správné a úplné; místo toho dlužník uvedl, že v nich uvedené údaje jsou v souladu se skutečným stavem. V rozporu s § 104 odst. 3 IZ pak dlužník v seznamu závazků neuvedl, že věřitel Ing. Stanislav Motejlík je předsedou jeho představenstva a že tedy je osobou dlužníku blízkou. Seznam zaměstnanců pak dlužník nedoložil vůbec, ani nepředložil ve smyslu § 104 odst. 4 IZ prohlášení, že žádné zaměstnance nemá.

Z těchto důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, jak vyžaduje § 103 odst. 2 IZ. Protože pro uvedené nedostatky nelze insolvenční návrh projednat, soud jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Současně podle § 10 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o vrácení soudního poplatku, neboť k jeho zaplacení dlužník nebyl povinen-dle § 11 odst. 2 písm. r) cit. zákona je dlužník v insolvenčním řízení od povinnosti zaplatit soudní poplatek osvobozen.

Proti tomuto usnesení podal dlužník blanketní odvolání, jež přislíbil odůvodnit do 15 dnů. To však ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 7.2.2012, doručenou mu dne 20.2.2012, neučinil.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 os.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením, který ovšem přichází v úvahu jen u dlužníka podnikatele, se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost-jak správně poznamenal soud prvního stupně-nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil, a k nimž pak-jsou opatřené předepsanými náležitostmi-lze i v uvedeném směru přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 21.12.2011 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem s tvrzením, že dlouhodobě nevykazuje žádnou ekonomickou činnost, není schopen plnit své závazky a je předlužen, neboť nevlastní žádný majetek, tedy ani žádné movité či nemovité věci, zásoby nebo pohledávky. Absence jakéhokoli majetku dlužníka plyne i z připojeného seznamu majetku a pohledávek. V seznamu závazků pak dlužník řádně (zcela v souladu s § 103 odst. 1 IZ) označil své 3 věřitele a jejich pohledávky v celkové výši 118.237,-Kč, vesměs i s údaji o jejich splatnosti, mezi něž uvedl i pohledávku Ing. Stanislava Motejzlíka, který jakožto předseda představenstva dlužníka jeho insolvenční návrh i seznamy podepsal a který o seznamech prohlásil, že jsou v souladu se skutečným stavem. Takovou formulaci, byť zcela neodpovídá požadavku zákona, lze v zásadě v daném kontextu chápat jako prohlášení o správnosti a úplnosti seznamu. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu ve spojení s připojenými seznamy nabídl tvrzení zjevně dostatečná k závěru, že se nachází v úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3, když podle tohoto návrhu a seznamů dlužník má vůči vícerým řádně označeným věřitelům závazky a nemá žádný (finanční ani jiný) majetek. Jelikož ze seznamu závazků současně plyne existence dlužníkových závazků, které jsou více než 30 dnů po splatnosti, a dokonce jsou splatné podstatně déle než 3 měsíce (z čehož plyne i domněnka platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ, již absence finančního majetku a jakýchkoli příjmů jen potvrzuje), jsou dlužníkova skutková tvrzení dostatečná také k závěru, že uvedené závazky není schopen platit, a že je tedy v úpadku i ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ.

Protože na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout, postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. září 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva