3 VSPH 334/2013-A-29
MSPH 59 INS 23933/2012 3 VSPH 334/2013-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: C2H5OH, s.r.o. se sídlem Praha 8, Srbova 360/1, IČO: 24821101, zahájeném na návrh věřitele Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Boskovice, Komenského 23, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 23933/2012-A-15 ze dne 17.ledna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 23933/2012-A-15 ze dne 17.ledna 2013 se v bodech I. až VI. a VIII. až XIII. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 59 INS 23933/2012-A-15 ze dne 17.ledna 2013 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka C2H5OH, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Michala Šimků a v bodě IV. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech V. až VI. a VIII. až XIII. výroku soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 16.4.2013, dále uložil insolvenčnímu správci povinnosti související s jeho funkcí, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách, a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci, a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku. V bodě VII. výroku uložil insolvenčnímu navrhovateli Miroslavu Tichému (dále jen navrhovatel), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek z návrhu ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu 1.10.2012, v němž tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 20.000,-Kč z nevyplacené mzdy za květen 2012, jež byla splatná k 20.6.2012. Dlužník neuhradil tuto částku, je v prodlení více než 3 měsíce, je v úpadku, neboť není po dobu delší než 30 dnů schopen platit své splatné závazky. Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel H.Rusynovou s pohledávkou 7.745,96 Kč, R.Řepu s pohledávkou 52.586,-Kč a T.Hynka s pohledávkou 74.000,-Kč, jež jsou splatné nejpozději v červenci 2012. Uzavřel, že navrhovatel svůj nárok doložil pracovní smlouvou z 31.3.2012 včetně přílohy 1, dohodou o ukončení pracovního poměru z 22.5.2012, výplatním lístkem za duben 2012, výkazem výkonů, prohlášením o platbách mzdy a výpisem z účtu.

Dlužník, ač mu byl insolvenční návrh společně s usnesením z 1.11.2012, jímž mu bylo uloženo vyjádřit se k návrhu a sepsat majetek a závazky, doručen do datové schránky, se nevyjádřil a soudem požadovaný soupis majetku a závazků nepředložil. Dlužníku bylo shodným způsobem doručeno i předvolání k nařízenému jednání, z něhož se neomluvil a jednání se nezúčastnil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti. Dále soud uvedl, že se do insolvenčního řízení přihlásilo zatím pět věřitelů s pohledávkami v celkové výši 184.331,96 Kč.

Soud cituje § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že je dlužník v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů a není schopen své dluhy uhradit. Pokračoval, že dlužník nesplnil povinnosti uložené mu soudem, takže jsou splněny i podmínky předpokladu úpadku dlužníka dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) až d) IZ. Uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 148 odst. 1 IZ, neboť dlužník je právnickou osobou, jež nepodala návrh na povolení reorganizace dle § 318 IZ, a proto spojil rozhodnutí o úpadku dlužníka s rozhodnutím o způsobu jeho řešení, takže rozhodl dle ust. § 136 a § 148 odst. 1 IZ. O povinnosti k náhradě soudního poplatku navrhovatelem rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu a zrušení konkursu. Uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno z podnětu skupiny zaměstnanců, kteří svá tvrzení žádným věrohodným způsobem neprokázali a opírali je jen o svá nepodložená tvrzení, což původně konstatoval i soud ve svém usnesení č.j. MSPH 59 INS 19145/2012-A-7. Na základě toho považoval věc za vyřízenou a nevěnoval tomuto řízení dostatečnou pozornost s tím, že o důvodech, jež bývalé zaměstnance vedly k podání insolvenčního návrhu, nechce polemizovat, a proto sděluje jen fakta prokazující skutečný stav. Podrobně se vyjádřil k navrhovatelovu nároku na výplatu mzdy a jím označeným pohledávkám dalších věřitelů-bývalých zaměstnanců dlužníka. V případě navrhovatele namítl, že mu byla dle předloženého výdajového pokladního dokladu z 16.4.2012 poskytnuta záloha na mzdu ve výši 25 tis. Kč, přičemž navrhovateli vznikl nárok na zaplacení mzdy za duben 2012 ve výši 16.063,-Kč a za květen ve výši 8.937,-Kč, což činí 25 tis. Kč, takže žádný závazek vůči němu nemá. V případě R.Řepy namítl, že s tímto zaměstnancem rozvázal pracovní poměr ke dni 20.8.2012 pro opakovaně hrubé porušování čl. IV. pracovní smlouvy. Tomuto zaměstnanci vyplatil dle předložených výdajových pokladních dokladů mzdu nebo zálohu na ní ve výši 17.982,-Kč (20.4.2012), 7.000,-Kč (3.7.2012) a 15.000,-Kč (6.8.2012), tj. celkem 39.982,-Kč, a vedle toho mu poskytl provozní zálohy v období od 9.3.2012 do 25.6.2012, celkově mu vyplatil 73.348,-Kč, jež řádně nevyúčtoval, takže má za tímto zaměstnancem pohledávku ve výši 20.762,-Kč, kterou mu přes opakované výzvy nezaplatil. V případě pohledávky H.Rusynové namítl, že s touto zaměstnankyní byl rozvázán pracovní poměr pro závažné neplnění pracovních povinností a vzniku škody, a proto jí mzdu nevyplatil a její nárok posoudí až uzavře šetření o výši jí způsobené škody, takže její pohledávku neuznává. V případě věřitele T.Hynka dlužník uvedl, že jeho pracovní poměr trval od 1.8.2011 do 29.2.2012, avšak od 10.11.2011 nedocházel bez omluvy do zaměstnání, proto s ním ukončil pracovní poměr pro neomluvenou absenci. Za srpen až listopad 2011 mu příslušela mzda dle předložených výplatních pásek ve výši 45 tis. Kč, jež mu byla postupně vyplacena dle výdajových dokladů v hotovosti; proto jeho pohledávku neuznává.

Navrhovatel k odvolání dlužníka uvedl, že 16.4.2012 obdržel od dlužníka 25 tis. Kč jako provozní zálohu na naftu a zálohu na provozní výdaje ve výši 400,-EUR spojených s pracovní cestou do zahraničí, kam ho zaměstnavatel (dlužník) vyslal. Dále uvedl, že původně požadoval doplatek mzdy za květen 2012 ve výši 20 tis. Kč, avšak po obdržení částky 10 tis. Kč požadoval pouze doplatek; současně opakovaně žádal zaměstnavatele o zaslání výplatní pásky a zápočtového listu. Z výplatní pásky za duben 2012 se pak nepodává, že by mu byla poskytnuta záloha na mzdu. K tvrzení dlužníka, že nemá vůči němu závazek, navrhovatel odkázal na e-mailovou korespondenci s dlužníkem, z níž se podává, že dluh uznává, a přislíbil požadované dokumenty zaslat, což však neučinil. Upozornil na to, že z výplaty za duben 2012 mu byla sražena v rámci exekuce na jeho osobu částka 2.150,-Kč, která však na účet oprávněného nebyla odeslána. Obdobně dlužník provedl z této mzdy srážku pojistného na zdravotní pojištění, avšak na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny, kam měla být zaslána, nedošla, jak si sám u této pojišťovny ověřil. Uzavřel, že očekával, že dlužník ke svému odvolání předloží jeho výplatní pásku za květen 2012 a doklady o odeslaných platbách na úhradu pojistného, exekuce a doplacenou mzdu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B ze dne 21.1.2009 nebo usnesení sp.zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A ze dne 19.6.2009) vyslovil, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění se fakticky omezil jen na stručnou reprodukci obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele, a to nepřesnou, neboť navrhovatel uvedl, že mu z dlužné částky mzdy za květen 2012 ve výši 20 tis. Kč dlužník uhradil 10 tis. Kč dne 24.8.2012, neuvedl ale skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné. Soud předně neozřejmil dostatečně svůj závěr, že navrhovatel osvědčil existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, a že mu tedy svědčí aktivní legitimace, jakožto základní předpoklad úspěchu jeho insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 IZ. Nevysvětlil vůbec, zda je tato pohledávka-či v jaké výši-vskutku splatná (od kterého data) a z jakých zjištění takový závěr vyplývá. Stejně tak soud neuvedl, které pohledávky dalších věřitelů má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužníkem (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých listinných důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl úplná skutková zjištění ohledně závěru o aktivní legitimaci navrhovatele, přičemž vůbec žádná konkrétní skutková zjištění nenabídl ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a dlužníkovy platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto (shora popsaných) nedostatcích odůvodnění bylo samozřejmě vyloučeno, aby dlužník seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku vlastně staví, a aby mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě I. výroku, jakož i v souvisejících bodech II. až VI. a VIII. až XIII. výroku, zrušil a v tomto rozsahu věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 24.června 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová