3 VSPH 334/2011-P7-9
KSHK 45 INS 8999/2009 3 VSPH 334/2011-P7-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Milan Joukl, bytem v Novém Městě 78, o odvolání věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.ledna 2011, č.j. KSHK 45 INS 8999/2009-P7-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.ledna 2011, č.j. KSHK 45 INS 8999/2009-P7-4, se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s. ze 10.1.2011 ve výši 19.508,--Kč se neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) odmítl přihlášku věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s. (Věřitel) a vyslovil, že právní mocí tohoto rozhodnutí se končí účast Věřitele v insolvenčním řízení. Uvedl, že usnesení insolvenčního soudu č.j. KSHK 45 INS 8999/2009-A-15 z 27.1.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Věřitele dlužníka vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku na předepsaném formuláři přihlásili své pohledávky za dlužníkem a poučil je, že k přihláškám podaným později insolvenční správce nebude přihlížet a takto uplatněné pohledávky v insolvenčním řízení nebudou uspokojeny (podle § 173 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-InsZ). Vyšel ze zjištění, že uvedené usnesení bylo zveřejněno 27.1.2010, a dovozoval, že poslední den lhůty 30 dnů připadl na 26.2.2010; protože Věřitel svou pohledávku za dlužníkem přihlásil až 10.1.2011, dospěl k závěru, že se tak stalo opožděně ve smyslu § 173 InsZ, že k přihlášce pohledávky nelze přihlížet, a proto postupem rozhodl podle § 185 InsZ, jak výše uvedeno.

Toto rozhodnutí napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá, neboť tak byl nespravedlivě poškozen ve smyslu zásad insolvenčního řízení podle § 5 InsZ. Vysvětlil, že do insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 5.638,80 Kč, jež vyplývá z poskytování služeb elektronických komunikací a smluvních pokut z nedodržení účastnické smlouvy. Tato pohledávka byla v insolvenčním řízení přezkoumána a zjištěna. Uvedl, že má pohledávku z téhož právního důvodu i za Ivanou Jouklovou (také manželka dlužníka), již přihlásil do insolvenčního řízení věci dlužníka Milana Joukla (dlužník) opožděně, neboť jak uvedl v přihlášce pohledávky, nebylo mu známo, že Ivana Jouklová je jeho manželkou, a učinil tak poté, co mu manželka dlužníka sdělila, že dlužníkovi bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením, k němuž vyslovila předchozí souhlas, a proto nelze proti ní vymáhat uvedenou pohledávku jinak než v insolvenčním řízení ve věci dlužníka. Uvedl, že z dikce ustanovení § 392 odst. 3 InsZ vyplývá, že se fakticky v takovém případě neoddlužuje jen dlužník, nýbrž celá majetková podstata ve společném majetku manželů (SJM). Poznamenal, že má v rámci České republiky přes 5 mil. zákazníků a že pro potřeby insolvenčního řízení zjišťuje, zda se jeho zákazníci nenacházejí v insolvenčním řízení z insolvenčního rejstříku podle jmen dlužníků, popř. dat jejich narození nebo identifikačních čísel, tj. údajů, které má k dispozici na základě uzavřených smluv se zákazníky. V projednávané věci však není objektivně schopen z insolvenčního rejstříku zjistit, že závazek dlužnice spadá do společných závazků s dlužníkem a že svou pohledávku za ní musí uplatnit v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi. Konstatoval, že dlužník byl povinen v insolvenčním návrhu uvést všechny své závazky, tj. závazky i společné se svou manželkou spadající do jejich SJM. Shrnul, že za uvedené situace odmítnutí jeho přihlášky jako podané opožděně, je porušením zásady, že v insolvenčním řízení mají podle InsZ věřitelé v zásadě stejné nebo obdobné postavení a mají v něm rovné možnost [§ 5 písm. b) InsZ].

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 InsZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 InsZ v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání [odst. 2 písm. d)]. Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (odst. 3). Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (odst. 4).

Podle § 185 InsZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 392 odst. 3 InsZ osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny. Právní úprava majetkové podstaty obsažená v ustanovení § 205 InsZ stojí na zásadě, že majetek, který je v SJM, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází, i v insolvenčním řízení, pak platí přiměřeně pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád (o.s.ř.) v ustanovení § 262a, podle jehož odstavce 1 výkon rozhodnutí na SJM lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů; podle § 144 ObčZ, pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (§ 143 ObčZ). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uloženého na účtu banky. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se tak co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení o.s.ř. o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Jelikož však splátkový kalendář je založen na tom, že v jeho rámci (způsobem určeným soudem v usnesení schvalujícím toto oddlužení) rozvrhuje své příjmy v příslušném rozsahu sám dlužník (či též jeho manžel, který není dlužníkem), byť tak činí-s účinností od 20.7.2009-prostřednictvím insolvenčního správce, jemuž proto plátce dlužníkovy mzdy či jiného příjmu příslušné srážky vyplácí (srovnej § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 a 5 InsZ), je třeba považovat takto rozvrhované srážky za majetek náležející do SJM.

Z týchž zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. SJM tvoří nejen majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, nebo majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví, nýbrž také závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství s výjimkou závazků týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (§ 143 ObčZ). Z uvedeného vyplývá závěr, že SJM (včetně vyplacené mzdy manželu dlužníka) nemůže být zdrojem uspokojení jen pohledávek věřitelů za dlužníkem ohledně jeho závazků vzniklých za trvání manželství a společných závazků dlužníka a jeho manžela, nýbrž také k uspokojení pohledávek věřitelů za manželem dlužníka v rozsahu jejich společných závazků a také individuálních závazků manžela dlužníka vzniklých za trvání manželství (tvořících SJM). Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů a individuálních dluhů spadajících do SJM jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že při něm budou uspokojovány jak společné závazky manželů, tak individuální závazky každého z nich spadající do SJM. Není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda se závazky manželů tvořící SJM řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení, a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, neboť vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Jestliže je v návrhu na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) podle § 392 odst. 3 InsZ obsažen souhlas dlužníkova manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu, dávají tím oba manželé najevo, že trvá jejich SJM a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Dlužníkův manžel tedy takto souhlasí s povolením oddlužení dlužníka a s tím, aby pro účely oddlužení (k úhradě jejich závazků tvořících SJM, včetně případných závazků dlužníka vzniklých za trvání manželství) byl použit veškerý majetek v SJM, včetně příjmů, který jim bude v budoucnu vyplacen. Současně se tím manžel dlužníka zavazuje poskytnout po celou dobu plnění splátkového kalendáře veškerou součinnost k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce nejen z příjmu dlužníka, nýbrž i příjmu jeho plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 InsZ, neboť jinak by proces oddlužení ve vztahu k oběma manželům nemohl být úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek (pohledávek odpovídajících závazkům tvořícím SJM). Nedostatek součinnosti zpravidla by zabránil tomuto výsledku podle toho, v jaké fázi řízení by vyšel najevo, a vytvořil tak překážku povolení nebo schválení oddlužení, jak by tomu bylo v případě, že by dlužníkův manžel návrh na oddlužení sice podepsal, ale své příjmy či jejich část zatajil, popřípadě neučinil všechny úkony potřebné k tomu, aby se jeho příjem stal v režimu oddlužení zdrojem pro uspokojení věřitelských pohledávek. Nelze však dlužníkovi přičítat k tíži, že v insolvenčním návrhu s návrhem na povolení oddlužení neuvedl individuální závazky svého manžela vzniklé za trvání manželství, tedy závazky, z nichž dlužník sám zavázán není (není obligačním dlužníkem). K problematice společného oddlužení manželů s majetkem a závazky tvořícími SJM viz též závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19.4.2011.

Podle § 419 InsZ insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti (odst. 1). Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odst. 2). Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat z něj kopie a výpisy (odst. 3).

Podle § 420 odst. 1 InsZ je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo a nemá-li rodné číslo, datum narození. Lhůta k podání přihlášky pohledávky počne věřiteli běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníkovi (obligačním dlužníku věřitele) byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, které je ve smyslu § 240 odst. 1 InsZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.května 2010, sp.zn. KSUL 77 INS 6087/2009, 3 VSPH 139/2010-P22).

Podle § 5 InsZ insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (písm. a), a věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 27. ledna 2010, č.j. KSHK 45 INS 8999/2009-A-15, byl zjištěn úpadek dlužníka, byl ustanoven dlužníkovi insolvenční správce a bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením; s návrhem na povolení řešení dlužníkova úpadku oddlužením vyslovila souhlas manželka dlužníka. Zároveň byli věřitelé, kteří tak dosud neučinili, vyzváni k podání přihlášek pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, a že usnesením ze dne 15. března 2010, č.j. KSHK 45 INS 8999/2009-B-9, bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, bylo mu uloženo po dobu pěti let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ke každému 20. dni v měsíci počínaje dubnem 2010 z příjmu, jenž získá, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí anebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčnímu správci ve výši 900,--Kč, a to v poměru jejich pohledávek, jak dále specifikoval; plátci jeho mzdy pak bylo přikázáno okamžikem doručení uvedeného rozhodnutí provádět ze mzdy dlužníka srážky, a ty nevyplácet dlužníkovi, nýbrž na účet majetkové podstaty č. 62549015/2700 (UniCredit Bank Czech Republic, a.s.); lhůta pro přihlášení pohledávek za dlužníkem začala běžet 28.1.2010 a její konec připadl na 26.2.2010, Věřitel uplatnil svůj nárok v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi dne 10.1.2011.

Z ohledem na výše uvedená východiska by závěr insolvenčního soudu o opožděném podání přihlášky mohl obstát jen za situace, kdyby Věřitel prostřednictvím automatického vyhledávání v systému veřejného insolvenčního rejstříku měl možnost zjistit, že Ivana Jouklová-obligační dlužnice jeho pohledávky ve výši 19.508,--Kč-je manželkou dlužníka, která v insolvenčním řízení tohoto dlužníka podle § 392 odst. 3 InsZ vyslovila souhlas s navrženým řešením dlužníkova úpadku oddlužením, a kdy je třeba vycházet z toho, že předmětem tohoto oddlužení (pokud budou v insolvenčním řízení zákonem předpokládaným způsobem uplatněny a zjištěny) budou i závazky těchto manželů tvořící jejich SJM, tedy i věřitelova pohledávka za manželkou dlužníka vzniklá za trvání jejich manželství. Ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by vyvracely domněnku, že majetek dlužníka a jeho manželky nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří jejich SJM. Veřejný systém insolvenčního rejstříku však dosud neumožňuje vyhledat informaci o tom, že osoba zavázaná za splnění věřitelova závazku je manželem dlužníka, vůči němuž je vedeno insolvenční řízení s návrhem na oddlužení, s nímž manžel dlužníka souhlasil, a tuto okolnost nelze při posouzení včasnosti přihlášky přičítat k tíži dotčenému věřiteli.

Bylo by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení podle § 5 InsZ, aby v posuzovaném případě, kdy manžel dlužníka projevil souhlas s jeho oddlužením, byla pozice Věřitele (jeho možnost včasného uplatnění pohledávky) pohledávky za manželem dlužníka horší oproti situaci, kdy rovněž je předmětem oddlužení závazek náležející do SJM, a kdy sám obligační dlužník (osoba zavázaná ke splnění věřitelovy pohledávky), resp. manžel dlužníka je účastníkem insolvenčního řízení, které lze automaticky vyhledat, tj. pokud tato osoba insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení sama podala (a manžel s ním souhlasil), anebo kdy tyto návrhy podali společně jako dlužníci oba manželé (a pak náleží obě věci spojit ke společnému řízení, v němž soud o úpadku obou dlužníků a jeho navrženém řešení oddlužením rozhoduje společně).

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že za popsané situace lhůta k podání přihlášky pohledávky za manželkou dlužníka (pohledávky odpovídající závazku spadajícímu do jejich SJM) Věřiteli neuplynula (dosud mu nezačala běžet), a jelikož tak ohledně ní nenastal následek, že se k ní nepřihlíží, nebyl ani důvod k jejímu odmítnutí. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se pohledávka Věřitele neodmítá.

V dalším řízení bude zapotřebí přihlášenou pohledávku Věřitele přezkoumat s tím, že pokud bude zjištěna, insolvenční soud tuto novou okolnost promítne do usnesení o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře jeho příslušnou změnou. Současně soud doplní svá zjištění o příjmech manželky dlužníka, a budou-li její postižitelné příjmy zjištěny, své usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem změní i potud, že zaváže k jeho plnění (obdobně jako dlužníka) i jeho manželku (její příjmy náležející do SJM označí jako zdroj uspokojení závazků obou manželů tvořících SJM, i případných závazků jen dlužníka), a uloží příslušné povinnosti plátci jejího příjmu-(§ 406 odst. 3 písm.d/ a odst. 5 InsZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení dovolání není přípustné.

V Praze dne 6. května 2011

JUDr.Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová