3 VSPH 333/2015-B-21
KSLB 54 INS 23435/2013 3 VSPH 333/2015-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Liberci Dělnická 8, k návrhu navrhovatele: Česká spořitelna, a.s., IČO: 45244782, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 62, o odvolání insolvenčního správce IKT INSOLVENCE, v.o.s. IČO: 29113091, se sídlem v Plzni, Palackého 7 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-B-16 ze dne 2. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-B-16 ze dne 2. února 2015 se m ě n í jen tak, že odměna insolvenčního správce se určuje ve výši 18.150,-Kč včetně DPH.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) podle § 38 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) určil insolvenčnímu správci IKT INSOLVENCE, v.o.s. (Správce) odměnu ve výši 9.680,-Kč včetně DPH a schválil jeho hotové výdaje 5.849,-Kč včetně DPH s tím, že částky budou vyplaceny správci ze zálohy na náklady insolvenčního řízení složené Českou spořitelnou, a.s. (navrhovatel).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-A-76 zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a ustanovil insolvenčním správcem Správce, zároveň zastavil řízení ohledně přistoupivšího dalšího navrhovatele společnosti EUROCAPITAL, spol. s r.o., IČO: 01411161 (bod XIV. Výroku). K odvolání dlužnice bylo usnesením Vrchního soudu sen. zn. 2 VSPH 1718/2014-A-90 ze 17.10.2014 výše uvedené usnesení změněno tak, že se insolvenční návrh zamítá (vyjma bodu XIV. Výroku) a zároveň navrhovatele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužnici ve výši 12.342,-Kč ve stanovené lhůtě k rukám jejího právního zástupce. Správce podáním z 10.1.2015 (dok. B-13) vyúčtoval hotové výdaje ve výši 4.639,-Kč včetně DPH představující náhradu cestovného na trase Chomutov-Praha a Chomutov-Liberec a dále náhradu ostatních výdajů (telefonní poplatky, tisk, kopírování listin) ve výši 1.210,-Kč včetně DPH. Dále vyúčtoval svou odměnu odpovídající 28 hodin práce, tj. 4 hodiny-dotazy na rejstříku a zpracování výsledků, 2 hodiny-jednání se spoluvlastníkem nemovitosti + vypracování souhlasu s přihláškou k vodnému pro spoluvlastníka + zaslání vodárně, 10 hodin-zpracování podkladů pro zajištění nemovitosti ve Španělském království, 5 hodin-korespondence s bankami a dlužnicí, 2 hodiny-jednání se zmocněncem dlužnice, 5 hodin zpracování 7 přihlášek+ vypracování zprávy pro přezkumné jednání a soupis majetkové podstaty.

Cituje ustanovení § 38 InsZ a dále § 5 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), konstatoval, že právní předpisu neupravují zvláštní postup pro určování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v situaci, kdy insolvenční správce v souvislosti s ustanovením do funkce začne plnit své povinnosti, byť rozhodnutí o zjištění úpadku ještě nenabylo právní moci, a následně je insolvenční návrh zamítnut. Dovodil, že v takovém případě je namístě postupovat pouze podle § 5 Vyhlášky, tj. odměnu stanovit podle délky doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti a náhradu důvodně vynaložených a doložených nákladů. S ohledem na uvedené určil jako přiměřenou odměnu Správce ve výši 8.000,-Kč, neboť provedl pouze běžnou lustraci v rejstřících a u bank, což je činnost odborně nenáročná a administrativně nezatěžující. Dále Správce jednal s dlužnicí (jejím zástupcem), zpracoval 7 přihlášek pohledávek, pořídil soupis majetkové podstaty s 5 položkami a podal první zprávu před schůzí věřitelů v rozsahu jedné normostrany, v níž uvedl základní údaje o přihlášených pohledávkách, příjmech dlužnice a o tom, že majetek sepsaný v soupisu majetkové podstaty oceněn nebyl. Konstatoval, že dobu 9 hodin, resp. 5 hodin práce neodpovídá povaze a objemu této činnosti. Nad rámec standardních úkonů byla Správcova činnosti v souvislosti se zjišťováním dlužničina majetku v zahraničí. Akcentoval, že Správce nemusel identifikovat, resp. vyhledávat tuto nemovitost, neboť ji identifikoval přistoupivší navrhovatel (řízení o jeho návrhu bylo zastaveno) a na zahraniční právní úpravu ohledně evidence nemovitostí ho upozornil. Výsledku, tj. uvedení v soupisu majetkové podstatě, že dokumentace k nemovitosti se nachází mimo ČR, neodpovídá Správce účtované doby 10 hodin. Insolvenční soud tak určil odměnu Správce za standardní úkony ve výši 5.000,-Kč a za zjišťování informací o majetku dlužnice v zahraničí 3.000,-Kč, po připočtení DPH 21% ve výši 1.680,-Kč, celkem 9.680,-Kč.

K náhradě hotových výdajů účtovaných Správcem uvedl, že byly řádně doloženy, posoudil je jako důvodně vynaložené, a proto jejich náhradu přiznal (5.849,-Kč včetně DPH-cestovné 4.639,-Kč včetně DPH a administrativní náklady 1.210,-Kč včetně DPH).

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh byl zamítnut, nelze uspokojit výše přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů hradit z majetkové podstaty, nýbrž pouze a jen ze zálohy složené Navrhovatelem ve výši 25.000,-Kč (dalších 25.000,-Kč složil přistoupivší navrhovatel) s tím, že po úhradě výše uvedených částek, bude zbytek vrácen Navrhovateli.

Toto usnesení napadl Správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti určení jeho odměny a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná odměnu ve výši 54.450,-Kč včetně DPH tak, je ji vyúčtoval ve zprávě z 10.1.2015 (dok. B-13). Akcentoval, že:

-zpracoval seznam přihlášených pohledávek, který projednal se zmocněncem dlužnice a zapracoval jeho připomínky, -předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice, opakovaně jednal se zástupcem dlužnice, -obhlédl nemovitosti dlužnice v ČR, -zpracoval a připravil zajištění nemovitosti dlužnice ve Španělsku, -jednal se spoluvlastníky nemovitostí dlužnice při řešení jejich dalšího provozu.

Odmítl závěr insolvenčního soudu, který tuto činnost vyhodnotil jako jednoduchou a nenáročnou, za níž mu stanovil odměnu ve výši 5.000,-Kč a za činnost se zajištěním nemovitosti v zahraničí 3.000,-Kč. Odměnu za přezkum přihlášek pohledávek ve výši 7.000,-Kč nevzal v úvahu a svůj postup nezdůvodnil, přičemž za situace, kdy usnesením o prohlášení konkursu, mohl insolvenční soud přezkumné jednání odročit na dobu poté, co toto usnesení potvrdí odvolací soud. Namísto toho mu uložil zpracovat celou agendu spojenou s přezkumným jednáním a stanovil lhůty, v nichž má předložit výsledky této práce. Přitom pro věc pak není významné, že den před přezkumným jednáním insolvenční soud je odročil, resp. že přezkumné jednání se nekonalo. Uzavřel tak, že přiznaná odměna je nepřiměřeně nízká, neodpovídá množství vynaložené práce ani požadovanému vzdělání a odborným zkouškám, jež jsou pro výkon funkce insolvenčního správce vyžadovány. Protože nekryje ani skutečně vynaložené režijní náklady, fakticky žádná odměna mu přiznána nebyla. Odvolal se na čl. 28 Listiny základních práv a svobod, jež stanoví právo zaměstnance na spravedlivou odměnu s tím, že se nachází, byť je samostatně výdělečnou osobou, v obdobném vztahu vůči státu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 38 InsZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu pro projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností, nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3).

Podle § 1 Vyhláška pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (odst. 5).

Podle § 2a Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávku věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona.

Ustanovení § 2,3 a 4 Vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením, či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs.

Podle § 5 Vyhlášky nelze-li odměnu určit podle § 1 až § 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Taková situace nastává typicky tam, kde insolvenční správce nezpeněžoval a nelze odměnu určit podle § 1 odst. 5 Vyhlášky.

Z insolvenčního spisu plyne, že č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-A-76 z 23.7.2014 byl Správce ustanovení do funkce insolvenčního správce a že mu insolvenční soud uložil v bodu XIII. výroku povinnost nejpozději 15 dnů před konáním nařízeného přezkumného jednání (nařízeného na 20.10.2014) předložit insolvenčnímu soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej mohl insolvenční soud zveřejnit v insolvenčním rejstříku. Usnesením č.j. KSLB 54 INS 23435/2013, 2 VSPH 1718/2014-A-90 ze 17.10.2014 bylo výše uvedené usnesení změněno (vyjma bodu XIV. výroku) tak, že insolvenční návrh byl zamítnut. Usnesením ze 17.10.2014 (dok. B-10) insolvenční soud nařízené přezkumné jednání zrušil, zatímco Správce podal zprávu o své činnosti a splnil povinnost uloženou mu usnesením o zjištění úpadku 30.9.2014 (dok. B-9), z níž plyne, že poté, co zmocněnec dlužnice podal potřebná vysvětlení k jejím závazkům a majetku; seznam majetku pak se shodným obsahem, jak jej sestavila dlužnice, zaslal insolvenčnímu soudu (§ 217 InsZ), v rámci zprávy předložil seznam 7 přihlášek přihlášených pohledávek ve smyslu § 189 InsZ. V průběhu řízení přistoupivší navrhovatel, který vzal insolvenční návrh zpět plyne, podal návrh na předběžné opatření, neboť vyjádřil obavu, že dlužnice prodá svůj majetek-nemovitost s uvedením adresy ve Španělsku (dok. B-5 ). Insolvenční soud dopisem ze 27.8.2014 (dok. B-6) informoval Správce o tomto podání správce a zároveň ho poučil, jak má dále postupovat s uvedením relevantní právní úpravy, týkající se nemovitostí ve Španělsku a postoupil mu podání B-5 s tím, že ho podle obsahu nepovažuje za návrh na vydání předběžného opatření, o němž by mu příslušelo rozhodnout, nýbrž jako žádost Správci ve smyslu čl. 21 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000.

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že odměna ve výši 8.000,-Kč vzhledem k délce trvání, rozsahu a náročnosti činnosti insolvenčního správce za necelé 3 měsíce činnosti je, nepočítaje odměnu podle § 2a Vyhlášky, odpovídající. Odvolací soud souhlasí se Správcem, že výkon funkce insolvenčního správce vyžaduje nejen formální složení zkoušek, nýbrž také faktickou erudici podloženou odpovídajícím vzdělání, avšak zároveň nemůže přehlédnout, že tyto schopnosti Správce v insolvenčním řízení nemohl ani využít a jeho činnost vskutku se omezila na odborně nenáročné činnosti, pokud jde sepis majetkové podstaty, kterou v podstatě převzal od dlužnice, vytvoření seznamu přihlášek a předběžných jednání s dlužničiným zmocněncem ohledně nejasností. Jedná se o standardní činnosti, za něž odměnu ve výši 5.000,-Kč považuje odvolací soud za odpovídající. Za odpovídající považuje i odměnu týkající se šetření Správce ohledně majetku dlužnice v zahraničí, neboť mohl využít informací od přistoupivšího navrhovatele obsažené v návrhu na vydání předběžného opatření a také z poučení, jež mu poskytl insolvenční soud k dalším postupu ohledně nemovitosti dlužnice v zahraničí. Šetření, o němž se zmiňuje ve vyúčtování odměny, našlo svůj výraz pouze v tom, že v seznamu majetku, v němž se ztotožnil se seznamem majetku dlužnice, uvedl jen adresu nemovitosti ve Španělsku a informaci, že dokumentace k ní je mimo dosah v zahraničí.

Odvolací soud však na rozdíl od insolvenčního soudu nemá pochyb o tom, že je třeba na Správcovu činnost aplikovat ustanovení § 2a Vyhlášky, neboť sestavil seznam 7 přihlášek a zařazení přihlášek do něj třeba považovat za jejich přezkoumání. Přitom, jak správně Správce namítl, není rozhodující, že nakonec nedošlo k přezkumnému jednání, neboť jen plnil povinnost uloženou mu v usnesení, jímž zjistil dlužničin úpadek. Z tohoto důvodu odvolací soud navýšil odměnu Správce podle citovaného ustanovení o 7.000,-Kč, tj. o odměnu 1.000,-Kč za každou přihlášku. Odměnu Správce tak určil ve výši 15.000,-Kč, po připočtení DPH 21% ve výši 18.150,-Kč, takže Správcova odměna a náhrada hotových výdajů (jejíž výše odvoláním napadena nebyla) ve výši 5.849,-Kč včetně DPH činí celkem 24.000,-Kč.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. o.s.ř. změnil jen tak, že změnil výši odměny Správce jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková