3 VSPH 333/2011-A-12
KSUL 77 INS 3491/2011 3 VSPH 333/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužnice: Markéta Vnučková, bytem ve Stadicích 14, zahájené insolvenčním návrhem dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2011, č.j. KSUL 77 INS 3491/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2011, č.j. KSUL 77 INS 3491/2011-A-6, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení podle § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ). Konstatoval, že dlužnice v předepsaném formuláři pro návrh na povolení oddlužení v kolonce č. 21 neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, tj. data splatnosti jednotlivých závazků vůči konkrétním věřitelům, a tvrzení o tom, že tyto závazky není schopna plnit. Poznamenal, že dlužnice v kolonkách č. 14-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedla své závazky, avšak bez uvedení jejich splatnosti a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2010, č.j. KSUL 71 INS 1262/2010, 1 VSPH 166/2010-A-11, v němž je vyjádřen závěr, podle něhož rozhodné skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny v kolonce č. 21 a nelze je dovozovat z obsahu jiných částí návrhu. Poukázal také na to, že dlužnice neoznačila žádné konkrétní důkazy, kterých se dovolává. Konstatoval, že nedostatek obsahových náležitostí brání projednání insolvenčního návrhu s tím, že postup podle § 43 o.s.ř., tj. výzva k doplnění návrhu, je v ustanovení § 128 odst. 1 InsZ vyloučena. Doplnil, že po právní moci napadeného usnesení nic nebude bránit, aby podala nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude obsahovat všechny náležitosti podle § 103 InsZ a budou k němu připojeny povinné přílohy podle § 104 InsZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, nebo je zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítla především, že insolvenční soud při závěru, že její insolvenční návrh trpí obsahovými nedostatky, ji měl vyzvat podle § 128 odst. 2 InsZ k jeho doplnění. Odmítla, že by její insolvenční návrh byl neurčitý nebo nesrozumitelný, a poukázala na to, že formulář, který řádně vyplnila, nepožaduje uvedení splatnosti jednotlivých závazků, takže neuvedení těchto údajů by jí nemělo být přičítáno k tíži. Zdůraznila, že považovala za nadbytečné opakovat skutečnosti uvedené v kolonkách č. 14-17 v kolonce č. 21 a předpokládala svůj úpadek za prokázaný, neboť má vykonatelné závazky cca 1,89 mil. Kč a příjem pouze 15.000,--Kč měsíčně. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející ve smyslu § 212a odst. 1 o.s.ř. a učinil následující zjištění a závěry:

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře)-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 14 a 16 náležitosti seznamů závazků nemají.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije. Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, který pečlivě vyplnila. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužnice rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek neuvedla a omezila se jen na konstatování, že má více věřitelů s pohledávkami za ní po dobu delší 30 dnů po splatnosti, že závazky nezajištěné činí cca 838.000,--Kč a zajištěné 6.020.000,--Kč; povinné seznamy podle § 104 InsZ (seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců), jež je třeba vždy předložit společně s insolvenčním návrhem (jejich nepřipojení k návrhu by odůvodňovalo postup podle § 128 odst. 2 InsZ obsahující výzvu k jejich doplnění, avšak jen za předpokladu, že jinak je insolvenční návrh úplný), nepřiložila.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek tvrzení o úpadku v kol. č. 21 formuláře nelze nahradit obsahem povinných seznamů, jež dlužnice jako přílohu insolvenčního návrhu nepřipojila. Dlužnice tak v insolvenčním návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek ve smyslu § 3 InsZ osvědčovaly.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníci neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podala a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku oddlužením.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 7. dubna 2011

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová