3 VSPH 330/2016-B-29
KSCB 27 INS 15936/2014 3 VSPH 330/2016-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků-manželů: Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 41933249, a Boženy anonymizovano , anonymizovano , IČO 73486060, oba bytem České Budějovice, Čechova 566/21, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 15936/2014-B-23, ze dne 7. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 15936/2014-B-23, ze dne 7. ledna 2016, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužníků (bod I. výroku), stanovil řešení úpadku dlužníků konkursem (bod II. výroku) s tím, že bude projednán jako konkurs nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSCB 27 INS 15936/2014-A-30 z 20.5.2015 zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Vycházel z předpokladu, že dlužníci splňují požadavky na řešení úpadku oddlužením, neboť v seznamu závazků uvedli, že nemají zajištěné závazky a že celková výše jejich nezajištěných závazků činí 1.924.424,-Kč s prohlášením, že tento soupis je správný a úplný. Jako způsob oddlužení navrhli plnění splátkovým kalendářem s tím, že postižitelnými příjmy dlužníků v obou případech jsou jejich starobní důchody a dále lze využít pro potřeby schválení oddlužení příjem pocházející z darovací smlouvy, jak byla založena na č.l. A-23 spisu v insolvenčním rejstříku.

Při přezkumném jednání dne 5.1.2016 však bylo soudem zjištěno, že celkový počet přihlášených věřitelů je 44, celková výše nezajištěných zjištěných pohledávek činí 7.487.446,62 Kč a zjištěných zajištěných pohledávek činí 1.620.584,83 Kč. Při následné schůzi věřitelů byli dlužníci poučeni o podmínkách schválení oddlužení. Dlužníci uvedli, že žádné další příjmy, než které byly uvedeny v insolvenčním návrhu, nemají a nemají ani v současné době reálnou možnost si takovéto příjmy vzhledem k jejich věku i zdravotnímu stavu zabezpečit. Dlužník pouze sdělil, že očekává blíže nespecifikovaný příjem finančních prostředků ze zahraničí s tím, že právní důvod ani výši těchto finančních prostředků soudu sdělit nemůže vzhledem k tomu, že tato otázka podléhá utajení. isir.justi ce.cz

Cituje § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), uzavřel, že s ohledem na celkovou výši zjištěných nezajištěných pohledávek by dlužníci splnili podmínky pro schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře ve smyslu výše uvedených ustanovení jen, kdyby jejich měsíční splátka včetně úhrady nákladů insolvenčního řízení činila cca 38.300,-Kč, což je však v případě dlužníků naprosto nereálné. Protože jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ a ve spojení s § 405 odst. 1 IZ, rozhodl o neschválení oddlužení.

Soud současně ve smyslu § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků konkurzem, jenž bude dle § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný, neboť dlužníci jsou nepodnikající fyzické osoby, resp. v současné době nevykonávají podnikatelskou činnost a ve smyslu § 314 odst. 1 písm. b) IZ, tedy nebyl zjištěn jejich celkový obrat podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období, předcházející prohlášení konkurzu, přesahující 2.000.000,-Kč a dlužníci nemají žádné zaměstnance.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k přehodnocení nastalé situace. Tu spatřují ve skutečnosti, že po přezkumném jednání obdrželi informaci, že by jim v průběhu letních měsíců měla být vyplacena řádově částka 8 až 10 mil. Kč. Vyjádřili přesvědčení, že by za této situace bylo pro věřitele přínosnější posečkat, neboť jsou z důvodu citových vazeb k takřka bezhodnotným nemovitostem schopni zaplatit mnohonásobně vyšší částku, než by byla získána prodejem v dražbě cizím subjektům.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 392 odst. 3 IZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužníci podali společný insolvenční návrh se společným návrhem manželů na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že mají toliko vzájemnou vyživovací povinnost. Insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, neboť dospěl k závěru, že z doložených příjmů dlužníků lze dovodit, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30 % jejich pohledávek. Dlužníci nabídli příjem ze starobního důchodu měsíčně 10.356,-Kč a 9.311,-Kč, a dále z darovací smlouvy uzavřené s dárkyní A. Kadlecovou, jež se zavázala přispívat dlužníkům měsíčně částkou 4.000,-Kč po dobu splátkového kalendáře (dokument A-22).

Podle seznamu pohledávek a zprávy insolvenčního správce se do insolvenčního řízení přihlásilo 44 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 9.108.371,45 Kč, z toho jako nezajištěné ve výši 7.487.786,62, resp. 7.435.031,84 Kč (duplicitně přihlášená pohledávka č. 50 ve výši 52.754,78 Kč) a z nichž vykonatelné pohledávky činí 7.377.184,38 Kč, a zajištěné ve výši 1.620.584,33 Kč. Podle seznamu majetku vypracovaného insolvenčním správcem mají dlužníci nemovitosti, jež správce ocenil částkou 900 tis. Kč, jež však jsou předmětem zajištění přihlášených věřitelů č. 5, 23, 52, 57, 58, 59, 63, 64 a 66, a dále pohledávku za Dagmar Pánkovou ve výši 900 tis. Kč, jak uvedli též v seznamu majetku s tím, že nemají představu o její dobytnosti, neboť s touto svou dlužnicí nejsou v kontaktu.

Při přezkumném jednání dne 5.1.2016 dlužníci sdělili insolvenčnímu soudu skutečnosti, jak uvedeno shora v napadeném rozhodnutí, takže jejich nabídka pro splátkový kalendář se nijak nezměnila. Pohledávky nezajištěných věřitelů byly při tomto přezkumném jednání zjištěny v celkové výši 7.434.691,44 Kč, pohledávky zajištěných věřitelů ve výši 1.620.584,83 Kč.

Z výše uvedeného plyne, že k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 % musí dlužníci předložit reálnou nabídku za dobu 5 let trvání oddlužení ve výši minimálně 2.230.407,-Kč (30 % z částky 7.434.691,44 Kč) a 98.010,-Kč pro odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů (60x/1.125+225+DPH, tj. 1.633,50 Kč měsíčně, tedy 98.010,-Kč za 60 měsíců/), tj. celkem 2.328.417,-Kč, což představuje měsíční splátku cca 38.800,-Kč. Oproti tomu dlužníci nabízejí toliko srážku ze svých důchodů, a to dlužník 1.881,-Kč a dlužnice 1.173,-Kč, tj. celkem 3.054,-Kč měsíčně a dále dar ve výši 4.000,-Kč měsíčně, celkem tedy 7.054,-Kč měsíčně, takže jejich nabídka činí pro nezajištěné věřitele 325.230,-Kč (tj. 60x7.054,-Kč mínus 98.010,-Kč), tj. 4,37 % jejich nezajištěných pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty u dlužníků nepřichází v úvahu, neboť, jak sami uvedli, hodnota jejich nemovitostí (cca 900 tis. Kč) nedosahuje ani výše přihlášených pohledávek zajištěných věřitelů a dobytnost pohledávky 900 tis. Kč za D. Pánkovou je zřejmě mizivá, takže s ní pro zpeněžení majetkové podstaty nelze rovněž kalkulovat, nehledě na to, že by nároky nezajištěných věřitelů rovněž nepokryla. Ničím nepodložené tvrzení dlužníků o získání blíže neurčitého peněžitého plnění ve výši 8 až 10 mil. Kč ze zahraničí nemohou nahradit reálnou nabídku dlužníků pro oddlužení ani v jedné z jeho forem.

Odvolací soud tak shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že dlužníci nemají dostatek příjmů, resp. majetku, z nichž by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 % a správně podle § 405 odst. 2 a 1 IZ neschválil oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil konkurs.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. června 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková