3 VSPH 325/2011-B-16
KSPH 40 INS 10341/2010 3 VSPH 325/2011-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem v Benešově, Čechova 961, zast. JUDr. Janou Urbaníkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 177, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-B-9 ze dne 18. ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-B-9 ze dne 18. ledna 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužnice Marie anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-B-9 ze dne 18.1.2011 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), přičemž jí uložil, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, po dobu 5 let, nebo do plného zaplacení závazků, platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce JUDr. Jaroslava Hrnčíře vždy ke 25. dni měsíce částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení částky 1.080,-Kč náležející insolvenčnímu správci dle bodu IV. písm. a) výroku, a to podle určeného poměru jejich pohledávek. Soud určil, že takto-v daném procentním poměru odpovídající uvedené výši jednotlivých zjištěných pohledávek-má být plněno 9 označeným věřitelům přihlášeným do řízení sp.zn. KSPH 40 INS 11660/2010 a 6 označeným věřitelům přihlášeným do řízení sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010. První splátku soud uložil dlužnici zaplatit do 25.2.2011. V bodě III. výroku soud rozhodl, že po právní moci usnesení bude insolvenčnímu správci vyplacena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč, kterou rozúčtuje do prvních splátek dlužnice jako náhradu své odměny a hotových výdajů. V bodě IV. výroku soud insolvenčnímu správci uložil a) aby prováděl oddlužení dlužnice společně s oddlužením jejího manžela, které probíhá pod sp.zn. KSPH 40 INS 11660/2010, b) aby si z částek sražených dle tohoto usnesení z příjmů dlužnice a částek sražených dle usnesení č.j. KSPH 40 INS 11660/2010-B-8 z příjmů jejího manžela vyplatil za každý započatý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení 900,-Kč s příslušnou DPH (tj. celkem 1.080,-Kč), a zbývající částku aby vyplatil nezajištěným věřitelům způsobem uvedeným v bodě II. výroku, c) aby pravidelně prováděl kontrolu plnění oddlužení a každé 3 měsíce o tom podal soudu zprávu, d) aby plátcům příjmů sdělil do 7 dnů od zveřejnění usnesení bankovní spojení pro zasílání příslušných srážek. V bodě V. výroku soud určil, že první splátka bude zaplacena z příjmů dlužnice vyplácených zaměstnavateli Českou správou sociálního zabezpečení a Petrem Pavlíkem, bytem jako dlužnice. Prvému plátci příjmu dlužnice soud v bodě VI. výroku přikázal, aby po doručení usnesení provedl výpočet nezabavitelné částky v souladu s § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a tuto vyplácel dlužnici, zbytek aby zasílal insolvenčnímu správci, a druhému plátci soud přikázal, aby po doručení usnesení v pravidelných termínech výplaty zasílal celý čistý příjem dlužnice na bankovní účet insolvenčního správce. Přihlášeným věřitelům soud v bodě VII. výroku uložil, aby do 7 dnů od obdržení usnesení sdělili insolvenčnímu správci čísla svých bankovních účtů, na něž jim bude částky dle splátkového kalendáře platit.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-A-12 byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením, přičemž usnesením č.j. KSPH 40 INS 11660/2010-A-14 byl zjištěn také úpadek manžela dlužnice a povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením. Společným insolvenčním správcem pro tato řízení byl ustanoven JUDr. Jaroslav Hrnčíř. Na schůzi věřitelů konané dne 5.1.2011 bylo rozhodnuto o společném oddlužení obou manželů plněním splátkového kalendáře. Na základě tohoto rozhodnutí soud dle § 406 odst. 1 IZ vydal toto usnesení o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, neboť zvolený způsob oddlužení nabízí možnost nejvyššího uhrazení poměrných částí pohledávek přihlášených věřitelů. Dále soud citoval § 395, § 403 a § 405 IZ s tím, že v daném případě během řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu, na takové skutečnosti neupozornil ani insolvenční správce ani nebyly namítány věřiteli. Proto soud v bodě I. výroku řešení úpadku dlužnice oddlužením schválil.

Co do rozhodnutí pod bodem II. a IV. výroku soud odkázal na náležitosti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovené v § 406 odst. 3 písm. a) a d) IZ s tím, že příjem dlužnice vyplácený prvým označeným plátcem je vyšší než nezabavitelná část tohoto příjmu, zatímco druhý označený příjem vyšší není. Dodal, že podle § 406 odst. 5 IZ o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.) o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, s tím, že částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.

Dále soud uvedl, že podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, které jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou a uspokojují se dle odst. 3 téhož ustanovení v plné výši jako přednostní pohledávky, kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Proto soud v souladu s § 38 odst. 4 IZ v bodě II. a IV. výroku rozhodl o povinnosti dlužnice platit po dobu trvání účinků schválení oddlužení splátkovým kalendářem insolvenčnímu správci zálohy na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů, a to ve výši dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., podle níž za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužením splátkovým kalendářem činí správcova odměna 750,-Kč (§ 3 písm. b) a náhrada hotových výdajů 150,-Kč (§ 7 odst. 4). K těmto nárokům insolvenčnímu správci, který je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží podle § 38 odst. 1 IZ částka odpovídající této dani (aktuálně 20%), takže celková měsíční částka nároků insolvenčního správce činí 1.080,-Kč. V bodě III. výroku soud rozhodl, že k úhradě těchto měsíčních nároků insolvenčního správce mu bude po právní moci usnesení vyplacena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč, kterou do prvních splátek dlužnice na své nároky rozúčtuje a která tyto pokryje za dobu 4,63 měsíců trvání oddlužení. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud v rozsahu bodu II. a V. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužnice předně-ohledně bodu II. výroku-vznesla výhrady k výčtu věřitelů a jejich pohledávek, které má v rámci splátkového kalendáře plnit. Namítala, že pod číslem 11 je tu uvedena zjištěná pohledávka věřitele České spořitelny, a.s. ve výši 29.191,01 Kč, ačkoli dlužnice má vůči tomuto věřiteli jediný dluh, a to pouze ve výši 14.529,57 Kč, jak plyne z připojeného výpisu vystaveného Českou spořitelnou, a.s. dne 28.1.2011 vystaveného ohledně Vyplacení úvěru v budoucnosti , totiž úvěru č. 2203065823. Podle obdobných výpisů vystavených téhož dne Českou spořitelnou, a.s. manželu dlužnice Vlastimilu anonymizovano (na nějž se oddlužení rovněž vztahuje) činí jeho závazky (z úvěru č. 3973671883 a č. 0181664833) pouhých 15.093,43 Kč a 10.215,57 Kč, což představuje celkově opět méně než částku 55.038,59 Kč, jíž soud v bodě II. výroku u tohoto věřitele pod číslem 3 uvedl. Dlužnice nesouhlasila rovněž s tím, že soud mezi věřitele, jimž má plnit, zařadil pod č. 13 také Citibank Europe plc a pod č. 15 CETELEM ČR, a.s., když ohledně jejich pohledávek je dlužnice pouze ručitelem, nikoli přímým dlužníkem (tím je její manžel). Jestliže přesto soud zavázal k placení těchto závazků společně jí i manžela, zaplatí na ně ve výsledku dvojnásobek původní výše dluhu.

Dále dlužnice namítala, že v bodě V. výroku soud označil jejího syna Petra Pavlíka jako jejího zaměstnavatele. Ve skutečnosti se jmenovaný darovací smlouvou zavázal vyplácet dlužnici měsíčně částku 4.000,-Kč, a tedy jejím zaměstnavatelem není.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Pro rozhodování odvolacího soudu je podstatné zjištění, že tak jako dlužnice dne 9.9.2010, podal dne 8.10.2010 u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení rovněž její manžel Vlastimil Tůma (věc vedená pod. sp.zn. KSPH 40 INS 11660/2010). V obou těchto návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM), a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Pochybnost o tom nevyšla najevo ani v dalším průběhu řízení. Insolvenční správce JUDr. Hrnčíř ve zprávách ze dne 28.11.2010 a 29.12.2010 potvrdil, že SJM obou dlužníků-manželů (v nezměněném rozsahu) trvá, a sami dlužníci netvrdili, že by některé jejich závazky vznikly nebo některý majetek byl nabyt ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM. Podle domněnky stanovené v § 144 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM.

Právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz § 143 odst. 1 ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení o.s.ř. o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Jelikož však splátkový kalendář je založen na tom, že v jeho rámci (způsobem určeným soudem v usnesení schvalujícím toto oddlužení) rozvrhuje své příjmy v příslušném rozsahu sám dlužník (či též jeho manžel, který není dlužníkem), byť tak činí-s účinností od 20.7.2009-prostřednictvím insolvenčního správce, jemuž proto plátce dlužníkovy mzdy či jiného příjmu příslušné srážky vyplácí (srovnej § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 a 5 IZ), je třeba považovat takto rozvrhované srážky za majetek náležející do SJM. Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají) být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou ve SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely jejich oddlužení. K tomu viz závěry soudní judikatury vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A, v jeho usnesení ze dne 1.4.2010, sp.zn. KSUL 43 INS 7135/2009, 2 VSPH 76/2010-B, či usnesení ze dne 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B, a dále např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008.

Jelikož výsledky insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají majetek a závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají do jejich SJM, měl insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci pak měl soud o těchto návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodnout, tedy-při splnění zákonem stanovených podmínek-zjistit jejich (společný) úpadek a povolit jeho řešení oddlužením (a to s ustanovením jediného insolvenčního správce), poté ke společnému přezkoumání všech přihlášených pohledávek uskutečnit jediné přezkumné jednání a k projednání podmínek schválení společného oddlužení a rozhodnutí o jeho formě uskutečnit schůzi věřitelů, a podle výsledků těchto jednání (budou-li k tomu dávat podklad) schválit povolené oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Tím je míněno, že oběma manželům-dlužníkům takto mohl být schválen pouze jediný společný splátkový kalendář, do nějž náleží zahrnout zjištěné nezajištěné závazky obou dlužníků. Z těchto peněžitých závazků je pak třeba uvést ve splátkovém kalendáři zvlášť a) skupinu společných závazků obou manželů (tj. těch, které jsou povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého, a to bez ohledu na to, zda dle § 143 odst. 1 písm. b/ObčZ náležejí do SJM či nikoli)-tyto závazky zásadně lze uspokojit z veškerého společného i výlučného majetku manželů, zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů, b) skupinu individuálních závazků manžela nebo jeho manželky, ať již závazků vzniklých jen jednomu z manželů za trvání manželství, které náležejí dle § 143 odst. 1 písm. b/ObčZ do SJM, anebo výlučných závazků jednoho z manželů do SJM nespadajících-tyto závazky jsou uspokojitelné z téhož zdroje jako závazky společné, s výjimkou výlučných (dle § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ do SJM nespadajících) peněžních přínosů druhého z manželů, který sám není k úhradě zavázán, ledaže tento manžel s použitím svých výlučných příjmů na úhradu všech závazků podléhajících oddlužení výslovně souhlasil.

Takovýto právní režim každé pohledávky je vždy třeba v podkladu a výstupu přezkumu (příslušném listu seznamu pohledávek a jeho upravené podobě dle § 197 odst. 1 IZ) výslovně vyjádřit, a poté ho též ve splátkovém kalendáři odpovídajícím způsobem reflektovat. Z toho plyne, že přihlášené pohledávky za dlužníky-manžely musejí být společně přezkoumány i s uvedeným rozlišením, tedy vč. jejich případného spoludlužnictví. Dlužno dodat, že jen tak jsou výsledky přezkoumání vždy použitelné též pro případ, že by nakonec byl úpadek manželů-dlužníků řešen konkursem. Ostatně podle § 312 odst. 4 IZ lze po zrušení konkursu na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel.

V daném případě však soud prvního stupně popsaným způsobem nepostupoval, ba dokonce z vytčených procesních pravidel zásadně vybočil.

V samostatně vedených insolvenčních řízeních dlužníků-manželů anonymizovano soud nejprve usnesením č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-A-12 ze dne 7.10.2010 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jaroslava Hrnčíře, a poté usnesením č.j. KSPH 40 INS 11660/2010-A-14 ze dne 4.11.2010 zjistil úpadek manžela dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Karla Touschka; toho pak soud usnesením ze dne 6.12.2010 funkce insolvenčního správce zprostil a novým správcem (s odkazem na dříve zahájené řízení dlužníkovy manželky) ustanovil JUDr. Jaroslava Hrnčíře.

Následně soud v obou insolvenčních řízeních nařídil na den 5.1.2011 společné konání schůze věřitelů a přezkumného jednání, při němž byly přezkoumány pohledávky přihlášené do řízení dlužnice a pohledávky přihlášené do řízení jejího manžela. Insolvenční správce ani přítomní dlužníci žádnou z přezkoumávaných pohledávek nepopřeli. Po zahájení společného přezkumného jednání soud sice vydal usnesení, podle nějž řízení ve věci manželů Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , a Marie anonymizovano , nar. 16.1.1947, o povolení oddlužení se spojuje ke společnému projednání, nerozhodl však (jak je při spojení věcí dle § 112 o.s.ř. třeba) o tom, ve kterém řízení budou obě věci nadále společně projednávány. Soud také dále s těmito věcmi jako se spojenými ani nezacházel a projednal se samostatně s tím, že v řízení manžela usnesením č.j. KSPH 40 INS 11660/2010-B-8 ze dne 14.1.2011 schválil jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž posléze v řízení dlužnice napadeným usnesením č.j. KSPH 40 INS 10341/2010-B-9 ze dne 18.1.2011 schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Tato usnesení soud koncipoval obdobným způsobem, tj. každému z dlužníků-manželů schválil zvlášť splátkový kalendář se zcela shodným okruhem nezajištěných věřitelů, jejich zjištěných pohledávek a určením poměru, v němž každému z dlužníků uložil tyto pohledávky z jeho označených příjmů po dobu trvání splátkového kalendáře příslušnými zákonnými srážkami uspokojovat, a to prostřednictvím insolvenčního správce, při přednostní úhradě jeho odměny a náhrady hotových výdajů (vč. DPH) ve výši 1.080,-Kč měsíčně.

Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně namísto toho, aby insolvenční řízení dlužníků spojil k jednomu společnému řízení, v němž by jejich insolvenční návrhy a návrhy na oddlužení výše popsaným způsobem společně projednal a rozhodl o nich, insolvenční věci dlužníků projednal v samostatných řízeních, v nichž také ohledně každého dlužníka zvlášť zjistil jeho úpadek, povolil oddlužení a posléze každému dlužníku zvlášť schválil oddlužení samostatnými splátkovými kalendáři, které jsou co do vymezení pohledávek věřitelů a poměru jejich uspokojení shodné, a tedy duplicitní. Zjevnou závadu spočívající v absenci jediného společného splátkového kalendáře obou dlužníků-manželů se soud pokusil zhojit způsobem, kterým odstraněna být nemohla, totiž že v obou usneseních o schválení oddlužení (v bodech IV. výroku) insolvenčnímu správci uložil, aby obě oddlužení manželů prováděl společně tak, že příslušné výplaty věřitelům bude uskutečňovat ze sumy částek sražených předepsaným způsobem z příjmů obou dlužníků, z nichž nejprve uhradí svoje nároky ve výši 1.080,-Kč. Tím zřejmě chtěl soud také vyjádřit, že vůči oběma dlužníkům má insolvenční správce nárok jen na jednu paušální odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. S tím se však nutně ocitají v rozporu rozhodnutí pod body II. výroku předmětných usnesení, v nichž soud u každého dlužníka určil rozsah jeho srážek rozvrhovaných věřitelům jen ve výši, která zbude po odečtení nároků správce ve výši 1.080,-Kč (tj. ve výsledku určil rozvrhovat věřitelům sumu srážek obou dlužníků pozůstávající po dvojím odečtení správcových nároků).

Vedle toho se však z obsahu spisu podává, že při přezkoumání pohledávek přihlášených do samostatně vedených insolvenčních řízení dlužnice a jejího manžela nebyly rozlišeny skupiny pohledávek dle osob jejich dlužníků a právního režimu jejich uspokojení ve vztahu ke SJM, a v souvislosti s tím ani nebylo zjišťováno, zda někteří z věřitelů neuplatnili v obou řízeních ve skutečnosti tutéž pohledávku (typicky jakožto společný závazek dlužníků). Táž pohledávka ovšem (i kdyby jejími dlužníky byli oba manželé a byla v každém z jejich řízení přihlášena zvlášť) může být při společném oddlužení těchto manželů přezkoumána a také uspokojována-do jejich splátkového kalendáře pojata-jen jednou. Dvojím zařazením téže pohledávky by byla nepřípustně nastolena situace, kdy jejímu věřiteli by bylo-oproti ostatním věřitelům-plněno ve splátkovém kalendáři fakticky ve dvojnásobné výši. Takováto zásadní kolize se podle všeho týká kupř. věřitele CETELEM ČR, a.s., který přihlásil do řízení dlužnice (přihláškou P6 jako jediný nárok) i do řízení manžela dlužnice (přihláškou P5 jako nárok č. 1) pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 42045883989007 ve výši 190.596,-Kč splatnou 15.5.2010. Přesto byla tato-zjevně shodná-přihlášená pohledávka přezkoumána a zjištěna dvakrát, a takto také byla dvakrát (v bodech II. výroku pod č. 5 a 15) zařazena do obou splátkových kalendářů, tedy jako 2 různé pohledávky téhož věřitele, na něž má být splátkami obou dlužníků samostatně plněno. Obdobně i věřitel Česká spořitelna, a.s., na nějž dlužnice v odvolání rovněž poukazovala, má ve splátkových kalendářích zařazeny (pod č. 3 a 11) též pohledávky přihlášené v obou insolvenčních řízeních, které ovšem podle přihlášek (u dlužnice P2, nárok č. 1 a č. 2, u jejího manžela P3, nárok č. 2 a č. 1) vyplývají z téhož titulu, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 22.3.2004, kdy úvěr je veden na úvěrovém účtu č. 2203065823 a pohledávka je splatná od 19.1.2010, a ze smlouvy o úvěru ze dne 18.10.2004 (a jejího dodatku ze dne 26.6.2005), kdy úvěr je veden na úvěrovém účtu č. 0181664833 a pohledávka je splatná od 15.2.2010.

Neopodstatněná je naopak námitka dlužnice, že pohledávky České spořitelny, a.s. měly být do splátkových kalendářů zařazeny v jiné výši, než jakou soud uvedl. Tyto pohledávky (ať již jde v případě zmíněných dvou nároků ve skutečnosti zcela nebo zčásti o tytéž pohledávky, či nikoli) soud vyčíslil právě ve výši, v jaké byly při společném přezkumném jednání zjištěny (byly uznány jak insolvenčním správcem, tak oběma dlužníky). Tento výsledek přezkumu je pro všechny procesní subjekty závazný, a soud ho proto musí promítnout i do schváleného splátkového kalendáře, ledaže v mezidobí pohledávka věřitele zcela nebo zčásti zanikla (uspokojením či jiným způsobem) a soud tomu odpovídající věřitelovo zpětvzetí přihlášky vzal na vědomí rozhodnutím dle § 184 IZ, popř.-při absenci tohoto zpětvzetí-reflektoval tento zánik pohledávky rozhodnutím dle § 186 odst. 1 ve spojení s § 187 IZ (pokud toto rozhodnutí nebylo již eliminováno věřitelovou úspěšnou incidenční žalobou v režimu § 186 odst. 2 IZ). Žádné z těchto rozhodnutí však v dané věci nebylo po přezkumném jednání, ke zpětvzetí přihlášky České spořitelny, a.s. ani v dílčím rozsahu nedošlo. To ovšem dlužnici nebrání v tom, aby případný zánik či snížení zjištěných pohledávek tohoto věřitele, pokud k němu před vydáním napadeného usnesení došlo, soudu prokázala.

Zcela důvodně ovšem dlužnice soudu prvního stupně vytýkala, že v jejím splátkovém kalendáři (v napadeném usnesení) zacházel s Petrem Pavlíkem jako s jejím zaměstnavatelem (takto ho označil a jako plátci příjmu dlužnice mu přikázal poukazovat příslušné plnění insolvenčnímu správci). Ve skutečnosti jmenovaný není zaměstnavatelem dlužnice, pouze se darovací smlouvou uzavřenou s dlužnicí dne 4.8.2010 (pro případ schválení oddlužení dlužnice do 6 měsíců od uzavření smlouvy) zavázal poskytovat jí po dobu 60 měsíců pravidelné peněžité plnění ve výši 4.000,-Kč, poprvé ke 20. dni měsíce následujícího po měsíci, v němž dojde ke schválení oddlužení. Takový závazek však nestaví zavázaného dárce do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení o.s.ř. o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a tedy mu není možno adresovat příkaz ve smyslu § 406 odst. 3 písm. d) IZ. Onen závazek pravidelných peněžních darů se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že plnění poskytované z něj dlužníku (obdarovanému) je označeno jako další příjem tohoto dlužníka, z nějž bude splátkový kalendář plněn. Majetek získaný darováním dle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ však nepatří do majetku tvořícího SJM-jde o výlučný majetek obdarovaného dlužníka, zde dlužnice M. anonymizovano . Takový majetek dlužnice může být v rámci splátkového kalendáře (resp. společného splátkového kalendáře obou manželů-dlužníků) užit-soudem určen-k úhradě případných výlučných (do SJM nespadajících) závazků manžela dlužnice, jen pokud s tím dlužnice vysloví souhlas. V této souvislosti budiž zdůrazněno, že při společném oddlužení manželů-dlužníků nemůže zůstat stranou žádný z jejich závazků. Proto úvaha o podmínkách jejich (společného) vstupu do oddlužení může být z hlediska § 395 odst. 1 písm. b) IZ založena jen na předpokladu (pro oba stojí a padá na podmínce), že ekonomická nabídka těchto dlužníků umožňuje uspokojit v minimálním třicetiprocentním rozsahu každý z jejich závazků podléhajících oddlužení, tedy jak jejich závazky tvořící SJM, tak i případný výlučný závazek jednoho z manželů.

Konečně nutno dodat, že podle ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011) při společném oddlužení manželů-dlužníků náleží insolvenčnímu správci (zásadně jedinému společnému správci) za každý měsíc výkonu funkce toliko jedna odměna ve výši 750,-Kč dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč dle § 7 odst. 4 téže vyhlášky. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení představuje náhradní zdroj úhrady těchto nákladů, mezi něž vždy patří i odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře však tato záloha slouží především jako pojistka úhrady správcových nároků za předcházející období výkonu jeho funkce (od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), neboť v průběhu splátkového kalendáře jsou tyto správcovy nároky hrazeny z pravidelných měsíčních splátek dlužníka, či dlužníků (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.8.2010, sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B). Tomu ovšem neodpovídá způsob, jakým soud v napadeném usnesení (a ve splátkovém kalendáři manžela dlužnice) určil se zálohou naložit.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud nejprve řádně rozhodne o spojení insolvenčních věcí dlužnice a jejího manžela tak, že budou dále projednávány v řízení manžela dlužnice vedeném pod sp.zn. KSPH 40 INS 11660/2010. V rámci tohoto společného řízení pak insolvenční správce (za dohledu insolvenčního soudu) provede-ve smyslu výše uvedeného-revizi přezkoumání přihlášených pohledávek potud, že jednak prověří, zda ve skutečnosti nebyly dvakrát přihlášeny a zjištěny totožné pohledávky, a dále rozliší jednotlivé skupiny pohledávek dle právního režimu, jemuž co do osob jejich dlužníků a zdroje jejich uspokojení podléhají. Jen v tomto rozsahu (nikoli co do již přezkoumané pravosti, výše a pořadí) budou přihlášené pohledávky podrobeny dodatečnému přezkoumání na zvláštním přezkumném jednání. Poté soud prvního stupně-nevyjde-li dodatečně najevo nic, co by tomu překáželo-usnesení č.j. KSPH 40 INS 11660/2010-B-8 ze dne 14.1.2011 schvalující oddlužení manžela dlužnice splátkovým kalendářem změní tak, že s promítnutím výsledků dodatečného dílčího přezkoumání pohledávek rozhodne (v souladu s § 406 odst. 3, 4 a 5 IZ) o schválení společného oddlužení dlužnice a jejího manžela provedeného splátkovým kalendářem; v něm musí být zahrnuty všechny zjištěné pohledávky za dlužníky, a to zvlášť skupiny společných a individuálních závazků dlužníků s uvedením zdroje a poměru jejich uspokojení, pokud tyto mají být odlišné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. dubna 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová