3 VSPH 324/2011-B-50
MSPH 93 INS 2456/2010 3 VSPH 324/2011-B-50

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka HÁJEK, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 42/1052, identifikační číslo 25720074, zast. JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, o odvolání věřitele WORLDBRIDGES SE se sídlem v Praze 8-Libeň, Čertův vršek 285/6, identifikační číslo 28601548, zast. Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-27 ze dne 17. února 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-27 ze dne 17. února 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka HÁJEK, a.s. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10.2.2011 zamítl návrhy věřitelů Kortestona plus, s.r.o., WORLDBRIDGES SE, BUTTERFLY Trading, s.r.o. a DELTAPLAN, s.r.o. na povolení reorganizace dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že uvedení věřitelé se samostatnými návrhy domáhali rozhodnutí, jímž soud povolí řešení úpadku dlužníka reorganizací. Důvody pro odmítnutí těchto návrhů dle § 320 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud neshledal. Usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126 ze dne 13.12.2010 pak soud zjistil úpadek dlužníka, přičemž následná schůze věřitelů konaná dne 10.2.2011 přijala v souladu s § 150 a § 151 odst. 1 písm. b) IZ usnesení, podle kterého má být úpadek dlužníka řešen konkursem. Podané návrhy na povolení reorganizace schůze věřitelů při hlasování postupem dle § 151 IZ neschválila.

Za této situace soud vycházel z úpravy § 152 IZ a § 323 IZ s tím, že za situace, kdy podané návrhy na povolení reorganizace schůze věřitelů neschválila, podle § 326 odst. 1 písm. c) IZ je zamítl.

Toto usnesení Městského soudu v Praze napadal včasným odvoláním věřitel WORLDBRIDGES SE (dále jen odvolatel) s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a reorganizaci dlužníka povolil. Namítal, že usnesení schůze věřitelů, podle něhož má být úpadek dlužníka řešen konkursem, nebylo přijato kvalifikovanou většinou dle § 151 IZ. Na schůzi bylo totiž přítomno 10 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.171.776.735,87 Kč, z nichž Česká spořitelna, a.s.-jediný věřitel, který hlasoval pro řešení dlužníkova úpadku konkursem-měla hlasovací právo jen v rozsahu, v němž byla její pohledávka při přezkumném jednání zjištěna, tj. ve výši 1.050.196.764,94 Kč, která odpovídá pouze 89,62% z celkového počtu hlasů přítomných.

Podle odvolatele České spořitelny, a.s. nemělo být právo hlasovat na schůzi vůbec přiznáno, resp. k jejímu hlasování nemělo být přihlíženo, neboť dlužník insolvenčnímu soudu doložil, že právě Česká spořitelna, a.s. je za současnou ekonomickou situaci dlužníka odpovědná a že dlužník vůči ní má pohledávku z titulu náhrady škody způsobené porušením jejích povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 2264/05/LCD ze dne 14.9.2005 ve znění pozdějších dodatků. Proto také insolvenční soud původně insolvenční návrh usnesením ze dne 27.5.2010 zamítl. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2005 odvolatel dovozuje, že při zkoumání podmínek pro zjištění úpadku dlužníka nemělo být k pohledávce České spořitelny, a.s. přihlíženo, a tím spíše jí na schůzi věřitelů nemělo být přiznáno hlasovací právo.

Odvolatel je dále přesvědčen o tom, že konkurs je naprosto nevhodným způsobem řešení dlužníkova úpadku za situace, kdy pohledávka České spořitelny, a.s. je zajištěna prakticky veškerým majetkem dlužníka. Lze předpokládat, že v rámci konkursu bude tento zajištěný věřitel dávat insolvenčnímu správci pokyny, kterými bude sledovat co nejrychlejší uspokojení své pohledávky bez ohledu na zájmy ostatních věřitelů, jejichž uspokojení pak bude zcela zanedbatelné. Naopak v rámci reorganizace by při zachování provozu podniku dlužníka bylo možno dosáhnout výrazně vyššího výnosu, z něhož by bylo možno (a pravděpodobně i v plné výši) uspokojit všechny věřitele dlužníka. Jestliže na schůzi věřitelů hlasovala pro řešení dlužníkova úpadku reorganizací nadpoloviční většina zajištěných věřitelů, měl by soud podle odvolatelova názoru reorganizaci povolit, a to s ohledem na společný zájem věřitelů (§ 2 písm. j/ IZ), který-je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro věřitele spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku-je nadřazen jednotlivým zájmům věřitelů. V dlužníkově případě tak pouze reorganizace představuje ekonomicky přijatelný způsob řešení úpadku, který je též v souladu se zásadami, na nichž insolvenční řízení stojí.

Věřitel Česká spořitelna, a.s. navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Předně vyslovil přesvědčení, že při hlasování dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ lze pro určení většiny odpovídající nejméně 90% přítomných věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek vzít v úvahu pouze pohledávky, se kterými je spojeno hlasovací právo. Pokud pohledávce zcela nebo zčásti popřené či podmíněné nebylo v tomto rozsahu postupem dle § 51 odst. 1 IZ přiznáno hlasovací právo, nelze k ní v tomto rozsahu při hlasování přihlížet. Opačný výklad zastávaný odvolatelem vede ke zjevně absurdním závěrům, totiž že by např. při popření pohledávek přítomných věřitelů v rozsahu vyšším než 50% nemohla taková schůze věřitelů přijmout vůbec žádné usnesení.

V daném případě bylo usnesení schůze věřitelů o řešení dlužníkova úpadku řádně přijato, když pro něj hlasovalo 92,49% přítomných věřitelů, počítáno podle výše jejich pohledávek s právem hlasu, a soud tedy zcela v souladu s § 152 IZ podle tohoto usnesení na majetek dlužníka konkurs prohlásil. Podle věřitele jsou odvolací námitky, podle nichž nemělo být k jeho hlasu vůbec přihlíženo, zjevně irelevantní; zpochybňovat doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele-věřitele (jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu) má podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu smysl jen ve fázi řízení do rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Jelikož v dané věci schůze věřitelů neschválila návrh 4 věřitelů na povolení reorganizace, insolvenční soud dle ustanovení § 326 odst. 1 písm. c) IZ (ve spojení s § 323 odst. 1 IZ) usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-27 ze dne 17.2.2011 tyto návrhy správně zamítl. Věřitel je nicméně přesvědčen o tom, že o řešení dlužníkova úpadku konkursem by soud musel rozhodnout, i pokud by se na tom schůze věřitelů neusnesla, neboť dlužník nesplňuje kritéria přípustnosti reorganizace stanovená v § 316 odst. 4 IZ. Nikdy totiž nezaměstnával alespoň 100 zaměstnanců a v roce 2009 dosáhl podle účetní závěrky obratu vyššího než 100 mil. Kč jen díky dosti pochybné operaci s akciemi společnosti RINGO INTERNATIONAL uskutečněné v závěru roku za kupní cenu 4.980.000,-USD (tj. cca 90 mil. Kč). Insolvenční správce ve zprávě ze dne 8.2.2011 hodnotil tuto transakci pouze jako papírovou . V dlužníkově případě je tedy dosažení požadavku obratu minimálně 100 mil. Kč přinejmenším sporné. Překážka nepřípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ překonána nebyla, neboť dlužník do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku nepředložil schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ. Jelikož v době rozhodování soudu o způsobu řešení dlužníkova úpadku neexistoval žádný způsobilý návrh na povolení reorganizace-dlužník takový návrh nepodal a návrhy věřitelů nebyly schváleny schůzí věřitelů-musel soud bez dalšího (i bez případného usnesení schůze věřitelů) rozhodnout o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek, neboť jiné rozhodnutí tu nepřipadalo v úvahu. Námitka odvolatele BUTTERFLY Trading, s.r.o., že i za takové situace insolvenční soud mohl reorganizaci povolit, je tedy zjevně neopodstatněná.

Insolvenční správce Ing. Lee Louda (dále též jen správce) se k výtkám zpochybňujícím závěr soudu prvního stupně, že usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku bylo přijato kvalifikovanou většinou dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ, vyslovil v rámci svého vyjádření k odvoláním podaným proti usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka ze dne 10.2.2011. Zdůraznil, že podle zmíněného ustanovení je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku přijato, jestliže pro ně hlasovalo v součtu zajištěných a nezajištěných věřitelů nejméně 90% ze všech přítomných věřitelů, a to podle výše jejich pohledávek. Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat pouze tehdy, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Nepřijme-li schůze takové usnesení, rozhodne o hlasovacím právu věřitele soud. Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSCB 28 INS 2880/2008, 1 VSPH 343/2009-B ze dne 28.7.2009 dospěl k závěrům, podle nichž se pro účely zjištění počtu hlasujících věřitelů z povahy věci nemohou započítávat hlasy věřitelů, ke kterým nelze přihlédnout podle § 346 odst. 2 IZ, ani hlasy věřitelů popřených nebo podmíněných pohledávek, kterým nebylo umožněno hlasovat podle § 51 IZ. Z toho plyne jediný možný (a logický) výklad, totiž že hlasy ve smyslu § 151 odst. 1 písm. b) IZ se počítají výhradně z uznaných pohledávek, nikoli z pohledávek popřených nebo podmíněných. Insolvenční správce odkázal na připojený přehled výše přihlášených pohledávek věřitelů přítomných na schůzi věřitelů konané dne 10.2.2011 a výše jejich pohledávek s právem hlasu (tj. v rozsahu, v němž nebyly popřeny či nejsou podmíněné). Z něj vyplývá, že hlas České spořitelny, a.s. představoval 92,493% z pohledávek přítomných věřitelů (nepopřených a nepodmíněných), a proto podle správce potřebné kvalifikované většiny dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ bylo při hlasování dosaženo. Tvrzení o dosažení pouhých 89,62% hlasovacího kvóra je tudíž nepravdivé.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 odst. 1 a 2 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, anebo o případ, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka (§ 323 odst. 1 IZ).

Podle § 326 odst. 1 písm. c) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace, který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů.

V dané věci-jak plyne z obsahu spisu-soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126 ze dne 13.12.2010 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka. S tímto rozhodnutím nespojil rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku, a proto o něm rozhodl v režimu § 149 IZ-dle usnesení přijatých schůzí věřitelů konanou po rozhodnutí o úpadku dne 10.2.2001-tak, že usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10.2.2011 prohlásil na majetek dlužníka konkurs, a napadeným usnesením ze 17.2.2011 zamítl návrhy na řešení dlužníkova úpadku reorganizací podané 4 věřiteli, a to před rozhodnutím o úpadku (spolu s insolvenčním návrhem) věřitelem Kortestona plus, s.r.o., a poté věřiteli WORLDBRIDGES SE, BUTTERFLY Trading, s.r.o. a DELTAPLAN, s.r.o. Tyto jejich návrhy soud zamítl dle § 326 odst. 1 písm. c) IZ s tím, že je schůze věřitelů neschválila (usnesení o jejich schválení nepřijala).

Jakkoli soud prvního stupně-jak již odvolací soud vysvětlil v usnesení sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 323/2011-B ze dne 1.4.2011-nepostupoval správně, pokud se s návrhy věřitelů na povolení reorganizace vypořádal (napadeným usnesením je zamítl) až poté, co na majetek dlužníka prohlásil konkurs, pro rozhodování odvolacího soudu má zásadní význam skutečnost, že usnesení ze dne 13.12.2010, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka, Vrchní soud v Praze usnesením sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 121/2011-A ze dne 1.4.2011 v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšího řízení. Odklizením rozhodnutí o úpadku dlužníka nejenže zjevně pozbylo procesního podkladu rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku, tj. o usnesení o prohlášení konkursu ze dne 10.2.2011, které proto odvolací soud výše zmíněným usnesením ze dne 1.4.2011 zrušil, ale neobstojí za této situace ani napadené usnesení o zamítnutí návrhů věřitelů na povolení reorganizace.

Nutno vyjít z toho, že rozhodnutí o úpadku dlužníka otevírá další fázi insolvenčního řízení, v jejímž rámci bude zákonem předpokládaným způsobem rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku a dojde také k jeho realizaci tak, aby byl ve smyslu § 1 IZ naplněn účel insolvenčního řízení, tedy uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem či hrozícím úpadkem uskutečněné v zájmu uspokojení dlužníkových věřitelů v režimu odpovídajícímu zvolenému způsobu řešení úpadku. S rozhodnutím o úpadku se pojí běh konečných lhůt pro přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení (§ 136 odst. 2 písm. d/ ve spojení s odstavcem 3 a 4 a § 173 odst. 1 IZ) i běh lhůt pro podávání návrhů na povolení reorganizace (§ 318 odst. 1, § 316 odst. 5 IZ). V návaznosti na to (v souladu s § 137 IZ) je v rozhodnutí o úpadku vždy nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek a svolána schůze věřitelů, která bude následovat bezprostředně po skončení přezkumného jednání (§ 136 odst. 2 písm. g/IZ).

Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu jeho řešení (protože k tomu podmínky vymezené v § 148 IZ nebyly dány), rozhodne o něm samostatným usnesením dle § 149 IZ s tím, že nejde-li o rozhodnutí o povolení oddlužení dle odst. 2 tohoto ustanovení, rozhodne o způsobu řešení úpadku (reorganizací nebo konkursem) do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku, nejdříve však po skončení schůze věřitelů tímto rozhodnutím svolané, ledaže podmínky pro takové rozhodnutí nastaly již před svolanou schůzí (k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 ze dne 20.1.2011). Má-li soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku dle § 149 odst. 1 IZ, po skončení schůze věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku, musí na ní být projednány dosud nevypořádané návrhy na způsob řešení úpadku, tedy včetně podaných řádných návrhů na povolení reorganizace (§ 325 IZ), z nichž návrhy věřitelů bezpodmínečně podléhají schválení schůzí věřitelů (§ 323 odst. 1 a § 326 odst. 1 písm. c/ IZ). Přijme-li schůze věřitelů předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka, insolvenční soud je tímto usnesením dle § 152 IZ-nejde-li o případ uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení-vázán, a tedy podle něj o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodne. Výsledek hlasování o tom, zda schůze věřitelů povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací (v jehož rámci se vyslovuje k návrhům na reorganizaci, pokud byly podány), anebo o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, vychází vždy z rozsahu hlasovacích práv na schůzi přítomných věřitelů (přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze), pro něž je určující stav přezkoumání přihlášené pohledávky příslušného (hlasujícího) věřitele a rozhodnutí schůze věřitelů či soudu o hlasovacích právech přítomných věřitelů (viz § 51 IZ).

Je zřejmé, že pokud bylo rozhodnutí o úpadku dlužníka odvolacím soudem zrušeno, musí stejný osud nutně stihnout i rozhodnutí soudu, jímž způsob řešení tohoto úpadku určil.

Současně však za takové situace nelze dospět k jinému závěru, než že pozbývá opodstatnění i rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace, pokud-jak je tomu právě v posuzovaném případě-bylo vydáno dle stanoviska věřitelů, jež k tomuto navrženému způsobu řešení úpadku zaujali na své schůzi konané po rozhodnutí o úpadku, tj. v poměrech tímto rozhodnutím nastolených. Tím je především míněno, že předmětem věcného posouzení tu mohly být jen návrhy na povolení reorganizace, jejich včasnost omezovaly lhůty vázané právě k rozhodnutí o úpadku (resp. k termínu schůze věřitelů jím svolané), a že také ovšem okruh věřitelů, kteří mohli o těchto návrzích na schůzi hlasovat, byl determinován konečnou lhůtou pro podávání přihlášek připínající se k rozhodnutí o úpadku. Konkrétní rozsah hlasovacích práv na schůzi přítomných věřitelů se přitom odvíjel od výsledků přezkoumání jejich pohledávek, jež se uskutečnilo na jednání nařízeném v rozhodnutí o úpadku. I samo věcné posouzení uskutečnitelnosti či vhodnosti navrženého způsobu reorganizace nutně vycházelo z momentálního stavu věci, včetně daného rozsahu přihlášených pohledávek, stavu jejich přezkoumání a aktuálního rozsahu pohledávek za majetkovou podstatou, k jejichž uspokojení by v rámci reorganizace mělo dojít.

Bylo-li rozhodnutí o úpadku zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, insolvenční řízení se znovu ocitá ve fázi rozhodování o insolvenčním návrhu. Tím současně odpadají i výše zmíněná omezení, jež byla s rozhodnutím o úpadku tak či onak spojena. Opět se otevírají lhůty jak pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení (čímž může doznat změn dosavadní okruh přihlášených věřitelů i výše jejich uplatněných pohledávek, včetně pohledávek za podstatou), tak pro podávání návrhů na povolení reorganizace. V takové fázi řízení zjevně nemá místa rozhodnutí o zamítnutí návrhů na povolení reorganizace, jestliže jde o rozhodnutí, které lze přijmout až po rozhodnutí o úpadku. Pokud soud v dalším řízení o zjištění dlužníkova úpadku (znovu) rozhodne, bude právě a jedině ve vazbě na toto rozhodnutí, v aktuálních poměrech věci, probíhat současné (§ 148 IZ) anebo následné (§ 149 IZ) rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka. Stejně tak se v těchto aktuálních procesních poměrech uskuteční přezkoumání všech (řádně a včas) přihlášených pohledávek, tedy i těch, které již byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném po předchozím-zrušeném-rozhodnutí o úpadku, neboť jeho výsledky za nastalé situace postrádají validitu. Popsané okolnosti pak zásadně předurčí i výsledek případného hlasování věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku či o dosud nevypořádaných návrzích na povolení reorganizace, pokud bude soud o této věci rozhodovat až po skončení schůze věřitelů konané po (novém) rozhodnutí o úpadku. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro úplnost-pro potřeby dalšího řízení-považoval odvolací soud za vhodné dodat, že je zjevně nesprávný odvolatelův výklad podmínek pro přijetí usnesení schůze věřitelů, který dále rozvedli také dlužník a věřitel BUTTERFLY Trading, s.r.o. v jejich odvoláních proti usnesení č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10.2.2011 o prohlášení konkursu.

Ať již jde o usnesení schůze věřitelů, pro jehož přijetí postačuje prostá většina hlasů přítomných věřitelů (§ 49 odst. 1 IZ), či pro něž zákon vyžaduje jiné speciální kvórum (jako je tomu např. u usnesení schůze věřitelů dle § 151, § 155 odst. 3 a § 156 IZ), anebo jde o hlasování o reorganizačním plánu dle § 347 odst. 1 IZ, je pro výsledek tohoto hlasování vždy určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přítomných věřitelů (či dané skupiny věřitelů) s právem hlasu, nikoli-jak odvolatel nesprávně dovozuje-vůči celkové výši jejich přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž hlasovací právo nemají (§ 50 odst. 1 a § 51 IZ). K tomu viz též závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 2880/2008, 1 VSPH 343/2009-B ze dne 28.7.2009. K dalším argumentům odvolatele nutno zdůraznit, že při hlasování dle § 151 IZ není důvodu nepřihlížet k hlasu věřitele, pokud insolvenční soud usnesení schůze věřitelů o jeho hlasovacích právech do skončení této schůze (na návrh k tomu oprávněné osoby) dle § 54 IZ nezrušil, a jestliže se ho netýká ani zákaz hlasování zakotvený v § 53 IZ. Právo hlasovat ovšem zásadně nemají věřitelé pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 168 a § 169 IZ), a to i kdyby-navzdory tomu, že tyto nároky režimu přihlášení nepodléhají a v insolvenčním řízení se nepřezkoumávají-byly do řízení přihlášeny a jejich věřitelé byli na schůzi přítomni. Pokud jde o podmínku schválení věřitelova návrhu na povolení reorganizace schůzí věřitelů stanovenou v § 323 odst. 1 IZ, není splněna nejen v případě, že schůze přijala usnesení o tom, že návrh (navrženou reorganizaci) neschvaluje, ale též pokud se potřebné kvalifikované většiny nepodařilo dosáhnout ani pro usnesení schvalující, ani pro usnesení odmítavé (tedy pokud se schůze věřitelů na žádném rozhodnutí o návrhu neusnesla). Tehdy insolvenční soud dle § 326 odst. 1 písm. c) téhož zákona bez dalšího věřitelův návrh na povolení reorganizace zamítne.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová