3 VSPH 323/2011-B-46
MSPH 93 INS 2456/2010 3 VSPH 323/2011-B-46

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka HÁJEK, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 42/1052, identifikační číslo 25720074, zast. JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, o odvolání a) dlužníka, b) věřitele BUTTERFLY Trading, s.r.o. se sídlem v Praze 3-Žižkově, Koněvova 2153, identifikační číslo 27367525, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10. února 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10. února 2011 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-23 ze dne 10.2.2011 v bodě I. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka HÁJEK, a.s. (dále jen dlužník) a v bodě II. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dnem 10.2.2011.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126 ze dne 13.12.2010 zjistil úpadek dlužníka a že schůze věřitelů konaná dne 10.2.2011 přijala v souladu s § 150 a § 151 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) usnesení, podle kterého má být úpadek dlužníka řešen konkursem. Podané návrhy na povolení reorganizace schůze věřitelů neschválila.

Za této situace soud vycházel z úpravy § 152 IZ, podle níž přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku.

Jelikož reorganizační plán nepředložil dlužník ani žádný z věřitelů, a konkurs je způsobem řešení úpadku, který u dlužníka není vyloučen, soud na jeho majetek prohlásil konkurs.

Toto usnesení Městského soudu v Praze napadali včasným odvoláním dlužník a věřitel BUTTERFLY Trading, s.r.o. Dlužník namítal, že usnesení schůze věřitelů, o něž soud napadené usnesení opřel, nebylo přijato kvalifikovanou většinou dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ, neboť Česká spořitelna, a.s.-jediný věřitel, který hlasoval pro řešení jeho úpadku konkursem-nemohla s ohledem na výši své nepopřené pohledávky dosáhnout 90% hlasů přítomných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek. Na schůzi bylo totiž přítomno 10 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.171.776.735,87 Kč, z nichž Česká spořitelna, a.s. měla hlasovací právo jen v rozsahu, v němž byla její pohledávka při přezkumném jednání zjištěna, tj. ve výši 1.050.196.764,94 Kč, a ta odpovídá pouze 89,62% celkové výše pohledávek přihlášených věřitelů. Podle dlužníkova názoru při posuzování toho, zda bylo při hlasování dosaženo kvalifikované většiny dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ, tedy nejméně 90% přítomných věřitelů, počítáno podle výše jejich pohledávek, je třeba vycházet z celkové výše pohledávek přítomných věřitelů bez ohledu na to, zda byly popřeny či zda byl rozsah hlasovacích práv těchto věřitelů z jiného důvodu omezen. Oporu pro výklad, že je třeba vycházet pouze ze sumy hlasovacích práv přítomných věřitelů, insolvenční zákon nedává.

K tomu dlužník zdůraznil, že ve skupině nezajištěných věřitelů činil celkový objem hlasů částku 103.817.085,31 Kč, odpovídající celkové výši pohledávek těchto přítomných věřitelů, přičemž pro řešení jeho úpadku reorganizací hlasovali tito věřitelé počtem hlasů 72.461.082,91 Kč, tedy nadpoloviční většinou. Skupinu zajištěných věřitelů tvořila pouze Česká spořitelna, a.s., která od počátku vědomě upřednostňovala své zájmy nad společným zájmem věřitelů. Ten je podle § 2 písm. j) IZ-je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro věřitele spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku-nadřazen jednotlivým zájmům věřitelů. V případě konkursu přitom bude pravděpodobně uspokojena pouze Česká spořitelna, a.s., zatímco v rámci reorganizace by mohli být uspokojeni v plné výši všichni věřitelé. Z těchto důvodů podle dlužníkova názoru nemělo být k hlasování České spořitelny, a.s. přihlíženo, soud měl upřednostnit společný zájem věřitelů a reorganizaci dlužníka povolit.

Dlužník je přesvědčen o tom, že k pohledávce České spořitelny, a.s. neměl insolvenční soud přihlížet ani při zkoumání podmínek pro zjištění úpadku, o němž rozhodl usnesením ze dne 13.12.2010, jež dlužník napadl odvoláním. Podle dlužníka měl soud insolvenční návrh České spořitelny, a.s.-vůči jejíž pohledávce stojí kompenzabilní vzájemná pohledávka dlužníka-shledat šikanózním s ohledem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2005. Sám insolvenční soud přisvědčil závažnosti dlužníkových námitek proti postupu České spořitelny, a.s. v rámci smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru č. 2264/05/LCD ze dne 14.9.2005 ve znění jejích dodatků. Právě jmenovaný věřitel je osobou, jež je za nepříznivý vývoj dlužníkovy ekonomické situace odpovědná.

Vedle uvedených výtek dlužník s ohledem na podané odvolání proti rozhodnutí o úpadku pokládá rozhodnutí o způsobu řešení úpadku též za předčasné, neboť v případě úspěchu odvolání pozbude toto rozhodnutí opodstatnění. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolatel BUTTERFLY Trading, s.r.o. rovněž-se shodnou argumentací jako dlužník-namítal, že usnesení schůze věřitelů nebylo přijato kvalifikovanou většinou dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ, neboť ve skutečnosti hlas České spořitelny představoval pouze 89,62% celkové výše pohledávek přihlášených věřitelů. Dále uvedl, že dlužník je společností zaměřenou na výstavbu a následné provozování polyfunkčního komplexu budov pod obchodním názvem komplex U HÁJKŮ , který v současnosti není zcela dokončen. Nedokončen je čtyřhvězdičkový hotel s kapacitou 220 pokojů a pětihvězdičkový hotel s kapacitou 55 pokojů. Dokončené části komplexu (obchodní pasáž, kongresové centrum, podzemní parkoviště s kapacitou 100 parkovacích míst, tříhvězdičkový hotel s kapacitou 100 pokojů, včetně restaurace a dalšího zázemí) jsou pronajaty a jsou zdrojem stávajících příjmů dlužníka. Podle odvolatele by v rámci reorganizace dlužníka byly získány vyšší výnosy a došlo by tak k většímu uspokojení věřitelů (včetně nezajištěných), než v rámci konkursu. Dlužník přitom splňuje zákonné podmínky přípustnosti reorganizace, neboť jeho obrat přesáhl 100 mil. Kč. V insolvenčním řízení by měl být respektován společný zájem věřitelů, který ostatně byl projeven i hlasováním nezajištěných věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Tito věřitelé přitom byli připraveni sestavit funkční reorganizační plán. Ustálené judikatuře odpovídá závěr, že pokud zajištění věřitelé hlasují proti povolení reorganizace a nezajištění věřitelé hlasují pro její povolení, měl by soud tento způsob řešení úpadku umožnit.

Napadené usnesení podle odvolatele poškozuje zájmy všech věřitelů, což je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ), a není v souladu ani se společenským zájmem na sanačním řešení obtížné ekonomické situace podniků, jež také insolvenční zákon (jak plyne i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona) oproti likvidačnímu řešení konkursem zjevně preferuje. Z uvedených důvodů odvolatel požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a reorganizaci dlužníka povolil.

Insolvenční správce Ing. Lee Louda se v písemném vyjádření k odvolání vyslovil pouze k výtkám, podle nichž usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku nebylo přijato kvalifikovanou většinou dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ. Podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku přijato, jestliže pro ně hlasovalo v součtu zajištěných a nezajištěných věřitelů nejméně 90% ze všech přítomných věřitelů, a to podle výše jejich pohledávek. Dále platí, že hlasovací právo každého z věřitelů zkoumá insolvenční soud jednotlivě, a že věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat pouze tehdy, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Nepřijme-li schůze takové usnesení, rozhodne o hlasovacím právu věřitele soud. Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSCB 28 INS 2880/2008, 1 VSPH 343/2009-B ze dne 28.7.2009 dospěl k závěrům, podle nichž se pro účely zjištění počtu hlasujících věřitelů z povahy věci nemohou započítávat hlasy věřitelů, ke kterým nelze přihlédnout podle § 346 odst. 2 IZ, ani hlasy věřitelů popřených nebo podmíněných pohledávek, kterým nebylo umožněno hlasovat podle § 51 IZ. Z toho plyne jediný možný (a logický) výklad, totiž že hlasy ve smyslu § 151 odst. 1 písm. b) IZ se počítají výhradně z uznaných pohledávek, nikoli z pohledávek popřených nebo podmíněných. Pokud by u některých věřitelů byly počítány pouze hlasy v rozsahu nepopřených pohledávek a u jiných naopak v rozsahu popřeném i nepopřeném, byla by porušena zásada rovnosti věřitelů zakotvená v § 5 písm. b) IZ. Insolvenční správce odkázal na připojený přehled výše přihlášených pohledávek věřitelů přítomných na schůzi věřitelů konané dne 10.2.2011 a výše jejich pohledávek s právem hlasu (tj. v rozsahu, v němž nebyly popřeny či nejsou podmíněné). Z něj vyplývá, že hlas České spořitelny, a.s. představoval 92,493% z pohledávek přítomných věřitelů (nepopřených a nepodmíněných), a že potřebné kvalifikované většiny dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ bylo při hlasování dosaženo; opačné tvrzení dlužníka je tudíž zjevně nepravdivé.

Věřitel Česká spořitelna, a.s. navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Shodně jako správce vyslovil přesvědčení, že při hlasování dle § 151 odst. 1 písm. b) IZ lze pro určení většiny odpovídající nejméně 90% přítomných věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek vzít v úvahu pouze pohledávky, se kterými je spojeno hlasovací právo. Pokud pohledávce zcela nebo zčásti popřené či podmíněné nebylo v tomto rozsahu postupem dle § 51 odst. 1 IZ přiznáno hlasovací právo, nelze k ní v tomto rozsahu při hlasování přihlížet. Opačný výklad zastávaný odvolateli vede ke zjevně absurdním závěrům, totiž že by např. při popření pohledávek přítomných věřitelů v rozsahu vyšším než 50% nemohla taková schůze věřitelů přijmout vůbec žádné usnesení.

V daném případě bylo usnesení schůze věřitelů o řešení dlužníkova úpadku řádně přijato, když pro něj hlasovalo 92,49% přítomných věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek s právem hlasu, a soud tedy zcela v souladu s § 152 IZ podle tohoto usnesení na majetek dlužníka konkurs prohlásil. Odvolací námitky, podle nichž nemělo být k hlasu České spořitelny, a.s. vůbec přihlíženo, jsou zjevně irelevantní; zpochybňovat doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele-věřitele (jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu) má podle ustálené judikatury smysl jen ve fázi řízení do rozhodnutí o úpadku dlužníka. Z usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 30/2010-B-34 ze dne 20.1.2011 plyne, že pro účely výkonu hlasovacích práv na schůzi věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku je určující stav přezkoumání pohledávky příslušného věřitele a případné rozhodnutí schůze věřitelů či soudu o hlasovacích právech přítomných věřitelů.

Jelikož v dané věci schůze věřitelů neschválila návrh 4 věřitelů na povolení reorganizace, insolvenční soud dle ustanovení § 326 odst. 1 písm. c) IZ usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-27 ze dne 17.2.2011 tyto návrhy správně zamítl. Věřitel je nicméně přesvědčen o tom, že o řešení dlužníkova úpadku konkursem by soud musel rozhodnout, i pokud by se na tom schůze věřitelů neusnesla, neboť dlužník nesplňuje kritéria přípustnosti reorganizace stanovená v § 316 odst. 4 IZ. Dlužník nikdy nezaměstnával alespoň 100 zaměstnanců a v roce 2009 dosáhl podle účetní závěrky obratu vyššího než 100 mil. Kč jen díky dosti pochybné operaci s akciemi společnosti RINGO INTERNATIONAL uskutečněné v závěru roku za kupní cenu 4.980.000,-USD (tj. cca 90 mil. Kč). Insolvenční správce ve zprávě ze dne 8.2.2011 hodnotil tuto transakci pouze jako papírovou . V dlužníkově případě je tedy dosažení požadavku obratu minimálně 100 mil. Kč přinejmenším sporné. Překážka nepřípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ může být překonána, jen pokud dlužník dle § 316 odst. 5 IZ předloží do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku reorganizační plán schválený většinou zajištěných a většinou nezajištěných věřitelů. V dané věci však žádný reorganizační plán předložen nebyl. Za tohoto stavu věci-jak plyne ze zmíněného usnesení Nejvyššího soudu-musel insolvenční soud bez dalšího (i bez případného usnesení schůze věřitelů) rozhodnout o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek, neboť jiné rozhodnutí tu nepřipadalo v úvahu. Námitka odvolatele BUTTERFLY Trading, s.r.o., že i za takové situace insolvenční soud mohl reorganizaci povolit, je tedy zjevně neopodstatněná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle ustanovení § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 odst. 1 a 2 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, anebo o případ, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Předně považoval odvolací soud za nutné poukázat na ustálené judikatorní závěry (vyslovené např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 2563/2009, 3 VSPH 470/2010-B ze dne 23.7.2010), podle nichž pokud insolvenční soud návrh na povolení reorganizace neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne (§ 326), anebo mu vyhoví (navrženou reorganizaci povolí-§ 328 IZ). Dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno. Totéž plyne i z usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 ze dne 20.1.2011. Z tohoto rozhodnutí se také podává, že o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace insolvenční soud rozhodne i v případě, který není v § 326 odst. 1 IZ výslovně zmíněn, totiž pokud schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku přijme předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, jímž je insolvenční soud v intencích § 152 IZ vázán. To znamená, že i kdyby zde byl jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace (z hlediska kritérií § 316 odst. 4 IZ přípustné), jemuž by jinak soud vyhověl, nepředložil-li dlužník dle § 316 odst. 5 IZ nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku reorganizační plán přijatý všemi skupinami věřitelů, je insolvenční soud usnesením schůze věřitelů o řešení dlužníkova úpadku konkursem vázán. V takovém případě se soud po skončení schůze věřitelů-s poukazem na závaznost usnesení schůze věřitelů o jiném (než dlužníkem navrženém) způsobu-vypořádá s dlužníkovým návrhem na povolení reorganizace (zamítne ho) a současně prohlásí na majetek dlužníka konkurs.

V dané věci však-jak plyne z obsahu spisu-soud prvního stupně popsaným způsobem nepostupoval, neboť napadeným usnesením-v režimu § 149 odst. 1 IZ-prohlásil na majetek dlužníka konkurs, aniž by se jakkoli vypořádal s návrhy na povolení reorganizace podanými věřiteli Kortestona plus, s.r.o., WORLDBRIDGES SE, BUTTERFLY Trading, s.r.o. a DELTAPLAN, s.r.o. Učinil tak až usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-B-27 ze dne 17.2.2011, jímž tyto návrhy zamítl.

Pro rozhodování odvolacího soudu má nicméně zásadní význam skutečnost, že usnesení č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126 ze dne 13.12.2010, jímž soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, Vrchní soud v Praze usnesením sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 121/2011-A ze dne 1.4.2011 v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšího řízení. Napadené usnesení, jímž bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku, tak odklizením rozhodnutí o úpadku dlužníka pozbylo procesního podkladu. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová