3 VSPH 322/2014-A-43
MSPH 94 INS 16566/2013 3 VSPH 322/2014-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 11-Háje, Emilie Hyblerové 525/13, zahájeném na návrh věřitele: QI investiční společnost, a.s. se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, IČO: 27911497, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2013, č.j. MSPH 94 INS 16566/2013-A-27,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2013, č.j. MSPH 94 INS 16566/2013-A-27, se zrušuje a insolvenční řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zamítl insolvenční návrh věřitele QI investiční společnost, a.s. se sídlem Praha 1 (dále jen Navrhovatel, bod I. výroku), zavázal Navrhovatele k náhradě soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku), vyslovil, že účastnící nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a rozhodl o vrácení zálohy 20.000,-Kč Navrhovateli po právní moci usnesení (bod IV. výroku). Zamítnutí Navrhovatelova insolvenčního návrhu odůvodnil podle § 143 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), neboť dlužník vede před nalézacím soudem (Obvodní soud pro Prahu 5) spor o rozhodnou právní skutečnost (neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky) vůči Hypoteční bance, a.s., které se Navrhovatel dovolává v insolvenčním návrhu jako zásadního předpokladu, na níž staví svoji legitimitu z hlediska hmotného a procesního práva. Soud uzavřel, že z těchto důvodů není oprávněn vést v rámci insolvenčního řízení spor mezi Navrhovatelem a dlužníkem o právní základ pohledávky, jehož se Navrhovatel dovolává. Výrok o náhradě soudního poplatku Navrhovatelem odůvodnil § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění změn a doplňků. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že v řízení úspěšnému dlužníku žádné náklady řízení nevznikly. Vzhledem k tomu, že Navrhovatel složil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20 tis. Kč, rozhodl o jejím vrácení Navrhovateli.

Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě Navrhovatel odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

řízení. Namítl, že závěr insolvenčního soudu není správný, neboť nelze v případě nesouhlasu dlužníka s insolvenčním návrhem ho bez dalšího zamítnout, jak učinil soud, když veškeré dlužníkovy námitky bylo lze v řízení vyvrátit provedením listinných důkazů jím doložených, z nichž se jeho aktivní legitimace včetně splatnosti pohledávky za dlužníkem podává. Postupem soudu byl nepřiměřeně a nepřípustně zkrácen na svých právech, pokud se soud primárně s navrženými důkazy nevypořádal poté, co rezignoval na provedení jakýchkoliv důkazů, jak se podává z protokolu o jednání.

Dlužník napadené usnesení shledal věcně správným, neboť Navrhovatelův návrh považuje za neoprávněný, předčasný a podvodný, když nebyl vlastníkem pohledávky uplatněné vůči němu v insolvenčním řízení, o čemž svědčí oznámení původního věřitele Hypoteční banky, a.s., o postoupení pohledávky, jež mu bylo doručeno dne 15.4.2014, tj. více jak rok po podání insolvenčního návrhu.

Podáním z 31.7.2014 doručeným soudu 1.8.2014 (událost A-40) vzal Navrhovatel svůj insolvenční návrh vůči dlužníkovi zpět bez uvedení důvodů.

K návrhu na zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužník navrhl, aby v řízení bylo pokračováno u odvolacího soudu za účelem přesného stanovení jím vzniklé hmotné a již nevratné zdravotní a psychické škody za dva roky neoprávněně podaného a běžícího šikanózního insolvenčního návrhu s tím, že si je vědom ustanovení § 147 IZ. Uzavřel, že by odvolací soud měl zásadním a nekompromisním postupem proti původci tohoto neoprávněného insolvenčního návrhu dát veřejnosti najevo, že je tou konstantní právní autoritou, na níž se mohou poškození s důvěrou spolehnout.

Podle § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle § 130 odst. 1 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Podle § 142 písm. b) IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu je mimo jiné zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu.

Odvolací soud shledal, že jsou splněny podmínky § 130 odst. 1 IZ, a proto postupoval ve smyslu tohoto ustanovení a napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že dlužníku, jenž nezavinil, že řízení muselo být zastaveno, žádné náklady nevznikly.

K návrhu dlužníka na pokračování řízení odvolací soud dodává, že zákonná úprava takový postup neumožňuje a odvolací soud v rámci procesního postupu insolvenčního navrhovatele není povolán k tomu, aby hodnotil event. nároky dlužníků na náhradu škody nebo jiné majetkové újmy ve smyslu § 147 IZ, jak na něj správně dlužník odkázal. K tomu slouží právě žaloba podaná podle tohoto ustanovení, jež nemá charakter incidenčního sporu (§ 147 odst. 4 IZ), a proto o ni nelze ani jednat v rámci insolvenčního řízení, nýbrž takových nároků se lze domáhat až po jeho skončení u příslušného krajského soudu (§ 7a písm. d/ IZ). Po právní moci tohoto rozhodnutí pak soud prvního stupně vrátí Navrhovateli složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová