3 VSPH 320/2013
KSPL 27 INS 1024/2012 3 VSPH 320/2013 B 21 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z piedsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jindiicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenní v'ci dlužníka Jiiího Kukly, r.. 591116/0651, bytem Boženy N'mcové 1525, 356 01 Sokolov, o odvolání dlužníka proti usnesení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. ledna 2013, .j KSPL 27 INS 1024/2012 B 10, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. ledna 2013, .j KSPL 27 INS

1024/2012 B 10, se ve výrocích II. až IV. z r u š u j e a v'c se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu iízení.



O d v o d n ' n í :



Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. ledna 2013, .j KSPL 27 INS 1024/2012 B 10, povolil iešení úpadku dlužníka Jiiího Kukly, r.. 591116/0651, bytem Boženy N'mcové 1525, 356 01 Sokolov (dále jen dlužník ) oddlužením a souasn' schválil jeho oddlužení, pii n'mž bude zpen'žena majetková podstata dlužníka bytová jednotka, .p. 1525/2 - byt, podíl na spolených ástech domu 3736/97279, budova Sokolov, .p. 1525, 1526, LV 4044, byt.dm, na parcele 2652 zastav'ná plocha a nádvoií o vým'ie 198 m a 2653 zastav'ná plocha a nádvoií o vým'ie 198 m, vše v kat. území Sokolov. V rozhodnutí insolvenní soud též konstatoval, že insolvenním správcem je JUDr. V'ra SedloÜová, se sídlem Letní 69, 103 00, Praha 10 (Libušina 36, 360 00, Karlovy Vary). V odvodn'ní svého rozhodnutí insolvenní soud uvedl, že usnesením ze dne 20.06.2012, .j. KSPL 27 INS 1024/2012 A 12, rozhodl o úpadku dlužníka a ustanovil insolvenním správcem JUDr. V'ru SedloÜovou. Tímto usnesením bylo zároveÜ na den 6.9.2012 naiízeno piezkumné jednání a svolána schze v'iitel následující bezprostiedn' po n'm. Na schzi se žádný z v'iitel nedostavil. Ze zprávy insolvenního správce vyplynulo, že dlužník vlastní bytovou jednotku která má dle znaleckého posudku tržní cenu 394.000, K. U zam'stnavatele dlužník pobírá mzdu 15.500, K m'sín' a platí výživné na syna ve výši 2.500, K. Insolvenní soud neshledal dvody pro neschválení oddlužení ve smyslu § 405 odst. 1 zákona .182/2006 Sb., o úpadku a zpsobech jeho iešení (insolvenní zákon), v platném zn'ní (dále jen IZ ). Rozhodl proto dle § 406 odst. 1 IZ a povolil iešení úpadku dlužníka oddlužením. Jako zpsob oddlužení stanovil zpen'žení majetkové podstaty, a to s ohledem na rychlost a ekonominost tohoto postupu. Proti rozhodnutí insolvenního soudu se dlužník vas odvolal a namítal, že oddlužení m'lo být schváleno pln'ním splátkového kalendáie, jelikož piedpokládanými srážkami by za dobu 5 let v'iitelé obdrželi stejnou nebo v'tší ástku, než zpen'žením majetkové podstaty. Dovozoval, že není jisté, zda by se bytová jednotka prodala alespoÜ za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Dlužník má prm'rný m'síní piíjem více než 15.500, K; z n'ho je mu sráženo výživné ve výši 2.000, K. Z obsahu odvolání se podává návrh na zrušení napadeného usnesení ve výrocích o oddlužení zpen'žením majetkové podstaty dlužníka. Odvolací soud z podn'tu dlužníkova odvolání piezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.i. usnesení soudu prvního stupn' a došel k záv'ru, že odvolání je opodstatn'no. Jak se podává z obsahu spisu, o zpsobu oddlužení rozhodl soud prvního stupn' nikoliv z iniciativy v'iitel (na schzi konané dne 6.9.2012 se žádný z piihlášených v'iitel nedostavil), nýbrž toliko na základ' sd'lení insolvenního správce ze dne 14.12.2012 ke zpsobu oddlužení, který m'l za to, že zpen'žením bytové jednotky, která má podle znaleckého posudku tržní cenu 394.000, K (jiný majetek dlužníka by zpen'žován nebyl) by pro v'iitele mohla být získána vyšší ástka. Insolvenní správce piitom vycházel z toho, že dlužník má istý m'síní piíjem 15.500, K, je povinen platit výživné na nezletilého syna, stanovené soudem ve výši 2.500, K, a že v'iitelé, jejichž zjišt'né pohledávky iní celkem 456.408,18 K by byli za 60 m'síc pln'ní splátkového kalendáie uspokojeni v míie 41,51 %. Dlužník piedložil rozsudek Okresního soudu v Sokolov' ze dne 3.12.2012, .j. 14 P 70/2006 73, z n'hož plyne, že s úinností od 1.12.2012 se zavázal platit m'sín' na nezletilého Davida anonymizovano , anonymizovano výživné ve výši 2000, K m'sín'. Okresní soud v odvodn'ní rozsudku odkázal na zjišt'ný prm'rný istý m'síní výd'lek otce, který iní 17.124, K. Z uvedeného plyne nejmén' to, že údaje z nichž vycházel insolvenní správce a též soud pii zkoumání piínosu splátkového kalendáie pro v'iitele dlužníka, nebyly piesné. Jelikož dlužník žije sám a nemá jinou vyživovací povinnost, než k nezletilému synovi Davidu Kuklovi ve výši 2000, K m'sín' (stanovenou rozhodnutím opatrovnického soudu), je zjevné, že stávajícímu m'sínímu piíjmu dlužníka ve výši 17.124, K odpovídá zákonná srážka (splátka) 6511, K, z níž by po zapravení piednostních nárok insolvenního správce (jeho odm'ny a náhrady hotových výdaj dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky . 313/2007 Sb.) ve výši 900, K, s DPH 1.089, K m'sín', zbývala pro uspokojení pohledávek nezajišt'ných v'iitel ástka 5.422, K m'sín'. Tato ástka ovšem není ástkou konenou, jelikož dlužníkova vyživovací povinnost stanovená rozhodnutím soudu vi nezletilému synovi by musela být pojata jako pohledávka za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) IZ do schváleného splátkového kalendáie, coby pohledávka s právem na úplné piednostní uspokojení pied pohledávkami ostatních v'iitel (§ 169 odst. 2 IZ). To znamená, že insolvenní správce by musel splátku poukázanou dlužníkovým plátcem mzdy použít nejprve k úhrad' svých vlastních nárok a poté k úhrad' nárok na soudem urené výživné. Zbytek zákonné srážky (splátky) správce rozd'lí mezi nezajišt'né v'iitele ve stanovených pom'rech. Tímto zbytkem ureným k rozd'lení mezi v'iitele by tedy byla u dlužníka ástka 3.422, K. Za 60 m'síc by dlužník v rámci splátkového kalendáie pii nezm'n'ných pom'rech zaplatil 205.320, K, což piedstavuje 45 % souhrnu zjišt'ných pohledávek nezajišt'ných v'iitel . Potud je ziejmé, tiebaže soud prvního stupn' piedpokládal nižší ástku pro v'iitele dosažitelnou splátkovým kalendáiem, že bez piihlédnutím k jiným hlediskm, jeví se zpen'žení majetkové podstaty dlužníka (prodej bytové jednotky) pro v'iitele výhodn'jším zpsobem oddlužení. Toto východisko ovšem samo o sob' nepostauje; piitom práv' na n'm (ve smyslu jen na n'm) soud prvního stupn' své rozhodnutí založil. Jestliže lze v konkrétním insolvenním iízení oddlužení provést v obou jeho formách, piiemž dlužník navrhl oddlužení pln'ním splátkového kalendáie a v'iitelé jsou zcela pasivní, není opodstatn'no preferovat pied oddlužením pln'ním splátkového kalendáie zpen'žení majetkové podstaty jen proto, že potenciáln' mže piinést vyšší míru uspokojení pohledávek v'iitel. Nelze piehlédnout, že oekávaný výnos prodeje bytové jednotky ve vlastnictví dlužníka je pouhým odhadem; praktické zkušenosti nejen z insolvenního iízení ukazují, že cena stanovená znalcem jako cena obvyklá nemusí být cenou reáln' dosažitelnou zejména v dražb'. Je tomu tak proto, že cena vyvolávací musí být z povahy v'ci nižší, ao jde o tzv.dobrovolnou dražbu i o dražbu podle piedpis obanského soudního iádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. Teprve ve vlastní dražb' se prov'ií jaká je skutená tržní cena nemovitosti. Souasn' nelze pomíjet, piiemž toto hledisko je ješt' významn'jší, že oddlužení plní výraznou sociální funkci. Jestliže by - jako je tomu v dané v'ci - jediným zpen'žitelným majetkem dlužníka m'la být bytová jednotka a její prodejem by dlužník ztratil možnost bydlení, pak by se ekonomický a sociální cíl sledovaný oddlužením obrátil ve svj opak. Dlužníka by takový postup mohl uvrhnout do neiešitelné sociální situace, hrozící jeho dalším zadlužením. Shrnuto na jedná stran' je tu co do výt'žnosti ne zcela jistý výsledek zpen'žení majetkové podstaty a riziko významného zhoršení sociální situace dlužníka, jemuž by byla prodána stiecha nad hlavou ; to je spojeno s potenciálem dalšího zadlužování dlužníka a tedy i horšího postavení v'iitel. Proti tomu stojí jistota založená na zásadn' stálém a pravidelném piíjmu dlužníka, z n'hož lze uspokojit ve splátkovém kalendáii minimáln' 45% pohledávek nezajišt'ných v'iitel. Se zietelem k tomu m'l insolvenní soud dát piednost této form' oddlužení jako zpsobu iešení úpadku dlužníka. Rozhodnutí soudu prvního stupn' tedy výrocích II. a III. v'cn' správné není; potvrzeno proto být nemže. Zm'na tohoto rozhodnutí odvolacím soudem, tedy stanovení splátkového kalendáie piímo v odvolacím iízení, možná též není. Proto odvolací soud ve výrocích o schválení oddlužení zpen'žením majetkové podstaty dlužníka (výroky II. a III.), stejn' jako v nadbyteném výroku o ustanovení insolvenního správce, rozhodnutí soudu prvního stupn' podle § 219a odst. 2 zrušil a v'c mu vrátil k dalšímu iízení. Výrok I. o povolení oddlužení zstal odvoláním nedoten. P o u e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání piípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyiešení otázky hmotného nebo procesního práva, pii jejímž iešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyiešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdíln' anebo má li být dovolacím soudem vyiešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.i.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu +R,do dvou m'síc od doruení rozhodnutí, prostiednictvím Krajského soudu v Plzni. V Praze dne 11. ervna 2013 JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. piedseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva