3 VSPH 318/2013-A-13
KSCB 27 INS 32525/2012 3 VSPH 318/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka DR STAV, s.r.o., IČO: 28072464, se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského 1370/53, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2013, č.j. KSCB 27 INS 32525/2012-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2013, č.j. KSCB 27 INS 32525/2012-A-8, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. února 2013, č.j. KSCB 27 INS 32525/2012-A-8, uložil dlužníku DR STAV, s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a tím umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně dále v obecné rovině uvedl, že kdyby byl úpadek dlužníka řešen konkursem, činila by odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) nejméně 45.000,-Kč a byla by spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Tyto prostředky však insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá.

Soud prvního stupně dále konstatoval, že ze seznamu majetku doloženého k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník má pohledávky ve výši 1.797.680,-Kč, vybavení kanceláře, a rovněž mu byl odcizen ze skladu stavební materiál. Celková výše dlužníkových závazků činí dle návrhu 1.955.356,-Kč. S ohledem na stav jeho majetku pak rozhodl o stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, přičemž uzavřel, že bylo povinností dlužníka podat insolvenční návrh ještě v době, kdy měl finanční prostředky k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítal, že insolvenční návrh podal řádně a včas, jakmile zjistil,

že jeho dlužníci jsou nesolventní nebo nejsou ochotni své závazky plnit. Z finančních rezerv byly uhrazeny dluhy vůči zaměstnancům a ostatní závazky chtěl dlužník uhradit z úhrad jeho vlastních dlužníků. Pohledávky a závazky dlužníka jsou přitom téměř ve stejné výši. V obdobných řízeních přitom jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud určil v minulosti zálohu jen ve výši 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ či v § 368 odst. 1 IZ) anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A-15 ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při rozhodování o stanovení povinnosti k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V posuzované věci však těmto požadavkům soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění se fakticky omezil jen na citaci § 108 IZ, obecné vysvětlení účelu zálohy v insolvenčním řízení a na závěr, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem bude nutné uhradit odměnu insolvenčního správce nejméně ve výši 45.000,-Kč. Nad rámec vyčíslení celkové výše pohledávek a závazků dlužníka však již soud prvního stupně nenabídl žádná zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné; spokojil se toliko s konstatováním, že s ohledem na stav dlužníkova majetku je nutné zálohu stanovit. V rozhodnutí není ani zmínka o tom, zda lze očekávat nějaké budoucí příjmy dlužníka, které by jako součást majetkové podstaty (§ 207 odst. 2 IZ) mohly být dalším zdrojem placení nákladů insolvenčního řízení, jejichž úhradu má právě záloha dle § 108 IZ pro případ nedostatečnosti majetkové podstaty zajistit. Zcela neodůvodněná je pak ve výroku napadeného usnesení stanovená výše zálohy na 50.000,-Kč; v odůvodnění lze nalézt jen neurčitý podklad pro zálohu ve výši 45.000,-Kč. Východisko pro předpokládané náklady ve výši 45.000,-Kč je nesprávné potud, že vychází z toho, že v konkursu činí odměna správce vždy nejméně 45 tis. Kč. To ovšem platí, jen pokud bude dosaženo některého z rozhodných výtěžků dle § 1 odst. 2, 3, 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Záloha stanovená v nejvyšší možné výši však spíše svědčí o tom, že dosažení rozhodného výtěžku ve skutečnosti insolvenční soud neočekává.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně dostatečným způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány a že je jí zapotřebí ve stanovené výši. Napadené usnesení tak z tohoto hlediska trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Navíc však odvolací soud zjistil, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy nebyly ani dány procesní podmínky. Insolvenční návrh dlužníka totiž není opatřen řádnými seznamy majetku ani závazků, které jsou jeho povinnou přílohou dle § 104 IZ, a pro tuto vadu dosud jeho insolvenční návrh není způsobilý projednání. I když se soud prvního stupně snažil dlužníka k odstranění některých nedostatků vést výzvou ze dne 21.12.2012 (č. dok. A-5), nebyl dlužník poučen o všech nedostatcích, a tak ani v doplnění jeho návrhu nebyly tyto odstraněny. Předložený (doplněný) seznam závazků dlužníka zcela zjevně postrádá předepsané náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ; u žádné z tam uvedených pohledávek věřitelů není uvedena její splatnost. Zcela absentuje i dlužníkovo výslovné prohlášení, že nemá žádné zaměstnance (§ 104 odst. 4 IZ). V případě seznamu majetku pak dlužník podobně nedostatečně identifikoval své pohledávky; neuvedl bližší údaje o jejich splatnosti ani dobytnosti. V případě pohledávky za společností SINOP REAL, a.s. ve výši 50.000,-Kč pak ani v návrhu, ani v seznamech a dalších přílohách nejsou uvedeny žádné skutečnosti, na kterých se tato pohledávka zakládá.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem (výzvou k doplnění návrhu dle § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 14. srpna 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová