3 VSPH 310/2013-A-62
KSPH 36 INS 28162/2012 3 VSPH 310/2013-A-62

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Ing. Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 236, 252 25 Jinočany, IČO 18578276, zast. obecným zmocněncem JUDr. Zdeňkem Slapničkou, bytem Na Sádce 193, 140 00 Praha 4, zahájeném na návrh věřitele Creatis, a.s., se sídlem Jánský vršek 6, 118 01 Praha 1, IČO 00553166, zast. obecným zmocněncem Jiřím Trubačem, bytem Zámecké schody 8, 118 00 Praha 1, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-17 ze dne 31. ledna 2013,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužnice Ing. Věry anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-17 ze dne 31.1.2013 uložil insolvenčnímu navrhovateli Creatis, a.s. (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě návrhu navrhovatele ze dne 12.11.2012 usnesením č.j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-3 ze dne 13.11.2012. Podle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyměřil navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení vyměřil ve výši, kterou považuje za nutnou k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a aby byla poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužnice prostřednictvím svého obecného zmocněnce odvolala s požadavkem, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Dlužnice namítala, že toto usnesení je nadbytečné, neboť navrhovatel nedoložil, že má vůči ní pohledávku, a tedy nesplnil jednu ze základních podmínek pro podání návrhu. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že insolvenčním navrhovatelem je společnost Alia Trade, s.r.o., za kterou návrh podal navrhovatel zastoupený na základě plné moci. Majitelem pohledávky však má být sám navrhovatel. To plyne i z toho, že se navrhovatel snaží doložit své oprávnění podat insolvenční návrh s tvrzením, že má proti dlužnici zjištěnou pohledávku, protože před ukončením navrhovatelova konkursu nedošlo k jejímu vyloučení z podstaty. Přitom ale-v rozporu s tím-navrhovatel současně tvrdí, že dalším titulem, o nějž se opírá jeho aktivní legitimace, je zmocnění ve smyslu § 530 občanského zákoníku. Tvrdí tak, že majitelem pohledávky není on, nýbrž Alia Trade, s.r.o., na niž pohledávka na základě postupní smlouvy ze dne 2.1.2002 přešla. Podstatné však je, že pohledávku stále exekučně vymáhá bývalý správce konkursní podstaty navrhovatele (úpadce), a k záměně účastníků v exekuci (ani k jejímu skončení) nedošlo. Pokud tedy navrhovatel tvrdí, že disponuje právy z exekuovaného rozsudku (Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 403/2005-271 ze dne 5.4.2007), pak měl přechod těchto práv prokázat listinou vydanou nebo ověřenou stáním orgánem nebo notářem. Ani navrhovatel, ani Alia Trade, s.r.o. ale k insolvenčnímu návrhu takovou listinu nepřiložily a tedy nedoložily své oprávnění podat insolvenční návrh ve smyslu § 103 odst. 2 IZ. Insolvenční soud měl proto tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. To ostatně i z toho důvodu, že navrhovatel k němu v rozporu s § 105 IZ nepřipojil přílohu přihlášku pohledávky co povinnou přílohu insolvenčního návrhu.

Odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Insolvenční zákon v § 108 IZ výslovně neupravuje subjektivní přípustnost odvolání proti usnesení, kterým soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Z povahy věci však osobou k tomu oprávněnou může být jen účastník, jemuž byla rozhodnutím soudu uložena povinnost a újma, v jehož právech může být reparována cestou odvolacího řízení. Takovou osobou je v dané věci pouze navrhovatel, který ovšem již soudem uloženou povinnost splnil a nikterak se jí nebránil.

Jelikož dlužnice není subjektivně legitimována k podání odvolání proti napadenému usnesení, kterým soudu prvního stupně uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení insolvenčnímu navrhovateli, jenž je osobou od dlužnice odlišnou, odvolací soud její odvolání podle ustanovení § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová