3 VSPH 31/2016-A-22
KSPH 60 INS 5236/2015 3 VSPH 31/2016-A-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužnice Supercar PLUS s.r.o., IČO: 27583279, Kuštova 447, Rakovník, zahájeném na návrh věřitelů a) Centrum Supercar, spol. s r.o., IČO: 25704214, se sídlem Pobřežní 3, 186 00 Praha 8, zastoupeného JUDr. Jiřím Černým, advokátem, se sídlem Vysoká 92, Rakovník, a b) JUDr. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Valentinská 56/11, Praha 1, korespondenční adresa Vysoká 92, Rakovník, o odvolání věřitelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 5236/2015-A-17 ze dne 4. listopadu 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 5236/2015- A-17 ze dne 4. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 5236/2015-A-17 ze dne 4. listopadu 2015 (dále jen usnesení A-17 ) odmítl insolvenční návrh navrhovatelů a) Centrum Supercar spol. s r.o. a b) JUDr. Jiřího anonymizovano (společně dále jen navrhovatelé ).

V odůvodnění usnesení A-17 soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelé podáním ze dne 23. 2. 2015, doručeným soudu dne 27. 2. 2015, domáhali zjištění úpadku dlužnice Supercar PLUS s.r.o. (dále jen dlužnice ), neboť navrhovatel a) má za dlužnicí pohledávku ve výši 2.100.000,-Kč a navrhovatel b) pohledávku ve výši 28.297,-Kč. Údaje o splatnosti jejich pohledávek navrhovatelé neuvedli a označili pouze dalšího věřitele společnost Mercedes-Benz Financial Services-Česká republika, s.r.o. s pohledávkou specifikovanou její výší, nikoliv však údajem o její splatnosti.

Usnesením č.j. KSPH 60 INS 5236/2015-A-7 ze dne 5. března 2015 (dále jen usnesení A-7 ) soud prvního stupně odmítl podle § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), insolvenční návrh navrhovatele a), který se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Usnesením č.j. 4 VSPH 510/2015-A-13 ze dne 22. září 2015 (dále jen usnesení A-13 ) Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že insolvenční návrh byl podán dvěma navrhovateli, avšak napadené usnesení se týká pouze navrhovatele a).

Soud prvního stupně odstranil vytýkaná pochybení a opětovně posoudil insolvenční návrh. Odkázal na ustanovení § 3, § 103, § 104 a § 105 IZ a dospěl k závěru, že v daném případě navrhovatelé dostatečně nevylíčili rozhodující skutečnosti týkající se úpadku dlužnice, když neoznačili splatnost svých pohledávek, ani splatnost pohledávky dalšího věřitele. Protože tato vada nebyla žádným z navrhovatelů odstraněna, soud prvního stupně postupem dle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl. O nákladech řízení rozhodl v souladu s tím, že navrhovatelé nebyli ve věci úspěšní a dlužnici žádné náklady nevznikly.

Proti usnesení A-17 podali navrhovatelé včas odvolání, v němž navrhli, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukazují zejména na skutečnost, že soud prvního stupně doplnil usnesení A-17 pouze o formálně vytýkané náležitosti, ale meritorně nebylo měněno ničeho. Usnesení A-17 proto považují za nesprávné, nepravdivé a nepřezkoumatelné. Soudu prvního stupně vytýkají, že jim usnesení A-13 nezaslal a rovnou vydal usnesení A-17, jehož odůvodnění je opětovně v rozporu s obsahem spisu i učiněnými úkony soudu prvního stupně a může být zhojeno jen novým usnesením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení A-17 i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Úpadek předlužením podle § 3 odst. 3 IZ přichází v úvahu jen u dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek) nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27. 2. 2015 se navrhovatelé domáhali zjištění úpadku dlužnice. Navrhovatel a) v návrhu označil pohledávku za dlužníkem ve výši 2.100.000,-Kč jako neuhrazenou kupní cenu z titulu kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti a dále pohledávku ve výši 500.000,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Navrhovatel b) specifikoval pohledávku ve výši 28.297,-Kč z titulu postoupené pohledávky. Jako dalšího věřitele dlužnice navrhovatelé označili společnost Mercedes-Benz Financial Services, s.r.o., bez uvedení jejího identifikačního čísla a sídla, s pohledávkou ve výši 298.290,77 Kč z titulu nesplaceného úvěru. Co do splatnosti svých pohledávek a pohledávky dalšího věřitele navrhovatelé neuvedli ničeho.

Na základě tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu navrhovatelů tedy zjevně nelze přijmout závěr, že dlužnice má vůči nim splatné závazky a vedle nich má dlužnice i dalšího věřitele, vůči němuž má závazek, a to závazek splatný déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), popř. že jde rovněž o závazek více než 3 měsíce po splatnosti. Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužnice dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, jež v daném případě absentují.

Věřitel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh. Jestliže věřitel nemá dostatečné a věrohodné informace svědčící o tom, že jsou u dlužníka naplněny znaky úpadku, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal. Za takové situace je namístě, aby věřitel k ochraně svých práv (k vymožení pohledávky za dlužníkem) zvolil standardní postup, tj. cestu nalézacího řízení a výkonu rozhodnutí vedeného před orgány k tomu povolanými. Účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku (či hrozícího úpadku) dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem (či hrozícím úpadkem) a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ).

Odvolací soud nesouhlasí s tvrzeními navrhovatelů, že usnesení A-13 nebylo navrhovatelům doručeno, čímž byla zkrácena jejich procesní práva a odepřena spravedlnost, jak oba navrhovatelé uvádějí v podaném odvolání. Je sice pravdou, že zástupci navrhovatele a) nebylo doručováno toto rozhodnutí do jeho datové schránky, nýbrž bylo doručeno postupem podle § 50 odst. 2 o.s.ř. dne 11.11.2015 vhozením doručované písemnosti do jeho poštovní schránky, avšak navrhovateli b), jenž je současně zástupcem navrhovatele a) bylo již řádně doručováno na jeho korespondenční adresu postupem dle § 50 odst. 2 o.s.ř. dne 12.11.2015 vhozením písemnosti do poštovní schránky doručující poštou. Není tedy pochyb o tom, že navrhovatel b), jenž je současně právním zástupcem navrhovatele a) měl možnost se s doručovanou písemností seznámit již od 12.11.2015 a lze jen stěží namítat, že tímto procesním postupem insolvenčního soudu došlo k újmě v jejich procesních právech, jež by mohlo ovlivnit závěry napadeného rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu tak soud prvního stupně pochybil pouze v otázce označení navrhovatelů jako

účastníků řízení, nikoliv však v otázce meritorního posouzení jejich insolvenčního návrhu, přičemž toto pochybení bylo dosavadním průběhem řízení již zhojeno.

Z uvedených důvodů odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh navrhovatelů vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a pro něž musí být dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítnut. Proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 146 odst. 3 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že dlužnici žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. února 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková