3 VSPH 303/2016-B-111
KSPH 67 INS 14679/2015 3 VSPH 303/2016-B-111

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: František anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobříš, Javorová 1512, IČO: 14768861, zast. Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Praha 3, Domažlická 1, zahájené k návrhu navrhovatele: Jindřich anonymizovano , anonymizovano , bytem Příbram, Horská 384, zast. JUDr. Robertem Bezděkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 8, Rohanské nábřeží 7, za účasti státního zastupitelství, o odvolání Ing. Františka Svobodného se sídlem České Budějovice, Ant. Barcala 37, IČO: 40758133, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2016, č.j. KSPH 67 INS 14679/2015-B-50,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2016, č.j. KSPH 67 INS 14679/2015-B-50, se v bodech I. a II. m ě n í tak, že Ing. František Svobodný se z funkce insolvenčního správce neodvolává.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně bodem I. výroku odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Františka Svobodného, bodem II. výroku novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Roberta Hynka, bodem III. výroku odvolal z funkce zástupce věřitelů společnost MARFIPA s.r.o. (věřitel č. 2), bodem IV. výroku svolal schůzi věřitelů, bodem V. výroku uložil odvolanému zástupci věřitelů podat zprávu o své činnosti a bodem VI. výroku uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby podal zprávu o své činnosti, vyúčtoval odměnu a hotové výdaje a informoval nového správce o své dosavadní činnosti. Bodem VII. výroku uložil nově ustanovenému správci zaslat soudu své kontaktní údaje a bodem VIII., aby čtvrtletně podával soudu a věřitelskému orgánu zprávu o stavu řízení.

V obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že k návrhu navrhovatele Jindřicha Vařeky (věřitel č. 1) usnesením ze dne 3.9.2015 (A-23) byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Bc. David Vandrovec (odvolaný správce). V průběhu první schůze věřitelů, která se konala po přezkumném jednání dne 8.12.2015, byl tento odvolán ze své funkce a na jeho místo byl ustanoven Ing. František Svobodný isir.justi ce.cz

(nový správce). Dlužník, odvolaný správce a státní zastupitelství vyjádřili pochybnosti o nepodjatosti nového správce pro jeho vztah k věřitelům 1 a 2.

Odkazuje na ustanovení § 31 odst. 1, § 24 odst. 1, § 25 odst. 1, § 26, § 34 odst. 1, 2, § 59 odst. 1-4, § 63 odst. 1, 2, 3, § 64 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a na vybranou judikaturu vyšších soudů dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro odvolání nového správce, neboť má pochybnost o jeho nepodjatosti. Tento svůj závěr postavil na podrobně vylíčených zjištěních, že:

1) Nový správce byl do funkce ustanoven hlasy věřitelů č. 1 a 2, kteří mají na řízení podstatný vliv prostřednictvím 99,99 % všech hlasů. Jedná se o osoby blízké. Mimo jiné věřitel č. 2 uplatňuje vůči dlužníku pohledávku, kterou odkoupil od Raiffeisenbank a.s. za prostředky získané půjčkou od věřitele č. 1.

2) Věřitel č. 2 (63,73 % hlasů) má odvolaným správcem popřenou pohledávku ve výši 41.726.983,13 Kč co do jeho práva na její uspokojení ze zajištění.

3) Nový správce povede 8 sporů s věřiteli č. 1, 2 a společností KAJGR-prodej pneu, a.s. vlastněnou věřitelem č. 1. Jde o žalobu na vyloučení akcií KAJGR-prodej pneu, a.s. z majetkové podstaty dlužníka podanou věřitelem č. 1. Spor o pohledávku dlužníka ve výši 1.114.214,-Kč za společností KAJGR-prodej pneu, a.s. z důvodu neplaceného nájemného. Spor dlužníka o pohledávku ve výši 2.000.000,-Kč za společností KAJGR-prodej pneu, a.s. z důvodu bezdůvodného obohacení. Spor o podmíněnou pohledávku dlužníka ve výši 21.465.000,-Kč za společností KAJGR-prodej pneu, a.s. z důvodu bezdůvodného obohacení-plnění za jiného. Spor o právo věřitele č. 2 na uspokojení jeho pohledávky ve výši 41.726.983,13 Kč z předmětu zajištění. Pracovněprávní spor mezi dlužníkem a společností KAJGR-prodej pneu, a.s. vedený u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 244/2014. Spor mezi dlužníkem a věřitelem č. 1 o určení akcionáře u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 334/2014. Spor mezi Dlužníkem a věřitelem č. 1 o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 150/2014.

4) Věřitel č. 2 a nový správce k výzvě soudu uváděli mylné (neúplné) informace o předchozích insolvenčních řízeních, kterých se společně účastnili a věřitel č. 1 pak mylné (nepravdivé) informace o tom, že nového správce nezná. Nový správce přišel do kontaktu s Luďkem Krátkým vícekrát, než uváděl. Setkal se také s Jiřím Limpouchem, s věřiteli 1 a 2 a jimi vedenými společnostmi.

5) Nový správce v předchozích insolvenčních řízeních BIERHANZL GROUP, a.s., BIERHANZL AGRI, s.r.o. a Dřevospol, spol. s r.o. realizoval prodeje majetkových podstat osobám spřízněným s dlužníky, a to pod dohledem zajištěných věřitelů a věřitelských orgánů představujících rovněž tyto spřízněné osoby. Spojovatelem těchto osob je pan Bořek Bierhanzl, který je činným v několika společnostech spolu s Jiřím Limpouchem, výkonným ředitelem věřitele č. 2 a osobou jednající za mnohé z těchto spřízněných osob. Všechna tři insolvenční řízení mají společné to, že největší zajištěné pohledávky a celkově majoritu v řízení počítanou podle zjištěných pohledávek nabyly společnosti, za které jedná pan Jiří Limpouch (někdy i přímo věřitel č. 2), pan Luděk Krátký, švagr pana Bořka Bierhanzla (spoluvlastníka a osoby jednající za BIERHANZL GROUP, a.s. a BIERHANZL AGRI, s.r.o.) a věřitel č. 1 (jen pokud jde o řízení dlužníků BIERHANZL GROUP, a.s. a BIERHANZL AGRI, s.r.o.). S výjimkou Luďka Krátkého jde o osoby, které vystupují i v tomto insolvenční řízení (věřitel č. 1), resp. za takové osoby jednají (věřitel č. 2). Ve všech třech uvedených insolvenčních řízeních tyto osoby jednaly jako zástupce věřitelů, případně ve věřitelském výboru a měly díky postoupeným pohledávkám většinu hlasů zvolených členů. Ve všech třech případech tyto osoby vystupovaly jako největší zajištění věřitelé a udělovaly pokyny ke zpeněžování. Ve všech třech případech je z insolvenčního rejstříku obtížné dohledat nabyvatele zpeněžovaného majetku. Kde se podařilo tyto nabyvatele dohledat, tak to ve své většině byly subjekty, za které jednaly výše uvedené osoby Jiřího Limpoucha nebo příbuzní Bořka Bierhanzla. Třebaže vztah nabyvatelů uvedeného majetku a dlužníků či členů věřitelských orgánů nemusí být (bez dalšího) vztahem osob blízkých či osob, které tvoří koncern, bylo se zřetelem ke všem okolnostem namístě, aby tato věc byla předložena soudu s dotazem, zda je v daném konkrétním případě nutné žádat o souhlas podle ust. § 295 InsZ. V opačném případě je zde vysoké riziko sankce absolutní neplatnosti smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty.

6) Je zde úzká provázanost insolvenčního řízení ve věci dlužníka BIERHANZL AGRI, s.r.o., konkrétně vstupu společnosti RUBILIS GROUP-holding, a.s. do toho řízení a prodeje hotelu Equitana společnosti RUBILIS GROUP-holding, a.s. na straně jedné a na straně druhé koupě obchodního podílu společnosti STARÁ FABRIKA development s.r.o. novým správcem od RUBILIS GROUP-holding, a.s. a jeho následného prodeje anonymní zahraniční společnosti, za kterou vystupoval věřitel č. 1 a jeho vnučka.

7) Nový správce se ve vztahu k věřitelům č. 1 a 2 a ke společnosti KAJGR-prodej pneu, a.s. chová nestandardně a zvýhodňuje je na úkor jiných věřitelů, event. případných žalovaných ve sporech o neplatnost, neúčinnost, atp. Nový správce se totiž dne 6.1.2016 setkal v Příbrami v advokátní kanceláři Mgr. Jiřího Kokeše s Jiřím Limpouchem (za věřitele č. 2), s Janem Šimkem (za společnost KAJGR-prodej pneu, a.s., která vůbec není účastníkem tohoto řízení ale je objektem i subjektem soudních sporů vedených dlužníkem) a s JUDr. Robertem Bezděkem (za věřitele č. 1). Stalo se tak záměrně před jednání s dlužníkem, které mělo být naplánováno na tentýž den. Vedle toho nový správce zaslal vyrozumění o popření pohledávek věřitelům č. 3 a č. 4 dne 5.1.2016. Třebaže dle svých tvrzení vypracoval v tentýž den i vyrozumění o popření pořadí pohledávky věřitele č. 2, ve skutečnosti bylo toto vypracováno a předáno věřiteli č. 2 až dne 18.1.2016. Takový postup není standardní a svědčí o odlišném přístupu nového správce k věřiteli č. 2, který bude mít (přinejmenším) delší lhůtu k přípravě incidenční žaloby, než věřitelé č. 3 a 4.

Tato zjištění, byť by sama o sobě nemusela být způsobilá ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností nového správce, vedla při jejich souhrnném hodnocení soud prvního stupně k přesvědčení, že zde je důvod pochybovat o nepodjatosti nového správce ve vztahu k věřitelům č. 1 a 2.

Současně, vzhledem k tomu, že insolvenční správce zamlčel některé skutečnosti, byl zvolen hlasy majoritních věřitelů, ve vztahu k nimž je zde důvod pochybovat o jeho nepodjatosti a těžiště jeho činnosti bude spočívat ve sporech mezi majetkovou podstatou a těmito věřiteli (či osobami jimi vlastněnými) dospěl k závěru, že není vhodným ustanovit odděleného insolvenčního správce a pro hladký průběh insolvenčního řízení tak bude vhodnější ustanovit jiného insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se nový správce včas odvolal a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se z funkce správce neodvolává. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je nepřezkoumatelné. Otázka jeho podjatosti nebyla objektivně posouzena. Má za to, že obsáhlé odůvodnění napadeného rozhodnutí sice popisuje a rozebírá vztahy správce s účastníky řízení i s osobami, které ve věci nevystupují, nejsou však v něm uvedeny žádné důvody pro jeho vyloučení z řízení. Je nezbytné respektovat, že insolvenčního správce si věřitelé v mezích zákona, jako tomu došlo v dané věci, mohou vybrat. Nikterak nerozporuje zjištěný skutkový stav věci, napadá pouze jeho nesprávné právní posouzení. Správcem byl ustanoven již ve 157 řízeních a nikdy jeho nepodjatost nebyla zpochybňována. Osobnost a postavení správce musí být zárukou, že nepřipustí, aby byl ve své činnosti nepřípustně ovlivňován. Nemá žádný poměr k věci ani k účastníkům řízení (či jejich zástupcům). Nemá přátelský, obchodní či blízký osobní vztah k věřiteli 1 ani k věřiteli 2 či k osobám s touto společností spojených. Zná je pouze z titulu výkonu své funkce v jiných řízeních. Pohledávky věřitelů 1 (ve výši 23,7 mil. Kč) a 2 (ve výši 41,7 mil. Kč) byly zjištěny (uznány původním správcem a nepopřeny dlužníkem). Kromě nich se řízení účastní další 2 věřitelé s marginálními a z větší části původním správcem popřenými pohledávkami. Spor o popření pořadí pohledávky věřitele č. 2 nemá pro věc nijak zásadní význam. Popřel, že by poskytl neúplné informace. Je pravdou, že funkci správce vykonával i v jiných řízeních jmenovaných soudem prvního stupně, v nichž realizoval prodeje majetku dlužníků, často na pokyn zajištěných věřitelů v souladu s § 293 InsZ. Ty proběhly vždy řádně a v souladu se zákonem. Odmítl, že by se vůči věřitelům choval nestandardně. Po svém ustanovení do funkce se s věřiteli setkal, o čemž vyhotovil zápis, který je zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Je to běžný postup, při kterém správce v řízení získává důležité informace o majetkové podstatě, neúčinných úkonech dlužníka apod. Okolnost, že s věřiteli se setkal dříve než s dlužníkem, je nahodilá. Namítá-li státní zastupitelství, že věc projednávajícímu soudci sdělil, že očekává hladká průběh řízení, taková informace proběhla v rámci běžné zdvořilostní konverzace s tím, že dané sdělení bylo založeno na tom, že všechna řízení, jichž se účastnil, měla takový průběh. V napadeném rozhodnutí uvedená zjištění pochybnosti o jeho nepodjatosti nemohou založit.

Státní zastupitelství ve svém vyjádření navrhlo potvrzení napadeného rozhodnutí jakožto věcně správného. Odmítá, že by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Je velmi podrobně odůvodněno a je z něj zřejmé, na základě jakých úvah soud prvního stupně ke svému závěru o vyloučení správce dospěl. I právní posouzení věci je správné. K vyloučení správce postačuje pochybnost o jeho nepodjatosti. Jeho nepodjatost nemusí být prokazována. Soud detailně popsal provázanost správce s věřiteli 1 a 2 a dalšími osobami.

Dlužník se ve svém vyjádření ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. Vyjádřil přesvědčení, že setkání správce s věřiteli a se zástupcem KAJGR-prodej pneu, a.s., který dlužníku dlužní značné částky, před jeho setkáním s dlužníkem pochybnosti o nepodjatosti správce zakládá. Sdělení správce věc projednávajícímu soudci, že očekává hladký průběh řízení, přesahuje rámec pouhé společenské konverzace.

Věřitel MARFIPA s.r.o. vyjádřil nesouhlas s důvody, které vedly k odvolání jím zvoleného správce. Ustanovení nového správce však hodlá respektovat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 24 odst. 1 InsZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 28 InsZ za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 až 24 a § 25 odst. 3 obdobně.

Podle § 29 InsZ na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3).

Podle § 34 InsZ je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce. Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy.

Podle § 31 odst. 1, 5 InsZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí publikovaném pod R 114/2014 k výkladu citované právní úpravy uzavřel, že ustanovení § 24 a § 31 InsZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, a to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Dále uvedl, že jako východiska, na nichž spočívá jeho rozhodovací činnost, přejímá závěry formulované k výkladu právních norem Ústavním soudem ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9. Tam Ústavní soud vysvětlil, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. Tamtéž Ústavní soud dodal, že smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona (uvědomuje si skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i jeho souhlas s jejími důvody) a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. Z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu je zřejmé, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i účastníků řízení (tedy nejen dlužníka, nýbrž i jeho věřitelů) a že v souvislosti s úpravou (ne)podjatosti insolvenčního správce (§ 24 InsZ) insolvenční zákon zavádí i novou instituci tzv. odděleného insolvenčního správce, ustanovovaného v případech, kdy správce je v insolvenčním řízení vyloučen pouze z některých (a nepočetných) úkonů.

Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 InsZ), lze v zásadě (s níže uvedenou výjimkou) poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-

§ 14 odst. 1 InsZ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 InsZ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána . Ustanovení § 24 InsZ nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení § 34 InsZ, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015 sp. zn. 29 NSCR 110/2014; 29 NSCR 80/2015, R 47/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2014 29 NSCR 107/2013, R 114/2014).

Tyto závěry se uplatní i v poměrech projednávané věci.

O tom, zda insolvenční správce má být odvolán z funkce (podle § 31 odst. 1 InsZ), rozhoduje insolvenční soud zpravidla po slyšení insolvenčního správce (tj. na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal ke skutečnostem, které by dle podnětů účastníků insolvenčního řízení či dle insolvenčního soudu mohly vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti) a na základě obsahu insolvenčního spisu. Hodnotící soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl odvolán z funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu (respektive doloženými účastníky insolvenčního řízení, insolvenčním správcem nebo opatřenými insolvenčním soudem). Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu neprodleně (srov. § 31 odst. 1 InsZ a R 114/2014).

Skutková zjištění soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj závěr o důvodech k pochybnostem o nepodjatosti nového správce, mají spolehlivou oporu v obsahu spisu a odvolatelem nejsou zpochybněna. Právní posouzení věci soudem prvního stupně se závěrem o vyloučení správce z řízení však odvolací soud nesdílí. Jím uváděné důvody ani jednotlivě ani v souhrnu k takovému závěru vést bez dalšího nemohou.

Ve srovnání s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, insolvenční zákon posílil práva věřitelů (mimo jiné) tím, že umožnil, aby za tam určených podmínek rozhodly o změně v osobě insolvenčního správce věřitelské orgány a připustil možnost, aby rozhodnutí, kterým insolvenční soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového správce, věřitelé oponovali za předem určených podmínek (daných potřebou co nejvíce urychlit průběh řízení) odvoláním (srov. důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu).

K tomu, aby takto vymezené právo věřitelů mohlo být vskutku naplněno, je nezbytné respektovat, že si věřitelé zvolí jako nového insolvenčního správce osobu, která je jim známa (se kterou mají zkušenosti) jako natolik zdatná (posuzováno jak ve vztahu k jejím odborným znalostem a schopnostem dostát při výkonu funkce insolvenčního správce povinnostem, pro ni plynoucím z insolvenčního zákona a dalších právních předpisů, tak i z hlediska pověsti, důvěry a respektu, jichž v očích věřitelů požívá), že bude zárukou pro naplnění účelu a zásad insolvenčního řízení (§ 5 InsZ) a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 InsZ).

Reálnému naplnění práva věřitelů založeného ustanovením § 29 InsZ tak zjevně neodpovídá teze, podle níž by věřitelé (respektive majoritní věřitel) byli omezeni při volbě (nového) insolvenčního správce tím, zda mají (či v minulosti měli) k tomuto insolvenčnímu správci vztah založený a odvíjející se např. z dřívějších insolvenčních řízení, v nichž v pozici účastníků řízení vystupovali totožní věřitelé a ve funkci insolvenčního správce tatáž osoba. Potud ani okolnost, že stejní věřitelé (respektive stejný majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ustanovení § 29 InsZ ustanovují novým insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti takového insolvenčního správce. A naopak, kdyby v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli ustanovený insolvenční správce tyto věřitele v jiných insolvenčních řízeních v rozporu se shora uvedenými zásadami zvýhodnil, aniž by současně šlo o omluvitelné pochybení insolvenčního správce (plynoucí např. z nejednoznačné právní úpravy), bude zpravidla dán i důvod pochybovat o nepodjatosti takového insolvenčního správce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015 sp.zn. 29 NSCR 110/2014, 29 NSCR 80/2015-R 47/2016).

Okolnost, že by nový správce v soudem prvního stupně citovaných insolvenčních řízeních pochybil (ve prospěch věřitelů č. 1 a 2) však z obsahu spisu dle názoru odvolacího soudu nevyplývá. Případné neúplné či nepřesné informace správce a věřitelů č. 1 a 2 o předchozích insolvenčních řízeních, jichž se účastnili, či o tom, že věřitel č. 1 správce nezná, aniž by bylo zjištěno, že jde o informace relevantní z hlediska úvah o případné podjatosti nového správce (což zjištěno nebylo), dostatečným důvodem k vyloučení správce nejsou. Okolnost, že se věřitelé č. 1 a 2 se správcem znají z jiných insolvenčních řízení (BIERHANZL GROUP, a.s., BIERHANZL AGRI, s.r.o., Dřevospol, spol. s r.o.) či že správce v takových řízeních realizoval prodeje majetkových podstat osobám spřízněným s dlužníky pod dohledem zajištěných věřitelů a věřitelských orgánů tvořených těmito spřízněnými osobami, tak podjatost správce ani v kontextu dalších v dané věci zjištěných okolností, nezakládá.

O dostatečně intenzivním vztahu mezi novým správcem a věřiteli 1 a 2, který by zakládal důvod pro pochybnost o správcově nepodjatosti, nesvědčí ani úzká provázanost insolvenčního řízení ve věci BIERHANZL AGRI, s.r.o. a koupě obchodního podílu společnosti STARÁ FABRIKA development s.r.o. správcem od společnosti RUBILIS GROUP-holding, a.s. a jeho následného prodeje anonymní zahraniční společnosti, za kterou vystupoval věřitel č. 1 a jeho vnučka . Poukaz soudu prvního stupně na účast správce ve společnosti STARÁ FABRIKA development s.r.o. a jejím statutárním orgánu nepřípustný vztah k věřitelům 1 a 2 nezakládá a bez bližší konkretizace toho, na základě čeho by taková okolnost takový vztah měla zakládat, je bez významu.

Vyloučení správce pro jeho vztah k věřitelům 1 a 2 nelze založit ani na tom, že věřitel č. 1 vede proti správci spor o rozsah majetkové podstaty týkající se akcií KAJGR-prodej pneu, a.s. a jsou zde případně další čtyři spory z pohledávek dlužníka za společností KAJGR-prodej pneu, a.s. (údajně) vlastněnou věřitelem 1 či dva akcionářské spory mezi dlužníkem a věřitelem č. 1. Žaloba o určení pořadí věřitelem č. 2 přihlášené pohledávky byla v řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 67 ICm 321/2016 pro opožděnost odmítnuta. Nebyla-li zjištěna žádná pochybení nového správce ve vztahu k těmto (vedeným či uvažovaným) řízením, sotva jej lze mít za podjatého. Opačný názor je pouhou, ničím nepodloženou, spekulací, na níž vyloučení nového správce z řízení však založit nelze.

V jednání správce s majoritními věřiteli 1 a 2, které časově předcházelo jednání s dlužníkem a o němž byl vyhotoven záznam ze dne 7.1.2016 (B-40) či v okolnosti, že nový správce výzvu k podání žaloby vyhotovil a zaslal věřiteli č. 2 později než věřitelům č. 3 (s nepopřenou pohledávkou ve výši 4.219,-Kč) a 4 (s pohledávkou aktuálně ve výši 3.257,-Kč) bez dalšího odvolací soud doklad o nestandardních vztazích či o jejich zvýhodňování na úkor jiných věřitelů nespatřuje. Uvedená jednání se nevymykají standardům postupu správce v řízení, kdy je mimo jiné povinen provádět šetření jak za účelem přezkumu přihlášených pohledávek, tak i k rozsahu majetkové podstaty (srov. § 188, § 211 InsZ).

K tomu, aby bylo možno dospět k soudem prvního stupně přijatému závěru, že správce je z řízení vyloučen pro svůj vztah k věřitelům 1 a 2 z důvodů, které neumožňují tento vztah řešit ustanovením odděleného insolvenčního správce, je především třeba, aby tu takový vztah vskutku byl. Bez jeho objasnění (včetně intenzity takového vztahu) jsou jakékoli úvahy soudu prvního stupně o charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení ve smyslu § 34 InsZ a Nejvyšším soudem zastávaného výkladu v usnesení ze dne 30.6.2014, sp. zn. 29 NSCR 107/2013, R 114/2014, na které soud prvního stupně odkazuje (ale v poměrech dané věci nehodnotí jinak než odkazem na výši pohledávek věřitelů 1 a 2 a na to, že tito vedou se správcem a dlužníkem řadu sporů) nadbytečné. Z charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení ve smyslu této úpravy lze činit závěry k případné potřebě či možnosti ustanovení odděleného insolvenčního správce a nikoliv k otázce, zda je dán poměr správce k věřiteli, pro který by byl vyloučen.

Ostatní (dílčí) argumenty a zjištění soudu prvního stupně odvolací soud nepovažuje za natolik významné, aby se od uvedených závěrů odchýlil.

Na základě uvedeného odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Proto napadané rozhodnutí podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 15. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková