3 VSPH 302/2012-A-13
KSCB 28 INS 414/2012 3 VSPH 302/2012-A-13

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkověvinsolvenčním řízení dlužnice: Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem 382 32 Střítěž 2, zahájeněm k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 414/2012-A-8 ze dne 21 .února 2012, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 414/2012-A-8 ze dne 21.února 2012 se p o tv r z uje.

Odůvodněnh

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCBV 28 INS 414/2012-A-8 ze dne 21.2.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Hany anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svěho usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 9.1.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeněho s návrhem na povolení oddlužení, vněmž navrhla způsob oddlužení plněním splátkověho kalendáře. Soud cituje § 103, § 104, § 106 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), konstatoval, že insolvenční návrh dlužnice neobsahoval zákonem stanoveně náležitosti, nebot, v něm nedostačujícím způsobem popsala rozhodující skutečnosti, kterě by osvědčovaly její úpadek, a to sdělení, že má více věřitelů se závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna splácet. Pokud insolvenční návrh tato tvrzení neobsahuje, nelze přijmout závěr, zda a vjakěm rozsahu je dlužnice v prodlení s placením svých závazků a zda tedy jde o stav úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Konstatoval, že dlužnice vkolonce 21 formuláře popsala pouze svou sociální situaci, nebot, uvedla, že po nástupu do starobního důchodu se snížil její příjem a nemůže tak pokrýt svě pohledávky. Uzavřel, že dlužnice neuvedla rozhodující skutečnosti svědčící o existenci jejího úpadku ani vjině části návrhu na povolení oddlužení, a proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a její insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a uvedla, že příslušný formulář vyplnila podle svě vědomosti a že k výzvě soudu z 19.1.2012 předložila seznam s uvedením věřitelů, aniž by ji dále někdo kontaktoval a požadoval event. doplnění těto listiny, což se nestalo a obdržela až odvoláním napadeně usnesení. Uvedla, že starobní důchod jí je zasílán na účet u banky, jež si ho strhává v plně výši, aniž by jí ponechala životní minimum. Z uvedených důvodů proto žádala, aby jí bylo povoleno oddlužení, nebot, je bez prostředků, závislá na výpomoci dcery, jež má jedno dítě a je v osobním bankrotu.



Vrchní soud vPraze přezkoumal napadeně usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně správně vycházel ztoho, že základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 odst. 1 IZ, tj. zejměna seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (at, již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrětních rozhodujících skutečností, kterě osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jestliže dlužník podá insolvenční návrh současně snávrhem na povolení oddlužení (§ 106 odst.1 a § 390 odst. 1 IZ), může insolvenční návrh podat bud samostatným podáním, anebo svyužitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, který je předepsanou formou tohoto návrhu (§ 391 odst. 3 IZ). Tento formulář umožňuje současně podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6. Vtě musí dlužník-vsouladu snáležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale takě musí uvěst důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, kterě jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžitě závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedeně podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit svě peněžitě závazky, jestliže a) zastavil platby podstatně části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možně dosáhnout uspokojení některě ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedeně v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Jak uvedeno výše, je tedy základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka zejměna seznamy uvedeně v § 104 odst. 1 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem kzávažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat vpoměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno iv případě insolvenčního návrhu podávaněho dlužníkem trvat na zákonem předepsaněm řádněm vylíčení rozhodujících skutečností, kterě osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jině i konkrětní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takově okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhě konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, kterě úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, kterě osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrětní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrětní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrětních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužníkje v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, kterě osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrětních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejměně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžitě závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněně pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněně pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněně pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněně pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citovaně R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje ověřitelích dlužníka a jejich pohledávkách ao majetkových poměrech dlužníka obsaženě vseznamech majetku a závazků, kterě spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádně-tj. opatřeně náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeněm směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů potě, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Zobsahu spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh prostřednictvím kolonky č. 6 formuláře (nikoliv 21, jak uvedl soud prvního stupně) spojený s návrhem na povolení oddlužení, vníž uvedla skutečně pouze to, že k10.2.2010 ukončila pracovní poměr a nastoupila do starobního důchodu, což zapříčinilo snížení jejího příjmu, jež by pokryl její pohledávky (správně závazky). Knávrhu přiložila toliko tzv. seznam věřitelů, v němž pouze uvedla šest svých věřitelů bez řádněho označení (u všech chybí identifikační čísla osob, vjediněm případě právní forma), o výši jejich pohledávek a splatnosti neuvedla nic, takže jej nelze považovat za seznam obsahující požadovaně náležitosti v § 104 odst. 1 IZ. Tato skutečnost byla zřejmě důvodem k tomu, že insolvenční soud dlužnici vyzval k předložení řádněho seznamu závazků s pokynem, jakě má mít obsahově náležitosti, na níž dlužnice reagovala podáním z 23.1.2012 (doručeno soudu 26.1.2012), jímž předložila seznam závazků a majetku, avšak tyto seznamy opět požadavkům insolvenčního zákona nevyhovují. Dlužnice v tomto seznamu neuvedla identifikační čísla jednotlivých věřitelů, jež jsou osobami právnickými, neuvedla splatnost jednotlivých závazků, u jednotlivých věřitelů uvedla toliko částku dluhu , neuvedla, kterě zpohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo výše a proč, rovněž postrádá prohlášení o správnosti a úplnosti předmětněho seznamu. Vseznamu majetku uvedla pouze, že má obývací stěnu, sedací soupravu, televizi a nepojízdně auto, rovněž chybí prohlášení o správnosti a úplnosti tohoto seznamu.

K tomu nutno zdůraznit, že zákonně náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsaženě v kolonkách 16-17 a 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinně seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahově požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.

Z uvedeněho je zřejmě, že dlužnice v insolvenčním návrhu vskutku neuvedla žádně konkrětní údaje o splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů a ani je řádně neoznačila. Dlužnice tedy vinsolvenčním návrhu ani prostřednictvím dodatečně připojených (nedostatečných) seznamů nevylíčila skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má nejměně dva věřitele spohledávkami, kterě jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti a kterě není schopna plnit, tj. neuvedla rozhodně skutečnosti svědčící o jejím tvrzeněm úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, přestože jde oobligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za těto situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanskěho soudního řádu, soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu kdoplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila kodstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost zhlediska posouzení věcně správnosti napadeněho usnesení žádněho významu.

K tomu odvolací soud ještě poznamenává, že k odstranění vad insolvenčního návrhu postupem podle § 128 odst. 2 IZ může insolvenční soud přistoupit jen vpřípadě, že samotný insolvenční návrh je bezvadný a pouze kněmu přiloženě zákonem požadovaně přílohy vykazují vady, jež lze ve stanoveně lhůtě odstranit. To se však netýká projednávaně věci, nebot, insolvenční návrh dlužnice byl od počátku neprojednatelný a soud ho měl odmítnout, nikoliv vyzývat dlužnici k předložení předmětných seznamů.



Odvolací soud proto postupoval podle § 219 občanskěho soudního řádu a napadeně usnesení jako věcně správně potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodně dodat, že pravomocně odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala, jak již byla poučena soudem prvního stupně v napadeněm usnesení, a aby se spolu s ním domáhala řešení svěho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Prvotním předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinně přílohy budou mít zákonem vyžadovaně náležitosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustně, jestliže na základě dovolání podaněho do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajskěho soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje kzávěru, že napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19.března 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová