3 VSPH 300/2013-A-19
KSPH 38 INS 24553/2012 3 VSPH 300/2013-A-19 3 VSPH 215/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem U Zvoničky 5, 289 31 Bobnice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-10, a ze dne 17. ledna 2013, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-14,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-10, se mění tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníku neukládá.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2013, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-14, se mění tak, že se insolvenční řízení n e z a s t a v u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.1.2013, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-14 (dále usnesení A-14) rozhodl o zastavení insolvenčního řízení dle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužník Jiří Fiala (dále jen dlužník) nezaplatil ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dále v odůvodnění usnesení A-14 soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-10 (dále usnesení A-10), soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 5.000,-Kč. Výzva mu byla doručena dne 6.11.2012 a dlužník v ní byl výslovně upozorněn na to, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, soud insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastaví. Protože lhůta k zaplacení marně uplynula a dlužník zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatil, soud prvního stupně řízení zastavil.

Proti usnesení A-14 se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby odvolací soud znovu posoudil jeho povinnost zaplatit stanovenou výši zálohy a vzal přitom v úvahu podání dlužníka došlé soudu prvního stupně dne 20.11.2012, v němž se spolu se svou manželkou Renatou Fialovou domáhali snížení uložené zálohy (která byla uložena ve shodné výši 5.000,-Kč též manželce dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u téhož soudu pod sp.zn. KSPH 38 INS 24554/2012). Odvolání odůvodnil tím, že ve lhůtě stanovené soudem pro zaplacení zálohy neměl ani on, ani jeho manželka dostatek finančních prostředků na její úhradu, neboť měli mimořádné výdaje s léky určenými pro matku manželky dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal obě napadená usnesení A-10 a A-14 i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné. 3 VSPH 215/2014

Především z insolvenčního rejstříku vyplývá, že zahájení insolvenčního řízení se svým návrhem domáhá též manželka dlužníka Renata Fialová. Jak v případě dlužníka (usnesení A-10), tak i v případě jeho manželky (usnesení č.j. KSPH 38 INS 24554/2012-A-10) bylo každému z navrhovatelů uloženo uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč s ohledem na to, že jako způsob řešení jejich úpadku přichází v úvahu oddlužení. Dále z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 20.11.2012 (A-12) žádost ze dne 15.11.2012 o snížení zálohy (a obdobná žádost byla téhož dne podána v insolvenčním řízení manželky dlužníka) na částku 5.000,-Kč pro oba manžele, jíž se soud prvního stupně nezabýval; oba pak shodně navrhli podáním doručeným insolvenčnímu soudu 9.11.2012 spojení těchto řízení ke společnému projednání s tím, že jimi uvedené závazky spadají do společného jmění manželů a obě věci spolu skutkově souvisí.

Podle názoru odvolacího soudu je třeba jako odvolání posoudit i podání dlužníka ze dne 15.11.2012 (A-12), neboť podle jeho obsahu jím dlužník brojil proti výši uložené zálohy v rozhodnutí soudu prvního stupně (A-10), a tudíž se jedná nikoli o žádost o snížení zálohy (která nemá v insolvenčním zákoně oporu), ale o odvolání proti usnesení A-10.

Jak vyplývá z insolvenčního spisu dlužníka, ze spisu Krajského soudu v Praze sp.zn. KSPH 38 INS 24554/2012 a z insolvenčního rejstříku, je v dlužníkově návrhu na povolení oddlužení podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas jeho manželky s oddlužením a shodně v návrhu jeho manželky připojil dlužník souhlas s oddlužením a u obou návrhů byl připojen vždy podpis druhého manžela, čímž dali najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (SJM), a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto jejich společného majetku mají být uspokojeny, což ostatně potvrdili i v návrhu na spojení věcí.

Soudní judikatura přijala závěry, podle nichž podají-li manželé do 31.12.2013 samostatně insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení (jak je tomu v dané věci), pak svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich SJM, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy-při splnění zákonem stanovených podmínek-zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům-manželům jediný společný splátkový kalendář. Do něj náleží zahrnout nezajištěné závazky obou dlužníků, a to zvlášť a) skupinu společných závazků obou manželů, tedy těch, z nichž jsou zavázáni oba a které lze zásadně uspokojit z jejich veškerého společného i výlučného majetku (zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů), b) skupinu individuálních závazků manželů (závazků vzniklých jen jednomu z nich za trvání manželství, náležejících dle § 143 odst. 1 písm. b/ ObčZ do SJM, anebo výlučných závazků jednoho z manželů do SJM nespadajících), které jsou uspokojitelné z téhož zdroje jako závazky společné, s výjimkou výlučných (dle § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ do SJM nespadajících) peněžních přínosů druhého z manželů, který sám není k úhradě zavázán, ledaže tento manžel s použitím svých výlučných příjmů na úhradu všech závazků podléhajících oddlužení výslovně souhlasil. Proto přihlášené pohledávky za dlužníky- 3 VSPH 215/2014 manžely musejí být společně přezkoumány i s uvedeným rozlišením, tedy včetně jejich případného spoludlužnictví. Při společném oddlužení manželů-dlužníků úvaha o podmínkách jejich (společného) vstupu do oddlužení může být z hlediska § 395 odst. 1 písm. b) IZ založena jen na předpokladu (pro oba stojí a padá na podmínce), že ekonomická nabídka těchto dlužníků umožňuje uspokojit v minimálním zákonném rozsahu každý z jejich závazků podléhajících oddlužení, tj. jak jejich závazky tvořící SJM, tak i případný výlučný závazek jednoho z manželů (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. dubna 2011).

Odvolací soud má za to, že u insolvenčních návrhů manželů spojených s jejich návrhy na povolení oddlužení, podaných samostatně do 31.12.2013, je třeba postupovat ve smyslu tehdy platného IZ potud, že tyto insolvenční věci lze spojit ke společnému projednání (jak popsáno shora). Tehdejší právní úprava totiž nedovolovala manželům podat společný návrh na povolení oddlužení. Takovou možnost mají až podle nového ust. § 394a IZ (zavedeného s účinností od 1.1.2014 novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) s tím, že buď manželé takový společný návrh na povolení oddlužení podají (a pak na ně bude pohlíženo jako na jediného dlužníka a všechen jejich majetek bude považován za majetek náležející do SJM), nebo takový společný návrh nepodají, ovšem potom ve smyslu nového v ust. § 83a IZ nebude možno jejich věci (jako věci různých dlužníků) spojit ke společnému řízení, a budou tudíž projednány samostatně. Zmíněný (nový) zákaz spojení věcí různých dlužníků je ve vztahu k návrhům manželů postaven právě na té souběžné (nové) úpravě, jež manželům možnost společného návrhu na povolení oddlužení dává (a tedy nechá na nich, zda jí využijí). Za předchozí právní úpravy se manželé takto zachovat nemohli a tudíž nelze dovodit, že by jejich návrhy na povolení oddlužení spojené s jejich samostatně podanými insolvenčními návrhy (jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do SJM) nebylo možno spojit ke společnému řízení, neboť pak by jejich společné oddlužení (se společným splátkovým kalendářem, který budou společně plnit) fakticky nebylo možné.

Proto se v této situaci jeví jako nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení).

Pro posouzení důvodnosti odvolání proti povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 došlo k novelizaci insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela). Podle přechodných ustanovení tohoto zákona obsažených v jeho čl. II. insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (revizní novely) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. 3 VSPH 215/2014

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

V projednávaném případě lze předpokládat, že bude možné řešit úpadek dlužníka a jeho manželky společným oddlužením manželů-dlužníků, neboť z usnesení A-10 a usnesení č.j. KSPH 38 INS 24554/2012-A-10 se podává, že dlužník a jeho manželka budou schopni svým nezajištěným věřitelům splnit alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 IZ), takže lze rovněž očekávat, že na podkladě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení dlužníka a jeho manželky bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníka a jeho manželky i o povolení jejich oddlužení (dle § 397 odst. 1 ve znění účinném od 1.1.2014).

Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně rozhodoval usnesením A-14 o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy za situace, kdy bylo napadeno odvoláním dlužníka usnesení soudu prvního stupně (A-10) o uložení zálohy. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení je proto za dané situace předčasné. Platí totiž, že nebyly dány zákonné podmínky pro rozhodování o následcích nesplnění povinnosti, kterou soud prvního stupně dlužníku uložil usnesením ze dne 30.10.2012. Dlužník toto usnesení napadl včasným odvoláním; devolutivní účinky podaného odvolání tedy bránily tomu, aby soud pro nesplnění povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastavil.

S ohledem na výše citovanou novou právní úpravu IZ tak odvolací soud za popsaného stavu věci shledal, že již nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužníku bylo zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno. Proto usnesení ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 38 INS 24553/2012-A-10, podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 soudního řádu změnil tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení této zálohy neukládá, a v důsledku toho změnil i rozhodnutí KSPH 38 INS 24553/2012-A-14 ze dne 17. ledna 2013 tak, že se řízení pro nezaplacení zálohy nezastavuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová