3 VSPH 295/2010-B-110
MSPH 79 INS 1486/2008 3 VSPH 295/2010-B-110 3 VSPH 298/2010-B

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Tomka, Praha 9-Běchovice, Českobrodská 3, PSČ 190 11, o odvolání věřitele č. 4 Pavla Thomayera, bytem Náprstkova 8, Praha 1, a věřitele č. 9 JUDr. Františka Řezanky, advokáta se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010, č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-B-77,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010, č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-B-77, se v bodě I. výroku m ě n í tak, že se z věřitelského výboru neodvolává věřitel č. 9 JUDr. František Řezanka a věřitel č. 4 Pavel Thomayer.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.3.2010, č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-B-77, odvolal z věřitelského výboru v bodě I. výroku věřitele č. 9 JUDr. Františka Řezanku a věřitele č. 4 Pavla Thomayera a v bodě II. věřitele č. 17 Městskou část Praha-Běchovice.

Ve svém odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že věřitel č. 18 Jiří Klíma (dále jen navrhovatel ) navrhnul odvolání věřitelů z věřitelského výboru, neboť dlužník koupil nemovitost zapsanou v majetkové podstatě od dalšího člena věřitelského výboru-Městské části Praha-Běchovice, přičemž ze zápisu ze schůze věřitelského výboru konané dne 12.11.2008 vyplývá, že člen věřitelského výboru má zájem o koupi nemovitosti zapsané v majetkové podstatě, přičemž věřitelský výbor překročil své pravomoci a udělil souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 295 odst. 2 písm. f) IZ.

Soud dospěl k závěru, že námitky navrhovatele jsou důvodné. Věřitelský výbor udělil souhlas s nabytím majetku sepsaného do soupisu věřiteli č. 17 Městskou částí Praha-Běchovice. K udělení souhlasu k nabytí majetku zapsaného do soupisu je oprávněna výlučně schůze věřitelů (§ 60 odst. 1 IZ), nikoli věřitelský výbor. Ze zápisu ze schůze věřitelského výboru ze dne 12.11.2008, resp. z dražební vyhlášky ze dne 17.12.2008 vyplynulo, že věřitelský výbor v tomto ohledu zákon zjevně závažně porušil, neboť jednomu ze svých členů vydal souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty dlužníka, přestože k tomu nebyl ze zákona oprávněn. Věřitel č. 17 poté jako člen věřitelského výboru nemovitost dlužníka také vydražil, přestože mu schůze věřitelů souhlas k nabytí majetku neudělila. 3 VSPH 298/2010 Soud uzavřel, že vydání souhlasu s nabytím majetku z majetkové podstaty dlužníka představuje závažné překročení oprávnění věřitelského výboru, resp. porušení povinností stanovených zákonem (§ 58 odst. 1 písm. h) IZ), které je neslučitelné s výkonem funkce členů věřitelského výboru. Soud prvního stupně proto věřitele č. 4 a č. 9 z věřitelského výboru odvolal.

Proti tomuto usnesení v bodě I. výroku se odvolal věřitel č. 4 Pavel Thomayer a věřitel č. 9 JUDr. František Řezanka, přičemž oba namítali, že věřitelský výbor v zájmu všech věřitelů hlasoval o udělení souhlasu s prodejem majetku jednomu ze svých členů nad rámec svých zákonem stanovených povinností. Odvolatelé mají zato, že souhlas s převodem předmětného majetku do vlastnictví věřitele č. 17 musela udělit schůze věřitelů, ale posoudit to, jestli byl tento souhlas udělen, bylo povinností insolvenčního správce, resp. insolvenčního soudu před prodejem předmětného majetku z majetkové podstaty. Pokud tedy věřitelský výbor pouze pro svou vlastní potřebu hlasoval o udělení souhlasu s prodejem majetku z podstaty jednomu ze svých členů, takové udělení souhlasu nemá žádné právní důsledky a je pouhou formalitou, která byla činěna pouze pro potřeby věřitelského výboru. Odvolatelé dále namítali, že se jednalo o souhlas sice zbytečný, ale v dané době se věřitelský výbor rozhodl, že pro potřeby insolvenčního řízení i pro potřeby rozhodování schůze věřitelů o udělení souhlasu s prodejem, bude užitečné, když se k tomuto prodeji vyjádří i věřitelský výbor. Hlasování věřitelského výboru o schválení prodeje majetku člena věřitelského výboru tedy v žádném případě nemůže představovat závažné překročení oprávnění věřitelského výboru, protože takto udělený souhlas nemá žádné právní následky, protože bez souhlasu schůze věřitelů nemůže člen věřitelského výboru nabýt majetek sepsaný v majetkové podstatě.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání jsou opodstatněna.

Podle § 60 odst. 1 IZ členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobili porušením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Společnému zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce povinni dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Nabývat majetek z majetkové podstaty mohou jen se souhlasem schůze věřitelů. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, jejichž prostřednictvím plnili či měli plnit své povinnosti.

Podle § 295 odst. 1 IZ dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty (§ 295 odst. 2 písm. f) IZ.

Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením ze dne 22.9.2008 rozhodl o tom, že nevyslovuje souhlas s tím, aby insolvenční správce zpeněžil mimo dražbu nemovitosti dlužníka, a to budovu č.p. 3 na st.p. č. 676/2 v katastrálním území Běchovice, zapsané na LV č. 595 u Katastrálního úřadu pro Prahu-město, 3 VSPH 298/2010 z důvodu nesouhlasu s takovým prodejem ze strany zástavního věřitele. Zástavní věřitel požadoval způsob zpeněžení formou veřejné dražby. Následně schůze věřitelského výboru na jednání konaném dne 12.11.2008, jehož byli přítomni 3 členové věřitelského výboru-za věřitele č. 4, č. 9 a č. 17, schválila jednak smlouvu o dobrovolné dražbě uzavřené insolvenčním správcem se společností NAXOS a.s., na jejímž základě měly být zpeněženy nemovitosti-budova č.p. 3 a související pozemky v Praze-Běchovicích, jednak udělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty dlužníka. Ze zápisu jednání věřitelského výboru plyne, že věřitel č. 17 přednesl žádost, aby mu byl udělen souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty tak, jak vyžaduje § 295 odst. 1 ve spojení s § 295 odst. 2 písm. f) IZ, neboť se hodlal ucházet o koupi nemovitostí dlužníka ve shora uvedené dražbě. Členové věřitelského výboru proto udělili věřiteli č. 17 souhlas, aby případně předmětné nemovitosti nabyl. Z protokolu o provedení dobrovolné dražby ze dne 17.12.2008 se podává, že soubor nemovitostí dlužníka, tedy stavba na pozemku parc. č. 676/2, Běchovice č.p. 3 spolu s pozemkem parc. č. 676/2 o výměře 273 m, zastavěná plocha a nádvoří, byl vydražen pro vydražitele-Městská část Praha-Běchovice, věřitele č. 17.

Členové a náhradníci věřitelského výboru podle § 60 IZ mohou nabývat majetek z majetkové podstaty jen se souhlasem schůze věřitelů, nikoliv však pouze na základě udělení souhlasu věřitelského výboru. Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud (§ 47 IZ); svolává ji buď z vlastní iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Takový návrh podán nebyl a schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o udělení souhlasu s nabytím majetku z majetkové podstaty dlužníka členem věřitelského výboru-věřitelem č. 17 svolána nebyla.

Ustanovení § 295 IZ zapovídá postup, který by umožňoval, aby člen a náhradník věřitelského výboru nabyl majetek z majetkové podstaty bez udělení souhlasu schůze věřitelů; odtud plyne, že rozhodnutí věřitelského výboru o udělení takového souhlasu nemá žádného významu.

Rozhodnutí kolektivního orgánu věřitelů, s nímž zákon nespojuje žádné právní následky, nemůže být již z povahy věci důvodem pro postup, který zvolil soud prvního stupně, tedy pro odvolání věřitele, který takto hlasoval z věřitelského výboru (tím méně může být považováno za závažné překročení jeho oprávnění, popřípadě za závažné porušení povinností stanovených mu zákonem). Z tohoto důvodu tedy věřitel nemohl být z věřitelského výboru odvolán; odvolací soud proto napadené usnesení v bodu I. výroku podle § 220 o.s.ř. změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26. srpna 2010

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová