3 VSPH 289/2013-A-21
KSCB 26 INS 16845/2012 3 VSPH 289/2013-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Dívčicích 19, okres České Budějovice, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 16845/2012-A-13 ze dne 11.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 16845/2012-A-13 ze dne 11.ledna 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSCB 26 INS 16845/2012-A-12 z 22.11.2012 (Usnesení) bylo dlužníkovi uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,--Kč do sedmi dnů od právní moci usnesení na označený účet nebo do pokladny soudu s poučením o následcích nesplnění uložené povinnosti. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno 7.12.2012 vhozením do schránky na adrese jeho trvalého bydliště, kterou dlužník uvedl v insolvenčním návrhu. Soud konstatoval, že Usnesení nabylo právní moci 28.12.2012 a že lhůta ke splnění uložené povinnosti skončila 4.1.2013. Protože dlužník svou povinnost nesplnil ani do dne vydání napadeného usnesení, soud postupoval podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a řízení zastavil.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a mohlo se pokračovat v insolvenčním řízení. Namítl, že Usnesení neobdržel, neboť jinak by na ně reagoval odvoláním s odůvodněním, že své příjmy navýšil o dar, aby jeho úpadek mohl být řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením bylo dlužníkovi uloženo ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,--Kč na označený účet soudu nebo hotově do jeho pokladny na uvedené adrese se závěrem, že jeho úpadek nebude možné řešit povolením oddlužení, neboť v insolvenčním návrhu uvádí, že je podnikatelem provozujícím hospodu. Dospěl k závěru, že je třeba uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, avšak namísto odůvodnění výše uložené zálohy zdůraznil, že v insolvenčním řízení lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem s ohledem na jeho podnikatelskou činnost a poučil dlužníka o tom, že má právo vzít insolvenční návrh podle § 129 odst. 1 InsZ zpět do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do nabytí právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Zároveň dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení včas zaplacena, může insolvenční řízení zastavit. Podle doručenky mu zásilka obsahující Usnesení byla doručena vhozením do schránky 27.11.2012 na adresu Dívčice 19, 373 48 Dívčice. Záloha na náklady insolvenčního řízení dosud zaplacena nebyla.

Třeba zdůraznit, že v tomto odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou důvodů pro uložení zálohy, neboť ta byla již pravomocně vyřešena, byť Usnesení nenabylo právní moci 28.12.2012, jak je uvedeno v napadeném usnesení, ale již 13.12.2012, neboť bylo doručeno dlužníkovi již 27.11.2012 a nikoliv až 7.12.2012. Dlužníkova námitka, že Usnesení neobdržel, se jeví jako účelovou, jestliže neuvádí žádné skutečnosti, jež by mohly vzbudit pochybnosti o řádném doručení Usnesení.

Není-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením (jehož se v daném případě dlužník domáhá), anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání po dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ InsZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 InsZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto je odvolací soud z důvodu věcné správnosti v bodu I. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Po pravomocném skončení tohoto insolvenčního řízení bude dlužník moci podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, v němž nabídne svým nezajištěným věřitelům úhradu alespoň 30 % jejich pohledávek, byť i na základě smlouvy o důchodu s třetí osobou, to však pouze za předpokladu, že nebude podnikatelem a závazky z podnikání budou tvořit jen zanedbatelnou část všech jeho závazků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28.února 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová