3 VSPH 288/2013-A-12
MSPH 88 INS 3201/2013 3 VSPH 288/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: PRAGUE INCOMING Travel Services, spol. s r.o., IČO 27656012, sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, zahájeném k návrhu: a) Quinn Hotels Praha, a.s., IČO 26504430, sídlem v Praze 8, Pobřežní 311/1, b) Gestin Holding, a.s., IČO 28391306, sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1040, oba zast. JUDr. Pavlem Randlem, advokátem, sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 3201/2013-A-7 ze dne 11.února 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 3201/2013-A-7 ze dne 11.února 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil navrhovatelům společně a nerozdílně zaplatit soudu ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci 50.000,--Kč bezhotovostně na označený bankovní účet, nebo v hotovosti do pokladny soudu na pracovišti v Praze 2, Slezská 9.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že rozsah majetku v této fázi řízení je neznámý. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že v projednávané věci třeba uložit navrhovatelům povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši maximální, neboť v projednávané věci není důvod, aby náklady na odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů nesl stát. Při úvaze o její výši uvedl, že v konkursu činí podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimální odměna správce 45.000,--Kč, k níž třeba připočíst i náhradu hotových výdajů, a ani v případě, že by ke zpeněžování dlužníkova majetku nedošlo a odměna správce by byla určována podle § 5 téže vyhlášky, nelze očekávat, že by odměna správce spolu s náhradou hotových výdajů významně klesly pod uvedenou částku, neboť v takovém případě v ní musí být zohledněna jeho činnost, tj. zejména zpracování přihlášek pohledávek, ověření údajů o majetku dlužníka, prověření možnosti uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost dlužníkových právních úkonů, činnost vedoucí ke zpeněžení majetkové podstaty, případně i náklady spojené se správou a údržbou majetku nacházejícího se v majetkové podstatě a další činnosti mu uložené v ustanovení § 277 a násl. InsZ.

Toto usnesení napadli navrhovatelé v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost a neúplnost jeho skutkových zjištění. Insolvenčnímu soudu vytkli, že se v odůvodnění napadeného usnesení omezil jen na uvedení obecných důvodů svědčících pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a vysvětlení účelu zálohy, avšak neopatřil si žádné podklady pro zhodnocení dlužníkova majetku ve formě jeho vyjádření, resp. seznamu majetku, závazků a zaměstnanců, k jejichž založení by dlužníka vyzval, nebo na základě vlastního šetření, a dovozovali, že insolvenční soud vydal napadené usnesení zjevně předčasně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá InsZ).

Podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 InsZ, či v § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následujícím po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 InsZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V daném případě však soud prvního stupně napadené usnesení fakticky žádným odůvodněním, jímž není výklad o smyslu zálohy, neopatřil, a tudíž nikterak nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 InsZ jsou dány, a že je nutno požadovat po navrhovatelích zálohu dokonce v maximální možné výši. Ze spisu navíc plyne, že si soud pro rozhodování o záloze dosud ani neopatřil potřebný skutkový podklad. Vrchní soud v Praze opakovaně vysvětlil (viz např. jeho usnesení ze dne 29.1.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A), že v případě insolvenčního řízení zahájeného věřitelem dlužníka soud v dané fázi řízení čerpá konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka (o skladbě a hodnotě dlužníkova majetku či výhledu jeho zpeněžitelnosti) jak ze samotného věřitelova insolvenčního návrhu, tak i z vyjádření dlužníka, popř. též ze svých vlastních šetření, a především pak také z dlužníkových seznamů majetku, závazků a zaměstnanců (§ 104 InsZ), které je podle § 128 odst. 3 InsZ oprávněn od něj vyžádat, a v případě, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud dlužníkovi tuto povinnost vždy.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12. listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová