3 VSPH 280/2013-A-26
KSLB 76 INS 8176/2012 3 VSPH 280/2013-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Družstvo Jílové se sídlem Tovární 744, 468 02 Rychnov u Jablonce nad Nisou, IýO 64051111, zahájeném na návrh vČ itele NISA-UNION, s.r.o. se sídlem Jílové 20, 463 42 Hodkovice nad Mohelkou, IýO 25018086, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci .j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-21 ze dne 22. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci .j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-21 ze dne 22. ledna 2013 se m Č n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 40.000,-K; jinak se potvrzuje.

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem, poboka v Liberci usnesením .j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-21 ze dne 22.1.2013 uložil navrhovateli NISA-UNION, s.r.o. (dále jen navrhovatel), aby ve lh tČ 7 dn od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že mu byl dne 4.4.2012 doruen insolvenní návrh navrhovatele, kterým bylo zahájeno insolvenní ízení dlužníka Družstvo jílové (dále jen dlužník). Usnesením .j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-14 ze dne 3.5.2012 soud uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K ve lh tČ 7 dn od právní moci tohoto usnesení. Toto usnesení ale k odvolání navrhovatele odvolací soud usnesením .j. 3 VSPH 705/2012-A-19 zrušil vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

P i svém novém rozhodování soud vycházel z toho, že z insolvenního návrhu navrhovatele neplyne, že dlužník vlastní nČjaký majetek. Je z nČj pouze z ejmé, že dlužník byl nájemcem nebytového prostoru navrhovatele, nikoli však to, zda po skonení nájemního vztahu z stal v nebytových prostorech zpenČžitelný majetek. Existence takového dlužníkova majetku se nepodává ani ze sdČlení navrhovatelem oznaených vČ itel o výši jejich pohledávek za dlužníkem. Pouze z listiny A-12 vyplývá, že dlužník ve prospČch vČ itele Kopanina, a.s. zastavil dne 22.1.2009 cenné papíry této spolenosti v potu 80 % základního kapitálu (483 ks). V p edloženém seznamu majetku dlužník oznail sv j dlouhodobý hmotný majetek sestávající ze stroj po ízených v letech 1994-1996, které ocenil ástkou 0,-K, jeho krátkodobý majetek tvo í vybavení kancelá e a stroje po ízené v letech 1984-2004, které jsou již odepsány a s ohledem na jejich stá í nebudou zahrnuty do majetkové podstaty. Soupisem takového starého neprodejného majetku by vznikly pouze zbytené náklady na jeho likvidaci. Dále dlužník tvrdí, že vlastní cenné papíry v nominální hodnotČ 38,970 mil. K, které jsou v držení exekutora. Navrhovatel v odvolání proti usnesení o uložení zálohy namítal, že dlužník má v držení akcie ocenČné znalcem na 6 mil. K. S uvedeným znaleckým posudkem se soud seznámil prost ednictvím ve ejných zdroj (internetové stránky dražebníka Cyrrus Corporate Finace) a zjistil, že byl zpracován pro úely ve ejné dražby navržené v exekuním ízení dlužníka soudním exekutorem JUDr. Podkonickým, a že akcie spolenosti Kopanina, a.s. (zastavené v její prospČch) jsou držení exekutora. Mezi dlužníkem a spoleností Kopanina, a.s. je vztah osoby ovládané a ovládající. Znalec ohodnotil akcie na 6 mil. K, avšak s výhradou, že nemá dostatek informací o p edmČtné spolenosti, proto akcie ohodnotil pouze odhadem s tím, že jejich skutenou tržní hodnotu stanoví až dražba. Ta se ale nekonala, protože ji dražitel den p ed jejím konáním odvolal (pravdČpodobnČ pro nezaplacení dražební jistoty a nezájmu o akcie).

Soud konstatoval, že uvedený znalecký posudek nestanoví tržní hodnotu akcií objektivnČ. Znalec ji stanovil výnosovou metodou bez znalosti hospoda ení spolenosti v roce 2011, když ze Sbírky listin plyne, že její hospoda ení v daném roce bylo záporné. Znalec se nezabýval ani hodnotou nemovitého majetku spolenosti, což by také mČlo vliv na hodnotu akcií. Pro úely stanovení zálohy v insolvenním ízení soud nem že p ihlédnout k takto stanovené hodnotČ akcií, protože znalecký posudek zpracovaný pro dražebníka je nevČrohodný, není známa existence zájemce o akcie a z jiných zdroj nelze tržní hodnotu akcií urit.

Mimo uvedený majetek má dlužník adu neúspČšnČ exekunČ vymáhaných pohledávek. Pohledávka za P emyslem Vejvodou (jenž je ve výkonu trestu) je vymáhána od roku 2003, za manžely Laurinovými probíhá exekuce od roku 2002, ostatní pohledávky za Ing. Jaroslavem Cejnarem, Lucií Plátkovou, Petrem Pavientským a Jaroslavem Špitálníkem jsou vymáhány od roku 2011 a 2012 a byly již ástenČ uhrazeny. Není známa možnost jejich dalšího placení ani to, že by dlužník nadále provádČl podnikatelskou innost.

P itom je nepochybné, že v poáteních fázích insolvenního ízení vzniknou náklady na zjištČní majetkové podstaty, na provČ ení okolností vzniku zástavního práva k akciím i na objektivní stanovení jejich hodnoty, a ke krytí tČchto náklad je t eba zajistit finanní prost edky. Lze ale pochybovat o tom, zda tyto p edmČtné náklady insolvenního správce bude možné uhradit z výnosu zpenČžení majetkové podstaty, když hmotný majetek a pohledávky dlužníka nelze zpenČžit (nemají žádnou hodnotu) a skutenou tržní hodnotu akcií spolenosti Kopanina, a.s. nelze odhadnout. Majetek tak bude zjiš ován až v insolvenním ízení a náklady s tím spojené nelze p enášet na stát. Soud citoval § 108 insolvenního zákona (dále jen IZ) a poukázal na úel institutu zálohy na náklady insolvenního ízení, jímž je zejména umožnit innost insolvenního správce od poátku a tím p eklenout prvotní nedostatek penČžních prost edk na krytí náklad insolvenního ízení, které vzniknou p i zjiš ování majetku dlužníka, pop . dalších osob, který by z titulu neúinnosti právních úkonu mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Jak plyne z judikatury Vrchního soudu v Praze, p i posouzení, zda je namístČ zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je nutné vždy s ohledem na konkrétní skutkové a právní okolnosti p ípadu vzít v úvahu oekávaný zp sob ešení úpadku dlužníka, rozsah náklad , k jejichž krytí záloha slouží a které si uvažovaný zp sob ešení úpadku dlužníka pravdČpodobnČ vyžádá, a to, zda i do jaké míry lze p edpokládat uspokojení tČchto náklad z majetkové podstaty. Z toho hlediska je nutno zohlednit i p edpokládanou odmČnu insolvenního správce, jestliže objektivnČ hrozí, že výtČžek zpenČžení na její úhradu postaovat nebude. Podle § 1 odst. 1 až 5 vyhlášky . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) v p ípadČ ešení dlužníkova úpadku konkursem iní odmČna správce nejménČ 45.000,-K.

Z tČchto d vod soud prvního stupnČ uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu ve výši, která odpovídá nejnižší možné odmČnČ insolvenního správce.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel vas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, nebo aby je zmČnil a výši zálohy na náklady insolvenního ízení podstatnČ snížil. Namítal, že nebylo respektováno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze .j. 3 VSPH 705/2012 ze dne 21.11.2012, a že se soud nevypo ádal s námitkou, že Exekutorský ú adu pro Prahu 5 v trvající exekuci vedené pod .j. 067 EX 2079/2010 ve prospČch oprávnČného Apston Capital Ltd. zajistil akcie ocenČné na ástku 6 mil. K. V souvislosti se zjiš ováním akcií exekutorský ú ad provedl prohlídku místa (jak samotného dlužníka, tak i majetku Kopanina, a.s.) již v ervenci 2010. Lze tedy p edpokládat, že si exekutor opat il dostatek informací, a tvrzení soudu o nezpenČžitelnosti akcií jsou tak nepodložená. Navíc je známo, že se o akcie zajímají nČkteré místní zemČdČlské subjekty. Výnosy z akcií proto odmČnu a hotové výdaje insolvenního správce nepochybnČ pokryjí. Pokud o tom mČl soud pochybnost, nic mu nebránilo, aby si další podrobnosti o majetku dlužníka u exekutora sám zjistil. Není podstatné, že v insolvenním návrhu nebyl majetek dlužníka specifikován, pokud byl následnČ zjištČn. Pro úsudek o zpenČžitelnosti cenných papír p itom není rozhodující vztah ovládané a ovládající osoby. Pokud se znalec nezabýval hodnotou majetku Kopanina, a.s. (emitenta), mohl si soud její majetkové pomČry (nemovitý majetek) sám posoudit. Pokud soud souasnČ tvrdí, že movité vČci dlužníka nebudou pat it do majetkové podstaty pro zastaralost, lze oekávat jednoduchý pr bČh insolvenního ízení bez zvláštních požadavk na náklady zjiš ování majetku a obdobné náklady. Je proto reálné, že správce bude motivován ke zpenČžení akcií za co nejvyšší cenu a dosažený výtČžek pak poskytne dostatek prost edk pro úhradu odmČny a hotových výdaj správce.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je ástenČ opodstatnČno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvennímu navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka a jehož pohledávka spoívá pouze v pracovnČprávních nárocích. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit.

Jak správnČ vystihl soud prvního stupnČ, úelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních náklad insolvenního ízení a souasnČ zajistit úhradu celkových náklad insolvenního ízení, vetnČ hotových výdaj a odmČny insolvenního správce, pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatnČna i v p ípadČ, kdy sice lze poítat s výtČžkem ze zpenČžení majetkové podstaty postaujícím (by ástenČ) k úhradČ náklad insolvenního ízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpenČžení majetkové podstaty) dostatek volných finanních prost edk dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenní ízení (aby mohlo zákonem stanoveným zp sobem pokraovat) nutnČ vyžádá. Konená výše náklad insolvenního ízení se pak odvíjí od konkrétního zp sobu ešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických pomČr vČci, jež výši sledovaných náklad v rámci daného zp sobu ešení úpadku ovliv ují. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišnČ.

K tomu nutno dodat, že insolvenní ízení není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem-slouží ke zjištČní úpadku dlužníka. VČ itel proto není nucen (ochrana jeho práv to nevyžaduje), aby podáním insolvenního návrhu nad rámec svého práva vymáhat pohledávku za dlužníkem v nalézacím a vykonávacím ízení suploval povinnosti dlužníka, který ne eší sv j úpadek sám. Jestliže vČ itel podává insolvenní návrh, pak je srozumČn se všemi podmínkami insolvenního ízení, vetnČ p ípadné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení.

V posuzované vČci se navrhovatel insolvenním návrhem podaným dne 4.4.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, z nČjž se ovšem (vedle platební neschopnosti dlužníka a dosud neúspČšného exekuního vymáhání pohledávky vČ itele Apston Capital Ltd.) žádné konkrétní údaje o majetku dlužníka nepodávají. Na výzvu soudu ze dne 10.4.2012 (A-5) se dlužník podáním ze dne 24.4.2012 (A-13) vyjád il k insolvennímu návrhu tak, že se s ním ztotož uje, nebo vskutku má v návrhu uvedené vČ itele, jejichž pohledávky není schopen plnit (pro pohledávku vČ itele Apston Capital Ltd. je na ízena exekuce); zp sob ešení svého úpadku nenavrhl. SouasnČ dlužník p edložil požadované seznamy svého majetku a závazk , které však nebyly opat eny zákonnými náležitostmi. P edložený seznamu závazk postrádá prohlášení jeho o správnosti a úplnosti dle § 104 odst. 4 IZ a navíc v nČm jednotlivé závazky (jak plyne i se sdČlení dotázaných vČ itel ) nejsou uvedeny v plné výši (i s p íslušenstvím). Místo seznamu majetku, koncipovaného (v souladu s § 104 odst. 2 IZ) jako jediný soupis veškerého dlužníkova majetku-vČcí movitých a nemovitých, finanního majetku, pohledávek i jiných majetkových práv-završeného podepsaným prohlášením dlužníka o správnosti a úplnosti tohoto seznamu, dlužník p edložil jednotlivé listiny oznaené jako Inventurní seznam k 31.12.2012-dlouhodobý majetek , Inventurní seznam k 31.12.2012-seznam DDHM , seznam cenných papír a pohledávky družstva po splatnosti . V nich dlužník uvedl jako sv j majetek nČkolik pracovních stroj a zemČdČlská za ízení s uvedením jejich z statkové úetní hodnoty, která však o jejich reálné hodnotČ (bez uvedené stá í jednotlivých majetkových položek) nic nevypovídá; u majetku v seznamu DDHM dlužník uvedl jen datum jeho za azení do úetnictví (období let 1984 až 2004). Dále dlužník vykázal jako sv j majetek 3897 ks akcií v nominální hodnotČ 10.000,-K, celkem tedy v nominální hodnotČ 38,970.000,-K, které má nyní v držení soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický. Tyto své akcie dlužník blíže nespecifikoval, takže není zcela z ejmČ, zda má jít o navrhovatelem zmi ované akcie spolenosti Kopanina, a.s. a zda jde o tytéž akcie, které jsou podle dlužníkova seznamu závazk -v potu 483 kus -zastaveny k zajištČní závazku v i uvedené spolenosti. Žádný údaj o reálné hodnotČ vykázaných akcií (jejich zpenČžitelnosti) dlužník neuvedl. Z dlužníkových údaj o jeho 6 pohledávkách pak vyplývá, že je exekunČ vymáhá (nČkteré již 10 let), že zásti již byly uhrazeny a trvají ve výši cca 2,4 mil. K. O výhledu úplného vydobytí tČchto pohledávek (o dosavadním pr bČhu exekucí a bonitČ jednotlivých dlužník ) však nic konkrétního neuvedl.

Soud prvního stupnČ za této situace správnČ vycházel z toho, že v dlužníkovČ p ípadČ lze oekávat ešení jeho úpadku konkursem (pop . nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ). V nČm náklady insolvenního ízení, jak již eeno, tvo í mimo jiné vždy i hotové výdaje insolvenního správce a jeho odmČna, která dle § 1 vyhlášky-bude-li dosaženo výtČžku zpenČžení p ipadajícího na zajištČného vČ itele nebo výtČžku ureného k rozdČlení mezi nezajištČné vČ itele-dosahuje nejménČ ástky 45 tis. K, jinak se urí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. S ohledem na dlužníkem poskytnuté údaje o stavu jeho majetku p itom vskutku lze d vodnČ pochybovat o tom, že finanní prost edky nutné k úplné úhradČ oekávaných náklad insolvenního ízení (konkursu) mohou být získány zpenČžením jeho movitých vČcí (jejichž reálnou hodnotu nelze posoudit) anebo pohledávek, ohlednČ nichž dlužník žádné skutenosti nasvČdující jejich dobytnosti neuvedl. Odvolací soud sdílí též pochybnost soudu prvního stupnČ o tom, že znalecké ocenČní akcií dlužníka provedené v rámci jeho exekuního ízení pro úely ve ejné dražby tČchto akcií dává (s ohledem na výhradu znalce) dostatený podklad pro úsudek o jejich skutené dosažitelné cenČ. P esto jistý nezanedbatelný výtČžek ze zpenČžení tČchto akcií, pop . i z ostatního dlužníkova majetku, patrnČ je možno oekávat. SouasnČ však nelze pouštČt ze z etele, že již sám proces zjiš ování a zpenČžování dlužníkova majetku insolvenním správcem (vetnČ p ípadného nového ocenČní dlužníkových akcií), stejnČ jako proces p ezkoumáním p ihlášených pohledávek, si vyžádá pr bČžné náklady, jejichž placení p i absenci volných finanních prost edk dlužníka a jakýchkoli jeho pravidelných p íjm (nebo ani úvaha o dividendách z jeho akcií zatím nemá žádnou oporu) je t eba zajistit zálohou. K zajištČní úhrady tČchto náklad považuje odvolací soud za postaující zálohu jen ve výši 40.000,-K.

Z tČchto d vod postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 obanského soudního ádu a napadené usnesení zmČnil, jak uvedeno výše.

Jestliže v daném insolvenním ízení nedojde ke zjištČní úpadku dlužníka nebo bude-li po zjištČní jeho úpadku do majetkové podstaty získán posléze jejím zpenČžením dostatek finanních prost edk , jak se navrhovatel p edpokládá, bude mu ve smyslu § 108 odst IZ složená záloha vrácena. Náhrada zálohy na náklady insolvenního ízení složená vČ itelem dlužníka je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ).

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboky v Liberci.

V Praze dne 13. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva