3 VSPH 280/2011-B-46
KSUL 46 INS 8444/2009 3 VSPH 280/2011-B-46

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Hana Jechová, bytem v Ústí nad Labem-Povrchly, Sídliště II 229/6, adresa pro doručování v Teplicích, Pod Školou 7, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Pavla Marečka se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 29, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. února 2011, č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-B-41,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. února 2011, č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-B-41, se z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenčního správce (bod I. výroku), zrušil konkurs podle § 308 odst. 1 písm.d) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (bod II. výroku), přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 26.663,--Kč (bod III. výroku) a uložil mu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení v bodu II. výroku sdělit soudu, že ke dni zrušení konkursu uzavřel účetní knihy, sestavil účetní uzávěrku a splnil daňovou povinnost a že dlužnici předal potřebné účetní seznamy. Konstatoval, že svými usneseními rozhodl o úpadku dlužnice a povolení oddlužení (č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-A-8), schválil oddlužení dlužnice (č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-B-5), jež posléze zrušil a zároveň prohlásil konkurs na její majetek (č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-B-34). K bodu I. výroku uvedl, že schválil konečnou zprávu za podmínek § 304 odst. 4 písm.a) zák. č. 182/2006 Sb. (InsZ), neboť poté, co byla konečná zpráva a její doplnění s poučením o lhůtě, v níž lze proti ní podat námitky, zveřejněna, žádný z účastníků proti ní nevznesl žádné námitky. Ke schválení konečné zprávy přikročil bez nařízení jednání s argumentací, podle níž konkurs na majetek dlužnice byl veden jako konkurs nepatrný a v jeho průběhu nedošlo k žádnému zpeněžení majetkové podstaty. Ke zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm.d) InsZ (bod II. výroku) uvedl, že v majetkové podstatě se nachází pouze vyplacená částka za období od červen 2010 až listopad 2010 v úhrnné částce 26.663,--Kč, že nedošlo ke zpeněžení jediné věci, jež zůstala v majetkové podstatě, a to počítače ACER, neboť výtěžek zpeněžení by byl nižší než náklady zpeněžení, přičemž další majetek, tj. motorové vozidlo značky Škoda a televizor značky Gold Star byly z důvodu jejich neprodejnosti insolvenčním správcem z majetkové podstaty vyloučeny. K odměně insolvenčního správce uvedl, že vzhledem k tomu, že nedošlo ke zpeněžování majetkové podstaty, nelze ji určit jinak než podle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. (Vyhláška). Při úvaze o výši odměny insolvenčního správce přihlédl k délce doby, po kterou vykonával svou funkci v insolvenčním řízení (14 měsíců), k tomu, že v době trvání splátkového kalendáře nerozděloval poukazované splátky mezi nezajištěné věřitele a že za trvání konkursu, který byl projednáván jako nepatrný, se ve své činnosti omezil jen na přezkoumání osmi přihlášek, deponování částek na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů, že v majetkové podstatě zůstal pouze osobní počítač ACER, který však nebyl nikdy v dispozici insolvenčního správce, který se spokojil s tvrzením dlužnice, že počítač zastavila, aniž by si toto sdělení jakkoli prověřoval. Odměnu insolvenčního správce tak stanovil ve výši odpovídající stavu majetkové podstaty, tj. odměnu vyčíslil částkou 21.236,--Kč a hotové výdaje přiznal podle § 7 Vyhlášky ve výši 1.180,--Kč s tím, že DPH pak činí 4.247,--Kč, přičemž konstatoval, že z celkové odměny a náhrady hotových výdajů bylo pak vyplaceno insolvenčnímu správci 5.400,--Kč (v době trvání splátkového kalendáře) a zbývá tak doplatit částku 21.263,--Kč. K aplikaci § 5 Vyhlášky zdůraznil, že podle § 1 odst. 5 Vyhlášky lze postupovat jen tam, kde došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, neboť toto ustanovení třeba vykládat v souvislosti s odstavcem 2 a 3 téhož ustanovení, přičemž připomněl, že v projednávané věci nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty a odkázal na závěry Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 NSČR 27/2010.

Toto usnesení napadl proti jeho bodům I. a III. výroku insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v tomto rozsahu zrušil, schválil konečnou zprávu (ve znění jejího doplnění z 10.1.2011) v předložené podobě, tj. aby mu přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 55.896,--Kč s tím, že z této částky mu bylo již vyplaceno 5.400,--Kč. Vyjádřil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu a trval na tom, že odměnu insolvenčního správce je třeba určit podle § 1 odst. 5 Vyhlášky a upozornil na ustanovení § 283 InsZ, podle něhož zpeněžením majetkové podstaty se rozumí využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, a zdůraznil, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nerespektuje toto ustanovení, jež však stojí nad prováděcím předpisem, jímž Vyhláška je.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle ustanovení § 302 odst. 1,2 InsZ v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, která musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Podle odstavce třetího citovaného ustanovení musí konečná zpráva insolvenčního správce vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů. Vyúčtování své odměny a výdajů podá předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny (§ 303 odst. 1 a 2 InsZ).

Podle ustanovení § 304 odst. 1 až 5 InsZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené. O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.

K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování podle odstavce 3 nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru. Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce podle odstavce 4 projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že ji schválí, nařídí její doplnění nebo změnu, popřípadě ji odmítne přijmout.

Rozhodnutí podle odstavce 4 insolvenční soud vyvěsí na úřední desce soudu. Zvlášť toto rozhodnutí doručí insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Ustanovení § 304 odst. 3 InsZ je jedním z několika-v zásadě výjimečných-ustanovení, které předepisuje ve smyslu ustanovení § 85 odst. 1 InsZ, aby soud nařídil jednání.

Jak již vysvětlil Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. MSPH 99 INS 6774/2009, 3 VSPH 512/2010-B ze dne 20.12.2010 či v usnesení sp.zn. MSPH 91 INS 2725/2009, 3 VSPH 133/2011-B ze dne 10.3.2011, jednání nařízené k projednání konečné zprávy má zcela zásadní význam vůbec a zejména tehdy, jestliže je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, o němž insolvenční soud rozhodl, že bude projednáván v režimu konkursu nepatrného. Takové rozhodnutí soudu je vždy spojeno pouze s určitým odhadem založeným u právnické osoby na předpokladu, že údaje z účetnictví dlužníka dávají přiměřenou jistotu k závěru, že celkový obrat dlužníka za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesáhl částku 2 mil. Kč a že dlužník nemá více než 50 věřitelů. Každé rozhodnutí o tom, že konkurs bude projednáván v režimu nepatrného konkursu, vydané z povahy věci ve fázi, kdy nemůže být založeno na ničem jiném než odhadu skutečnosti, má zásadní rizikový potenciál, daný možným zájmem dlužníka a ovšem i určitých jeho věřitelů obejít zákonná pravidla projednávání konkursu (ustanovení § 244 až 313 InsZ). Proto zákon ukládá soudu zrušit rozhodnutí podle § 314 odst. 3 InsZ, jakmile vyjde v řízení najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný.

Zákon tedy soudu ukládá přistupovat k projednávání konkursu, o němž bylo rozhodnuto, že bude projednáván v režimu konkursu nepatrného, s obezřetností a s využitím všech zákonných nástrojů, který právní úprava dává soudu v souvislosti s jeho dohlédací činností [§ 10 písm.a) InsZ] a jako strážci společného zájmu věřitelů (§ 54 odst. 1 InsZ). Insolvenční zákon sám v tomto směru vyzdvihuje veřejné projednání konečné zprávy při jednání soudu (§ 115 odst. 1 o.s.ř., § 304 odst. 3 InsZ).

Projednáním konečné zprávy se totiž definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, která se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se za účasti věřitelů staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu; buď poměrné uspokojení pohledávek za podstatou (§ 297 ve spojení s § 305 odst. 2 InsZ) a poté zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nebo zrušení konkursu bez dalšího (není-li tu žádný nepoužitý výtěžek), s případným použitím zálohy na náklady insolvenčního řízení, anebo rozvrh. Ostatní mimořádné důvody zrušení konkursu při této úvaze odvolací soud ponechává pro větší srozumitelnost stranou.

Při projednání konečné zprávy musí insolvenční správce obhájit nejen své výdaje a další pohledávky za podstatou, které svou činností založil, a jimiž má být podstata zatížena, ale také, a to zejména musí obhájit, že majetek podstaty zpeněžil, jak nejlépe bylo možné, že jiný majetek do podstaty zahrnut být nemohl, popřípadě, že tu vůbec žádného majetku, který by mohl být zahrnut do podstaty, není. Tím má být též řečeno, že insolvenční správce je povinen podat konečnou zprávu a soud ji projednat, i když správce tvrdí (ve smyslu zejména tehdy), že žádný majetek nezjistil. Majetkem podstaty ovšem je vždy záloha složená dlužníkem na náklady insolvenčního řízení, stejně jako insolvenčním správcem převzaté finanční prostředky dlužníka; i ty podléhají právnímu režimu zpeněžení majetkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 InsZ. Nelze také přehlédnout, že k vyúčtování odměny a výdajů správce podle zákona slouží pouze institut konečné zprávy; jiný způsob vyúčtování možný není.

Lze shrnout, že výsledek konkursu musí být s konečnou platností vyřešen v rozhodnutí o konečné zprávě; ze zjištění v něm uvedených pak vychází další postup soudu, jenž naznačen shora. Zrušení konkursu pro nedostatek majetku vždy předchází schválení konečné zprávy, zahrnující i rozhodnutí o nárocích správce, k němuž je soud povinen vždy nařídit jednání. Jestliže soud tato pravidla nerespektuje, pak zrušení konkursu neobstojí.

Odtud plyne, že je pojmově vyloučeno-v konkursu vůbec a v režimu nepatrného konkursu zvlášť-rozhodnout o zrušení konkursu podle § 308 InsZ, aniž by insolvenční soud nařídil jednání k projednání konečné zprávy insolvenčního správce a k němu zvlášť předvolal kromě správce a dlužníka též věřitelský výbor a ty z věřitelů, jež podali proti konečné zprávě námitky. Jinak řečeno, rozhodnutí soudu, kterým by jako další zákonem neupravenou odchylku (§ 315 odst. 2 InsZ) stanovil, že nebude nařízeno jednání k projednání konečné zprávy, by bylo vždy v rozporu se zákonem, protože je vždy v rozporu se zásadami insolvenčního řízení [zejména se zásadou spravedlnosti vyjádřenou v § 5 písm.a) InsZ]. V projednávané věci napadené usnesení co do rozhodnutí o schválení konečné zprávy a odměně správce, a tudíž ani co do jím podmíněného rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, neobstojí již z toho prostého důvodu, že v usnesení č.j. KSUL 46 INS 8444/2009-B-34, jímž bylo rozhodnuto o tom, že konkurs bude projednáván jako konkurs nepatrný, nerozhodl podle § 315 odst. 2 InsZ, že k projednání konečné zprávy nenařídí jednání. I kdyby by bylo možné teoreticky uvažovat o možné odchylce od zákonné úpravy, muselo by být napadené usnesení bez dalšího zrušeno pro zmatečnost z důvodu § 229 odst. 3 o.s.ř.

Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm insolvenční soud především nařídí jednání k projednání konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, které insolvenční správce předložil, a znovu o nich rozhodne podle § 304 odst. 4 InsZ. Teprve po právní moci tohoto rozhodnutí (dle výsledků konkursu z něj vyplývajících) soud posoudí, zda jsou dány podmínky pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku či nikoli. K argumentaci insolvenčního správce stran jeho nároku na odměnu odvolací soud pro úplnost poukazuje na své konstantní judikatorní závěry (vyjádřené např. v usnesení sp.zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B ze dne 26.8.2010), podle nichž odměna insolvenčního správce, jestliže způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, se vypočte postupem podle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. jedině za předpokladu, že tu je výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Jedině za takové situace -pokud odměna dle § 1 cit. vyhlášky nedosahuje ani částky 45.000,--Kč-se uplatní úprava minimální výše odměny stanovené v § 1 odst. 5 téže vyhlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. května 2011

JUDr.Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová