3 VSPH 274/2012-A-12
KSPL 54 INS 1981/2012 3 VSPH 274/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště 617, 357 01 Rotava, adresa pro doručování: Žižkova 440, 357 01 Rotava, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2012, č.j. KSPL 54 INS 1981/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2012, č.j. KSPL 54 INS 1981/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2.2.2012, č.j. KSPL 54 INS 1981/2012-A-6, uložil dlužníkovi Tomáši Druckerovi (dále jen dlužník), aby zaplatil do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

Soud prvního stupně ve svém odůvodnění citoval ustanovení § 38, § 168 IZ a § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce a vysvětlil účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při svém rozhodování soud vyšel z toho, že dlužník má splatné závazky vůči 6 věřitelům v celkové výši 198.997,-Kč. Jeho měsíční příjem činí 10.660,-Kč, přičemž má 2 vyživovací povinnosti. Soud konstatoval, že v dané fázi insolvenčního řízení není postaveno najisto, zda bude oddlužení povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (viz § 404 až 406 IZ); nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude event. v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Takové rozhodnutí má vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce příslušející dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45 tis. Kč. Při úvaze o požadavku zálohy pro případ konkursu je též rozhodný předpoklad výtěžku dosaženého zpeněžením dlužníkova majetku (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), a to včetně dalších možných přínosů podstaty odpovídajících postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka (§ 207 odst. 2 IZ). Se zřetelem k uvedenému soudní praxe dovodila (např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008), že pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře, jako je tomu v posuzované věci, je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě dlužníkova konkursu.

Insolvenční soud považoval s přihlédnutím k očekávaným výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce za období od rozhodnutí o úpadku za přiměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši Kč 5.000,-.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, namítal přitom, že je zcela nemajetný, má dvě vyživovací povinnosti a v novém pracovním poměru je od 1.5.2011. Dlužník jiné příjmy než ze svého zaměstnání nemá a není nikdo, kdo by mu tak vysokou částku půjčil. V lednu 2012 měl dlužník kvůli exekuci zablokovaný bankovní účet a neměl proto žádné finanční prostředky a byl nucen žádat přátele o výpomoc. Vzhledem k tomu, že dlužníkovy měsíční náklady činí 6.250,-Kč a jeho poslední příjem byl ve výši 8.944,-Kč, na veškeré ostatní výdaje mu zbylo 2.564,-Kč. Dlužník v odvolání uvedl, že by byl schopen uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve splátkách po 250,-Kč, anebo až společně v rámci splátkového kalendáře. V případě, že dlužníkovi nebude umožněno zálohu splácet, požadoval osvobození od placení soudního poplatku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 10.660,-Kč, je svobodný a má vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem. Ze seznamu majetku a závazků se podává, že dlužník má 6 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 198.997,-Kč, přičemž žádný movitý ani nemovitý majetek dlužník nevlastní.

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z toho plyne, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z dosud doložených údajů o majetkových poměrech dlužníka se podává, že dlužník by byl schopen při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit více než 30% svých závazků. Je namístě stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce při oddlužení (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a to tak, aby v jeho počáteční fázi nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce. Soudem stanovená výše zálohy se odvolacímu soudu jeví jako přiměřená.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše, odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. května 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová