3 VSPH 263/2012-A-16
MSPH 96 INS 20916/2011 3 VSPH 263/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Ilona anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Českobrodská 20, zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012, č.j. MSPH 96 INS 20910/2011-A-11 (správně MSPH 96 INS 20916/2011-A-11),

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012, č.j. MSPH 96 INS 20910/2011-A-11 (správně MSPH 96 INS 20916/2011-A-11), se v bodu I. výroku potvrzuje.

II. Toto usnesení se v bodu II. výroku zrušuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice podala 15.11.2011 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který však vyslovil svou místní nepříslušnost a věc mu postoupil jako soudu místně příslušnému. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že se z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti dostala do dluhové pasti, že její závazky jsou exekučně vymáhány a že její momentální příjem nestačí k úhradě všech závazků. Cituje ustanovení § 42, § 79 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a § 103 a § 128 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 91/2009) dospěl k závěru, že dlužnice nesplnila svou povinnost uloženou v ustanovení § 103 odst. 2 InsZ, neboť neuvedla rozhodné skutečnosti, na jejichž základě její závazky vznikly, kdy se tyto závazky staly splatnými, chybí údaje o jejích dalších věřitelích a omezila se pouze na závěr, že splňuje podmínky pro zjištění svého úpadku na základě obecných formulací uvedených v § 3 InsZ bez uvedení konkrétních skutečností. Uzavřel proto, že dlužnice nesplnila svou povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, na jejichž základě by bylo lze osvědčit její úpadek. Podle § 128 odst. 1 InsZ pak insolvenční návrh odmítl s tím, že v tomto případě postup pro odstraňování vad návrhu podle § 43 o.s.ř. je výslovně vyloučen. K případné námitce dlužnice, že rozhodl až po uplynutí lhůty 7 dnů, a insolvenční návrh již nelze odmítnout, uvedl, že její zmeškání nemá takový účinek a jedná se pouze o lhůtu pořádkovou. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se její insolvenční návrh neodmítá s odůvodněním, že všechny důvody úpadku řádně rozepsala na příslušném formuláři a splnila své povinnosti podle § 103 odst. 2 InsZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že v kolonce č. 6 formuláře na povolení oddlužení uvedla dlužnice pouze to, že je dlouhodobě nezaměstnaná, že neměla své závazky ve výši cca 350.000,--Kč až 400.000,--Kč z čeho hradit, že jsou tyto závazky předmětem exekucí a přestože již je zaměstnána s příjmem cca 13-15 tis. Kč, nemá dostatek finančních prostředků na jejich uspokojení. Uzavřela, že by byla schopna během období 5 let své závazky na základě povoleného oddlužení plněním splátkového kalendáře v rozsahu 30-40% uspokojit. Uvedla dále, že je vdaná a v kolonkách č. 18-20 formuláře týkající se závazků, resp. jejích věřitelů odkázala na přílohy. Seznamy podle § 104 InsZ dlužnice nepřiložila.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (včetně své příjmové situace), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodu I. výroku jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením. V bodu II. výroku odvolací soud napadené usnesení podle § 219a o.s.ř. zrušil, aniž by věc vracel ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť postup podle § 146 odst. 3 o.s.ř. nebyl namístě v situaci, v níž v insolvenčním řízení kromě dlužnice žádný jiný účastník nebyl.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 11. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová