3 VSPH 260/2016-B-55
KSUL 70 INS 4524/2013 3 VSPH 260/2016-B-55

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků: a) Hana anonymizovano , anonymizovano , b) Jan anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 8, Famfulíkova 1148/3, oba zast. JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem Duchcov, Míru 9, o odvolání insolvenčního správce: Ing. Soňa Aubrechtová, se sídlem Most, Bělehradská 3347/7, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 16. prosince 2015, č.j. KSUL 70 INS 4524/2013-B-36,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 2015, č.j. KSUL 70 INS 4524/2013-B-36, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně jednak vyslovil souhlas s vydáním mimořádného příjmu dlužníků ve výši 670.000,-Kč do insolvenčního řízení a jednak neudělil souhlas s vyplacením a s výší odměny insolvenčního správce z tohoto mimořádného příjmu.

V odůvodnění svého usnesení uvedl, že usnesením č.j. KSUL 70 INS 4524/2013-B-4 byl schválen způsob oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a dlužníci jej plní. Během insolvenčního řízení dostali dlužníci na základě darovací smlouvy ze dne 14.09.2015 od Petry a Davida Kuruczových finanční dar ve výši 670.000,-Kč. Insolvenční správce požádal soud o souhlas se zahrnutím tohoto mimořádného příjmu do majetkové podstaty a s vyplacením své odměny z tohoto mimořádného příjmu ve výši 121.605,-Kč včetně DPH. Soud prvního stupně udělil souhlas s vydáním mimořádného příjmu do majetkové podstaty dlužníků v plné výši, v níž bude rozdělena věřitelům podle jejich poměrů uspokojení ve smyslu ust. § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ ). Neudělil však souhlas s odměnou insolvenčního správce z tohoto mimořádného příjmu, jelikož v uvedené věci nedošlo ke zpeněžování žádného majetku, a tudíž nelze aplikovat § 1 a 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce (vyhláška), která se vypočítává z výtěžku zpeněžení. Poukázal na to, že finanční prostředky insolvenční správce nezískal svojí aktivní činností, nýbrž přibyly do majetkové podstaty na základě darovací smlouvy. Správce jednal v rámci své běžné činnosti, za níž mu dlužníci každý měsíc hradí odměnu. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že se vyslovuje souhlas s vydáním výtěžku nezajištěným věřitelům ve výši 548.395,-Kč a insolvenčnímu správci se přiznává odměna ve výši 121.605,-Kč. Uvedl zejména, že v průběhu řízení dlužník zatajil dar ze dne 31.3.2015 v podobě bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v Praze Kobylisích. Dne 18.8.2015 správce tyto nemovitosti sepsal do soupisu majetkové podstaty. Dlužníci poté nemovitosti vykoupili složením daru ve výši 670.000,-Kč na účet majetkové podstaty (tedy faktickým dalším mimořádným příjmem) , který jim poskytli Petra a David Kuruczovi. Odkazuje na ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ a § 283 InsZ má za to, že dlužníci odevzdali dar ke zpeněžení. Při určení odměny je tak třeba použít § 1 odst. 3 vyhlášky. Vyjádřil také přesvědčení, že úpadková situace dlužníků byla diskutabilní, když během oddlužení nabyli hodnotný nemovitý majetek i mnohasettisícový dar. Vzhledem k tomu, že tyto přesuny majetku se děly v rámci rodiny, má za to, že lze předpokládat, že se jednalo o účelové oddálení nabytí majetku až do doby po schválení splátkového kalendáře. Postup dlužníků má za nepoctivý. Kdyby k převodu majetku došlo dříve, oddlužení by neprobíhalo plněním splátkového kalendáře, ale zpeněžením majetkové podstaty. Pouze jeho přičiněním bylo zjištěno zatajení daru a zajištěna možnost uspokojení věřitelů ve výši 100% dříve než za 5 let. Výklad nároku správce na odměnu přijatý soudem prvního stupně je zcela v rozporu se smyslem a účelem insolvenčního zákona. Jednání dlužníků mělo vést ke zvážení možnosti zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkurzu na jejich majetek. Insolvenční řízení má poskytnout možnost nového začátku skutečným a poctivým dlužníkům a nikoli umožnit spekulovat nepoctivým dlužníkům na utajení majetku bez sankce v podobě odměny insolvenčního správce v případě jeho zjištění.

K odvolání správce dlužníci navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že odvolání je nedůvodné. Správce nezpeněžoval žádný majetek. Byly mu vydány peníze v hotovosti a svým odvoláním nesleduje nic než vlastní profit. O nepoctivosti dlužníků začíná hovořit až v souvislosti se svojí odměnou. Tvrzení o tom, že částka 670.000,-Kč byla dlužníkům poskytnuta namísto zpeněžení nemovitostí je nepodložené a jde o pouhou spekulaci. Není pravdou, že by dlužníci vykoupili nemovitosti, které byly určeny ke zpeněžení. Poskytnutí daru je závislé především na vůli dárce a nikoliv dlužníků. Okolnosti, ke kterým došlo po zahájení řízení, nemohou ovlivnit to, zda dlužníci v době zahájení řízení v úpadku byli či nikoliv. Dlužníci jsou rádi, že mohou své věřitele uspokojit v plné výši. Úvahy správce obsažené v jeho odvolání pomíjí důvody, pro které dlužníci vstoupili do insolvenčního řízení. Mezi zásadami insolvenčního řízení, které jsou naplněny tím, že došlo k rychlému a úplnému uspokojení věřitelů, profit správce vyjmenován není. Správce nezná rodinné zázemí dlužníků ani důvody, proč k darování došlo a jeho úvahy o nepoctivosti dlužníků nejsou ničím podložené. Chtěli-li by dlužníci jednat nepoctivě, věřitelé by do dnešního dne uspokojeni nebyli. Právě tím, že přijali darem byt v Praze, prokázali svoji poctivost a snad i naivitu. Nic nebránilo tomu, aby tento byt byl darován jejich dceři nebo třetí osobě. V dané situaci, kdy lze předpokládat plné uspokojení věřitelů, tvrzení správce, že využívají řízení ke svému prospěchu, není na místě. V souvislosti s prodejem bytu v Mostě, ve kterém původně bydleli, poskytli nad rámec splátkového kalendáře plnění ve výši 120.000,-Kč. Majetek, který byl sepsán do podstaty a v momentě rozhodování o způsobu oddlužení byl věřitelům znám, nemůže sloužit k uspokojení věřitelů za stavu, kdy došlo ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Argumentace ustanovením § 283 odst. 1 InsZ je nepřípadná, neboť v daném případě se jedná o finanční prostředky dárců. Částka 670.000,-Kč je mimořádným příjmem nezískaným cestou zpeněžení a na výši odměny správce nemá vliv.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 409 InsZ má dlužník od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení a s takto nabytými příjmy je povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty (odst. 2 věta prvá a druhá).

Podle § 412 odst. 1 písm. b) InsZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli od 0 do 1 mil. Kč 9 %.

Podle § 1 odst. 3 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 činila odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 15 %.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 26.8.2013, č.j. KSUL 70 INS 4524/2013-B-4 bylo dlužníkům schváleno oddlužení splátkovým kalendářem. Dne 19.8.2015 insolvenční správce informoval soud, že dlužník dne 31.3.2015 obdržel dar v podobě bytu v Praze, o čemž správce neinformoval. Ten to zjistil ze sdělení příslušného Katastrálního úřadu ze dne 12.8.2015. Dle dlužníků měl byt sloužit k uspokojení jejich bytových potřeb poté, co prodali svůj byt v Mostě a 120.000,-Kč inkasovaných z jeho prodeje poskytli na úhradu svých dluhů věřitelům. Za účelem úhrady zbývajících pohledávek věřitelů za dlužníky darovali Petra a David Kuruczovi dlužníkům na základě darovací smlouvy ze dne 14.9.2015 na účet majetkové podstaty 670.000,-Kč. Dne 2.11.2015 insolvenční správce požádal soud o souhlas s vydáním mimořádného příjmu nezajištěným věřitelům a souhlas s vyplacením odměny správce z mimořádného příjmu dle § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. V žádosti uvedl, že celkový mimořádný příjem dlužníků z daru činí 670.000,-Kč. Po odečtení odměny insolvenčnímu správci ve výši 15 % (121.605,-Kč včetně DPH) činí částka k vyplacení věřitelům 548.395,-Kč. Má za to, že dar byl poskytnut s cílem předejít uvažovanému zpeněžení bytu v Praze, který dlužníci obdrželi darem po schválení jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Skutečnosti, z nichž soud prvního stupně vycházel při vydání napadeného usnesení, mají oporu v obsahu insolvenčního spisu. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

V podrobnostech považuje za správný závěr, že výtěžkem zpeněžení ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) InsZ se míní pouze takové finanční prostředky, které insolvenční správce získal svým aktivním přičiněním. V daném případě, kdy finanční prostředky přibyly do majetkové podstaty v podobě finančního daru, zjevně nejde o vydání ke zpeněžení insolvenčnímu správci ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. Již jen z dikce tohoto ustanovení se podává, že insolvenční správce by měl zpeněžovat konkrétní hodnoty, přičemž nelze pod toto ustanovení zahrnout pojem zpeněžování majetkové podstaty podle § 283 InsZ, neboť ten se týká výhradně řešení dlužníkova úpadku konkursem. V projednávané věci však bylo schváleno oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem.

Není pochyb o tom, že dlužníci mají dispoziční oprávnění k příjmům a majetku ve smyslu § 409 odst. 1 a 2 InsZ, proto mohli získané peněžní prostředky předat insolvenčnímu správci jako mimořádný příjem. Povinnost dlužníků hodnoty získané darem vydat insolvenčnímu správci a použít je k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře plyne z ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ a byli o ni poučení v usnesení o schválení oddlužení z 26.8.2013 (srov. také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2016, č.j. 3 VSPH 1630/2015-B-33).

Odvolací soud proto dopěl k závěru, že dlužníci co do obdrženého finančního daru ve výši 670.000,-Kč postupovali v souladu s rozhodnutím o schválení oddlužení, a tento příjem nepředstavuje výtěžek zpeněžení.

Požaduje-li insolvenční správce odměnu ve výši 15 % z výtěžku zpeněžení , dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky lze požadovat pouze výtěžek zpeněžení připadající zajištěnému věřiteli (§ 3 písm. c/ vyhlášky). Odměna 15 % z výtěžku zpeněžení dle § 1 odst. 3 vyhlášky se týká nezajištěných věřitelů, pokud je způsobem řešení oddlužení zpeněžení majetkové podstaty (§ 3 písm. a/ Vyhlášky) a lze připustit stanovení odměny podle tohoto ustanovení i v případě zpeněžení hodnoty dle § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. O takový případ se však v dané věci zjevně nejedná a správce nárok na vyplacení odměny z daru, který mu dlužníci vydali za účelem mimořádného uspokojení věřitelů, nemá.

Přijetí opačné argumentace odvolatele by vedlo k závěru, že i případný finanční dar poskytnutý třetí osobou dlužníku, např. v případě výpadku jeho výdělku a nemožnosti provést splátku z jeho příjmu, jímž by byl příjem dlužníka nahrazen, by byl důvodem k odměně správce ve výši 15 % z hodnoty takového daru (dovedeno dále by i případné dary či peněžní dávky poskytované podle § 392 odst. 3 InsZ mohly být považovány za výtěžek, z něhož se stanoví odměna správci). Takový výklad však oporu v zákoně nenachází. Námitka správce, že poskytnutí daru dlužníkům mělo být motivováno jejich nepoctivým záměrem za stavu, kdy jeho vyplacení věřitelům má zajistit jejich uspokojení v rozsahu 100%, není v daném kontextu na místě. Jeho argumentace mimo to zcela přehlíží, že negativní důsledky případného nepoctivého jednání dlužníků v oddlužení zákon vztahuje k zájmům věřitelů a nikoli, jak dlužníci případně namítají, k zájmům insolvenčního správce. Je-li poskytnutí daru zcela závislé na vůli dárce a dlužník jeho přijetí nemůže bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout (§ 412 odst. 3 InsZ), je prosto logiky racionálního uvažování spatřovat v jednání dlužníků spočívajícím v přijetí daného daru jejich nepoctivost.

Úvahy odvolatele o tom, zda oddlužení dlužníků mohlo či mělo probíhat zpeněžením majetkové podstaty, jsou pro účely daného rozhodnutí zcela nevýznamné. V souvislosti s jeho nárokem na vyplacení odměny z předmětného daru je zcela bez významu i jeho argumentace okolnostmi, na základě nichž z podnětu katastrálního úřadu zapsal do majetkové podstaty dlužníkem nabytou bytovou jednotku, jejíž přijetí darem dlužník správci neoznámil.

Za stavu, kdy se k (plnému) uspokojení věřitelů teoreticky nabízejí 2 hodnoty (dar v podobě bytu a dar v podobě finančních prostředků) odvolací soud nemá pochyb o tom, že pro účely splnění povinností dlužníků v daném řízení a naplnění jeho účelu je v zájmu hospodárnosti řízení při respektování jeho spravedlnosti (§ 5 písm. a/ InsZ) vhodné upřednostnit plnění z té hodnoty, jejíž realizace po finanční i časové stránce zatíží řízení co nejméně a zbytečně nevystaví dlužníky riziku sociální (bytové) nouze, kterou by byl nucen řešit stát.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková