3 VSPH 260/2013-A-12
KSUL 45 INS 32440/2012 3 VSPH 260/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Cosmetic Karl Hadek, spol. s r.o. v likvidaci , IČO 40231585, se sídlem v Ústí nad Labem, Přemyslovců 653/24, adresa pro doručování: JUDr. Pavel Jiřička, Ústí nad Labem, Štursova 710/8, zahájené k návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 32440/2012-A-7 ze dne 31.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 32440/2012-A-7 ze dne 31.ledna 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (také insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě 5 dnů ode dne jeho doručení zaplatit na označený účet a variabilní symbol soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,--Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl insolvenční návrh prostřednictvím dlužníkova likvidátora doručen 21.12.2012. Vyšel z tvrzení dlužníka, že nemá žádný majetek a cituje ustanovení § 108 a § 98 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že bylo na dlužníkovi, aby podal insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tj. v době, kdy ještě měl finanční prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, a že nelze na stát přenášet náklady insolvenčního řízení jen proto, že dlužník nepodal insolvenční návrh včas. Proto konstatoval, že je třeba dlužníkovi přesto, že nemá žádný majetek, uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při stanovení výše zálohy vycházel z ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), podle něhož odměna insolvenčního správce při zpeněžování majetku v konkursu činí minimálně 45.000,--Kč, a určil ji ve výši, která by pokryla počáteční náklady správce.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že dlužník byl zrušen na základě rozhodnutí valné hromady společnosti dlužníka, který vstoupil do likvidace k 19.10.2001, že na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 72 Cm 13/2009-16 ze 6.4.2009, jež nabylo právní moci 6.5.2009, byl jeho likvidátorem ustanoven JUDr. Pavel Jiřička, advokát se sídlem v Ústí nad Labem, Štursova 8. Uvedl, že ustanovený likvidátor učinil veškeré úkony ke zjištění jeho majetku, avšak žádný majetek se mu nalézt nepodařilo, trval na tom, že žádný majetek nemá, a proto není schopen uhradit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zároveň odkázal na rozhodnutí insolvenčního soudu

č.j. KSUL 45 INS 5556/2011-A-7 z 19.4.2011, podle něhož záloha dlužníkovi v likvidaci uložena nebyla, přestože se jedná o věc, která je skutkově shodná s projednávanou věcí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněno, byť z jiných, než jím uváděných důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá InsZ).

Podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 InsZ, či v § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010. Samozřejmým předpokladem pro postup podle § 108 InsZ je existence řádného, projednatelného insolvenčního návrhu.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 InsZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem, aby jeho úpadek byl řešen konkursem nebo aby byl návrh zamítnut podle § 144 InsZ pro nedostatek majetku, neboť žádný majetek nemá, byl zrušen usnesením své valné hromady a byl mu ustanoven rozhodnutím soudu likvidátor, jehož prostřednictvím byl podán insolvenční návrh. Likvidátor prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka se závěrem, že žádné takové právní úkony dlužník neučinil.

V daném případě však soud prvního stupně napadené usnesení fakticky žádným odůvodněním, jímž není výklad o smyslu zálohy, neopatřil, a omezil se pouze na to, že dlužník žádný majetek nemá a z tohoto důvodu je třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi uložit, aniž by vysvětlil důvody, pro které ji stanovil ve výši 30.000,--Kč. K možnosti zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 144 InsZ pro nedostatek majetku, jak v insolvenčním návrhu dlužník uvedl, se nevyjádřil, přestože by nemusel požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za situace, kdy by dosavadní výsledky řízení nasvědčovaly tomu, že mohou být splněny podmínky § 144 InsZ a současně by nebylo lze předpokládat, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 InsZ a § 72 odst. 2 ObchZ (blíže rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21.11.2008, sp.zn. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008-A). V projednávané věci však nelze zamítnout insolvenční návrh podle § 144 InsZ pro nedostatek majetku, neboť není splněna jedna z podmínek, tj. že dlužník byl zrušen rozhodnutím soudu. Insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení neučinil skutková zjištění a právní závěry k nim týkající se projednatelnosti insolvenčního návrhu, tj. že obsahuje zákonem požadované náležitosti, neuvedl, jaký lze očekávat způsob řešení jeho tvrzeného úpadku a jaké náklady insolvenčního řízení bude třeba vynaložit a zda a do jaké míry skutkové okolnosti věci (majetkové poměry dlužníka) odůvodňují uložení zálohy a v jaké výši. Insolvenční soud tak zjevně nedostál při odůvodňování napadeného usnesení požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., a odvolací soud je proto hodnotí jako nepřezkoumatelné.

K odvolací argumentaci dlužníka k postupu insolvenčního soudu v jiné věci s obdobným skutkovým základem, vedené pod sp.zn. KSUL 45 INS 5556/2011, v němž nebyla uložena povinnost dlužníkovi k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud poznamenává, že ani v této jiné věci nebyl dlužník zrušen rozhodnutím soudu, a proto nebude možné insolvenční návrh podle § 144 InsZ zamítnout pro nedostatek majetku.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 19.listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová