3 VSPH 257/2010-B-604
MSPH 96 INS 714/2009 3 VSPH 257/2010-B-604

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, identifikační číslo 00033243, zast. JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236, do něhož vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-511 ze dne 18. února 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-511 ze dne 18. února 2010 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-511 ze dne 18.2.2010 v bodě I. výroku zamítl návrh Pražského stavebního bytového družstva (dále jen dlužník nebo družstvo ) na odvolání insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána (dále jen správce) a v bodě II. výroku zamítl návrh dlužníka na zproštění správce jeho funkce.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 15.1.2010 se dlužník domáhal rozhodnutí, jímž by soud dle § 31 insolvenčního zákona (dále jen IZ) správce odvolal, nebo jímž by ho podle § 32 téhož zákona funkce insolvenčního správce zprostil. K návrhu na odvolání správce dlužník uvedl, že ten ke dni 31.12.2009 pozbyl oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce a není v seznamu insolvenčních správců zapsán, a takové osobě nelze další výkon této funkce tolerovat. Správce splnil podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce podle zákona o konkursu a vyrovnání, nikoli podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, podle jehož § 40 nelze po uplynutí 2 let od účinnosti tohoto zákona považovat bývalé konkursní správce za osoby k výkonu funkce insolvenčního správce oprávněné.

Dlužníkův návrh na odvolání správce soud zamítl s tím, že podle § 31 odst. 1 IZ k němu dlužník není oprávněn, a navíc tento návrh nepovažuje ani za věcně opodstatněný. Soud vycházel z § 40 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen ZOIS), z čl. II. zákona č. 217/2009 Sb., kterým se mění IZ, z Části třicáté šesté Změna zákona o insolvenčních správcích a čl. LXV. zákona č. 223/2009 Sb., podle nějž řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (28.12.2009) a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z toho soud dovodil, že insolvenční řízení dokončí ustanovený insolvenční správce. Protože v daném případě byl správce ke dni účinnosti ZOIS po právu zapsán v seznamu správců, byl při svém ustanovení do funkce osobou oprávněnou činnost insolvenčního správce vykonávat, a tohoto oprávnění nepozbyl. Z toho hlediska tedy není dán důvod pro jeho odvolání z funkce.

K odůvodnění návrhu na zproštění správce funkce dlužník předně namítal, že správce porušil své povinnosti stanovené v § 36 IZ, když nepopřel klíčové pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, a to i přes nesouhlasné stanovisko dlužníka. Soud prvního stupně však v tom směru žádné správcovo pochybení, jež by odůvodňovalo zprostit ho funkce, neshledal. Z úpravy přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem obsažené v § 188 odst. 1 a § 192 IZ vyplývá, že insolvenční správce přezkoumá přihlášené pohledávky na základě údajů, přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka, a dlužníka vyzve, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Ohledně pohledávek může provést šetření, zvláště pokud nemá k dispozici potřebné doklady týkající se dlužníkova majetku apod. Je tedy zcela na uvážení insolvenčního správce, zda přihlášené pohledávky popře či nikoliv, a za toto své jednání nese plnou odpovědnost. Skutečnost, že insolvenční správce nesdílí názor dlužníka o oprávněnosti nároku toho kterého věřitele a že nepopřel pohledávky věřitelů, které popřel dlužník, není porušením jeho povinností, ani se nijak nepříčí zásadě přednostního společného zájmu věřitelů a zásadě nejvyšší míry jejich uspokojení, jak dlužník dovozuje.

Opodstatněnou neshledal soud ani dlužníkovu výtku, že dochází k průtahům s převody bytů podle § 285 odst. 4 IZ. Podle tohoto ustanovení je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání, s nimiž je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen ZoVB), musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Insolvenční správce požádal dne 10.12.2009 soud o uložení povinnosti dlužníkovi, který dosud nepředal všechny spisy soudních sporů, všechny složky nebydlících členů, nesepsal veškerý movitý majetek, nepředal veškeré zápisy z členských schůzí dlužníka. Účetnictví dostával od dlužníka po částech a se zpožděním, dosud nebylo předáno celé. Z tohoto důvodu bylo na dlužníka podáno trestní oznámení. Členská evidence byla rovněž předána až ke konci loňského roku. Správce v průběhu insolvenčního řízení v řadě svých podání poukazoval na problémy se zjišťováním majetkové podstaty, jejichž důvodem jsou zejména průtahy s předáváním dokumentace související s činností dlužníka a její neúplnost. Předání členských složek bydlících členů trvalo dlužníkovi déle než 6 měsíců. V podání ze dne 14.1.2010 správce soud informoval, že tam, kde by na základě dokumentace, kterou má k dispozici, bylo možné začít s převáděním bytů do osobního vlastnictví oprávněných, nemůže pokračovat se započatým postupem podle § 285 odst. 4 IZ, neboť dlužník podal návrh na vynětí z majetkové podstaty podle § 226 téhož zákona. Do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu není další postup ve věci možný. Poté je správce připraven uzavřít smlouvu o bezplatném převodu jednotky (převod realizovat) se 13 členy, kteří již jeho nabídku k převodu přijali.

Dále soud uvedl, že podle ZoVB lze byt převést jen členovi družstva a jen za předpokladu, že součástí smlouvy o převodu je závazek nabyvatele a družstva vzájemně vypořádat své závazky. Správce však za dané situace nemohl ověřit, kdo členem skutečně je. Řízení, kde se bude jako předběžná otázka řešit i spor o členství, probíhá i u insolvenčního soudu. V insolvenčním řízení vyšlo najevo, že dlužník řadu let neprováděl žádná vyúčtování ani řádně nevedl účetnictví (viz správcovo podání ze dne 8.12.2009), na dlužníka bylo podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání několika trestných činů. Vypořádání závazků, jež je rovněž podmínkou smlouvy o převodu bytu, je tak značně ztíženo. Ani v dané záležitosti tedy soud žádné porušení povinností správce nezjistil.

Konečně dlužník namítal, že správce v rozporu s § 207 IZ ve spojení s § 322 odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) zahrnul do soupisu majetkové podstaty i majetek, který je z majetkové podstaty vyloučen z důvodu existence práv na nabytí vlastnictví podle § 23 a násl. ZoVB, a ohledně nějž takové nároky u správce také byly uplatněny. Ani v této věci však soud žádné správcovo pochybení neshledal. Dlužník podal dle § 226 IZ návrh na vynětí předmětného majetku z majetkové podstaty, s nímž správce naložil předepsaným způsobem, když ho postoupil k vyjádření věřitelskému výboru, a poté návrh se závěrem, že mu nelze vyhovět (a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil) předložil dne 4.2.2010 k rozhodnutí insolvenčnímu soudu. V rámci tohoto rozhodnutí se soud bude argumentací dlužníka zabývat a k důvodnosti jeho návrhu na vynětí majetku z podstaty se vysloví.

Protože dlužník neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že správce neplní řádně své povinnosti nebo že nepostupuje s odbornou péčí, a nezjistil je jinak ani soud prvního stupně-správce předkládá soudu pravidelné zprávy o činnosti a ani věřitelský výbor nemá k jeho práci připomínek, neshledal návrh dlužníka na zproštění správce funkce důvodným.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník co do bodu II. výroku včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadené usnesení zrušil a buď sám o zproštění správce funkce rozhodl, nebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Předně dlužník trval na své námitce, že správce nesplňuje zákonné podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce a tudíž ho v této funkci není možné ponechat. Nejenže jeho právo vykonávat činnost insolvenčního správce k 31.12.2009 pro nevykonání předepsané odborné zkoušky (zde rozdílové zkoušky) zaniklo, a proto již není zapsán v seznamu insolvenčních správců (taková okolnost představuje objektivní důvod pro odvolání správce z funkce, který nijak nezávisí na úvaze soudu), ale navíc výhrady dlužníka k postupu správce ve věci svědčí i o nedostatku jeho odborné způsobilosti k výkonu funkce. S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem je třeba ho funkce insolvenčního správce v dané věci zprostit. K tomu dlužník zdůraznil, že podle § 22 odst. 2 IZ lze ustanovit insolvenčním správcem osobu nezapsanou v seznamu těchto správců jen výjimečně, pokud ji vybrat ze seznamu není možné. Tak tomu v dané věci jistě není, když byl ustanoven oddělený správce Mgr. Milan Edelmann, který v seznamu insolvenčních správců je zapsán a podmínky pro výkon této funkce splňuje. Navíc je pravděpodobné, že správci po zániku jeho oprávnění k výkonu funkce insolvenčního správce zaniklo i jeho pojištění odpovědnosti za škodu předepsané v § 6 odst. 1 písm. f) ZOIS, a že nyní již správce žádná pojišťovna ani nepojistí. Neuzavřením smlouvy o pojištění správce porušuje svoji povinnost a současně tak vzniká riziko nekryté škody, které umocňuje rozsah daného konkursu.

Dlužník trval i na tom, že správce nepostupoval řádně při přezkoumání klíčových přihlášených pohledávek, které nepopřel. Neupírá správci právo zaujmout k přezkoumávaným pohledávkám vlastní stanovisko, ale vytýká mu, že neměl zájem seznámit se s argumenty dlužníka a jím nabízenými podklady a zkoumat důvody jeho odlišného stanoviska k pohledávkám, a namísto toho vycházel pouze z tvrzení a dokladů věřitelů. Písemná žádost dlužníkova právního zástupce o schůzku v dané věci zůstala ze strany správce bez odezvy, přestože na jediné předchozí společné schůzce konané dne 13.5.2009 bylo dohodnuto, že se správce nejdříve s případem seznámí. Poté však správce přestal s dlužníkem komunikovat. Dlužník zdůraznil, že Nejvyšší soud na základě jeho dovolání rozhodl o odkladu vykonatelnosti největší pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, a za takové situace neměl správce uznat pohledávku v plném rozsahu bez toho, že by se stanoviskem dlužníka a všem dostupnými podklady seznámil. V této věci tedy správce zjevně nejednal s odbornou péčí a účastníky insolvenčního řízení poškodil.

Zřejmé jsou podle dlužníka i průtahy správce při plnění jeho povinnosti nabídnout k převodu jednotky dle § 285 odst. 4 IZ. Tyto průtahy nejsou nijak zaviněny dlužníkem a jeho údajnými obstrukcemi při předávání příslušných podkladů, jak tvrdí správce-jeho trestní oznámení podaná z toho důvodu označily orgány činné v trestním řízení jako nedůvodná. Podle dlužníka lze usuzovat, že správce hodlá převést jednotky (se zbytečnou prodlevou) jen zlomku oprávněných členům družstva, když dosud učinil nabídku pouze 25 členům z celkového počtu 369 členů uplatňujících dle ZoVB právo na bezúplatný převod bytů a nebytových prostor. První nabídky začal členům zasílat zřejmě až poté, co dlužník dal návrh na vynětí majetku z podstaty. Nároky členů byly přitom u insolvenčního soudu uplatňovány formou přihlášek bezprostředně po zahájení insolvenčního řízení (do rozhodnutí o úpadku ze dne 20.4.2009 byly takto přihlášeny nároky cca 1/3 členů), a poté byly nároky přihlašovány rovněž u správce. K přihláškám nepochybně byly připojeny příslušné doklady, které měli věřitelé na základě výzvy správce ze dne 29.6.2009 doplnit do 31.7.2009. Na základě správcovy výzvy z téhož dne pak i dlužník protokolárně předal doklady (patrně již zčásti duplicitní); takto předal i část dokladů v osobních složkách, která podle něj není pro posuzování nároků členů podstatná, ale správce doklady z toho hlediska nutné nespecifikoval. Současně předal i všechny související archivní složky, které musel ve svém archivu dohledat a setřídit. Zpracování takového objemu předané dokumentace, která (jen u osobních složek) činila cca 25 tis. stran, trvalo pochopitelně jistou dobu (cca 3 měsíce), zvláště když dlužník neměl k dispozici žádné administrativní síly a musel vše zajistit jen prostřednictvím

3 členů představenstva, kteří tomu museli věnovat veškerý volný čas. Všechny protokoly týkající se osobních složek členů družstva byly z podnětu dlužníka zveřejněny v insolvenčním rejstříku, takže jsou soudu známy. Z uvedeného je podle dlužníka zřejmé, že správcovy průtahy s převody jednotek neměly žádné opodstatnění.

Dlužník je také i nadále přesvědčen o tom, že správce v rozporu s § 207 IZ ve spojení s § 322 odst. 5 o.s.ř. zahrnul do soupisu majetkové podstaty bytové a nebytové jednotky, které jsou z majetkové podstaty vyloučeny z důvodu existence práv na nabytí vlastnictví podle § 23 a násl. ZoVB, jež byla u soudu i správce (zčásti ještě před rozhodnutím o úpadku) také uplatněna. Proto dal dlužník návrh na vynětí tohoto majetku z podstaty, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. I v této věci se podle dlužníkova názoru dopustil správce průtahů, když věřitelskému výboru neurčil lhůtu, jak mu ukládá § 226 odst. 4 IZ, a návrh předložil soudu k rozhodnutí až po nepřiměřeně dlouhé době.

Správce rovněž nedodržuje lhůty pro podávání zpráv soudu: zprávu o hospodářské situaci dlužníka nepředložil nejméně 7 dnů přede dnem konání schůze věřitelů svolané po prohlášení konkursu, jak mu ukládá § 281 odst. 2 IZ, ale až 17.6.2009, takže zveřejněna byla až 3 hodiny před zahájením přezkumného jednání konaného dne 18.6.2009. Zprávy o činnosti zatím správce předložil soudu 4x, přičemž druhá zpráva (doručená soudu 20.10.2009) byla podána až 129 dnů po první zprávě (doručené 12.6.2009), ačkoli se tak podle § 36 odst. 2 IZ mělo stát do 3 měsíců.

Ve zprávách o stavu řízení správce nikdy neuvedl skutečný stav prostředků na bankovním účtu č. 2102250560/2700 zřízeném u UniCredit Bank Czech Republic, a.s. jako účet majetkové podstaty-v prvních dvou zprávách jen zmínil, že na tento účet byly vloženy prostředky z dlužníkovy pokladny a že tam byly převedeny prostředky z účtu sdružení ANUITA zrušeného ke dni 31.7.2009. Účastníci řízení tak více než rok po zahájení insolvenčního řízení nemají informace o stavu peněžních prostředků dlužníka, s nimiž správce nakládá, a je tak ztížen dohled nad činností správce.

Dlužník je také přesvědčen o tom, že správce ve zprávě ze 7.10.2009 podal soudu řadu informací nepravdivě nebo zavádějícím způsobem. Např. poukazoval na nedostatečné podklady k ověření skutečného stavu nemovitého majetku dlužníka, ač měl od počátku k dispozici úplné výpisy z katastru nemovitostí, nebo poukazoval na případy, kdy členové představenstva dlužníka po prohlášení konkursu bez jeho souhlasu uzavírají smlouvy na jednotky, což nikdy nedoložil, a informoval o provádění plateb pouze za 271 jednotek z celkového počtu 687, ač byl 10 dnů po prohlášení konkursu (a poté na schůzce konané dne 13.5.2009) zpraven o tom, že SBD Stavbař zajišťuje správu cca 1/3 dlužníkova majetku. Také soudu tvrdil, že dokončuje posuzování předaných členských složek a dokumentů od samotných členů družstva z hlediska jejich nároku na převod bytů a nebytových prostor, a o 99 dnů později, a poté za dalších 36 dnů stále tvrdil, že tyto nároky dále posuzuje. Správce tedy zjevně podává soudu zprávy neodpovídající skutečné situaci.

Přestože ve druhé zprávě správce informoval, že jeho trestní oznámení směřující vůči předsedovi představenstva dlužníka bylo policejním orgánem odloženo jako nedůvodné, pokračuje v osočování členů představenstva tvrzením o absenci jejich povinné zákonné součinnosti a pokouší se dosáhnout jejich postihu dalším vykonstruovaným trestním oznámením (podaným 3 dny po doručení dlužníkova návrhu na vynětí majetku z podstaty), které obsáhle prezentoval ve své čtvrté zprávě.

Správce se dožaduje součinnosti od členů představenstva dlužníka, ačkoli sám žádnou součinnost nikdy neposkytuje. Např. ve čtvrté zprávě správce uvedl, že dlužník podmiňuje provedení soupisu movitého majetku předáním jeho inventárního seznamu z účetnictví, tento seznam vyžádaný dlužníkem u správcovy asistentky mu však přes přísliby nikdy předán nebyl. Jestliže ale ve zprávě o hospodářské situaci dlužníka správce informace o jeho movitém majetku uvedl, zjevně má jeho soupis k dispozici (jeho případnou aktualizaci může dlužník provést jen na základě inventurního seznamu, který mu však nebyl vydán).

Dále dlužník uvedl, že ke dni 30.4.2009 byla ukončena správa objektů v lokalitě Kateřinky vykonávaná ke spokojenosti družstva a jeho členů prostřednictvím SBD Stavbař od kolaudace v roce 1994, a po neodůvodněném zvýšení poplatků za správu neodpověděl správce členům družstva na jejich žádost o vysvětlení ze dne 13.8.2009.

Správce také dosud nezahájil kroky v souvislosti se vznikem společenství vlastníků ze zákona, tedy v 8 objektech, kde jsou jednotky ve vlastnictví 3 různých vlastníků a kde objekty již nejsou spravovány dlužníkem, ale NAXOS a.s. (viz druhá správcova zpráva). Své povinnosti v dané věci správce neplní, přestože si jich je zjevně vědom. Ke změně správy objektů se vyjádřil písemně dne 21.8.2009. Správu některých objektů převedl správce na NAXOS a.s. bez ohledu na názor ostatních vlastníků jednotek a bez ohledu na to, že nový správce zřejmě se správou družstevních bytů a nebytových prostor nemá dostatečné zkušenosti a není schopen ji plně zajistit, jak plyne z poznatků získaných od SBD Stavbař. V důsledku toho musí vlastníci hradit dvojí poplatky za správu (oběma uvedeným společnostem), což je může vést k žalobám proti správci.

Dlužník také dne 1.3.2010 zjistil, že za pronájmy nebytových prostor v objektu č.p. 300 v ulici Na Hutmance 7 v Praze 5-Jinonicích (administrativní budově dlužníka), který je dle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 69 Co 226/2009 ze dne 4.11.2009 ve 100% vlastnictví dlužníka, je i nadále hrazeno na bankovní účet INOR, s.r.o., přičemž nájemci nebyli správcem o změně právního stavu věci nijak informováni. Podle zjištění dlužníka je INOR, s.r.o. prakticky bez finančních prostředků, vlastní jen 81% podíl na pozemku pod předmětným objektem (pořízeným právě z nájemného), má dlouhodobé závazky přesahující 4 mil. Kč a je pravděpodobně předlužena. Z toho lze usuzovat, že nájemné inkasované neoprávněně touto společností v posledních 18 letech bude nedobytné, včetně milionových škod způsobených dlužníku neoprávněnou exekucí z roku 2003, jež jsou dlužníkem soudně uplatněny. Za těchto okolností se podle dlužníka dopustil správce porušení povinností při správě cizího majetku, když ponechal dispozice s majetkem dlužníka v rukou uvedené společnosti, a když po právní moci výše zmíněného rozsudku neučinil okamžitě kroky k tomu, aby prostředky z nájemného nebyly vyváděny mimo majetkovou podstatu. Takového porušení správcových povinností, jež může vést ve svém důsledku ke zmenšení uspokojení věřitelů, lze podle dlužníka spatřovat i v tom, že byty a nebytové prostory, které byly před zahájením insolvenčního řízení pronajaty na základě nájemních smluv na dobu určitou, ponechal správce po rozhodnutí o úpadku v užívání i po uplynutí sjednané doby nájmu, a tedy bez právního důvodu (nájemní smlouvy neprodloužil a byty a nebytové prostory nepřevzal).

Z uvedeného podle dlužníkova názoru vyplývá, že správce správu jeho rozsáhlého majetku nezvládá, s majetkovou podstatou nakládá nehospodárně, čímž způsobil vážné poruchy v hospodaření dlužníka, a tudíž jedná nejen v neprospěch dlužníka samého, ale i ostatních účastníků insolvenčního řízení. Svá pochybení se správce snaží zakrýt neodůvodněnou kriminalizací členů představenstva dlužníka, kteří jsou detailně obeznámeni s hospodařením dlužníka v posledních 6 letech a které se správce zřejmě snaží takto odstavit a zabránit tak jejich kontrole svého postupu ve věci.

Správce ve vyjádření k odvolání dlužníka označil jeho tvrzení za nepravdivá a zavádějící s tím, že se neztotožňuje ani s jeho prezentovanými právními názory a závěry, jeho odvolání považuje za zcela nedůvodné a napadené rozhodnutí navrhuje jako věcně správné potvrdit.

Pokud jde o námitku, že nesplňuje předpoklady pro výkon funkce insolvenčního správce, jde o okolnost, která nemůže být řešena zproštěním správce funkce dle § 32 IZ, ale jedině v režimu § 31 odst. 1 IZ (zjevně nejde o důvod, který má původ v porušení povinnosti insolvenčního správce). O návrhu na odvolání z funkce rozhodl soud samostatným výrokem, proti němuž není odvolání dlužníka přípustné a dlužník ho také odvoláním nenapadl. Proto by se uvedeným dlužníkovým argumentem neměl odvolací soud při přezkoumání napadeného zamítnutí návrhu na zproštění správce funkce vůbec zabývat. Taková námitka je ovšem podle správce navíc i věcně neopodstatněná. Je shodně jako insolvenční soud tohoto názoru, že z čl. LXV. zákona č. 223/2009 Sb., jímž mimo jiné došlo k novelizaci ZOIS, jednoznačně vyplývá, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka je oprávněn dokončit stávající insolvenční správce bez ohledu na to, zda je zapsán v seznamu insolvenčních správců (zda má zkoušky insolvenčního správce) či nikoliv. Podstatné je pouze to, zda v době ustanovení do funkce byl zapsán v seznamu insolvenčních správců, což správce bezesporu byl. V každém případě neplyne z § 40 ZOIS nic jiného, než že po 1.1.2010 by již nemohl být bez zápisu do seznamu insolvenčních správců (čili bez složení předepsané zkoušky) ustanoven jako insolvenční správce v nově zahájených řízeních, nikoli že by po tomto datu musel být odvolán či zproštěn funkce insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byl v souladu s tehdy platnými předpisy ustanoven, nebo že by dokonce jeho funkce zanikla ze zákona. Takový záměr by musel zákonodárce výslovně pozitivně právně reglementovat, což se nestalo-absence zkoušky, pro niž dříve řádně ustanovený insolvenční správce není po 1.1.2010 zapsán v seznamu těchto správců, není v § 31 nebo § 32 stanovena jako důvod pro odvolání či zproštění funkce insolvenčního správce, a k takovému opatření bez výslovné právní úpravy přistoupit nelze. Při výkladu prosazovaném dlužníkem by bylo zapotřebí změnit náhle osobu insolvenčního správce v ohromném množství insolvenčních řízení, což by jejich další hladký průběh značně zkomplikovalo. Navíc dlužník přehlédl, že dle § 22 odst. 2 IZ lze do funkce insolvenčního správce ustanovit i osobu, která v jejich seznamu není zapsána.

Insolvenčním správcem tak může být jakákoli fyzická osoba, která se svým ustanovením souhlasí a splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu. V daném případě správce splňuje jak ony obecné předpoklady-dle § 7 ZOIS požadavek bezúhonnosti a způsobilost k právním úkonům, tak i kvalifikačními předpoklady spočívající v potřebném vzdělání, popř. i výkonu odborné praxe (je absolventem právnické fakulty, obor magisterského vzdělání, je advokátem a od roku 1995 působil jako správce konkursní podstaty v mnoha významných a složitých konkursních řízeních).

Správce odmítl dlužníkovu výtku, že při přezkumu klíčových pohledávek (má jít o pohledávky společnosti Frenn Trading B.V., druhého insolvenčního navrhovatele) porušil nějakou svoji zákonnou povinnost či nejednal s odbornou péčí. Dlužník mohl svůj názor na pohledávky tohoto věřitele zákonným způsobem vyjádřit, což také učinil, když je popřel. Insolvenční správce při přezkoumání pohledávky působí zcela autonomně a není vázán názory či pokyny dlužníka. Při přezkumu dané pohledávky musel správce respektovat především skutečnost, že je vykonatelná, a tudíž dle § 199 odst. 2 IZ mohla být popřena jen pro skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, kterým byla pravomocně přiznána; důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Po prozkoumání příslušných rozsudků obou stupňů a obrany dlužníka zmíněné jím v řízení v řízení o zjištění úpadku však správce nezjistil žádné jiné skutečnosti a právní důvody, které by mohly vést ke zpochybnění předmětné pohledávky než ty, které dlužník použil na svou obranu v nalézacím řízení, se kterými se již soudy pravomocně vypořádaly. Pokud by pohledávku popřel z důvodů, jimiž dlužník argumentoval, postupoval by v rozporu s § 199 odst. 2 IZ.

Stejně tak se správce ohradil proti tvrzení dlužníka, že se dopouští průtahů při plnění povinnosti nabídnout oprávněným osobám v souladu s § 285 odst. 4 IZ příslušné bytové nebo nebytové jednotky k bezplatnému převodu a že má v úmyslu převést je pouze zlomku oprávněných členů dlužníka. Při plnění uvedených povinností postupuje správce zcela v souladu se zákonem, v současné době dokončil analýzu podkladů ke 251 členům družstva a učinil nabídku 59 oprávněným osobám (nájemcům příslušných jednotek), přičemž ve 25 případech již byla jeho nabídka přijata. Výsledkem provedené analýzy je nejen zasílání nabídek k převodům, ale i výzvy k doplnění podkladů (zatím celkem 145 výzev), když předložené materiály zatím nejsou kompletní (to dlužník v odvolání vědomě zamlčuje). Ve zbytku již prověřených podkladů zatím správcově nabídce převodu brání objektivní okolnosti (např. absence vymezení jednotek v některých budovách, nedořešené soudní spory s některými členy družstva apod.). Na posouzení práv na bezplatný převod oprávněným osobám správce intenzivně pracuje a dlužníkovo osočování z liknavosti v té věci je za zcela nepodložené a nemístné. Sám ostatně uvedl, že jím předané podklady jsou značně rozsáhlé (25 tis. stran) a pouhé předání této materie mu trvalo 3 měsíce. Časově podstatně náročnější je pak pochopitelně správcova činnost spočívající v prostudování a vyhodnocení této dokumentace, včetně realizace nabídek a výzev k doplnění. Oprávněným osobám, které splnily veškeré podmínky pro bezplatný převod jednotky do osobního vlastnictví (včetně úhrady nákladů spojených s převodem a správcovou odměnou), je správce připraven jednotky do jejich vlastnictví bezodkladně převést. Tomu ovšem nyní brání jedině sám dlužník, který podal návrh na vynětí majetku z podstaty, a do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu nemůže správce s předmětnými jednotkami nakládat.

Zamítavé rozhodnutí insolvenčního soudu řeší nyní k dlužníkovu odvolání odvolací soud. Správce sám je přesvědčen o nedůvodnosti dlužníkova návrhu na vynětí (z důvodů, které již v řízení prezentoval), a má soupis příslušných jednotek do majetkové podstaty za zcela legitimní.

Ostatní odvolací argumenty nebyly dlužníkem v jeho návrhu na zproštění správce funkce uvedeny, a jde tedy o tvrzení nových skutečností, k nimž by odvolací soud ve smyslu § 205a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) neměl přihlížet. Z opatrnosti však správce považoval za nutné se k nim věcně vyjádřit.

Správce skutečně v současnosti není zapsán v seznamu insolvenčních správců, nicméně v řadě řízení vykonává funkci konkursního či insolvenčního správce a z tohoto důvodu je řádně pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu. Dlužníkovy závěry o zániku tohoto jeho pojištění jsou tedy jen pouhou nepodloženou spekulací.

V žádném případě nemůže být důvodem pro zproštění správce nedodržení lhůty pro předložení zprávy insolvenčnímu soudu, zvláště když ta je určena soudu a věřitelům, a žádný z nich nemá k činnosti správce jakékoli výhrady. Vytýkané prodlení s podáním zprávy bylo způsobeno enormním zatížením správce při zpracování a posouzení velkého počtu přihlášek pro přezkumná jednání, přebírání dokumentace majetku, jeho inventarizaci a dalších činnostech, s nimiž je počátek insolvenčního řízení vždy spojen. Tuto činnost významně komplikoval sám dlužník, a z toho důvodu byl správce nucen podat na členy jeho představenstva i trestní oznámení. V současné době dochází ke zveřejňování zpráv o stavu řízení dokonce mnohem častěji, než ukládá zákon. Správce považuje za absurdní požadavek dlužníka, aby ve svých zveřejňovaných zprávách uváděl stav na účtu majetkové podstaty; věřitelský výbor a soud však o tom informace od správce pravidelně dostávají.

Ve své zprávě ze dne 7.10.2009 správce mimo jiné uvedl, že každá jednotka je individuálně prověřovaná, neboť podklady pro ověření skutečného stavu jsou nedostatečné a nelze z nich vycházet. Z výpisu z katastru nemovitostí ohledně jednotlivých jednotek, příp. budov, v nichž jsou umístěny, samozřejmě jejich skutečný stav zjistit nelze (takové informace nejsou předmětem této evidence). Proto bylo provedení individuálních prověření všech jednotek nezbytné. V téže zprávě zmínil správce, že na účet majetkové podstaty dochází platby pouze za část jednotek, s tím, že správu velkého množství jednotek provádělo SBD Stavbař. Přitom platby za všechny jednotky ve vlastnictví dlužníka by měly být hrazeny přímo insolvenčnímu správci. Proto nájemce vyzval, aby tak do budoucna činili. Jestliže správce současně uvedl, že z hlediska práva na převod bytu nebo nebytového prostoru dokončuje posuzování obsahu předané dokumentace, nebylo možno tím rozumět dokončení posuzování samotných práv na převod. K tomu bylo zapotřebí analýzy obsahu členských složek (jaké dokumenty jsou v nich obsaženy, kterými typickými dokumenty jsou jednotlivá práva na převod dokládána), aby bylo možno proces posuzování práv na převod co možná nejvíce urychlit, když tato činnost je právně a administrativně velmi náročná. V žádném případě tedy správce neuváděl ve svých zprávách skutečnosti nepravdivé či zavádějící, o zkreslení skutečnosti se účelově pokouší sám dlužník.

Trestní oznámení, jež správce podal na členy představenstva dlužníka (oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů dle § 125 Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, § 148 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, § 255 Porušování povinností při správě cizího majetku), nemělo žádnou souvislost s návrhem dlužníka na vynětí majetku z podstaty, rozhodnutí o jejich podání učinil správce mnohem dříve, což je dlužníku známo. V žádném případě nešlo o vykonstruované trestní oznámení-skutečnosti v něm uvedené vychází ze seriozních podkladů získaných analýzou účetnictví dlužníka provedenou E & Fin a.s.

Stran své tvrzené nesoučinnosti s dlužníkem správce uvedl, že dlužníkův požadavek předání inventárního seznamu movitých věcí z jeho účetnictví dlužníka, aby mohl zpracovat soupis movitých věcí, byl zcela neopodstatněný. Dle § 210 IZ je dlužník (jeho statutární orgán) povinen poskytnout insolvenčnímu správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, nikoli si klást podmínky, po jejichž splnění bude součinnost insolvenčnímu správci poskytnuta. Bylo-li poskytnutí inventárního seznamu přislíbeno, tak pouze proto, aby získání soupisu movitých věcí bylo co nejvíce urychleno. Provedení tohoto soupisu však dlužník kladl překážky, když ve svém sídle svévolně vyměnil zámky ve vstupních dveřích, čímž správci provedení soupisu movitostí dočasně znemožnil.

Správce odmítl jako neopodstatněné i výtky dlužníka, že dosud nezahájil kroky ke vzniku společenství vlastníků jednotek a že správou objektů pověřil NAXOS a.s. Zdůraznil, že po prohlášení konkursu je primárním úkolem insolvenčního správce dle § 209 IZ činit úkony ke zjištění majetkové podstaty, kterou je potom povinen spravovat s odbornou péčí tak, aby nedocházelo k jejímu zničení, poškození nebo jinému znehodnocení. Při ukončení smluvních vztahů se SBD Stavbař byl správce motivován několika věcnými důvody. Především pro trvající minimální součinnost dlužníka neměl přesné informace o rozsahu jeho majetku a o nákladech na jeho správu. Proto musel ukončit dosavadní neprůhlednou správu dlužníkova podniku, která ani nefungovala správně (např. se ukázalo, že řada osob uživatelů bytů a nebytových prostor neplatila nájemné nebo zálohy na služby dlužníkovi, ale třetí osobě, existovaly nedůvodné vazby dlužníka např. na občanské sdružení Anuita, dlužník neprováděl řádné povinné každoroční vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytů a nebytových prostor apod.). Tato snaha o zpřehlednění správy majetku dlužníka a prověření právních vztahů a právních úkonů dlužníka a osob, které jeho jménem nebo za něj jednaly, se nijak nepříčí zákonu, naopak byla nezbytně nutná pro zjištění rozsahu a stavu majetku dlužníka a tedy ku prospěchu věřitelů, a rovněž i osob s právem na převod jednotek dle § 285 odst. 4 IZ.

Plná moc ke správě nemovitostí udělená dlužníkem SBD Stavbař na základě mandátní smlouvy zanikla dle § 252 odst. 1 IZ dnem prohlášení konkursu, jímž současně dle § 246 odst. 1 IZ přešla na správce dispoziční oprávnění k majetku podstaty, včetně výkonu práv a plnění povinností týkajících se majetkové podstaty, jež dosud příslušely dlužníku.

Pro nedostatek relevantních informací nemůže správce s jistotou říci, zda společenství vlastníků jednotek v předmětných domech vznikla, popř. kdy k tomu došlo. Toto společenství vzniká přímo ze zákona (dle § 9 odst. 3 ZoVB) v domě s 5 jednotkami, z nich tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí třetímu vlastníkovi. Dle § 9 odst. 4 téhož zákona však dále platí, že pokud družstvo uvedené v § 24 odst. 1 a 2 ZoVB, které bylo původním vlastníkem budovy, plnilo (plní) povinnosti správce podle § 9, společenství vlastníků jednotek vznikne až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž budou družstvu doručeny listiny dokládající, že spoluvlastnický podíl na společných částech domu se snížil na méně než jednu čtvrtinu. Spoluvlastnický podíl dlužníka v domech, které byly spravovány dle mandátní smlouvy, neklesl pod jednu čtvrtinu a společenství vlastníků jednotek tak nevznikla (nebo vzniknout nemusela). Z hlediska cit. úpravy je však sporné, zda v dlužníkově případě jde o družstvo, které vykonávalo povinnosti správce. Tím byla před novelou ZoVB provedenou zákonem č. 103/2000 Sb. osoba vykonávající správu domu a ta byla určena v prohlášení vlastníka budovy dle § 5 odst. 3 písm. h) ZoVB. Je otázkou, zda touto osobou mohl být pouze některý z vlastníků bytů, nebo i třetí osoba. Správci známá dřívější prohlášení vlastníka budovy učiněná dlužníkem určovala, že správcem bude SBD Stavbař (tedy třetí osoba). Pokud by toto určení správce bylo neplatné, potom by podmínka uvedená v § 9 odst. 4 ZoVB splněna byla, SBD Stavbař by se nemohlo stát správcem domu ze zákona a byl by jím i nadále dlužník. Jestliže však platným správcem domu bylo skutečně SBD Stavbař, lze dovodit, že společenství vlastníků jednotek mohlo vzniknout. Ani pak ovšem správce nebyl povinen svolávat shromáždění vlastníků jednotek. Žádné jeho ustavující shromáždění se v budovách, kde je majoritním vlastníkem dlužník, v minulosti nekonalo, a v tom případě je třeba postupovat podle § 9 odst. 9 ZoVB, podle něhož pak plní funkci orgánů společenství vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí nejméně jednu polovinu. Tuto funkci-tedy i funkci shromáždění vlastníků jednotek dle § 9 odst. 7 písm. a) ZoVB-tudíž plní sám insolvenční správce, neboť v budovách, na které se vztahovala mandátní smlouva, má dlužník vždy nadpoloviční většinu. I pokud by však společenství vlastníků jednotek skutečně vzniklo (což je zatím minimálně sporné) a stanovy společenství nebyly dosud schváleny, řídí se právní poměry dle § 9 odst. 10 ZoVB vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády. Podle platného nařízení č. 371/2004 Sb. je shromáždění vlastníků jednotek dle čl. VII. odst. 3 písm. j) oprávněno rozhodovat o změně osoby správce a změně obsahu smlouvy o správě domu. I za předpokladu, že společenství vlastníků jednotek vznikla, tedy vykonává insolvenční správce funkci shromáždění vlastníků jednotek a je oprávněn změnit správce v budovách, kde má dlužník většinu. Správce je tedy přesvědčen o tom, že byl oprávněn pověřit správou dlužníkova nemovitého majetku (a to i v domech, kde je dlužník majoritním vlastníkem jednotek) třetí osobu. Nehledě k pochybnostem o tom, zda společenství vlastníků jednotek skutečně vznikla, lze stěží žádat, aby insolvenční správce v té věci suploval několikaletou nečinnost dlužníka. Přehlédnout nelze ani nezanedbatelné náklady, jež by byly spojeny s administrativou ustavující schůze společenství vlastníků.

Objekt č.p. 300 v ulici Na Hutmance (v sídle dlužníka) správce v plném rozsahu převzal od INOR, s.r.o. dne 1.4.2010 a k témuž dni uzavřel se všemi nájemci nové nájemní smlouvy tak, aby veškeré platby byly nadále hrazeny na účet správce. Současně zahájil s INOR, s.r.o. jednání o majetkovém vypořádání nepromlčeného nájemného za předcházející období, které náleží dlužníku, zástupci této společnosti ovšem vznesli vzájemný požadavek na úhradu nepromlčeného nájemného za užívání 81% pozemku, na němž je sídlo dlužníka postaveno. Tyto vzájemné nároky jsou aktuálně řešeny (s možností zpeněžení objektu sídla dlužníka společně s pozemkem). V žádném případě tedy není majetek dlužníka ponechán v rukou jiné osoby, správce ho převzal, výlučně sám ho spravuje a připravuje jeho co možná nejvýhodnějšího zpeněžení.

U nájemních vztahů na dobu určitou správce skutečně po uplynutí sjednané doby nájmu prozatím neuzavírá nové nájemní smlouvy, nicméně snaží se dělat maximum pro to, aby do majetkové podstaty platily i osoby, které nájemní smlouvu nemají nebo je nájem sporný. K žádným škodám na majetku dlužníka tu tedy nedochází. Zvolený způsob užívání jednotek je podle správcova názoru výhodný, neboť může-v případě souhlasu věřitelského výboru-okamžitě přistoupit ke zpeněžení příslušné jednotky, aniž by bylo nutné vyčkat skončení nájemního vztahu (jednotka nezatížená právem nájmu se zpeněží zpravidla lépe než jednotka právně obsazená). V mnohých případech je vlastnictví jednotky spojeno s nemalými náklady ve prospěch již vzniklých společenství vlastníků jednotek, a proto je nutno zajistit, aby každá jednotka byla hospodárně využita a nezatěžovala majetkovou podstatu.

Z uvedených důvodů je správce přesvědčen, že rozhodně při výkonu své funkce nejedná ke škodě účastníků insolvenčního řízení a žádného nehospodárného nakládání s majetkovou podstatou či pochybení v hospodaření dlužníka se nedopouští, naopak postupuje zcela v souladu se zákonem a v zájmu věřitelů.

Podáním ze dne 29.6.2009 správce k doplnění svého vyjádření sdělil, že dokončil analýzu podkladů ke 342 členům družstva a učinil nabídku 59 oprávněným osobám, jež byla ve 49 případech již přijata, a současně již oprávněným osobám rozeslal 199 výzev k doplnění podkladů. Podáním ze dne 29.7.2009 pak správce informoval, že již zanalyzoval podklady všech oprávněných osob, z nichž 59 učinil nabídku a v 51 případech byla přijata, přičemž je připraven učinit nabídku dalším 54 oprávněným osobám, které odešle obratem v případě, že napadené rozhodnutí bude odvolacím soudem potvrzeno. Celkem bylo dáno 210 výzev k doplnění podkladů, na jejichž základě již řada vyzvaných oprávněných osob tato doplnění průběžně činí. Lze tedy předpokládat významný nárůst množství osob, jimž bude možno nabídku dle § 285 odst. 4 IZ učinit.

Městské státní zastupitelství v Praze navrhlo potvrzení napadeného rozhodnutí z důvodu jeho věcné správnosti s tím, že se s odvoláním a důvody v něm uvedenými neztotožňuje-z dosavadního průběhu insolvenčního řízení nejsou patrné žádné skutečnosti svědčící o tom, že správce své povinnosti řádně neplnil, že nepostupoval s odbornou péčí nebo porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Státnímu zastupitelství se tvrzení uvedená v odvolání jeví spíše jako účelově sestavená argumentace ventilující přetrvávající nesouhlas členů představenstva dlužníka s vedením insolvenčního řízení a prohlášením konkursu na jeho majetek. Stran zásadní dlužníkovy námitky, že správce přistupuje liknavě k nabídkám bezplatného převodu jednotek dle § 285 odst. 4 IZ, považuje za podstatné, že dokumentace, kterou v té věci musí správce prostudovat a vyhodnotit, je značně rozsáhlá. Rovněž nelze přehlédnout nedostatky ve vedení účetnictví dlužníka a dalších dokladů před zahájením insolvenčního řízení, ani to, že dlužník dosud svoji povinnost předat správci kompletní podklady beze zbytku nesplnil. Ze zpráv správce je zřejmé, že v procesu realizace nároků oprávněných osob postupuje a stále se zvyšuje počet připravených nabídek, a že ovšem tento proces blokuje návrh dlužníka na vynětí jednotek z majetkové podstaty, o němž dosud pro odvolání dlužníka nebylo pravomocně rozhodnuto. Při podání trestních oznámení na členy představenstva dlužníka správce vycházel z konkrétních zjištění podložených relevantními podklady (výsledky kontroly účetnictví provedené E & Fin a.s.). Naopak by tedy bylo možno správci vytýkat, pokud by takové skutečnosti ponechal bez povšimnutí a jejich řádné prošetření po trestní linii nezajistil. Neopodstatněné je i tvrzení o pochybení správce vůči INOR, s.r.o., když z vyjádření správce ze dne 9.3.2010 vyplývá, že spoluvlastnický podíl na budově v sídle dlužníka, který si tato společnost nárokuje, správce sepsal do podstaty a uvedené společnosti zaslal vyrozumění dle § 225 odst. 2 IZ. Pokud dlužník-jak namítá-postrádá ze strany správce poskytnutí nějakých informací, nejde o okolnost opodstatňující zproštění správce funkce. Dlužník by se měl s požadavky v tom směru obrátit nejprve na správce samého, a pokud jim správce nevyhoví, žádat o zásah insolvenční soud.

Dlužník v replice k vyjádření Městského státního zastupitelství v Praze trval na tom, že správce ve věci bezplatných převodů jednotek oprávněným osobám postupuje liknavě a že on sám tyto průtahy nijak nezavinil. V tom směru zopakoval svoji odvolací argumentaci, akcentuje okolnost, že oprávněné osoby své nároky (i s příslušnými podklady) uplatňovaly u soudu a správce již v průběhu insolvenčního řízení, že poslední složky předal správci 7.10.2009 a že správce nezávisle na tom již obeslal všechny členy výzvou k předložení všech podkladů prokazujících jejich nárok do 31.7.2009. Ke dni, kdy dlužník podal návrh na vynětí jednotek z podstaty, neučinil správce žádnou nabídku na jejich převod, ač byl do funkce ustanoven dne 20.4.2009 a ke dni 31.7.2009 měl většinu podkladů k dispozici. Posouzení nároků není podle dlužníka nijak časově ani organizačně náročné, zvláště v případech, kdy se členové se svým nárokem sami přihlásili. Jestliže správce podle zprávy z 18.5.2010 posoudil z celkového počtu 369 členů nárok na převod pouze ve 251 případech a nabídku dal pouze 69 členům, je zjevné, že je ochoten převést jednotky pouze zlomku všech členů. Postavení většiny členů (jejich právních předchůdců) je přitom z hlediska jejich nároku na převod jednotek analogické-dle ZoVB měly být jednotky převedeny do osobního vlastnictví všem členům (k čemuž z objektivních důvodů dojít nemohlo), téměř všichni na výzvu družstva o převod požádali a byl jim družstvem přislíben (ve většině případů byl tento jejich nárok i písemně uznán). Je tedy vyloučeno, aby nárok vznikl a trval pouze omezenému počtu členů, jimž správce převod nabízí. Příčinou tohoto nepoměru mezi odmítnutými členy a těmi, jimž je správce ochoten jednotky převést, jsou nepřiměřené důkazní nároky, které na členy klade. Lze tak očekávat, že u většiny členů k dobrovolnému převodu nedojde a budou nuceni se obrátit se svými nároky na soud.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k názoru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

V daném případě se dlužník návrhem ze dne 15.1.2010 domáhal odvolání správce či jeho zproštění funkce s tím, že správce jednak nesplňuje předpoklady pro další výkon funkce insolvenčního správce v dané věci, když pro nesložení předepsané zkoušky dle ZOIS od 1.1.2010 není zapsán v seznamu insolvenčních správců, a dále uvedl řadu svých výhrad k postupu správce, z nichž dovozuje, že správce porušuje své povinnosti a při výkonu funkce nepostupuje náležitě s odbornou péčí.

Dlužníkovu námitku, že správce nesplňuje předpoklady pro výkon funkce insolvenčního správce, hodnotil soud prvního stupně zcela správně jako jeden z možných důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce a které je třeba zkoumat z hlediska podmínek pro odvolání správce z funkce dle § 31 IZ. V tomto rozsahu tudíž správně posoudil dlužníkovo podání jako návrh na odvolání správce, k němuž ovšem dlužník dle § 31 odst. 1 IZ není oprávněn, a již z toho důvodu musel být tento jeho návrh zamítnut. Přesto se soud-při vědomí tohoto, že k důležitým důvodům pro odvolání správce je povinen přihlédnout i bez návrhu-k dlužníkově námitce věcně vyslovil. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí pod bodem I. výroku se dlužník neodvolal. Není proto důvodu zabývat se při přezkoumání napadeného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zproštění správce funkce pod bodem II. výroku námitkou, jež mohla být (ovšem osobou k tomu legitimovanou) uplatněna jen na podporu návrhu na odvolání správce z funkce. Přesto odvolací soud zdůrazňuje (shodně jako soud prvního stupně), že byl-li insolvenční správce řádně ustanoven dle § 21 odst. 1 IZ před 1.1.2010, není z hlediska § 31 odst. 1 IZ překážkou jeho setrvání v této funkci skutečnost, že pro nesložení zkoušky dle § 24 až 26 ZOIS od 1.1.2010 není nadále zapsán v seznamu insolvenčních správců, jestliže pro zápis do tohoto seznamu splňuje obecné a kvalifikační předpoklady a nejsou dány ani okolnosti, jež by jinak zakládaly důvod pro pozastavení či zánik jeho práva vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 9 a 12 ZOIS).

Svůj návrh na zproštění správce funkce odůvodňoval dlužník především tím, že se správce dopouští průtahů při splnění své povinnosti dle § 285 odst. 4 IZ, totiž povinnosti nabídnout byty a nebytové prostory ve vlastnictví dlužníka (bytového družstva) k bezplatnému převodu osobám oprávněným k jejich výlučnému nabytí do vlastnictví (členům družstva, kteří jsou jejich nájemci) za podmínek stanovených v § 23 až 28 ZoVB, anebo že vesměs tyto převody uskutečnit vůbec nehodlá. Vytýkal mu také, že ony bytové a nebytové jednotky zatížené uvedenými právy členů družstva v rozporu s § 207 IZ ve spojení s § 322 odst. 5 o.s.ř. zahrnul do majetkové podstaty a že s návrhem dlužníka na vynětí tohoto majetku z podstaty nenaložil neprodleně způsobem předepsaným v § 226 odst. 4 IZ.

Předně nutno konstatovat, že dlužníkův návrh na vynětí bytových a nebytových jednotek z majetkové podstaty ze dne 1.12.2009 (doručený správci 4.12.2009) byl již pravomocně zamítnut, když ani Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tento majetek ve smyslu § 207 IZ vyloučeným z podstaty neshledal, a proto usnesením č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 1 VSPH 271/2010-B-577 ze dne 16.6.2010 jako věcně správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-510 ze dne 18.2.2010, jímž byl dlužníkův předmětný návrh zamítnut. Tomuto zamítavému rozhodnutí předcházel řádný postup insolvenčního správce dle § 226 odst. 4 IZ, jemuž nelze vytknout ani žádné zbytečné průtahy (po odmítavém stanovisku věřitelského výboru ze dne 26.1.2010 správce podáním ze dne 1.2.2010 předložil návrh insolvenčnímu soudu se zprávou o důvodech, proč majetek nevyloučil).

Stejně tak se ze spisu nepodává žádné správcovo zřejmé pochybení či liknavost při plnění jeho povinností dle § 258 odst. 4 IZ. Je zřejmé, že ke splnění těchto povinností si správce musí zajistit potřebné podklady a nelze mu nijak vytýkat, pokud všechny listiny, které by mohly být pro posouzení nároků oprávněných osob relevantní, požadoval předat jak od dlužníka samého, tak od dotčených oprávněných osob, zvláště když předávání listin dlužníkem zjevně vázlo. Není na dlužníku, aby určoval, které listiny má po něm správce v dané věci žádat (které jsou k posouzení předmětných nároků zapotřebí), ale je povinen předat správci veškerou svoji účetní a jinou dokumentaci, poskytnout mu všestrannou součinnost, dbát jeho pokynů a své zákonné povinnosti v tom směru splnit do 15 dnů od prohlášení konkursu (§ 279 IZ). Jestliže-jak dlužník tvrdil-byly již před zahájením insolvenčního řízení převody bytů a nebytových prostor oprávněným osobám připraveny, a tedy dlužník musel mít k nim veškerou potřebnou dokumentaci kompletovánu a utříděnu, není zřejmé, z jakého důvodu mu její předání trvalo několik měsíců. Poslední část listin předal až dne 7.10.2009, což je téměř 6 měsíců po prohlášení konkursu. Není pochyb o tom, že podstatně administrativně a časově náročnější než toto předání musela být činnost správce spočívající v prostudování a vyhodnocení příslušné listinné materie, jež se týkala 369 členů družstva a jen v části předané dlužníkem činila cca 25 tis. stran, zvláště když tato činnost (aby mohla být završená přípravou konkrétních nabídek) musela být provázena četnými správcovými výzvami oprávněným osobám k doplnění potřebných podkladů (celkem 210 výzev). Z opatrnosti pak správce do doby pravomocného rozhodnutí o dlužníkově návrhu na vynětí bytů a nebytových prostor z podstaty v realizaci nabídek bezplatných převodů nepokračoval, nicméně podle jeho zprávy ze dne 29.7.2009 již analýzu podkladů všech oprávněných osob dokončil, 59 nabídek převodů učinil a 52 z nich bylo již i přijato s tím, že dalších 54 nabídek má správce připraveno a ve zbytek tak bude moci učinit po požadovaném doplnění listinných podkladů. Tato zjištění nejenže nesvědčí o tom, že by správce nepostupoval při plnění svých povinností ve smyslu § 285 odst. 4 IZ tak, jak odpovídá okolnostem věci, ale nijak nepodporují ani dlužníkův předpoklad, že správce nabídku převodů bytů a nebytových prostor oprávněným osobám při splnění zákonných podmínek činit nehodlá.

Pokud jde o tvrzení dlužníka, že správce ke klíčovým přihlášeným pohledávkám zaujal uznávající stanovisko, aniž by využil dlužníkovy nabídky seznámit se s jeho podklady a argumenty k věci, nutno konstatovat, že v návrhu na zproštění správce dlužník neozřejmil, které pohledávky má na mysli a jaké nové informace a důkazy, které správci z převzaté dlužníkovy dokumentace či z jeho vlastních šetření nebyly známy, hodlal nabídnout. Z dlužníkova odvolání lze usuzovat, že tato jeho kritika se týká přezkumu pohledávek jednoho z insolvenčních navrhovatelů věřitele č. 116 Frenn Trading B.V. (přihláška č. 114), jež byly přihlášeny jako vykonatelné a zjištěny v celkové výši cca 127 mil. Kč, když je správce (na rozdíl od dlužníka) uznal. Ze spisu ovšem plyne, že ve svém písemném vyjádření k přihlášeným pohledávkám (dokument B-162) dlužník žádné důvody popření pohledávek věřitele č. 116 neuvedl, ač u jiných popřených pohledávek tak učinil; teprve při přezkumném jednání konaném dne 18.6.2009 k popření nároků 116/B a 116/D doplnil, že byly postoupeny označené třetí osobě. Ze stanoviska dlužníka k seznamu přihlášených pohledávek tedy nijak nevyplývalo, z jakých důvodů pohledávky věřitele č. 116 popírá (což nevysvětlil ani v odvolání proti napadenému rozhodnutí). Nebylo tedy možno dovozovat nic jiného, než že je dlužník popírá z důvodů, pro které napadl dovoláním pravomocný rozsudek odvolacího soudu, jenž byl v nalézacím řízení ve prospěch věřitele č. 116 vydán. Tyto okolnosti ovšem-jak patrno i z insolvenčního spisu-byly správci známy a bylo na něm, aby důvodnost této známé dlužníkovy argumentace při svém stanovisku k přihlášeným pohledávkám věřitele č. 116 posoudil. To při vědomí toho, že i při povolení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí dle § 243 o.s.ř., jímž byla přihlášená pohledávka pravomocně přiznána, dokud nebylo toto pravomocné rozhodnutí dovolacím soudem odklizeno, musí se z povahy věci prosadit omezení popěrných důvodů zakotvené v § 199 odst. 2 IZ. To znamená, že i u takové pohledávky mohou být jako důvody popření úspěšně uplatněny jen skutečnosti, které nebyly dlužníkem uplatněny v řízení, jež vydání příslušného pravomocného přísudku pohledávky předcházelo. O takové své neuplatněné obraně proti pohledávkám žalobce (věřitele č. 116) se však dlužník ani v odvolání nezmiňoval.

Ostatní dlužníkova odvolací argumentace představuje výhrady proti postupu správce, jež dlužník v návrhu na zproštění správce funkce neuplatnil, a soud prvního stupně se jimi tedy při svém rozhodování zabývat nemohl. Odvolací soud nicméně ani na podkladě těchto nových tvrzení dlužníka žádné okolnosti odůvodňující zproštění správce funkce nezjistil.

Dlužníkovy závěry o automatickém zániku správcova povinného pojištění odpovědnosti za škodu co důsledku skutečnosti, že od 1.1.2010 pro absenci předepsané zkoušky již není zapsán v seznamu insolvenčních správců, nemají právní oporu, a správce také odmítl, že by nadále příslušným pojištěním vybaven nebyl. V případě pochybností je na insolvenčním soudu, aby si správcovo trvající pojištění ověřil.

Pokud jde o namítané správcovo prodlení s podáváním předepsaných zpráv, je ze spisu zřejmé, že ani v případě zprávy o hospodářské situaci dlužníka dle § 281 odst. 2 IZ (podané den před konáním schůze věřitelů svolané po prohlášení konkursu spojeném s rozhodnutím o úpadku), ani v případě v pořadí druhé zprávy o stavu insolvenčního řízení (§ 36 odst. 2 IZ) nemělo opožděné podání těchto zpráv žádného zásadního vlivu na průběh insolvenčního řízení. Taková situace-způsobená v počátku řízení nepochybně značnou zátěží správce spojenou s nutnými prvotními úkony a přípravou soupisu a přezkumu pohledávek-se později neopakovala a svoji povinnost informovat soud a věřitelský výbor řádně a včas správce nadále plnil. Informace správce neshledával soud ani věřitelský výbor nedostatečnými, a nelze tedy-jak naznačuje dlužník-dovozovat, že se správce snaží zamlčovat aktuální stav finančních prostředků na účtu podstaty. Nic nesvědčí ani tomu, že by je odmítal dlužníku či jinému účastníku konkursu sdělit. Zcela nepřípadné se pak jeví tvrzení dlužníka o tom, že správce mu neposkytl součinnost potřebnou k předložení seznamu movitých věcí, když tuto povinnost-jak patrno ze spisu-dlužník včas a řádně nesplnil, a dokonce ve zjištění a zajištění těchto věcí náležejících do podstaty správci aktivně bránil, když mu (jak správce v průběhu řízení zmínil) dočasně znemožnil přístup do svého sídla.

Dlužníku nelze přisvědčit ani v tom, že v průběžné zprávě ze dne 7.10.2009 uvedl správce nějaké nepravdivé nebo zavádějící informace. Nehledě na podružný charakter této výtky jsou příklady údajných neodpovídajících informací správce vesměs manipulativně vytržené z kontextu věci, anebo zjevně nepřípadné (viz nesouhlas dlužníka s tím, že se správce při zjištění skutečného stavu jeho nemovitostí nespokojil s pouhými výpisy z katastru nemovitostí). Tvrzení dlužníka, že trestní oznámení podaná správcem na členy jeho představenstva byla zcela vykonstruovaná, odmítlo i státní zastupitelství, jež se řízení účastní.

Správce poskytl podrobné vyjádření i k nové dlužníkově námitce, že dosud nezahájil kroky v souvislosti se vznikem společenství vlastníků ze zákona v objektech, kde jsou bytové jednotky ve vlastnictví 3 různých vlastníků, a že jejich správu převedl na NAXOS a.s. Dlužníkova tvrzení k uvedené námitce jsou natolik kusá, že ze skutkového a právního hlediska neposkytují dostatečný podklad k polemice s dosavadními poznatky správce, z nichž ten dovozuje pochybnost především o tom, zda (či kdy) společenství vlastníků v předmětných domech vznikla, zda byl povinen shromáždění vlastníků svolávat (zda se někdy ustavující shromáždění v budovách, kde je dlužník majoritním vlastníkem, konalo), zda dlužník byl družstvem, které ze zákona vykonávalo povinnosti správce objektů, a zda namísto něj mohlo být správcem objektů SBD Stavbař. Dlužník tak nenabízí argumentaci, s níž by bylo možno konfrontovat závěry správce, že on sám od prohlášení konkursu plní funkci orgánů společenství, tedy i funkci shromáždění vlastníků jednotek, a jako takový byl oprávněn změnit obsah smlouvy o správě domu a rovněž rozhodnout o změně správce v budovách, kde má dlužník většinu, což také učinil-správou předmětných objektů pověřil NAXOS a.s. Správce tvrdí, že změna správce objektů byla vynucena zjištěním o nedostatcích dosavadní správy, jež byla neprůhledná a vykazovala konkrétní závady (např. absentovala povinná každoroční vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytů a nebytových prostor). Ze spisu zatím nevyplývá, že by tyto správcovy důvody byly zjevně nepodložené, anebo že NAXOS a.s. není schopna správu řádně zajistit, jak tvrdí dlužník, a vykonává ji (na úkor podstaty či nájemců) neodpovídajícím způsobem.

Neopodstatněným se odvolacímu soudu jeví i tvrzení dlužníka, že po pravomocném rozsudku ze dne 4.11.2009, jímž bylo určeno, že je vlastníkem objektu na adrese jeho sídla (administrativní budovy), je nájemné za pronájmy nebytových prostor v tomto objektu nadále hrazeno na účet INOR, s.r.o., a že nájemci nebyli o změně právního stavu věci informováni. Ze správcova vyjádření se podává, že učinil příslušná opatření, když dne 1.4.2010 od INOR, s.r.o. objekt převzal a současně uzavřel se všemi nájemci nové nájemní smlouvy tak, aby byly nadále hrazeny na jeho účet. Přitom s uvedenou společností řeší vypořádání vzájemných nároků v jejich nepromlčené části, a to dlužníkova nároku na úhradu předchozího nájemného proti uplatněnému nároku INOR, s.r.o. na úhradu nájemného za dosavadní užívání 81% pozemku, na němž se dlužníkovo sídlo nachází (uvažován je společný prodej budovy a pozemku).

Pokud jde o dlužníkem namítané další užívání bytových jednotek, u nichž předchozí nájemní vztah sjednaný na dobu určitou již skončil, je zřejmé, že nelze tolerovat takové další užívání jednotek, které by postrádalo právní důvod a majetkové podstatě nepřineslo odpovídající finanční efekt. Jestliže však k takové škodě nedošlo (nebude zjištěna), anebo bude prokazatelně zanedbatelná ve srovnání s újmou, jež by byla spojena se zpeněžením jednotek zatížených novým nájmem (jde-li o jednotky, jež nejsou podrobeny režimu § 285 odst. 4 IZ a u nichž lze rychlé zpeněžení očekávat), pak ani v této záležitosti nelze závažné zanedbání správcových povinností dovodit. To samozřejmě za předpokladu, že tento správcův postup-dočasné další užívání některých bytových jednotek bez odpovídajícího právního rámce-požívá i nadále souhlasu věřitelského orgánu a soudu.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitelský orgán ani insolvenční soud jakožto subjekty dohlížející na činnost správce, a stejně tak ani státní zastupitelství, jež do řízení vstoupilo, neměly dosud k jeho postupu ve věci žádných připomínek. Protože ani odvolací soud neshledal důvody, které by mimořádné opatření spočívající ve zproštění správce jeho funkce opodstatňovaly, postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení ze dne 18.2.2010 v napadeném bodě II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. září 2010

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová