3 VSPH 2548/2014-B-75
KSHK 40 INS 31307/2013 3 VSPH 2548/2014-B-75

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Paka, Gebauerova 1575, vedeném k návrhu věřitele FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, zast. Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Brno, Hilleho 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-A-47 ze dne 25. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-A-47 ze dne 25. listopadu 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-A-47 ze dne 25.11.2014 zamítl návrh dlužníka Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník) na vydání předběžného opatření ze dne 21.11.2014, kterým by soud zakázal soudnímu exekutorovi Mgr. Veronice Jakubovské se sídlem v Kutné Hoře další provádění exekuce formou dražby nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví manželky Evy anonymizovano až do doby, než bude postaveno najisto, zdali je Eva anonymizovano jako dlužnice účastníkem tohoto insolvenčního řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel FINCOM TRADE LTD., Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy (navrhovatel), podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a navrhl, aby zjistil úpadek dlužníka. K insolvenčnímu návrhu Evy a Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužníci) doručenému soudu dne 20.1.2014 spojenému s návrhem na povolení oddlužení rozhodl, že ke společnému návrhu manželů anonymizovano se nepřihlíží; usnesení nabylo právní moci dne 24.2.2014. Usnesením č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-A-16 ze dne 10.4.2014 zjistil úpadek dlužníka Zdeňka anonymizovano a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením č.j. KSHK 40 INS 31307/2013, 1 VSPH 989/2014-A-32 ze dne 19.6.2014 zrušil toto rozhodnutí v části týkající se výroků o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, přičemž odvolání Evy anonymizovano odmítl.

Soud pokračoval, že usnesením ze dne 29.8.2014, č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-B-20, rozhodl, že ke společnému návrhu manželů Evy a Zdeňka anonymizovano na povolení oddlužení, se nepřihlíží; usnesení nabylo právní moci dne 16.9. 2014, čímž byl odklizen návrh Evy anonymizovano na povolení oddlužení a v řízení tedy zůstal pouze dlužník. Usnesením ze dne 8. 9. 2014, č.j. KSHK 40 INS 31307/2013-B-33, pak prohlásil konkurs na majetek dlužníka, který je projednáván jako nepatrný.

I proti tomuto rozhodnutí dlužník podal odvolání a dne 21.11.2014 mu pak dlužník doručil návrh na vydání předběžného opatření, jímž by zakázal soudnímu exekutorovi Mgr. Veronice Jakubovské provádět exekuci formou dražby nemovitostí ve vlastnictví či spoluvlastnictví manželky až do doby, než bude postaveno najisto, zdali je Eva anonymizovano účastnicí tohoto insolvenčního řízení. Uvedený exekutor udělil příklep na specifikované nemovitosti vydražené 12.11.2014, přestože v době plánované dražby nebylo rozhodnuto soudem o návrhu Evy anonymizovano na povolení oddlužení, a že je zde okolnost, která brání s ohledem na § 109 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jehož řešení (insolvenční zákon-IZ), provedení exekuce formou dražby nemovitostí v jejím vlastnictví.

Soud uvedl, že si telefonickým dotazem u insolvenčního správce ověřil, že dražené nemovitosti jsou ve vlastnictví E. anonymizovano , jejíž návrh byl usnesením z 29.8.2014 pravomocně odklizen, nemovitosti nejsou součástí společného jmění manželů (SJM), ale výlučným vlastnictvím Evy anonymizovano a že správce prověřil, že nemohou být a nebudou součástí majetkové podstaty ani v budoucnu. Usnesení o příklepu se tedy vůbec netýká řízení s dlužníkem, a proto není důvod v rámci předběžného opatření upravit poměry u E. anonymizovano , jež není dlužnicí v uvedené insolvenční věci a netýká se majetku sepsaného v soupisu majetkové podstaty dlužníka; o výlučném vlastnictví nemovitostí E. anonymizovano svědčí i protokoly o jejich dražbě, jež insolvenční správce založil do spisu.

Cituje § 113 odst. 1 věta první IZ, soud uzavřel, že není třeba žádným způsobem upravovat poměry v tomto řízení, neboť majetek, jenž má být předmětem návrhu na předběžné opatření, není majetkem dlužníka, a proto jeho návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tím, aby je odvolací soud zrušil a uložil soudu prvního stupně jeho návrh znovu projednat a rozhodnout o něm. Namítl, že v souladu s § 394a odst. 2 IZ mají s manželkou při podání společného návrhu na povolení oddlužení postavení nerozlučných společníků a všechen jejich majetek je zahrnut do majetkové podstaty a je považován za majetek v SJM, do něhož patří tedy i majetek jeho manželky. Přestože na tyto okolnosti upozornil shora jmenovaného exekutora, ten provedl dražbu dotčených nemovitostí dne 12.11.2014 dvěma vydražitelům a usneseními z 13.11.2014 jim udělil příklep na vydražené nemovitosti. Předmětná dražba byla provedena v rozporu se zákonem, proto podal proti usnesením o příklepu odvolání a navrhl jejich zrušení a současně podal návrh na nařízení předběžného opatření. Zdůraznil, že ve shora citovaném rozhodnutí z 19.7.2014 Vrchní soud v Praze konstatoval, že společný návrh manželů dlužníků na povolení oddlužení nebyl soudem prvního stupně odklizen, a proto mu uložil, aby případné vady návrhu jeho manželky na povolení oddlužení odstranil postupem podle § 393 IZ. Na to však soud reagoval opětovným rozhodnutím o prohlášení konkursu na jeho majetek usnesením z 8.9.2014, aniž by splnil pokyn odvolacího soudu a vyzval jeho manželku k odstranění případných vad jejího návrhu na povolení oddlužení; uvedené usnesení napadl odvoláním. Uzavřel, že dosud není najisto postaven okruh účastníků tohoto insolvenčního řízení, a tedy ani otázka rozsahu majetkové podstaty týkající se majetku jeho manželky, do níž by měl být zahrnut, a proto je insolvenční soud povinen vyzvat jeho manželku k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení. V důsledku toho pak nelze podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ provést exekuci majetku postihující majetek náležející do majetkové podstaty manželů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu navrhovatele dne 6.11.2013, a že soud prvního stupně vyzval dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců; v poučení pak mimo jiné uvedl, jaké podmínky je třeba splnit, má-li být povoleno oddlužení a osvobození od dluhů spadajících do SJM. Na tuto výzvu reagovali dlužníci návrhem na povolení oddlužení, jenž byl podán jako společný návrh manželů Zdeňka anonymizovano a Evy anonymizovano na povolení oddlužení.

Usnesením ze dne 6.2.2014 (A-9) soud prvního stupně rozhodl, že se k insolvenčnímu návrhu dlužníků nepřihlíží s odůvodněním, že nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem E. anonymizovano (v právní moci 24.2.2014).

Usnesením ze dne 10.4.2014 (A-16) soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. Toto usnesení napadli dlužníci odvoláním a Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 24.7.2014 (A-32) rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se prohlášení konkursu na majetek dlužníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, odvolání E. anonymizovano odmítl s odůvodněním podle § 218 písm. b) o.s.ř., neboť o insolvenčním návrhu vtěleném do kolonky č. 7 návrhu na povolení oddlužení bylo již pravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně dne 24.2.2014 (usnesení A-9), takže jí podané odvolání bylo učiněno osobou, jež k tomu nebyla oprávněna. Současně však vyslovil, že ačkoliv byl společný insolvenční návrh dlužníků již pravomocně odklizen, zůstal zde dosud nerozhodnutý jejich společný návrh na povolení oddlužení, jímž se nezabýval, takže rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je předčasný a uložil soudu prvního stupně, aby se postupem podle § 393 IZ nejprve pokusil o odstranění vad návrhu na povolení oddlužení, a teprve poté rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka, event. jeho manželky.

Usnesením ze dne 29.8.2014 (B-20) soud prvního stupně rozhodl, že se ke společnému návrhu manželů Zdeňka anonymizovano a Evy anonymizovano na povolení oddlužení nepřihlíží s odůvodněním, že návrh na povolení oddlužení je možné podat nejdříve současně s návrhem na zahájení insolvenčního řízení, ke kterému se však v tomto případě nepřihlíží, proto musí návrh na povolení oddlužení následovat osud návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Návrh nelze posoudit ani jako návrh na povolení oddlužení ve věci dlužníka, s nímž bylo insolvenční řízení zahájeno vyhláškou (A-2) zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 6.11.2013, protože z podání návrhu na povolení oddlužení není možné dovodit, že když byl podepsán jen jedním z manželů, měl by být považován za návrh na povolení oddlužení tohoto řádně podepsaného z manželů. Uzavřel, že takový výklad by byl totiž jasně v rozporu s obsahem podání, které vyjadřuje jednoznačnou vůli k povolení oddlužení oběma manželům současně.

Usnesením ze dne 8.9.2014 (B-33) soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, neboť o způsobu řešení jeho úpadku rozhodla schůze věřitelů konaná dne 5.9.2014. Doplnil, že dlužníkova nabídka pro oddlužení splátkovým kalendářem byla nedostatečná a nesplnil by jednu z podmínek spočívající v uspokojení 30 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů. K odvolání dlužníka bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 2179/2014-B-61 ze dne 17.3.2015 zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm odvolací soud vyslovil závěr, že za situace, kdy soud nechal o způsobu řešení úpadku dlužníka hlasovat schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání, aniž by řádně rozhodl o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, zásadně nepřichází v úvahu. Měl-li soud zato, že návrh dlužníka na povolení oddlužení, jenž podal společně s manželkou, nemá všechny náležitosti, byl povinen ho vyzvat k opravě a poučit ho, jak ji provést. Takto však soud nepostupoval, proto nemohl dlužníkův návrh na povolení oddlužení odmítnout a dlužník se mu nemohl bránit, neboť byl chybně poučen o tom, že odvolání proti takovému rozhodnutí není přípustné; za této situace je tedy třeba považovat odvolání dlužníka za včasné i proti odvolání do usnesení z 29.8.2014 (B-20). Odvolací soud uzavřel, že teprve poté, co bude návrh na oddlužení řádně opraven a doplněn, je soud nejprve posoudí, zda ve smyslu § 395 IZ neexistují okolnosti, které by měly za následek jeho zamítnutí, a pokud je nezjistí, je povinen postupovat podle § 397 IZ a rozhodnout o povolení oddlužení.

Usnesením č.j. 1 VSPH 2179/2204-B-71 ze dne 1.6.2015 pak Vrchní soud v Praze zrušil usnesení soudu prvního stupně z 29.8.2014 (B-20) a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odvoláním na závěry vyslovené v přechozím rozhodnutí ze dne 17.3.2015 (B-61).

Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že za situace, kdy soud prvního stupně nepřistoupil k odstranění vad či doplnění návrhu dlužníků na povolení oddlužení, jak mu bylo uloženo odvolacím soudem již v usnesení ze dne 19.6.2014 (A-32), nemohl činit závěry o tom, že E. anonymizovano není účastnicí tohoto řízení a dovozovat z toho závěr, že její majetek není součástí majetkové podstaty dlužníků a vyvozovat z toho závěr pro zamítnutí dlužníkova návrhu na nařízení předběžného opatření týkající se takového majetku. Z tohoto pohledu lze považovat napadené rozhodnutí soudu prvního stupně za předčasné.

Odvolací soud shledal dlužníkovo odvolání důvodným, a proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 25. června 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná