3 VSPH 250/2013-A-18
KSPH 36 INS 29176/2012 3 VSPH 250/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jatení 794, 280 02 Kolín 4, zahájeném na návrh vČ itele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem 468 45 Velké Hamry 406, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 36 INS 29176/2012-A-9 ze dne 29. listopadu 2012,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 36 INS 29176/2012-A-9 ze dne 29. listopadu 2012 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Praze usnesením .j. KSPH 36 INS 29176/2012-A-9 ze dne 29.11.2012 odmítl insolvenní návrh vČ itele Petra anonymizovano (dále jen navrhovatel) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

V od vodnČní svého rozhodnutí soud prvního stupnČ uvedl, že vyhláškou .j. KSPH 36 INS 29176/2012-A-3 ze dne 23.11.2012 bylo na základČ insolvenního návrhu navrhovatele ze dne 22.11.2012 zahájeno insolvenní ízení. Navrhovatel se domáhal zjištČní úpadku dlužníka Tomáše anonymizovano (dále jen dlužník) s tím, že za ním má splatnou pohledávku, a že za dlužníkem mají pohledávky i další vČ itelé. Z toho dovodil, že dlužník má více vČ itel , penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. P ihlášku pohledávky nep ipojil.

Soud dále uvedl, že náležitosti insolvenního návrhu upravuje § 103 insolvenního zákona (dále jen IZ), na které navazuje § 104 IZ. Dle § 103 odst. 2 musí insolvenní návrh kromČ obecných náležitostí obsahovat i rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, a také skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh, není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí v nČm být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá. Dle § 103 odst. 3 je insolvenní navrhovatel povinen k návrhu p ipojit p edepsané p ílohy a listinné d kazy, kterých se dovolává, které však nejsou souástí insolvenního návrhu. Podává-li insolvenní návrh vČ itel, je dle § 105 IZ povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a p ipojit její p ihlášku.

K tomu soud odkázal na § 3 odst. 1 IZ vymezující zákonné znaky úpadku dlužníka ve formČ insolvence, na § 3 odst. 2 IZ vymezující vyvratitelné domnČnky dlužníkovy platební neschopnosti (co jednoho ze znak úpadku insolvencí) a na § 3 odst. 3 IZ vymezující zákonné znaky úpadku dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, ve formČ p edlužení. Zd raznil, že tato ustanovení vymezují rozhodující skutenosti osvČdující úpadek dlužníka a jako takové musí být p ímo v samotném insolvenním návrhu uvedeny (tvrzeny) tak, aby poskytovaly podklad pro závČr o úpadku dlužníka.

V daném p ípadČ však navrhovatel rozhodující okolnosti týkající se úpadku dlužníka vylíil nedostatenČ, když neuvedl konkrétní skutenosti o jednotlivých pohledávkách dalších vČ itel , zejména jejich splatnost. Další vČ itelé dlužníka musí být v návrhu p esnČ oznaeni a jejich pohledávky musí být co do svého d vodu a splatnosti náležitČ identifikovány. Tvrzení navrhovatele ale neposkytují dostatený podklad pro závČr, že se dlužník nachází v úpadku ve formČ platební neschopnosti nebo ve formČ p edlužení, nebo podle nich nelze p ijmout závČr, že dlužník má vedle navrhovatele i dalšího vČ itele, v i nČmuž má závazek splatný déle než 30 dn , pop ., že jde rovnČž o závazek více než 3 mČsíce po splatnosti. Proto soud podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh odmítl. Právo na náhradu náklad ízení žádnému z úastník nep iznal, jelikož navrhující vČ itel nebyl ve vČci úspČšný a dlužníku žádné náklady nevznikly. ZávČrem navrhovatele pouil, že odmítnutí jeho insolvenního návrhu nezp sobuje p ekážku vČci rozhodnuté (rei iudicatae) a tedy mu nebrání v tom, aby po právní moci tohoto usnesení-poté, co shromáždí všechny zákonem požadované listiny (p edevším ty které osvČdují úpadek dlužníka ve smyslu § 3 IZ)-podal nový insolvenní návrh.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel vas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení, anebo aby napadené usnesení zmČnil a rozhodl o zjištČní úpadku dlužníka. Zd raznil, že dlužníku z dobré v le pomohl, že co nejd íve pot ebuje peníze na obživu, když je vážnČ nemocný, nemá práci a pobírá pouze sociální dávky. Napadené usnesení považuje navrhovatel za nesprávné, nebo dlužník je zjevnČ v úpadku dle § 3 odst. 1 a 2 IZ: má mnoho vČ itel , penČžité závazky po lh tČ splatnosti delší než 39 dn a tyto své závazky není schopen plnit, nebo je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti (nČkteré i nČkolik let). K tomu navrhovatel v odvolání oznail 5 dalších dlužníkových vČ itel a jejich pohledávky. Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl p itom k závČru, že odvolání není opodstatnČno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní soud odmítne insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 o.s. . se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh, není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domnČnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud.

Úpadek p edlužením podle § 3 odst. 3 IZ p ichází v úvahu jen u dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Nutno zd raznit, že již se zahájením insolvenního ízení (101 odst. 1 vČta první IZ) se pojí úinky vymezené v § 109 až 111 IZ, které mají závažný dopad do pomČr dlužníka i t etích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSýR 7/2008-A ze dne 26.2.2009, uve ejnČném pod . 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 91/2009), zd raznil, že insolvenní návrh (podaný u vČcnČ p íslušného soudu, opat ený ú ednČ ovČ eným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zarueným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává úinky spojené se zahájením insolvenního ízení bez z etele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatk jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo t etím osobám zahájením insolvenního ízení a opat eními p ijatými v jeho pr bČhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenního návrhu tím, že na jedné stranČ zbavuje insolvenní soud povinnosti odstra ovat vady insolvenního návrhu, pro které nelze v insolvenním ízení pokraovat, postupy podle § 43 o.s. ., na druhé stranČ zavazuje soud k tomu, aby d sledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenního návrhu vyvodil (aby insolvenní návrh odmítl) neprodlenČ, nejpozdČji však do 7 dn poté, co byl návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe d slednČ trvá na tom, aby insolvenní navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník i vČ itel- ádnČ splnil zákonem p edepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenního návrhu, tj. aby vylíil rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný vČ itelem, musí tento navrhovatel navíc ádnČ vylíit skutenosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnČní podat návrh, tj. skutenosti svČdící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího vČ itele je primárním p edpokladem projednání dlužníkova úpadku (je pr kazem navrhovatelova oprávnČní požadovat, aby soud na podkladČ jeho insolvenního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjiš oval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ-jak zd raz uje R 91/2009-není možno mít za splnČnou (nelze jí nahradit) tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ p íslušných rozhodných skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenní zákon výslovnČ zavádí odlišný režim pro odstra ování vad týkajících se p íloh insolvenního návrhu na stranČ jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstra ování vad týkajících se p íloh insolvenního návrhu na stranČ druhé (§ 128 odst. 2 IZ).

Jak vysvČtlil Nejvyšší soud ve výše cit. R 91/2009 a dále nap . v usnesení sen. zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uve ejnČném pod . 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí, v insolvenním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. ShodnČ již v usnesení sen. zn. 29 NSýR 1/2008-A ze dne 27.1.2010, uve ejnČném pod . 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud zd raznil, že rozhodujícími skutenostmi, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, se rozumí vylíení konkrétních okolností, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V usnesení sen.zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uve ejnČném pod . 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pan Nejvyšší soud vyslovil, že vČ itelský insolvenní návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je úpadku. Takový požadavek nespl uje insolvenní návrh, v nČmž jsou sice konkrétnČ oznaení další vČ itelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má penČžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, respektive že neplní své penČžité závazky po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti. Na posouzení, zda insolvenní návrh má náležitosti p edepsané insolvenním zákonem a zda není namístČ jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, p itom nemá vliv okolnost, že p i zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenním ízení prosazuje vyšet ovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhovatel-vČ itel dlužníka musí v insolvenním návrhu náležitČ vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do d vodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a souasnČ takto (v p ípadČ tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) identifikovat další vČ itele dlužníka a jejich pohledávky a nabídnout i pot ebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž podává závČr o dlužníkovČ platební neschopnosti (objektivní i založené nČkterou ze zákonných domnČnek), nebo o jeho p edlužení (je-li podnikatelem).

V dané vČci však navrhovatel svoji povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ zjevnČ nesplnil, když nejenže v insolvenním návrhu vskutku nevylíil konkrétní skutenosti nasvČdující úpadku dlužníka, ale dokonce nenabídl dostatená skutková tvrzení ani o existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, jejichž prost ednictvím insolvenní navrhovatel prokazuje svoji legitimaci k podání insolvenního návrhu.

V insolvenním návrhu navrhovatel tvrdil, že na základČ smlouvy o p jce ze dne 10.3.2010 p jil dlužníku v hotovosti ástku 15.000,-K, že p es nČkolik výzev dosud k úhradČ p jky nedošlo a že dluh tedy iní 15.000,-K s ádným úrokem. Navrhovatel však neuvedl, zda a kdy se jeho pohledávka z tvrzené p jky stala splatnou, tj. zda byla sjednána její splatnost dohodou stran a k jakému termínu, pop . zda bylo dohodnuto vrácení ve splátkách, anebo zda k dohodČ o splatnosti nedošlo a vrácení p jky bylo ponecháno na v li dlužníka dle § 564 obanského zákoníku nebo naopak na požádání navrhovatele co vČ itele podle § 563 téhož zákona, a kdy navrhovatel tvrzené opakované výzvy k zaplacení uinil. Navrhovatel však neuvedl dokonce ani to, kdy p edmČtné penČžní prost edky dlužníku hotovostnČ p edal, p estože smlouva o p jce dle § 657 obanského zákoníku má reálnou, nikoli konsensuální povahu, tj. vznik p jky p edpokládá nejen dohodu stran, ale i skutené odevzdání p edmČtu p jky. Bez tvrzení takových skuteností nelze uzav ít, že pohledávka z titulu p jky skutenČ vznikla.

Navrhovatel tedy v insolvenním návrhu nevylíil konkrétní skutenosti, které by mohly vést soud k závČru o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem a tedy o tom, že mu svČdí vČcná legitimace, jež ho oprav uje zkoumání úpadku dlužníka se domáhat. Rozhodná skutková tvrzení v tom smČru-jak správnČ poznamenal soud prvního stupnČ-musejí být vtČlena do insolvenního návrhu samého. Tuto procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ nelze-jak plyne z citovaného R 91/2009-nahradit tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ p íslušných rozhodných skuteností odkáže na p ipojený listinný d kaz (nelze ji nahradit ani obsahem p ihlášky, která je specifickým, od insolvenního návrhu odlišným podáním spravovaným vlastním procesním režimem). B emeno tvrzení o skutenostech svČdících o navrhovatelovČ splatné pohledávce za dlužníkem spoívá výhradnČ na navrhovateli, a co není tvrzeno, nem že být ani dokázáno.

ZjevnČ nedostatená skutková tvrzení p itom nabídl navrhovatel i k závČru o tom, že se dlužník nachází ve stavu úpadku, který dovozoval ve formČ insolvence. Co do naplnČní podmínek stanovených dle § 3 odst. 1 IZ se navrhovatel v insolvenním návrhu omezil jen na tvrzení, že podle evidence dlužník má dlužník mnoho dluh a jsou proti nČmu vedeny exekuce, a že jde p edevším o 4 vČ itele, které navrhovatel (vesmČs neúplnČ) oznail, p iemž jejich tvrzené pohledávky nespecifikoval jejich d vodem ani neuvedl nieho o jejich splatnosti.

Na základČ takovýchto tvrzení nelze p ijmout závČr, že dlužník má více vČ itel , v i nimž má závazek splatný déle než 30 dn (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ). Pak je ovšem pojmovČ vyloueno uvažovat o naplnČní podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, když ta se p ipíná teprve ke skutenostem svČdícím o naplnČní podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b)

IZ, jež v daném p ípadČ absentují. O úpadku p edlužením dle § 3 odst. 3 IZ v dlužníkovČ p ípadČ uvažovat nelze, nebo není podnikatelem (podle údaj živnostenského rejst íku všechna jeho živnostenská oprávnČní zanikla do roku 2010).

Pro úplnost odvolací soud považoval za pot ebné znovu zd raznit, že jakkoli je dokazování skuteností pot ebných k osvČdení dlužníkova úpadku ovládáno vyšet ovací zásadou vtČlenou do § 86 IZ, tato zásada sama o sobČ nenahrazuje na prvním místČ stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenního navrhovatele, tedy jeho povinnost uvést konkrétní skutková tvrzení o skutenostech, jež jsou z hlediska rozhodování o insolvenním návrhu právnČ významné. Teprve za p edpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenní návrh, m že p istoupit k další fázi ízení, tedy ke zjiš ování vČ itelovy legitimace k podání tohoto návrhu a poté i ke zjiš ování dlužníkova úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí insolvenní soud init žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranČní vad návrhu i podle § 128 odst. 3 IZ vyzývat dlužníka k p edložení seznam jeho majetku, závazk a zamČstnanc ), nýbrž je povinen podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh bez dalšího neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn od jeho podání, odmítnout.

VČ itel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenní návrh a nemá ani právní nárok na insolvenní návrh. Jestliže vČ itel nemá dostatené a vČrohodné informace o dalších dlužníkových vČ itelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkovČ platební neschopnosti i dalších okolnostech, jež o dlužníkovČ úpadku ve formČ insolvence nebo ve formČ p edlužení (jde-li o dlužníka podnikatele) svČdí, pak není nikterak opodstatnČno, aby se zjištČní úpadku insolvenním návrhem domáhal. Za takové situace je namístČ, aby vČ itel k ochranČ svých práv (k vymožení pohledávky za dlužníkem) zvolil standardní postup, tj. cestu individuálního výkonu rozhodnutí. Insolvenní ízení není a nem že být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi vČ itelem a dlužníkem) cestu nalézání práva p ed orgány k tomu povolanými. Jeho úelem není vy ešení individuálního sporu o pohledávku mezi vČ itelem (insolvenním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž ešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním ízení nČkterým ze stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nevyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení dlužníkových vČ itel (§ 1 písm. a/ IZ).

Z uvedených d vod odvolací soud shodnČ jako soud prvního stupnČ dospČl k závČru, že navrhovatel v insolvenní návrh vykazuje nedostatky, pro nČž v ízení nelze pokraovat, a pro nČž musí být dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítnut. Protože vady insolvenního návrhu m že navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupnČ nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, nemohou mít z hlediska posouzení vČcné správnosti napadeného usnesení žádného významu doplnČní insolvenního návrhu, která navrhovatel uinil k odstranČní jeho nedostatk až v rámci odvolacího ízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uve ejnČné pod . 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s. . jako vČcnČ správné potvrdil, a to i v akcesorickém rozhodnutí o náhradČ náklad ízení. Navrhovatel v insolvenní návrh byl odmítnut, dlužník má proto podle § 146 odst. 3 o.s. . v i nČmu právo na náhradu náklad ízení, jež mu ovšem nevznikly ani v ízení p ed soudem prvního stupnČ, ani v ízení odvolacím. Proto o nákladech odvolacího ízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o.s. ., jak uvedeno v bodČ II. výroku tohoto usnesení.

Bude nicménČ zapot ebí, aby soud prvního stupnČ vrátil navrhovateli zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-K, k jehož vymČ ení dle zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znČní úinném od 1.9.2011) nebylo d vodu-odvolání smČ uje proti rozhodnutí uvedenému v položce 22 bodu 14 sazebníku soudních poplatk , podle níž se za takové odvolání poplatek nevybírá.

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 13. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva