3 VSPH 25/2013-B-34
MSPH 60 INS 14961/2012 3 VSPH 25/2013-B-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jiřina anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Sobotecká 2360/5, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 14961/2012-B-7 ze dne 17. prosince 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 14961/2012-B-7 ze dne 17. prosince 2012 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 14961/2012-B-7 ze dne 17.12.2012 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice Jiřiny anonymizovano (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku zamítl její návrh na stanovení jiné výše měsíčních splátek a uložil jí, aby po dobu následujících pěti let počítaných od 1.1.2013 platila ve stanoveném poměru označeným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky s tím, že první splátku je dlužnice povinna uhradit k 31.1.2013 ze starobního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení v Praze 5 (dále jen ČSSZ) a z měsíční mzdy, jež pobírá od svého zaměstnavatele Smíchovské střední průmyslové školy se sídlem v Praze 5 (dále jen plátce mzdy). V bodě III. výroku uložil dlužnici, aby po dobu trvání účinků oddlužení platila ke každému poslednímu dni v měsíci insolvenční správkyni Záveské a spol., v.o.s., 1.080,-Kč představující zálohu na odměnu 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč navýšené o DPH s tím, že první splátku této zálohy je dlužnice povinna uhradit do 31.1.2012 a současně je povinna v lednu 2013 zaplatit insolvenční správkyni zálohu na odměnu za měsíc prosinec 2012, v němž již nastanou účinky schválení oddlužení. V bodě IV. výroku soud přikázal ČSSZ a plátci mzdy, aby po doručení tohoto usnesení prováděli ze mzdy, platu nebo jiného příjmu dlužnice srážky k uspokojení závazků stanovených v bodech II. a III. výroku, a aby takto sražené částky nevypláceli dlužnici s tím, že nezabavitelná částka se odečte pouze u ČSSZ a plátce mzdy dlužnice bude posílat celý příjem na účet insolvenční správkyně, a to v termínech uvedených v bodech II. a III. výroku s tím, že tato povinnost se vztahuje i na dalšího plátce, u něhož dlužnice pobírá mzdu, plat či jiný příjem. Současně uvedl, že se srážky provádějí z čisté mzdy, platu či jiného příjmu a že dlužnici nesmí být sražena základní nepostižitelná částka podle zvláštního předpisu s tím, že z čisté mzdy, jež zbývá po odečtení základní nepostižitelné

částky zaokrouhlené směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k uspokojení pohledávek určených v bodech II. a III. výroku dvě třetiny. Současně uložil plátci mzdy, platu nebo jiného příjmu blíže specifikované povinnosti. V bodě V. výroku uložil správkyni, jakým způsobem má naložit s obdrženými příjmy od ČSSZ a plátce mzdy, v bodě VI. výroku uložil označeným věřitelům sdělit čísla bankovního účtu, na něž mají být správkyní zasílány měsíční splátky a v bodě VII. uložil dlužnici povinnosti po dobu trvání účinků schváleného oddlužení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 60 INS 14961/2012-A-15 ze dne 11.10.2012 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Na den 6.12.2012 svolal schůzi věřitelů, které se žádný věřitel nezúčastnil, ani nehlasoval mimo schůzi, takže ani jeden ze způsobů oddlužení tak nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů. Soud konstatoval, že neshledal důvody pro postup podle § 405 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a proto podle § 402 odst. 5 ve spojení s § 406 odst. 1 IZ rozhodl, že oddlužení bude realizováno plněním splátkového kalendáře, zejména s ohledem na skutečnost, že majetek dlužnice nepostačuje k provedení oddlužení jeho zpeněžením. Příjem dlužnice ze mzdy činí cca 9.500,-Kč a ze starobního důchodu 9.484,-Kč, celková výše nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů činila 322.034,15 Kč, po přezkumném jednání konaném dne 6.12.2012 byly zjištěny pohledávky v celkové výši 314.699,15 Kč, takže dlužnice bude při nezměněných příjmových poměrech schopna uspokojit pohledávky věřitelů v plné výši.

Návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek v souladu s doporučením insolvenční správkyně zamítl s odůvodněním, že se jedná o výjimečný institut, jehož aplikaci může soud schválit pouze v situaci, kdy jsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele. Za ně dle soudu nelze považovat tvrzení dlužnice, že přecenila své schopnosti při výměně bytu, nadto nevysvětlila okolnosti prodeje svého bytu třetí osobě v roce 2009 se současným zřízením úplatného věcného břemene doživotního užívání tohoto bytu v její prospěch. Ztotožnil se s názorem insolvenční správkyně, že by při povolení nižších než zákonem určených splátek věřitelé nemuseli být uspokojeni ani v zákonem minimálně požadovaných 30 %, neboť s ohledem na věk dlužnice není jisté, zda bude schopna mít po dobu celých pěti let také příjem ze zaměstnání. Závěrem soud odkázal na příslušná ustanovení insolvenčního zákona, vyhl. č. 313/2007 Sb. a občanského soudního řádu, jimiž zdůvodnil jednotlivé výroky rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení o zamítnutí návrhu na stanovení nižší měsíční splátky v bodě II. výroku, se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že pracuje v náročném zaměstnání-směnném provozu, přestože je již v důchodu, avšak nepočítala s tím, že tuto práci bude vykonávat fakticky zdarma, neboť po zaplacení nájmu a životně důležitých nákladů ji nezbývá na živobytí. Stanovení nižších splátek by jí umožnilo tuto práci vykonávat a plynule splácet, aniž by ji celková situace uvrhla do neřešitelné situace, kdy jí měsíčně zůstává po sražení celé výplaty, tj. cca 8.600,-Kč a části důchodu 2.514,-Kč na živobytí cca 1.700,-Kč. Žije sama a v dobré víře chtěla svou nepříznivou majetkovou situaci řešit, avšak za uvedených podmínek je pro ni situace nezvládnutelná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupně dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Zákon č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jeho příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí, za předpokladu že si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Oddlužení je institutem nikoliv toliko ekonomickým, nýbrž též-a to spíše-sociálním; odvolací soud je přesvědčen, že posuzovat opodstatněnost žádosti dlužnice o stanovení jiné výše splátek jen podle toho, zda je bez vyživovacích povinností a její věk nedává jistotu pravidelného příjmu ze zaměstnání po dobu pěti let splátkového kalendáře vedle příjmů ze starobního důchodu, možné není. Hodnota dosažitelná tím, že v odůvodněných případech bude zachován základní sociální status dlužníka při splnění požadavku, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % svých pohledávek, je vyšší, než svým způsobem samoúčelné východisko zvolené soudem prvního stupně posuzující toliko osobní stav dlužnice.

Při poměřování těchto hodnot nutno přihlížet i k zákonným východiskům konceptu oddlužení. Tímto způsobem řešení dlužníkova úpadku se uspořádají majetkové poměry dlužníka ve vztahu k nezajištěným věřitelům, avšak též na jejich úkor. Dlužník, který řádně plnil splátkový kalendář a přesto-vzhledem k výši jeho příjmů-byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny jen zčásti (minimálně z 30 %, resp. z 50 %), je přesto osvobozen od placení pohledávek za splnění podmínek stanovených v § 414 IZ. Do poměrů třetích osob, tedy ani státu, by oddlužení vstupovat nemělo potud, že by se nemělo dít na jejich účet. Tím má být podpořen předešlý závěr, že plněním splátek v zákonné výši by se dlužník neměl ocitnout ve stavu hmotné nouze; pak by nejen jeho oddlužení, avšak též upokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, proběhlo také na účet třetích osob, tedy státu.

V daném případě dlužnice s insolvenčním návrhem spojila návrh na povolení oddlužení, které navrhla provést plněním splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnila požadavek stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 4.000,-Kč. Kalkulovala, že za 5 let trvání splátkového kalendáře by takto poskytla plnění vyšší než 50 % závazků nezajištěných věřitelů a odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. K odůvodnění své žádosti dlužnice vysvětlila, že se do nepříznivé finanční situace dostala vlivem výměny bytu, při které musela provést několik stavebních úprav, jež financovala z půjček. V té době však došlo ke snížení jejího platu a přestávala mít dostatek finančních prostředků na krytí splátek, s jejichž splacením jí pomáhal přítel, jenž ji však opustil a na placení zůstala sama. Následně byla nucena čerpat další úvěr na pokrytí životních nákladů, jež představují měsíčně nájemné ve výši 5.500,-Kč, jídlo 4.000,-Kč, mobilní telefon 400,-Kč, léky 500,-Kč, ostatní potřeby 2.000,-Kč a poplatek za psa 500,-Kč.

Proto zastavila téměř veškeré platby splátek, s nimiž je v prodlení více než 30 dní a není je dále schopna plnit, neboť kdyby tak činila, nezbyly by jí z měsíčního příjmu žádné finanční prostředky na pokrytí základních životních potřeb. V kolonce 9 návrhu na povolení oddlužení dlužnice uvedla, že má čistý příjem ze zaměstnání cca 9.500,-Kč měsíčně, starobní důchod ve výši 9.484,-Kč, a proto by mohla odevzdávat věřitelům splátku ve výši 9.142,-Kč, což za 5 let činí po odečtení náhrad insolvenčnímu správci 548.520,-Kč, tj. 164 % závazků nezajištěných věřitelů.

Z obsahu spisu dále plyne, že ve lhůtě stanovené v usnesení č.j. MSPH 60 INS 14961/2012-A-15 ze dne 11.10.2012, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, byly do insolvenčního řízení přihlášeny pohledávky 6 nezajištěných věřitelů v celkové výši 322.034,15 Kč, jež byly zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 6.12.2013 v částce 314.699,15 Kč.

Podle zprávy insolvenční správkyně ze dne 23.1.2012 (B-2) pobírá dlužnice průměrnou čistou měsíční mzdu od plátce mzdy ve výš 9.441,-Kč a starobní důchod vyplácený ČSSZ ve výši 9.484,-Kč. Dlužnice žije sama, nemá žádné vyživovací povinnosti a má náklady na živobytí shodné, jak uvedla v žádosti (viz výše). Dlužnice má toliko movitý majetek spočívající v základním vybavení domácnosti, jiný majetek nebyl zjištěn. Dále insolvenční správkyně uvedla, že z příjmů dlužnice by byli věřitelé za pět let splátkového kalendáře po odečtu jejích nároků uspokojeni ve 100 %, a pokud dlužnice požádala o schválení nižších splátek ve výši 4.000,-Kč, dostalo by se tak věřitelům plnění ve výši 74,5 %, resp. 62 % při započtení jejích nároků. Uzavřela, že nevidí důvod, proč by mělo dojít ke snížení splátek, neboť dlužnice dokáže uspokojit své věřitele dříve než v období pěti let, když její příjem je na poměry člověka v důchodovém věku nadprůměrný, a s ohledem na její věk není jisté, že bude schopna pracovat celých pět let, takže může nastat situace, kdy budou dlužnici prováděny srážky toliko z důchodu.

Na schůzi věřitelů konané bezprostředně po skončení přezkumného jednání soud prvního stupně zaprotokoloval, že správkyně podává zprávu z 23.11.2013 (B-2)-dlužnice bez připomínek. Z programu této schůze, jak je zachycen v zápise z 6.12.2012, a které se žádný z věřitelů dlužnice nezúčastnil, se však podává, že v rozporu s ust. § 48 IZ nebyla žádost dlužnice o stanovení nižších splátek předmětem jednání, resp. z obsahu insolvenčního spisu není zřejmé, proč z původně uvedeného programu schůze věřitelů určeného v usnesení o zjištění úpadku (A-15) v bodě IX. výroku -hlasování nezajištěných věřitelů o přijetí způsobu oddlužení a jejich doporučení ohledně stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek -bylo z programu schůze věřitelů vypuštěno právě projednání žádosti dlužnice o stanovení nižších splátek, neboť se mělo jednat jen o hlasování nezajištěných věřitelů o přijetí způsobu oddlužení. Měl-li soud za to, že podáním zprávy insolvenční správkyně a nevznesení námitek dlužnice k ní byla žádost dlužnice projednána, pak odvolací soud tento názor nesdílí. Soud dlužnici vůbec nezpřístupnil svůj názor, jak na její žádost nahlíží, a vyjádřil jej až v samotném napadeném usnesení, v němž fakticky převzal tvrzení uvedená ve zprávě insolvenční správkyně; že by soud žádal po dlužnici vysvětlení okolností prodeje bytu třetí osobě a zřízení úplatného věcného břemene jeho doživotního užívání, jež považuje za jeden z podstatných důvodů nevyhovění žádosti dlužnice, se z obsahu spisu nepodává. Takový závěr soudu by mohl být důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, či schválení oddlužení podle § 405 IZ, jenž však soud neučinil, naopak oddlužení dlužnice povolil a schválil je plněním splátkového kalendáře.

K tomu nutno dodat, že soud v napadeném usnesení neuvedl ničeho o výši příjmů dlužníka a tomu odpovídající zákonné splátce ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ, ve spojení s § 405 odst. 1 IZ, tedy nenabídl přezkoumatelné závěry stran splnění podmínek při povolení oddlužení splátkovým kalendářem, které napadeným usnesením schválil.

Lze tedy uzavřít, že se soud prvního stupně žádostí dlužnice o stanovení nižších splátek řádně nezabýval a zamítavě o ní rozhodl, aniž ji posoudil a projednal, jak náleží, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné posouzení věci.

Uvedená východiska platí při vědomí toho, že dlužníkem navrženou výší nižší splátky (ani doporučením věřitelů v této věci) soud není vázán, a že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, soud může i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 IZ).

Odvolací soud dále shledal, že stran způsobu, jakým soud určil provádění srážek z příjmů dlužnice v bodě IV. výroku usnesení, neodpovídá zákonnému postupu. Ust. § 406 odst. 3 písm. d) IZ určuje, že v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Odvolací soud považuje v této části usnesení za nepřezkoumatelné, neboť soudem uvedený pouhý odkaz na § 297 a násl. o.s.ř. jeho rozhodnutí a určený způsob provádění srážek tím, že v bodě IV. výroku uložil plátci mzdy zasílat celý příjem dlužnice insolvenční správkyni a ČSSZ uložil nezabavitelnou část odečíst z vypláceného důchodu, nijak neodůvodňuje. Naopak z ust. § 298 odst. 1 a § 302 o.s.ř. se podává, že nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného v § 299 o.s.ř.) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Při souběhu postižitelných příjmů dlužníka od všech plátců se tyto příjmy (jak pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a shodně i pro plnění splátkového kalendáře) při provádění zákonných srážek sčítají. Tím pádem základní částka, která nesmí být sražena, může být dlužníku ponechá jen jednou, i když pobírá mzdu (jiný postižitelný příjem) od více plátců; všechny mzdy (příjmy) dlužníka musí tvořit jeden celek. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy (jiného příjmu) povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (příjmu) srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.

Z postupu soudu prvního stupně je zřejmé, že se zbavil povinností, jež mu ukládá § 298 odst. 1 a § 302 o.s.ř., neboť je na soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (příjmu) srážet, nedosahoval-li by u některého plátce mzdy (příjmu) ani části nezabavitelné částky, a nikoliv bez jakéhokoliv zdůvodnění, resp. transparentního výpočtu stanovit shora uvedeným způsobem provádění srážek u jednotlivých plátců mzdy (příjmu) dlužnice. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby své rozhodnutí v napadeném usnesení pod bodem IV. zrevidoval způsobem, jenž odpovídá zákonným požadavkům na provádění srážek ze mzdy a starobního důchodu dlužnice.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud (na schůzi věřitelů k tomu svolané) návrh dlužnice na stanovení nižších měsíčních splátek řádně-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-projedná a podle výsledku tohoto projednání znovu rozhodne o způsobu oddlužení a o výši splátek, bude-li oddlužení ve formě splátkového kalendáře opět schváleno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 24. září 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová