3 VSPH 248/2016-A-77
KSCB 27 INS 18939/2013 3 VSPH 248/2016-A-77

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Písek, 17. listopadu 1475, IČO 18406122, zahájeném na návrh věřitele: AFIA PROINVEST, s.r.o., se sídlem Olomouc, Purkyňova 278/15, IČO 28581032, zast. JUDr. Evou Cahovou, advokátkou, se sídlem Olomouc, Horní lán č. 9, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 18939/2013-A-49, ze dne 13. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS

18939/2013-A-49, ze dne 13. listopadu 2015, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. KSCB 27 INS 18939/2013-A-49 ze dne 13.11.2015 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Ing. Jana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku na majetek dlužníka prohlásil konkurs a v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Záveská a spol., v.o.s. se sídlem v Praze 5 (dále jen správce), v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodech V. až XII. výroku pak insolvenční soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovali správci, nikoliv dlužníku, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, správci uložil předložit seznam přihlášených pohledávek do 28.1.2016, konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a navrhujícího věřitele (AFIA PROINVEST, s.r.o., dále jen Věřitel) zavázal k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení insolvenční soud uvedl, že mu Věřitel doručil dne 8.7.2013 insolvenční návrh, v němž tvrdil, že je na základě smlouvy o postoupení isir.justi ce.cz pohledávek uzavřené s Hypoteční bankou a.s., ze dne 23.9.2009 (dále jen postupní smlouva) věřitelem dlužníka z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 8900/042222-01/02/01-001/00/R ve výši 1.250.000,-Kč, kterou uzavřel dlužník s Hypoteční bankou a.s. (dříve Českomoravská hypoteční banka a.s., dále jen HB) dne 23.9.2002 (dále jen ÚS). Nedílnou součástí ÚS jsou i platné Obchodní podmínky, platný Sazebník a Oznámení banky k dočerpání hypotečního úvěru ze dne 25.2.2004. Dlužník se zavázal úvěr poskytnutý za účelem vypořádání půjčky na investice do nemovitosti, výstavba nemovitosti, splatit včetně dohodnutého příslušenství v pravidelných měsíčních anuitních splátkách vždy k 20. dni daného měsíce, a to počínaje splátkou ke dni 20.3.2004 ve výši 9.521,50 Kč při úrokové sazbě 6,90% p.a. Přípisy ze dne 18.9.2007 oznámila banka dlužníkovi novou výši úrokové sazby 5,27% p.a. a novou výši anuitní splátky 8.527,-Kč počínaje splátkou ke dni 20.10.2007, a ze dne 2.9.2008 oznámila banka dlužníkovi novou výši úrokové sazby 5,94% p.a. a novou výši anuitní splátky 8.907,70 Kč počínaje splátkou ke dni 20.10.2008. Uvedená pohledávka z ÚS byla na základě zástavní smlouvy č. 8900/042222-01/02/01-002/00/R ze dne 23.9.2002 (dále jen ZS) zajištěna nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, a to: rozestavěná stavba bez č.p. na parc. č. st. 197 zapsaná na LV č. 2561 a pozemky parc. č. st. 197 zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 70/1 zahrada na LV č. 753, vše v k.ú. Kostelní Střimelice, obec Stříbrná Skalice, okres Praha-východ u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín (dále jen nemovitosti). Dlužník začal mít problémy s řádným splácením úvěru, a ani po urgencích banky nedošlo k nápravě, když k datu 8.3.2009 závazek dlužníka po lhůtě splatnosti činil 76.121,24 Kč, proto HB vyzvala dlužníka k osobnímu jednání, na kterém dne 9.3.2009 dlužník svůj závazek vůči ní uznal a současně se zavázal uhradit kromě řádných splátek úvěru také závazek po lhůtě splatnosti v termínu do 30.4.2009. K uvedenému datu nedošlo k nápravě, ale naopak docházelo neustále k navyšování dluhu, takže HB přípisem ze dne 8.7.2009 s odvoláním na článek IV., odst. 2 písm. f) a článek IV., odst. 4 písm. a) obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů, které nabyly účinnosti dnem 1.1.2008, vyzvala dlužníka k okamžitému jednorázovému splacení závazku z ÚS, neboť neplnil podmínky v ní stanovené. Porušení povinností spočívalo v nezajištění dostatku finančních prostředků na hypotečním účtu k úhradě anuitních splátek hypotečního úvěru a poplatků. Závazek dlužníka vůči bance k 7.7.2009 činil částku 1.148.584,45 Kč, z toho jistina úvěru 1.069.240,16 Kč, úroky 55.840,87 Kč, úroky z prodlení 21.683,42 Kč, poplatky 1.820,-Kč. Dlužník byl vyzván uvedeným přípisem, aby ve lhůtě do 8.8.2009 zaplatil splatný závazek včetně příslušenství. Dlužník tak neučinil, proto HB dne 14.9.2009 vyčíslila svoji pohledávku z nesplaceného úvěru za dlužníkem částkou 1.179.681,47 Kč, a následně ji Věřiteli postoupila. K datu postoupení pak HB znovu vyčíslila aktuální výši pohledávky dokumentem k 23.9.2009, kdy nezaplacená jistina činila 1.069.240,16 Kč, úroky 69.320,11 Kč, úroky z prodlení 45.026,81 Kč a poplatky 2.120,-Kč, celkem tedy 1.185.707,08 Kč. Věřitel uvedl, že sám opakovaně vyzýval dlužníka k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 28.2.2013. Nedomohl se však ničeho, takže od výzvy k okamžitému jednorázovému splacení úvěru ze dne 8.7.2009, kterou dlužník převzal dne 10.7.2009, a kterou byl vyzván uhradit splatný závazek z ÚS do 8.8.2009, nezaplatil dosud ničeho, a jeho pohledávka je aktuálně 47 měsíců po splatnosti a její výše činí ke dni 4.7.2013 celkem 2.055.853,55 Kč. Věřitel označil další věřitele dlužníka, a to Venetu anonymizovano s pohledávkou ve výši 278.000,-Kč s přísl. z titulu vypořádání společného jmění manželů (SJM), Citibank Europe, plc. s pohledávkou ve výši 74.598,59 Kč s přísl. z titulu půjčky, Raiffeisenbank, a.s., Praha s pohledávkou ve výši 72.785,73 Kč s přísl. z titulu půjčky, Okresní správu sociálního zabezpečení v Písku (OSSZ) s pohledávkou 29.730,-Kč s přísl. z titulu nezaplaceného pojištění, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR (VZP) s pohledávkou ve výši 28.403,-Kč s přísl. z titulu nezaplaceného zdravotního pojištění. Jedná se o dlouhodobě splatné pohledávky shora uvedených věřitelů, které jsou exekučně vymáhány. Věřitel uzavřel, že dlužník je v úpadku z důvodů insolvence, a proto požadoval, aby soud zjistil jeho úpadek a prohlásil na jeho majetek konkurz.

Insolvenční soud konstatoval, že usnesením z 16.7.2013 (A-8) vyzval dlužníka, aby se písemně vyjádřil k připojenému návrhu Věřitele. Dlužník se obšírně vyjádřil a své podání doplnil, přičemž z jeho vyjádření se podává, že insolvenční návrh je důsledkem dvou právních skutečností, jimiž jsou nevydání rozhodnutí, tj. nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zák. č. 82/1988 Sb. v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) s bývalou manželkou Venetou anonymizovano vedeném u Okresního soudu v Písku, a jednání dlužníka svépomocí, v krajní nouzi a nutné obraně a v souladu s čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Poté insolvenční soud podrobně reprodukoval obsah dlužníkových podání týkajících se okolností vypořádání BSM dlužníka a jeho bývalé manželky. K pohledávce Věřitele dlužník uvedl, že ji neuznává, neboť Věřitel není věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť úmyslně účelově uvádí nepravdivé skutečnosti. ÚS uzavřel s HB se ZS k nemovitostem v jeho výlučném vlastnictví, ačkoliv, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 8 C 215/2008-65, jenž nabyl právní moci 24.6.2009, bylo určeno, že bývalí manželé anonymizovano , coby účastníci vypořádání BSM, jsou jejich podílovými spoluvlastníky ode dne 8.6.1998. Samotnou ZS považuje z tohoto důvodu za neplatnou a v důsledku toho též ÚS, neboť jen HB mohla proti němu uplatnit pohledávku, avšak toliko z titulu bezdůvodného obohacení, v žádném případě nemohla nároky z ÚS platně postoupit Věřiteli. Dále soud konstatoval, že dlužník označil své pohledávky za V. anonymizovano ve výši 614.212,-Kč, za JUDr. Václavem Kalinou, advokátem v Písku v částce 115.913,-Kč z titulu náhrady škody a za ČR-Ministerstvem spravedlnosti ČR v Praze, v celkem 7 dílčích nárocích v celkové výši 871.950,-Kč, když se ve většině jedná o nároky z titulu nemajetkové a majetkové újmy a náhrady za zaplacené soudní poplatky, a závazky, přičemž se jedná o závazky ze smluv uzavřených podle obchodního zákoníku a přede dnem 2.2.2005 a dlužník prohlásil, že při jejich uzavření nemohl předvídat, že by smluvním stranám mohl způsobit škodu a pokud těmto smluvním stranám škoda vznikla, nemůže dlužník být za škodu vzniklou po dni 2.2.2005 odpovědný, tj. po datu vydání rozhodnutí Okresního soudu v Písku č.j. 1 Nc 1053/2005-3 z 2.2.2005, jímž byla nařízena exekuce na jeho majetek k návrhu oprávněné V. anonymizovano a zakázáno mu nakládat s majetkem a nemovitostmi; usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 7 Co 2285/2013-979 ze dne 13.12.2013 pak byla tato exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jako nepřípustná. Dlužník tvrdil, že je všeobecně vyviněn z odpovědnosti za škody vzniklé po dni 2.2.2005 dle občanského zákoníku v důsledku jednání svépomocí, v krajní nouzi a nutné obraně a v souladu s čl. 23 Listiny základních práv a svobod, čímž zabránil způsobení větší škody. Pokud jde o věřitele Raiffeisenbank, a.s., OSSZ a VZP, pak tyto jeho závazky existují, otázkou je však pouze příslušenství, které se má řídit ustanoveními o spotřebitelských úvěrech ve vazbě na ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013, dále jen OZ).

Dále insolvenční soud zrekapituloval listinné důkazy, z nichž zjistil skutkový stav, neboť dovodil, že Věřitel má za dlužníkem pohledávku z ÚS uzavřenou s HB, na jejímž základě HB poskytl dlužníku úvěr ve výši 1.250.00,-Kč, který se dlužník zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak opakovaně svou povinnost splácet neplnil, a proto HB s ním tyto skutečnosti projednala dne 9.3.2009 a výsledkem tohoto jednání bylo uznání závazku dlužníka vůči bance s tím, že obnoví splácení úvěru, což se nestalo, proto HB přistoupila k zesplatnění pohledávky za dlužníkem z ÚS, jak popsal tyto skutečnosti Věřitel v insolvenčním návrhu, a pohledávku z ní postoupil Věřiteli. Pohledávka z ÚS byla zajištěna zástavou k nemovitostem dle ZS. Odmítl tvrzení dlužníka o neplatnosti ÚS v důsledku neplatnosti ZS, neboť obecně platí, že neplatnost zástavní smlouvy nemůže způsobit neplatnost úvěrové smlouvy, z níž vyplývající nároky jsou zajištěny zástavní smlouvou, proto ani platnost ZS nezkoumal. Současně vyjádřil nesouhlas s námitkou neplatného postupu pohledávky HB z ÚS Věřiteli, neboť postupní smlouva byla uzavřena v souladu s § 524 a násl. obč. zák., dlužník byl postupitelem (HB) o tomto postupu vyrozuměn, takže se Věřitel stal věřitelem postoupené pohledávky, přičemž by se tak stalo i v případě, že by ÚS nebyla platná a v takovém případě by měl Věřitel pohledávku za dlužníkem alespoň ve výši nesplacené jistiny 1.185.707,-Kč a zákonných úroků.

Insolvenční soud uzavřel, že tvrzením dlužníka, že insolvenční návrh je důsledkem toliko dvou právních skutečností, a to nevydání rozhodnutí o vypořádání BSM u Okresního soudu v Písku a jednání dlužníka svépomocí v krajní nouzi a v nutné obraně a v souladu s čl. 23 Listiny základních práv a svobod, čímž dlužník zabránil větší škodě, nerozumí a nedokáže vysledovat žádnou souvislost s neexistencí nároku Věřitele za ním. Za nepochybné vzal tvrzení Věřitele, že dlužník má další věřitele, a to OSSZ s vykonatelnou pohledávkou 158.760,-Kč dle sedmi platebních výměrů z let 2005 až 2011, kdy byl dlužník veden jako osoba samostatně výdělečně činná až do roku 2010 za nedovedené sociální pojištění, obdobně má VZP za dlužníkem vykonatelnou pohledávku 221.655,-Kč za nezaplacené zdravotní pojištění od 1.1.2007 do 31.7.2013, a Raiffeisenbank, a.s. pohledávku ve výši 72.785,73 Kč ze spotřebitelského úvěru, takže dlužník má podle § 3 odst. 1 IZ více věřitelů vůči nimž má peněžité závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší než třicet dnů, jež není schopen plnit s tím, že pohledávku V. anonymizovano nehodnotil. Na základě uvedeného rozhodl o úpadku dlužníka podle § 148 odst. 1 IZ s tím, že bude řešen konkursem, neboť jej nelze jiným způsobem řešit, když dlužník již není podnikatelem, a proto u něj nepřichází v úvahu reorganizace, a k jeho výzvě nepodal návrh na povolení oddlužení podle § 390 odst. 1 IZ. Doplnil, že úpadek jakéhokoli dlužníka ve smyslu insolvenčního zákona je objektivní kategorií a pro závěry soudu o tom, zda dlužník je v úpadku či není, nejsou důležité okolnosti, za nichž k úpadku dlužníka došlo, tzn. subjektivní příčiny na straně dlužníka či vlivy jiné např. činnost třetích osob.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo je změnil a insolvenční návrh zamítl. Zopakoval v průběhu řízení prezentovanou argumentaci s důrazem na skutečnost, že v důsledku nařízené exekuce (rozhodnutí Okresního soudu v Písku č.j. 1 Nc 1053/2005-3 a posléze zrušené Krajským soudem v Českých Budějovicích) nemohl disponovat se svým majetkem a tudíž hradit závazky vůči svým věřitelům. Proto by se měl odvolací soud zabývat okolnostmi uplatnění pohledávky V. anonymizovano za ním, jež způsobila jeho úpadek.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), ve věci nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 5 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 5 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Neschopnost dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněna tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. Nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 83/2012) se podává, že je-li dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti platit své splatné závazky, vede to jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečností, že k úhradě svých splatných závazků je schopen. Jinak řečeno, dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Dále Nejvyšší soud poukázal na své usnesení z 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (uveřejněné pod R 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek; v usnesení z 27.10.2011 sen. zn. 29 NSČR 36/2009 k tomu Nejvyšší soud doplnil, že takto formulovaný závěr má zcela jistě obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů (viz též i usnesení z 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, zveřejněné pod č. 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto závěry pak Nejvyšší soud shrnul v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 113/2013 z 12.12.2013 (zveřejněné pod č. 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž vyslovil, že při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli.

V seznamu majetku podle § 104 odst. 2 IZ je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají, nebo ohledně nichž bylo již příslušným orgánem rozhodnuto, a tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků podle § 104 odst. 3 IZ je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých pohledávek a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, uvede jej odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, a dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ). O uložení povinnosti dlužníku předložit seznamy uvedené v § 104 IZ může rozhodnout insolvenční soud v případě, že není insolvenčním navrhovatelem, a má-li vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy; seznam majetku zveřejní v takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku (§ 128 odst. 3 IZ).

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 389 odst. 1 a 3 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání; jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Podle § 390 odst. 1 IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se Věřitel insolvenčním návrhem, s nímž spojil přihlášku své pohledávky, domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má vůči němu splatnou pohledávku z ÚS, již uzavře dlužník s HB zajištěnou zástavním právem k nemovitostem. Pohledávka z ÚS se stala splatnou na základě výzvy HB z 8.7.2012, jež mu tuto pohledávku postoupila dne 23.9.2009. Dlužníka pak opakovaně (naposledy 28.2.2013) vyzýval k úhradě postoupené pohledávky, ten však nezaplatil ničeho; k datu podání insolvenčního návrhu činila výše této pohledávky 2.055.853,55 Kč. Dále Věřitel označil další věřitele dlužníka, a to Venetu anonymizovano s pohledávkou ve výši 278.000,-Kč s přísl. z titulu vypořádání společného jmění manželů (SJM), Citibank Europe, plc. s pohledávkou ve výši 74.598,59 Kč s přísl. z titulu půjčky, Raiffeisenbank, a.s., Praha s pohledávkou ve výši 72.785,73 Kč s přísl. z titulu půjčky, OSSZ s pohledávkou 29.730,-Kč s přísl. z titulu nezaplaceného pojištění a VZP s pohledávkou ve výši 28.403,-Kč s přísl. z titulu nezaplaceného zdravotního pojištění.

Insolvenční soud usnesením z 16.7.2013 (A-8) vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil soudu seznamy svých závazků, svého majetku a svých zaměstnanců s uvedením náležitostí, jež mají tyto seznamy obsahovat podle § 104 odst. 1 až 4 IZ s výrazným upozorněním, že je musí dlužník podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné s poučením, že nesplní-li dlužník povinnost předložit požadované seznamy, bude se mít podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ za to, že není schopen plnit své splatné závazky. Současně poučil dlužníka o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři návrh na řešení svého úpadku oddlužením.

Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval vyjádřeními ze 17.8.2013 (A-13, 14, 16) a z 3.9.2013 (A-15), v nichž opakovaně uvedl, že seznamy závazků a majetku předloží dodatečně ve lhůtě 15 dnů s tím, že se vesměs jedná o závazky ze smluv uzavřených podle obchodního zákoníku a přede dnem 2.2.2005 a při jejich uzavření nemohl předvídat, že by smluvním stranám způsobil škodu, a pokud jim vznikla, nemůže za ni být po uvedeném datu odpovědný. Podáním z 1.6.2015 (A-42) pak dlužník provedl shrnutí svých předchozích podání a současně v něm předložil seznam svých aktiv a dluhů. Ze seznamu aktiv se podává, že je vlastníkem parcel zapsaných na LV č. 753 a 1/2 id. podílu rozestavěná stavba bez č.p. na parc. č. st. 197 zapsané na LV č. 2561, vše v k.ú. Kostelní Střimelice, obec Stříbrná Skalice, id. 1/2 bytové jednotky č. 1447/13 na pozemku parc. č. 456/32 včetně spoluvlastnických podílů ke společným částem domu a pozemku zapsaných na LV č. 5078 pro k.ú. Michle, obec Praha, id. 1/52 k nebytové jednotce č. 1147/38 zapsané na LV č. 4505 pro k.ú. Michle, obec Praha. Dále uvedl, že má pohledávky za Českou republikou, Ministerstvem spravedlnosti ČR ve výši 770.250,-Kč, 45.000,-Kč a 22.200,-Kč, Okresním soudem v Písku ve výši 22.520,-Kč, 5.000,-Kč, 6.000,-Kč a 1.000,-Kč, za JUDr. Václavem Kalinou, advokátem v Písku, ve výši 8.192,85 Kč, za V. anonymizovano ve výši 108.600,-Kč, 5.612,50 Kč a cca 500.000,-Kč a za Pavlem Vintrem a Veronikou Vaňkovou ve výši 700,-Kč. V seznamu dluhů (závazků) uvedl, že má závazky vůči: Komerční bance, a.s. ve výši 1.989.482,-Kč dle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Písku na částku cca 3,5 mil. Kč, jež je zajištěna nemovitostmi v kat. území Michle, Raiffeisenbank, a.s. ve výši 72.785,73 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, City Europe, plc. ve výši 71.263,-Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, OSSZ cca 100.000,-Kč, VZP ve výši cca 100.000,-Kč, Mgr. Janě Šestákové ve výši 119.897,-Kč, Okresnímu soudu v Písku ve výši 23.900,-Kč a vůči JUDr. Stanislavu Pazderkovi, exekutorovi Exekutorského úřadu v Písku ve výši 49.000,-Kč, přičemž se vesměs jedná o závazky vzniklé před 2.2.2005. Pod tyto seznamy připojil prohlášení, že je z nich zjevné, že není a nebyl předlužen, a to ani dne 4.9.2006, tak ani v březnu až květnu 2008 a ani v současné době. Současně namítl, že ze zákona nemůže být v úpadku, neboť své závazky je schopen plnit prodejem nemovitého majetku a není tudíž v platební neschopnosti, ani předlužení. To, že se nachází v úpadku, se mohlo jevit ze zákonné domněnky dané § 3 odst. 2 písm. c) IZ, což bylo způsobeno toliko protiprávním jednáním třetích osob, tj. vydáním usnesení Okresním soudem v Písku č.j. 1 Nc 1053/2005-3 dne 2.2.2005, jež bylo zrušeno až rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27.1.2014 (č.j. 7 Co 2285/2013-979). Tímto důkazem je vyvrácena uvedená zákonná presumce úpadku daná § 3 odst. 2 písm. c) IZ, přičemž odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98, podle něhož, jestliže dlužník, je objektivně vzato schopen zaplatit splatnou pohledávku věřitele, není však k její úhradě ochoten, nejsou splněny podmínky úpadku ve smyslu § 1 odst. 2 věty první zákona (jím je zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání).

S ohledem na tuto argumentaci dlužníka, jíž se soud prvního stupně nezabýval, odvolací soud poučil dlužníka při jednání podle § 118a občanského soudního řádu (o.s.ř.), že je povinen tvrdit skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je schopen vyvrátit domněnku své platební neschopnosti s tím, že má majetek použitelný k úhradě závazků vůči svým věřitelům, přičemž byl seznámen současně se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. K tomu dlužník zopakoval v průběhu řízení prezentované vyjádření, že měl zájemkyni (pí Huříkovou) o koupi bytové jednotky v Michli, jednal o tom i s Komerční bankou, a.s., avšak exekutor JUDr. Pazderka odmítl peněžní plnění z prodeje této nemovitosti, neboť ji sám chtěl zpeněžit v dražbě, když vydal i dne 22.4.2008 dražební vyhlášku; v důsledku toho však pí Huříková od záměru koupě bytu odstoupila. K pohledávkám (aktivům) uvedeným v podání A-42 za svými dlužníky uvedl, že dosud od těchto dlužníků ničeho nevymohl.

Odvolací soud dospěl k závěru, že skutkové závěry soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj podrobně a přesvědčivě odůvodněný právní závěr o důvodnosti insolvenčního návrhu, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci a jsou náležitě právně posouzeny. Protože ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by zakládalo důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze odkázat.

V podrobnostech tak odvolací soud především sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že Věřitel je k podání insolvenčního návrhu věcně legitimován. V řízení osvědčil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z ÚS, a že i další jím označení věřitelé mají za dlužníkem pohledávky, jež dlužník, až na pohledávku V. anonymizovano , nepopírá.

Na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze odkázat co do závěru o neschopnosti dlužníka plnit své závazky s tím, že se mu nepodařilo vyvrátit domněnku své platební neschopnosti založenou tím, že své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ). Domněnku platební neschopnosti nastolil sám dlužník i tím, že nesplnil řádně svoji povinnost dle § 104 odst. 1 IZ (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ), ačkoliv soud prvního stupně konstatoval, že tuto povinnost splnil. Již sama skutečnost, že tyto seznamy nejsou dlužníkem podepsané s prohlášením, že jsou správné a úplné, jak jej o tom poučil i soud prvního stupně, svědčí dle § 104 odst. 4 poslední věta IZ, že dlužník řádné seznamy nepředložil. Rovněž lze mít pochybnosti o úplnosti předloženého seznamu aktiv (majetku), v němž neuvedl jakékoliv movité věci, ani jaký má příjem, seznam zaměstnanců nepředložil.

Dlužník pak nijak nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti platit své splatné závazky ve smyslu shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (shrnuté v R 45/2014), že své splatné závazky, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, je schopen uhradit, neboť disponuje dostatečnými zdroji (majetkem), které by mu umožňovaly své závazky operativně uhradit. Předpokladem úspěchu takové obrany je ovšem to, že předloží řádné seznamy svého majetku a závazků a náležitě doloží současnou obvyklou (tržní) hodnotu vykázaného majetku a jeho zpeněžitelnost, což zpravidla není možné bez příslušného znaleckého ocenění. Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž disponuje, ale také podle jeho jiného majetku; teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek, nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ. Dlužník ani po poučení odvolacím soudem pak nic jiného k hodnotě svého majetku netvrdil, než že jednal se zajištěným věřitelem (Komerční bankou, a.s.) o prodeji zastavené bytové jednotky v Michli s případným kupcem, ke svým pohledávkám uvedl, že dosud žádnou z nich nevymohl. Za této situace tedy dlužník svá tvrzení o schopnosti využít svůj majetek, či eventuální příjem k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků nijak neprokázal.

Za dané situace soud prvního stupně správně rozhodl podle § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka a správně spojil podle § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o jeho úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť řešení jeho úpadku reorganizací nebo oddlužením je vyloučeno. V řízení nebylo osvědčeno, že je dlužník podnikající osobou, a že by bylo lze uvažovat o řešení jeho úpadku reorganizací podle § 316 IZ, oddlužení pak u něj nepřipadá v úvahu, neboť návrh na oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu Věřitele nepodal (§ 390 odst. 1 IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 25. května 2016 JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková