3 VSPH 2463/2014-B-16
KSUL 71 INS 19718/2014 3 VSPH 2463/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků-manželů: a) Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO 63849089, b) Romana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Most, Mlýnsk 11, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 19718/2014-B-5 ze dne 27. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 19718/2014-B-5 ze dne 27. listopadu 2014 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužníků Josefa Judytky a Romany anonymizovano (dále jen dlužník, dlužnice nebo dlužníci, bod I. výroku) a vyslovil, že na jejich majetek se prohlašuje konkurs, který bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) s tím, že jeho účinky nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyslovil, že působnost věřitelského výboru bude až do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud a schůzi věřitelů za účelem jeho volby svolá jen na návrh oprávněné osoby (bod V. výroku) a uložil insolvenčnímu správci podávat mu a věřitelskému výboru každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení, další zprávu podá do 27.2.2015 (bod V. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 30.09.2014, č.j. KSUL 71 INS19718/2014-A-13, zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, a současně jím nařídil první přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů. Uvedl, že mu byla dne 26.11.2014 doručena písemná omluva dlužníků z jednání dne 27.11.2014, v níž sdělili, že dlužnice bere antibiotika a je vážně nemocná (rakovina). K omluvě byl připojen výměnný list ze dne 24.11.2014, v němž zdravotnické zařízení potvrzuje, že dlužnice je léčena antibiotiky, a to minimálně do 1.12.2014. Dlužník v písemné omluvě neuvedl žádný důvod pro svou neúčast na jednání, o odročení jednání dlužníci nepožádali. Dne 27.11.2014 proběhlo první přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Na tomto přezkumném jednání bylo přezkoumáno 29 přihlášek 24 přihlášených věřitelů (všechny pohledávky byly nezajištěné) a tyto pohledávky byly zjištěny v plné výši.

Ze zprávy insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a z jeho přednesu při přezkumném jednání a schůzi věřitelů dne 27.11.2014 zjistil, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení uvedli, že mají u 28 věřitelů nezajištěné závazky ve výši 1.154.851,-Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo 24 věřitelů s nezajištěnými závazky ve výši 1.921.386,79 Kč (z toho 30 % činí 576.416,03,-Kč). Dlužníci jsou manželé, dlužník nemá žádnou další vyživovací povinnost, dlužnice má ještě dvě další vyživovací povinnosti ke dvěma dětem, a to k dceři (nar. 1992) má povinnost hradit výživné ve výši 500,-Kč měsíčně (dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.05.2014, č. j. 12 Co 1096/2013-77), druhé nezletilé dítě (nar. 30.12.1996) studuje a žije s dlužníky ve společné domácnosti. Dlužník je zaměstnán u Dášy Hrachové, IČ 44504225, se sídlem Mlýnská 11, 434 01, Most-Rudolice, s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 8.536,-Kč. Dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 3.230,-Kč (od České správy sociálního zabezpečení) a dále pobírá od Úřadu práce ČR Most příspěvek na péči a příspěvek na bydlení (tyto příspěvky jsou nepostižitelné v rámci oddlužení). Výpočtem zabavitelné částky mzdy (z čistého měsíčního příjmu dlužníka ve výši 8.536,-Kč a dlužnice ve výši 3.230,-Kč), která u dlužníka činí 532,-Kč a u dlužnice nelze provést žádnou srážku, a to i po započtení plnění ze smlouvy o důchodu ze dne 23.09.2014 uzavřené mezi dlužnicí a Paulo Moscato ve výši 7.000,-Kč, je zřejmé, že za 60 měsíců jsou schopni uhradit zhruba 451.920,-Kč, když z této částky 98.010,-Kč připadne insolvenčnímu správci (měsíční odměna 1.125,-Kč, hotové výdaje 225,-Kč včetně 21 % DPH 283,50,-Kč dle § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 IZ, zák. č. 235/2004 Sb.), výživné 500,-Kč měsíčně stanovené soudem (tj. výživné 30.000,-Kč za 60 měsíců; jedná se o zapodstatovou pohledávku dle § 169 IZ) a zbytek, tedy zhruba 323.910,-Kč, na poměrné uspokojení nezajištěných věřitelů. Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci neuhradí plněním splátkového kalendáře více než 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek (nýbrž pouze 16,85 %). Insolvenční správce při jednání dne 27.11.2014 ohledně druhého způsobu oddlužení (zpeněžení majetkové podstaty) odkázal na svou zprávu ze dne 13.11.2014, z níž se podává, že majetkovou podstatu dlužníků tvoří pouze osobní automobil Daewoo v hodnotě 5.000,-Kč, dlužníci nevlastní žádný nemovitý majetek. Takže ani zpeněžením majetkové podstaty by nebylo dosaženo 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů. Dále insolvenční soud konstatoval, že v roce 2013 si dlužníci opakovaně brali půjčky na tzv. běžné výdaje (viz věřitel č. 23 s přihláškami č. P23-P26), ačkoliv si museli být vědomi, že neuvádí v žádostech o půjčky pravdivé výše svých příjmů a že splátky přesahují jejich finanční možnosti. Na schůzi věřitelů konané dne 27.11.2014 se nedostavil žádný věřitel.

Insolvenční soud pokračoval, že přístup dlužníků ke zpracování insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení byl zcela jistě lehkomyslný a nedbalý a byl jím sledován nepoctivý záměr. Na ten lze usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení vědomě či nevědomě zatají většinu svých věřitelů nebo závazků. Dle názoru soudu nelze nově se objevivší pohledávky věřitelů, jež dlužníci neuvedli (zatajili) v insolvenčním návrhu ve spojení s návrhem na povolení oddlužení ani v seznamu svých závazků, tolerovat a odhlédnout od nich. Pokud dlužníci v návrhu na povolení oddlužení něco zatajili či neuvedli vše (v tomto případě skutečnou výši svých závazků), jde taková okolnost toliko k jejich tíži, neboť dlužník musí přistupovat k insolvenčnímu řízení poctivě a svědomitě. Dlužníci hodnověrně nevysvětlili (byť v případném písemném podání adresovaném soudu), proč v návrhu na povolení oddlužení zatajili (byť možná patrně jen nevědomě) značnou část svých závazků. Dlužníci nepředložili v průběhu řízení další smlouvu o důchodu (darovací smlouvu), dle níž by naplnili minimální ekonomickou nabídku vyžadovanou pro oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ); avšak i při jejím předložení by byla bezpředmětná, pokud schválení oddlužení brání důvody, pro něž je třeba návrh na povolení oddlužení zamítnout. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v poměru k tomu, kolik půjček si dlužníci nabrali a v jaké výši, nemají dlužníci žádný tomu odpovídající majetek. Dlužníci navíc nezaplatili zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce za měsíc říjen 2014. Zpráva insolvenčního správce pro jednání dne 27.11.2014 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 14.11.2014, dlužníci s ní byli seznámeni a měli dostatek času na ni písemně reagovat, vysvětlit rozpor shora uvedený (týká se výše pohledávek) a nic jim nebránilo v tom, aby soudu předložili například další smlouvu o důchodu.

Cituje § 389, § 395 odst. 1 a 2 a § 405 zák. č., 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud uzavřel, že jsou zde dány důvody pro neschválení oddlužení dle § 405 IZ, neboť vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to v důsledku skutečností uvedených shora. Z uvedených důvodů neschválil oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 IZ.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud změnil a povolil oddlužení splátkovým kalendářem. Uvedli, že 25.11.2014 kontaktovali insolvenčního správce, kterého upozornili na skutečnost, že se nemohou přezkumného jednání zúčastnit. Ten je upozornil, že se musí obrátit na insolvenční soud, což učinili a zaslali omluvu z jednání. Neuvědomili si a ani nebyli upozorněni, že musí současně požádat o nové přezkumné jednání, když důvodem jejich neúčasti bylo onkologické onemocnění dlužnice s léčbou antibiotiky. Ošetřující lékařka dlužnici nedoporučila nikam cestovat, a protože její ošetřovatelka byla v nemocnici a její stav vyžaduje 24 hodinou péči, musel s ní zůstat doma manžel (dlužník). K přihláškám věřitelů konstatovali, že uvedli všechny věřitele, o nichž věděli, a jichž bylo 28, přičemž přihlášku pohledávek podalo jen 24 věřitelů, proto nelze usuzovat na jejich nepoctivý záměr v zatajování věřitelů. Úvěr od společnosti Euro Benefit, a.s., si dlužnice brala v době, kdy její manžel byl ve výkonu trestu, a i přes to, že byla zaměstnána, ocitla se v bezvýchodné situaci. Část tohoto úvěru splatila, ale pak onkologicky onemocněla a tento úvěr vytěsnila, a proto jej neuvedli v seznamu závazků. Pokud jde o závazek k Dopravnímu podniku měst Mostu a Litvínova, a.s. (dále jen DP) poznamenali,

že pokuty jsou i na nezletilého syna dlužnice, o nichž ji vůbec neinformoval a výší této pohledávky byla dlužnice velice překvapena. Dále uvedli, že předkládají novou darovací smlouvu (jedná se o smlouvu o důchodu), v níž se Paulo Moscato zavázal poskytnout jim pro oddlužení částku 12.000,-Kč, již však nemohli z důvodu nemoci dlužnice doručit insolvenčnímu soudu k přezkumnému jednání. Půjčky, které si brali v roce 2013, používali na nákup léků, zdravotních pomůcek a cest k lékaři, které souvisely s nemocí dlužnice, a proto podání návrhu na povolení oddlužení nebylo jejich nepoctivým záměrem.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Odvolací soud nejprve předesílá, že omluvená absence dlužnice z nařízeného přezkumného jednání konaného dne 27.11.2014 nebránila soudu ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.), aby ve věci jednal, neboť dlužníci současně s omluvou nepožádali o odročení tohoto jednání, přičemž dlužník důvod své nepřítomnosti v omluvě neuvedl.

Podle § 405 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1, písm. a/ a b/). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost uvážit a posoudit všechny pro věc významné okolnosti. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-65, publikovaném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ (které stanoví poctivý záměr, jakožto podmínku přípustnosti oddlužení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem nevymezeného okruhu okolností. Přitom závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Ve svém rozhodnutí č.j. KSOS 31 INS 12026/2010, 29 NSČR 32/2011-B-37 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být obtížné, avšak podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku.

Je tedy třeba zkoumat i další okolnosti, které by mohly nepoctivý záměr dlužníků při podání návrhu na oddlužení potvrdit či naopak vyvrátit. Novela insolvenčního zákona (účinná od 1.1.2014) pak nově formulovala podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení v § 395 odst. 2 IZ v případě, že přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení je lehkomyslný či nedbalý. Zákon v takovém případě předpokládá, že i nedbalostní jednání dlužníka může být důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (vedle jednání úmyslného spočívající v nepoctivém záměru).

Z ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (př. Usnesení č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20 ze dne 27.8.2012, či usnesení č.j. KSLB 54 INS 30768/2013, 3 VSPH 1464/2014-B-11 ze dne 9.9.2014) též vyplývá, že dlužníku, jehož momentální ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ nepostačují), může finančně pomoci třetí osoba, a to závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení určité pravidelné peněžní plnění prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Dané závěry našly výslovné vyjádření ve znění § 392 odst. 3 věty druhé IZ účinném od 1.1.2014. Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto může být pro plnění splátkového kalendáře použit, a to v jeho plné výši. Přitom ale není povinností dlužníka dopředu osvědčovat schopnost oné třetí osoby (dárce či plátce smluvního důchodu) dostát svému závazku finanční pomoci při splátkovém kalendáři, a není úkolem insolvenčního soudu takový předpoklad zkoumat, ani požadovat po dlužníku doložení příjmů dárce. S ničím takovým insolvenční zákon v žádném svém ustanovení nikterak nepočítá.

Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že ekonomická nabídka dlužníků spočívající v navýšení poskytnutého důchodu na částku 12.000,-Kč dle smlouvy o důchodu z 9.12.2014, již dlužníci přiložili k odvolání, by byla dostatečná pro oddlužení splátkovým kalendářem (zpeněžení majetkové podstaty s ohledem na nemajetnost dlužníků nepřichází v úvahu). Proto tento důvod k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 ods.t 1 písm. b/ IZ) by se neuplatnil, resp. byl by důvodem pro změnu napadeného usnesení.

Odvolací soud však shledal správným závěr insolvenčního soudu o lehkomyslném a nedbalém přístupu dlužníků v plnění jejich povinností v insolvenčním řízení, jež hraničí s nepoctivým záměrem. Je sice pravdou, že dlužníci označili více věřitelů, než se skutečně přihlásilo, v některých případech uvádějí výši závazků ve vyšších částkách, než přihlášených, naopak v jiných případech uvádějí podstatně nižší částky, než bylo přihlášeno (celkový rozdíl objemu přihlášených pohledávek 1.921.386,89,-Kč a dlužníky uvedených 1.154.851,-Kč představuje 776.335,-Kč). To se týká zejména pohledávky DP přihlášené v celkové výši 664.685,-Kč, jež představuje 70 dílčích vykonatelných pohledávek přiznaných tomuto věřiteli rozhodnutími (platební rozkazy nebo rozsudky) vydanými Okresními soudy v Mostě a Teplicích, avšak dlužníci v seznamu závazků uvedli toliko dvě pohledávky tohoto věřitele ve výši 16.398,25,-Kč a 13.404,25,-Kč, ohledně nichž probíhá exekuce. Obdobný nepoměr přihlášených a dlužníky uvedených pohledávek lze sledovat u věřitele Help Financial, s.r.o. týkající se jeho 4 přihlášených nevykonatelných pohledávek, u nichž rozdíl v neprospěch dlužníků činí cca 100 tis. Kč. Dlužnice pak sama přiznala, že neuvedla pohledávku věřitele Euro Benefit, a.s., jenž přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 41.518,-Kč.

Odvolací soud konstatuje, že v případě vykonatelných pohledávek přihlášených věřitelů by neměl být problém pro dlužníky s jejich identifikací, neboť jim musela být známa dotyčná rozhodnutí, z nichž je dlužnice zavázána.

Lze také přisvědčit insolvenčnímu soudu, že na zprávu insolvenčního správce a seznam závazků zveřejněných v insolvenčním rejstříku již 14.11.2014 (událost B-2) mohli dlužníci adekvátním způsobem reagovat a podat vysvětlení, zejména k jednotlivým přihláškám pohledávek.

Ze shora uvedeného je tedy zřejmý lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníků v průběhu insolvenčního řízení, jenž byl dovršen i tím, že dlužníci neuhradili insolvenčnímu správci zálohu na jeho odměnu a hotové výdaje za říjen 2014, ačkoliv v rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení ze dne 30.9.2013 (A-13) jim tuto povinnost insolvenční soud uložil (bod XIV. výroku) a na tuto skutečnost upozornil též insolvenční správce ve své zprávě (B-2); pro nápravu však dlužníci neučinili ničeho. Z jednání dlužníků lze dovodit, že jím byl nepochybně sledován i jejich nepoctivý záměr, pokud zamlčeli podstatnou část svých vykonatelných závazků.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. října 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková