3 VSPH 2450/2015-A-25
KSPH 64 INS 24249/2015 3 VSPH 2450/2015-A-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice PEMMOL s.r.o., IČO: 271 50 658, se sídlem Lubná 280, 270 36 Lubná u Rakovníka, zahájené na návrh věřitelky Alpiq Generation (CZ) s.r.o., IČO: 26735865, Dubská 257, 272 03 Kladno-Dubí, zast. Martinem Hulenou, anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Zálezly, Květinová 149, okr. Ústí nad Labem, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 24249/2015-A-20 ze dne 3. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 24249/2015-A-20 ze dne 3. prosince 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 64 INS 24249/2015-A-20 ze dne 3. prosince 2015 uložil navrhovatelce Alpiq Generation (CZ) s.r.o. (dále jen navrhovatelka ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 24.9.2015 doručen návrh navrhovatelky na zahájení insolvenčního řízení.

Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud prvního stupně uvedl, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci řádný výkon jeho funkce v době po rozhodnutí o úpadku za současného poskytnutí záruky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Uvedl, že v dané věci jsou splněny podmínky pro uložení zálohy, jelikož je zřejmé, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem a není jisté, zda bude možné uspokojit náklady insolvenčního správce z majetkové podstaty. Soud prvního stupně stanovil výši zálohy s přihlédnutím k majetku dlužnice na částku 35.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka řádně a včas odvolala a domáhala se, aby bylo napadené usnesení v celém rozsahu zrušeno, neboť se domnívá, že náklady insolvenčního správce bude možno uspokojit z majetkové podstaty, která dle vyjádření dlužnice obsahuje majetek v celkové výši 5.892.784,-Kč. Dále upozorňuje na skutečnost, že se dlužnice k návrhu připojila a případnou zálohu by tedy měla platit s navrhovatelkou solidárně dle § 108 odst. 2 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. KSPL 56 INS 10799/2012, 3 VSPH 3/2013-A-23 ze dne 26.6.2013) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém odůvodnění zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení-formy zpeněžení majetkové podstaty i formy plnění splátkového kalendáře.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě ve stanovené výši.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková