3 VSPH 2420/2014-A-18
KSPA 56 INS 19010/2014 3 VSPH 2420/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků a) Jána anonymizovano , anonymizovano , b) Dany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 566 01 Vysoké Mýto-Litomyšlské Předměstí, Litomyšlská 50, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 19010/2014-A-13 ze dne 21. října 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 19010/2014-A-13 ze dne 21. října 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 19010/2014-A-13 ze dne 21.10.2014 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkům Jánu anonymizovano a Daně anonymizovano (dále společně jen dlužníci ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč a aby platby neslučovali.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 11.7.2014 mu byl doručen návrh dlužníků na zahájení insolvenčního řízení spolu s návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník pobírá invalidní důchod ve výši 11.294,-Kč měsíčně a dlužnice doložila poslední příjem ve výši 11.531,-Kč měsíčně. Soud prvního stupně uvedl, že dlužníci mají nezajištěné závazky ve výši 957.586,18 Kč. Konstatoval, že dlužníci byli poučeni o možnosti uzavření smlouvy o důchodu, avšak nepředložili žádné nové příjmy. Dlužníci mají vyživovací povinnost k sobě navzájem.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci vzhledem k nedostatečným příjmům nebudou schopni splnit podmínku oddlužení spočívající v uspokojení minimálně 30 % nezajištěných věřitelů. Z toho dle soudu prvního stupně vyplývá, že úpadek dlužníků bude pravděpodobně řešen konkursem. S přihlédnutím k předpokládaným nákladům insolvenčního řízení a s ohledem na skladbu majetku dlužníků a na možnosti jeho zpeněžení uložil soud prvního stupně dlužníkům, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužníci řádně a včas odvolali a žádali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť nemají dostatečnou finanční hotovost, aby zálohu uhradili v jedné platbě. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně. Podle § 394a odst. 1 IZ mohou manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tento návrh podat společně. Podle odst. 3 citovaného ustanovení manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Jak vysvětlil Vrchní soud v Praze např. v usnesení č.j. KSPH 60 INS 4330/2014, 3 VSPH 668/2014-A-22 ze dne 31.7.2014, jestliže manželé podají společný insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení dle § 394a IZ, musí být nutně jejich úpadek zkoumán společně bez ohledu na to, kterému z manželů závazky vznikly (tedy zda jejich nositelem je případně jen jeden z manželů). Institut společného oddlužení manželů je totiž postaven na konceptu právní fikce jediného dlužníka; podáním společného návrhu se oba manželé hlásí ke svému úpadku (jakožto společnému), a dávají tím najevo, že hodlají úpadek řešit společnými silami (nabídkou) zákonem předpokládaným způsobem (v intencích § 394a IZ a se svým nerozlučným společenstvím). Tomu odpovídá i požadavek daný ustanovením § 394a odst. 2 IZ, aby dlužníci výslovně prohlásili, že veškerý jejich majetek, a to i majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (z hlediska hmotného práva), byl pro účely oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů.

V napadeném usnesení však soud prvního stupně postupoval v rozporu s výše uvedeným, neboť zcela nejasně určil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení každému z dlužníků zvlášť, což lze dovodit toliko z výroku rozhodnutí, v němž soud uvedl Platby neslučujte. Z předchozího textu výroku usnesení (viz výše) a z jeho odůvodnění, v němž soud vyslovil, že je přiměřené uložit dlužníkům, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč nelze jednoznačně dovodit, že by měl každý z dlužníků zaplatit požadovanou zálohu 10.000,-Kč zvlášť. Jelikož mají manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, je zapotřebí i případné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložit oběma dlužníkům společně a nerozdílně. Je tedy třeba posoudit nejen podmínky pro uložení zálohy, ale i její výši společně pro oba dlužníky. Těmto požadavkům však soud prvního stupně zjevně nedostál.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. června 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná