3 VSPH 2410/2015-B-37
KSPH 61 INS 766/2015 3 VSPH 2410/2015-B-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Zbizuby 27, 285 04 Zbizuby, o odvolání zajištěného věřitele č. 11 Equa bank a.s., IČO 47116102, se sídlem Karolinská 661/4, 186 00 Praha 8 a insolvenčního správce JUDr. Jiřího Vlasáka, IČO 73456837, se sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 766/2015-B-31 ze dne 9. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 766/2015-B-31 ze dne 9. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) vyslovil souhlas insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Vlasákovi (dále jen Správce ), aby vydal zajištěnému věřiteli č. 11 Equa bank a.s. (dále jen Věřitel ) výtěžek ze zpeněžení pozemku parc. č. st. 95 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 27-objekt bydlení a pozemku parc. č. 1081 zahrada, to vše v k. ú. Zbizuby, obec Zbizuby, zapsané na LV č. 10087 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora ve výši 667.336,93 Kč (bod I. výroku) (správně měl insolvenční soud doplnit ještě pozemek parc. č. 1531/12 ostatní plocha zapsaný na LV 10087 pro k. ú. Zbizuby, jež byl též zpeněžen), schválil náklady spojené se zpeněžením nemovitostí ve výši 72.500,-Kč (bod II. výroku), přiznal Správci zálohu na odměnu ve výši 67.400,20 Kč a zálohu na DPH 21 % z částky odměny ve výši 14.154,-Kč (bod III. výroku), určil, že zbývající část získaná ze zpeněžení nemovitostí ve výši 628.608,87 Kč bude použita k uspokojení nezajištěných věřitelů (bod IV. výroku), uložil Správci povinnost vydat částku označenou v bodu I. výroku Věřiteli, upravit seznam přihlášených pohledávek a podat insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku (bod V. výroku) a uložil Věřiteli sdělit Správci číslo svého bankovního účtu (bod VI. výroku). Závěrem poučil subjektivně legitimované účastníky řízení o tom, že proti výrokům I., II., a IV. je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení usnesení s tím, že proti ostatním výrokům usnesení není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolali jak Věřitel, tak i Správce.

Věřitel napadl bod I. výroku a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že insolvenční soud v napadeném usnesení nevycházel ze žádosti Správce o vydání výtěžku zpeněžení ze dne 2. 9. 2015. Při stanovení výše výtěžku nezohlednil kupní cenu ve výši 1.450.000,-Kč, ale pouze výši přihlášené pohledávky Věřitelem. Závěrem poukázal na § 5 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ).

Správce se odvolal proti bodům I. a IV. výroku a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zopakoval, že insolvenční soud požádal o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Věřiteli ve výši 821.391,13 Kč, tj. 100 % jeho zjištěné pohledávky a od zbývající části výtěžku odečetl náklady na zpeněžení a svoji odměnu a zůstatek ve výši 466.659,40 Kč určil k vydání nezajištěným věřitelům, zatímco insolvenční soud určil Věřiteli částku ve výši 667.336,93 Kč, tj. 81,24 % jeho zjištěné pohledávky s tím, že od přihlášené pohledávky odečetl náklady spojené se zpeněžením, jeho odměnu včetně DPH a nezajištěným věřitelům určil k vydání zůstatek ve výši 628.608,87 Kč. Má za to, že insolvenční soud tímto postupem Věřitele poškodil, neboť § 298 odst. 2 IZ by za této situace musel být interpretován tak, že zajištěný věřitel nemá za žádné situace nárok na úhradu 100 % své pohledávky, což by vedlo k nedůvodnému poškozování zajištěných věřitelů ve prospěch věřitelů nezajištěných či dlužníka. Dále Správce konstatuje, že § 298 odst. 1 IZ stanoví uspokojení pohledávky, nikoliv její uspokojení částečné nebo poměrné. Z výtěžku zpeněžení je nejdříve potřeba uhradit náklady spojené se správou a zpeněžením a následně odměnu Správce a odkazuje při tom na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 594/2009-B-60.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání Věřitele i Správce jsou opodstatněna, byť z jiných než odvolateli uvedených důvodů.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních); ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Podle § 298 IZ výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 3 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Z citovaného ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř. je zřejmé, ve kterých taxativně určených případech nemusí být usnesení insolvenčního soudu odůvodněno. Odvolací soud zastává názor, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ je (meritorním) rozhodnutím ve věci samé, jak též konstatoval ve svém usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B ze dne 10. ledna 2012, neboť je nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v § 169 odst. 2 o.s.ř. Je tomu tak především proto, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ vzhledem ke svému obsahu odpovídá svojí povahou rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k § 298 odst. 3 IZ předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé zaujal již dříve stanovisko Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010 (R 96/2011). K obsahovým náležitostem rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli-v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.-se pak Vrchní soud v Praze vyslovil např. již ve svém usnesení ze dne 17.6.2011, č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164, jež je plně aplikovatelné i po revizní novele IZ účinné od 1.1.2014. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, je rozhodnutí ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění.

Pokud v posuzované věci insolvenční soud-veden odlišným právním názorem -napadené usnesení neodůvodnil ve smyslu přiměřeného použití ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. podle § 167 odst. 2 o.s.ř., způsobil tím jeho nepřezkoumatelnost. Je-li rozhodnutí insolvenčního soudu nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.10.2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009).

Na shora uvedených závěrech nemůže změnit ničeho snaha insolvenčního soudu vtělit do výrokové části postup výpočtu výsledných částek, jež se odlišují od původního návrhu Správce. Pokud insolvenční soud napadeným usnesením vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení Věřiteli v jiné výši, než ve které ji navrhl Správce ve svém návrhu (B-25), bylo tím spíše jeho povinností jeho odlišný náhled na věc srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnit. Insolvenčním soudem zvolený (a nezdůvodněný) postup, kdy od výše přihlášené zajištěné pohledávky (a nikoliv od výše výtěžku zpeněžení) odečetl náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění a odměnu Správce včetně DPH a tak dospěl k částce 667.336,93 Kč určené pro Věřitele na úhradu jeho zajištěné pohledávky ve výši 821.391,13 Kč, je zjevně nesprávný pro rozpor s § 298 odst. 2 IZ, dle něhož výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce, se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Jinými slovy řečeno, dikci zákona zcela odpovídá postup navržený Správcem, totiž aby od výše výtěžku zpeněžení (a nikoliv od výše přihlášené zajištěné pohledávky) byly odečteny náklady spojené se správou a se zpeněžením předmětu zajištění a odměna Správce, a tak byla určena částka připadající pro Věřitele na úhradu jeho zajištěné pohledávky.

Z insolvenčního spisu dále plyne, že Správce požádal insolvenční soud dne 3. 9. 2015 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ (B-25). Z insolvenčního spisu se však nepodává, že by insolvenční soud uvědomil účastníky insolvenčního řízení o této žádosti Správce vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku s poučením, že ve lhůtě 7 dnů ode dne jejího zveřejnění lze proti ní podat námitky podle § 298 odst. 3 IZ. Jen v případě, že by proti této zprávě nebyly podány žádné námitky, mohl by o ní insolvenční soud rozhodnout bez nařízení jednání. Avšak insolvenční soud o žádosti o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli účastníky řízení vyhláškou neuvědomil a předčasně s jeho vydáním vyslovil souhlas. Nedodržel zákonný postup a tím zatížil řízení vadou, která má sama o sobě za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Z důvodů výše uvedených postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková