3 VSPH 2408/2015-A-35
MSPH 95 INS 33766/2014 3 VSPH 2408/2015-A-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků Zdeňka anonymizovano , anonymizovano a Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Praze 3, Buchovcova 1731/1, korespondenční adresou v Praze 3, Koněvova 1764/60, zahájené k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 33766/2014-A-26 ze dne 5. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 33766/2014-A-26 ze dne 5. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil manželům Zdeňkovi anonymizovano a Miroslavě anonymizovano (dlužníci) povinnost ve lhůtě pěti dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč bezhotovostně na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu nebo v hotovosti do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 10.12.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužníci domáhají zjištění jejich úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud vyšel z jejich tvrzení, podle kterých mají jedenáct závazků vůči osmi věřitelům. Nevlastní žádný hodnotný movitý ani nemovitý majetek. Dlužník dne 28.4.2015 předložil pracovní smlouvu ze dne 26.2.2015 a výplatní pásku. Dosud své pohledávky přihlásili dva věřitelé, a to Ing. Jiří Šesták pohledávku ve výši 93.720,-Kč a Obvodní soud pro Prahu 3 pohledávku ve výši 2.000,-Kč. K dotazům insolvenčního soudu (č. dok. A-17 a A-20), proč tyto pohledávky dlužníci neuvedli v seznamu závazků, dlužníci sdělili, že ze strany věřitele Ing. Šestáka se jednalo o přátelskou výpomoc a o pohledávce věřitele Obvodního soudu pro Prahu 3 dlužníci nevěděli. K dodatečné výzvě (č. dok. A-23) přiložili i požadované listiny z trestního spisu. Insolvenční soud odkázal na § 395 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční soud-

IZ), vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení odkazem na § 108 IZ a v daném případě dlužníků dospěl k závěru, že dlužníci nesledují čestný úmysl a při plnění svých povinností v insolvenčním řízení si počínají nedbale a lehkomyslně, neboť opakovaně zatajili dva své závazky, neuspokojivě reagují na výzvy soudu a jejich přístup nevykazuje snahu poctivě a v maximální míře uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů. Insolvenční soud má proto za to, že jejich úpadek bude řešen konkursem. Ze seznamu majetku, mzdy manžela ani důchodu manželky se nepodává, že by náklady insolvenčního řízení mohly být uhrazeny, přitom jejich předpokládaná výše činí 45.000,-Kč. Proto insolvenční soud uložil dlužníkům zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 30.000,-Kč, jež shledal přiměřenou okolnosti věci.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zdůraznili, že na všechny výzvy insolvenčního soudu vždy v zákonné lhůtě reagovali. Informace o zaměstnání dlužníka nezatajovali, neboť taková skutečnost je snadno dohledatelná, a pokud jde o pracovní smlouvu dlužníka, tu omylem zaslali v nepodepsané verzi, což obratem napravili. Půjčku u věřitele Ing. Šestáka považovali za přátelskou výpomoc, navíc ho o zahájení insolvenčního řízení informovali, aby svou pohledávku mohl případně přihlásit, což původně neplánoval. Výzvu k úhradě závazku ve výši 2.000,-Kč věřitele Obvodního soudu pro Prahu 3 nikdy neobdrželi, požadovaný dokument opomněli přiložit a zaslali jej až na základě následující výzvy. Závěrem uvádí, že dlužník si již našel zaměstnání, což prokazuje, že svým závazkům chtějí dostát v co nejvyšší možné míře. Povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře považují pro věřitele za výhodnější.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. KSPL 56 INS 10799/2012, 3 VSPH 3/2013-A-23 ze dne 26.6.2013) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu-o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém odůvodnění výše stanovené zálohy vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 IZ či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení-formy zpeněžení majetkové podstaty i formy plnění splátkového kalendáře.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění se pouze omezil na konstatování, že dlužníci si počínají nedbale a lehkomyslně, zatajili své dva závazky, nedostatečně reagují na výzvy insolvenčního soudu a z jejich majetku a příjmů nelze usuzovat úhradu nákladů insolvenčního řízení. Insolvenční soud tak řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě ve stanovené výši. Odvolací soud má za to, že dlužníci jsou kontaktní, s insolvenčním soudem komunikují a vzhledem k jejich ekonomické nabídce a finančnímu daru ve výši 2.300,-Kč vyplývajícího z darovací smlouvy ze dne 10.12.2014 jsou schopni v rámci trvání oddlužení uspokojit více jak 30 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů.

Nelze pak rovněž přehlédnout, že měl-li insolvenční soud zato, že úpadek dlužníků bude řešen toliko konkursem, pak nebylo namístě uložit jim zaplacení zálohy společně jednou částkou, neboť případný konkurs na majetek dlužníků nebude moci být projednán jako společný, jako v případě dlužníky navrženého oddlužení podle § 394a IZ. I tato skutečnost je důvodem k závěru o nepřezkoumatelnosti, resp. nejasnosti výše uložené zálohy s ohledem na očekávané náklady konkursu každého z dlužníků.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná