3 VSPH 239/2014-B-52
KSCB 28 INS 11461/2011 3 VSPH 239/2014-B-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Vlastislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plešivci 389, 381 03 Český Krumlov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 11461/2011-B-43 ze dne 12.prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS

11461/2011-B-43 ze dne 12.prosince 2013 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně JUDr. Eva Šimková vydala zajištěnému věřiteli YARIS, spol. s r.o., IČO 26015331, výtěžek zpeněžení zajištěného majetku dlužníka ve výši 248.020,--Kč (bod I. výroku), vyslovil dále souhlas insolvenční správkyni s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníka ČR-České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 ve výši 27.120,--Kč (bod II. výroku). Insolvenční správkyni uložil podat soudu písemnou zprávu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli do 30 dnů od právní moci usnesení (bod III. výroku) a vyslovil souhlas s vyplacením zálohy na odměnu insolvenční správkyně ve výši 6.659,--Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční správkyně (Správkyně) ho požádala o vydání výtěžku zpeněžení domu č.p. 127 postaveném na pozemku parc.č. 148 a pozemků parc.č. 148, 1766 zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Kaplice pro kat. území Rožmitál na Šumavě (Nemovitosti), které zajišťovaly pohledávky věřitele YARIS, spol. s r.o. (Věřitel A) ve výši 248.020,--Kč a České správy sociálního zabezpečení (Věřitel B) ve výši 27.120,--Kč a o souhlas s odměnou ve výši 6.659,--Kč související se zpeněžením Nemovitostí.

Cituje ustanovení § 38, § 305, § 298, § 299 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, ve znění platném do 31.12.2012 dospěl k závěru, podle kterého Věřitel A a Věřitel B přihlásili do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem své pohledávky ve výši celkem 248.020,--Kč (celkem 7 pohledávek) a 27.120,--Kč. Uvedl, že výtěžek ze zpeněžení Nemovitostí činí 710.000,--Kč, náklady spojené se zpeněžením 4.386,--Kč, tj. cca 0,6 % výtěžku zpeněžení a náklady spojené se správou insolvenční správkyni nevznikly. Dovodil, že po odečtení nákladů zpeněžení činí čistý výtěžek zpeněžení 705.614,--Kč a že pohledávky zajištěných věřitelů, které činí celkem 275.140,--Kč, lze uspokojit v rozsahu 100 %; základem pro odměnu je částka určená k vyplacení zajištěným věřitelům 275.140,--Kč, 2 % z ní pak představují odměnu ve výši 6.659,--Kč včetně DPH. Protože nezjistil žádné překážky, žádosti insolvenční správkyně zcela vyhověl. Zároveň insolvenční správkyni uložil v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 a § 300 InsZ související povinnosti. Usnesení vydala Jana Šmídová, vyšší soudní úřednice.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací změnil v bodu I. výroku, neboť mu není známo, jakým způsobem Věřitel A dospěl ke své pohledávce ve výši 248.020,--Kč, když tuto pohledávku uznává pouze v rozsahu 65.000,--Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání Odvolatele je opodstatněné.

Podle § 298 InsZ ve znění do 31.12.2013 mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 InsZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 InsZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání má odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno nikoliv soudcem, nýbrž vyšší soudní úřednicí. V této souvislosti třeba upozornit na ustanovení § 36a odst. 4 a 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky a na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

§ 10 odst. 3 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm.p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1) ustanovení insolvenčního správce, 2) odvolání insolvenčního správce z funkce, 3) zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4) zrušení usnesení schůze věřitelů, 5) ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6) návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7) návrhu na moratorium, 8) o tom, že dlužník je v úpadku, 9) zamítnutí insolvenčního návrhu, 10) zrušení úpadku, 11) prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12) schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13) povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14) schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15) ukončení provozu dlužníkova podniku, 16) věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp.zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Přestože se v insolvenčním spise nachází záznam o pověření pro vyšší soudní úřednici Janu Šmídovou (dok. A-3), dospěl odvolací soud veden názorem Ústavního soudu k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 InsZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb. ve znění od 1.1.2014 již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy, vylučující přezkoumání věcné správnosti napadeného usnesení, zrušil napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14.října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová