3 VSPH 2380/2015-A-17
KSPH 64 INS 24208/2015 3 VSPH 2380/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Velvary, Chržínská 51, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.10.2015, č.j. KSPH 64 INS 24208/2015-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.10.2015, č.j. KSPH 64 INS 24208/2015-A-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka, došlý soudu dne 25.9.2015, spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odkazuje na ustanovení § 3, 103 a 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, vyšel z toho, že dlužník svůj návrh řádně neodůvodnil, když tento postrádá vylíčení skutečností, které osvědčují jeho úpadek. Jeho návrh postrádá konkrétně údaje o splatnosti jeho závazků (od kdy a v jakém rozsahu je ten který závazek splatný). Proto nezbylo, než návrh odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužní včas odvolal a žádá pokračování v řízení. Uvedl, že data splatnosti jeho závazků může uvést pouze ta, která jsou uvedena na exekučních příkazech, které jsou přílohou jeho insolvenčního návrhu. Vyjádřil přesvědčení, že soudu dodal všechny údaje svědčící o jeho platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a své závazky není schopen plnit více jak 30 dnů po splatnosti. Poukázal zároveň na to, že oddlužení je jedinou možností, jak se může s věřiteli vyrovnat.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 97 odst. 1 a 5 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1, 2 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 103 odst. 2, 3 InsZ v insolvenčním návrhu musí být (vedle obecných náležitostí podání a označení insolvenčního navrhovatele, dlužníka a popřípadě jejich zástupců dle § 103 odst. 1 InsZ) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny (vyjma povinných příloh podle § 104 InsZ) však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek, či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník svůj insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění svého úpadku, který má být řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, odůvodňuje tím, že má 5 závazků (ve výších 2.000,-Kč, 18.244,63 Kč, 18.261,52 Kč, 18.207,46 Kč a 170.140,02 Kč) vůči 3 věřitelům (VZP, Tessile Ditta, s.r.o. a ZUQ Czech s.r.o.), některé z nichž jsou vykonatelné, které není schopen uhradit, neboť přišel o práci. Živil se příležitostnými brigádami, v současnosti se mu naskytla možnost pracovat coby živnostník pro firmu Michala Veselého. Žije s přítelkyní. Další rozhodující skutečnosti pro posouzení úplnosti insolvenčního návrhu neuvedl. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam majetku, ve kterém uvedl, že vlastní jen věci osobní potřeby (ošacení) a bydlí v pronajatém pokoji, a dále seznam závazků s označením věřitelů jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem, výší jejich pohledávek, avšak bez uvedení lhůt splatnosti těchto pohledávek.

Z uvedeného plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, tj. skutečnosti rozhodné pro osvědčení úpadku ve smyslu § 3 InsZ. Dlužník sice uvedl své tři věřitele a výši svých dluhů vůči nim, neuvedl však důvod jejich vzniku ani údaje o jejich splatnosti. Tyto údaje neplynou ani z přiloženého seznamu závazků. Má-li se jednat o vykonatelné pohledávky, jeho návrh postrádá specifikaci okolností, na základě kterých se vykonatelnými staly, jakož i označení řízení, v nichž tyto pohledávky mají (či měly) být exekučně vymáhány včetně dalších údajů nastolujících dle § 3 odst. 2 písm. b) a c) InsZ domněnku, že dlužník úhrady předmětných závazků není schopen ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) InsZ.

Zjištění soudu prvního stupně, ze kterých ve svém rozhodnutí vychází, jsou tedy správná, a k odmítnutí návrhu pro absenci zákonem předepsaných náležitostí tudíž došlo dle § 128 odst. 1 InsZ důvodně.

Odkazuje-li dlužník ve svém odvolání také na obsah listin, které tvoří přílohu jeho návrhu, nelze než konstatovat, že tyto dle § 103 odst. 3 InsZ součástí insolvenčního návrhu nejsou. Je přitom třeba vycházet i z toho, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009 sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009).

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení svůj návrh o chybějící údaje doplnil, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost mu nebrání, jak jej správně poučil soud prvního stupně, k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude splňovat všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková