3 VSPH 238/2013-A-12
KSPL 56 INS 31619/2012 3 VSPH 238/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka: Kamil anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 133, Spálené Poříčí, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 31619/2012-A-6 ze dne 19. prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 31619/2012-A-6 ze dne 19. prosince 2012 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Kamilu anonymizovano (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhá vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usoudit, že dlužník má dostatek majetku ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a proto mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu. Dále stručně ozřejmil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a citoval část usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 56 INS 1418/2009, 1 VSPH 355/2009-A-29 ze dne 10.7.2009, v němž je v souvislosti s povinností dlužníka zaplatit zálohu vyjádřen názor, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů; není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smysl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítl, že jeho a manželky společný čistý příjem, z něhož plní tři vyživovací povinnosti, činí cca 23 tisíc Kč, přičemž mu i manželce byla doručena výzva k zaplacení zálohy na náklady řízení ve výši 25.000,-Kč. Protože na úhradu zálohy nemají dostatek prostředků, požadoval, aby mu odvolací soud uhrazení zálohy odpustil .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce (jež vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení), jejichž výši určuje u jednotlivých způsobů řešení úpadku vyhláška č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se přitom týká i obou forem oddlužení, a je proto při předpokládaném řešení úpadku tímto způsobem podstatné rovněž to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno (k těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010).

Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přitom musí být odůvodněno (nejde o usnesení, jež by dle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. nemuselo obsahovat odůvodnění), a to způsobem zákonem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při posuzování nezbytnosti zálohy a její potřebné výše vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně zjevně nedostál, neboť v odůvodnění napadeného usnesení pouze obecně vymezil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a bez dalšího uzavřel na tom, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení ; neuvedl však jediné (pro věc podstatné) skutkové zjištění, z něhož při rozhodování vycházel, ani to, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru, že podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu vymezené v ust. § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že dlužníku je třeba uložit povinnost hradit zálohu právě ve výši 25.000,-Kč. Je přitom zřejmé, že z hlediska posouzení podmínek uložení zálohy nepovažoval za podstatné ani to, zda úpadek dlužníka bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či oddlužením, jež dlužník navrhuje ve formě plnění splátkového kalendáře, natož jakou formou bude oddlužení provedeno. V souvislosti s tím je nepřípadný i odkaz insolvenčního soudu na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2009, neboť pro aplikaci závěrů v něm vyslovených je třeba znát nejen předpokládaný rozsah majetku v majetkové podstatě dlužníka, ale i pravděpodobný způsob řešení jeho úpadku; při řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře jsou totiž věřitelé uspokojováni z budoucích příjmů dlužníka, a lze tedy předpokládat, že jejich pohledávky alespoň částečně uspokojeny budou.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková