3 VSPH 2367/2015-A-15
MSPH 77 INS 16031/2015 3 VSPH 2367/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Domovině 561/1, Praha 4, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 16031/2015-A-8 ze dne 2. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 16031/2015-A-8 ze dne 2. listopadu 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužnice Andrey anonymizovano (dále jen dlužnice ).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 77 INS 16031/2015-A-6 vyzval dlužnici k doplnění jejího insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, a to zejména o identifikační čísla jejích věřitelů. Vzhledem k tomu, že podání dlužnice doručené insolvenčnímu soudu dne 3. července 2015 neobsahovalo řádné označení jejích věřitelů, insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice trpí nedostatky, jež brání jeho projednání, a proto postupoval podle § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenční návrh odmítl. Zároveň dlužnici poučil o možnosti podat nový insolvenční návrh po odstranění vytčených vad.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť svůj insolvenční návrh ve stanovené lhůtě o vše požadované doplnila, i jasně a zřetelně označila čísla závazků svých věřitelů.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1.1.2014) dále uvedení věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 Formuláře, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 Formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh , a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného rozhodnutí R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice doručila insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (dále jen Formulář), jehož kolonky č. 7 využila k formulaci insolvenčního návrhu, v němž uvedla, že má 6 věřitelů, vůči nimž má 6 závazků v celkové výši 202.316,-Kč s tím, že všechny její závazky jsou po splatnosti a nezvládá je splácet. Své věřitele dlužnice v insolvenčním návrhu neoznačila dostatečně, když u nich neuvedla jejich identifikační číslo (kromě České spořitelny a.s.). Rovněž údaj o splatnosti jejích závazků vykazuje nedostatky, neboť splatnost vyjádřenou toliko naposledy zaplacenou splátkou nelze považovat za dostatečnou, neboť z tohoto údaje se konkrétní datum splatnosti nepodává. Dále dlužnice řádně nespecifikovala závazky věřitelů Profidebt, s.r.o., PRE Distribuce, a.s., Kooperativa pojišťovna, a.s. a Bohemia Faktoring, s.r.o., pokud uvedla bez dalšího pouze spisovou značkou exekučního řízení. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila seznam majetku s označením věcí movitých a seznam závazků obsahově totožný s údaji obsaženými v insolvenčním návrhu (kolonce 7 formuláře). Oba tyto seznamy dlužnice podepsala a opatřila prohlášením, že jsou úplné a správné. Dále přiložila čestné prohlášení, že nemá žádné zaměstnance. K výzvě insolvenčního soudu č.j. MSPH 77 INS 16031/2015-A-6 ze dne 25. června 2015 dlužnice doplnila seznam majetku a seznam zaměstnanců a předložila seznam závazků, ve kterém opětovně řádně neoznačila své věřitele, ani závazky a neuvedla konkrétní datum jejich splatnosti.

Z uvedeného plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopna uspokojovat, tj. rozhodné skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v ustanovení § 3 IZ. Dlužnice sice uvedla v kolonce č. 7 Formuláře své jednotlivé věřitele i výši jejich pohledávek, vylíčila důvod, pro nějž se dostala do tvrzeného úpadku, avšak neuvedla lhůty splatností jednotlivých závazků a řádně své věřitele neoznačila, když u většiny z nich neuvedla jejich identifikační číslo. Rovněž řádně nespecifikovala jednotlivé závazky svých věřitelů, pokud některé označila pouze spisovou značkou exekučního řízení. Dlužnice tyto údaje nedoložila ani v přiloženém seznamu závazků.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu. Proto nebylo ani namístě dlužnici vyzývat k odstranění vad insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 2 IZ, ale bylo namístě vadný návrh odmítnout dle odst. 1 tohoto ustanovení.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužnice končí. Taková okolnost dlužnici nebrání, jak jej správně poučil insolvenční soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a zároveň rozhodl, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková