3 VSPH 2366/2015-A-9
KSLB 86 INS 29112/2015 3 VSPH 2366/2015-A-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem 471 51 Svor 21, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 29112/2015-A-4 ze dne 23. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 29112/2015-A-4 ze dne 23. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník ). V odůvodnění uvedl, že mu dlužník doručil dne 23.11.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Konstatoval, že se dlužník v návrhu omezil na tvrzení, že v případě oddlužení splátkovým kalendářem bude schopen ze svého budoucího čistého příjmu zaplatit 100 % svých nezajištěných závazků. Ostatní požadované náležitosti dlužník v návrhu neuvedl, ani k němu nepřipojil seznam závazků, majetku, ani zaměstnanců, jak vyžaduje § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Insolvenční soud cituje § 103 a § 104 IZ dospěl k závěru, že z insolvenčního návrhu dlužníka nevyplývá mnohost věřitelů, výše závazků a údaje o jejich splatnosti, a protože nedostatky těchto tvrzení nelze nahradit ani obsahem povinných seznamů, postupem podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že pokud chyběla část povinných příloh, měl jej soud vyzvat k opravě a doplnění insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek (tento požadavek pak byl vtělen od 1.1.2014 přímo do ust. § 104 odst. 3 IZ), a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh, a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím Formuláře. V kolonce vyhrazené pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek neuvedl ničeho. V podrobném popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka, uvedl, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, by byl schopen ze svého budoucího čistého příjmu (8.000,-Kč, z čehož zabavitelná částka činí 3.836,-Kč) zaplatit 100 % svých nezajištěných závazků (ve výši 126.607,-Kč). Závazek dlužník uvedl pouze jeden, a to úvěr u GE Money Bank, a.s., ve výši 126.607,-Kč, jako závazek vykonatelný, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Za majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, dlužník označil pozemek parc. č. st. 2, jehož součástí je stavba č.p. 21, pozemek parc. č. 259/2 (zahrada), pozemek parc. č. 259/3 (zahrada), vše zapsáno na LV č. 28, okres Česká Lípa, pro obec a kat. úz. Svor s tím, že je spoluvlastníkem těchto nemovitostí s podílem ve výši id. 1/3. Dále vlastní televizi, sedací soupravu, stůl a postel, je rozvedený a bezdětný. Povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Z uvedeného plyne, že dlužník neuvedl v kolonce č. 7 vyhrazené pro uvedení rozhodných skutečností k osvědčení úpadku žádná tvrzení, z nichž by bylo možné dovozovat jeho úpadek, tj. že má více věřitelů (řádně označených firmou, identifikačním číslem a sídlem) s pohledávkami (s uvedením jejich výše a lhůty splatnosti) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Tyto nedostatky lze nahradit obsahem povinných seznamů dle ustanovení § 104 IZ, jež ale dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Protože z tvrzení uvedených dlužníkem neplyne, že by měl závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojovat, správně insolvenční soud dovodil, že insolvenční návrh nelze projednat a podle § 128 odst. 1 IZ jej odmítl.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníku nebrání k podání nového insolvenčního návrhu, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková